10 Afs 177/2019 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 177/2019- 71 - text 10 Afs 177/2019 - 74 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: OLEO CHEMICAL, a.s., se sídlem Holušická 2221/3, Praha 4, zast. JUDr. Ing. Mgr. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem se sídlem Pařížská 68/9, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2016, čj. 43264/16/530022443-711513, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2019, čj. 11 Af 66/2016-54, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobkyně obchodovala ve sporných obdobích roku 2011 s metylesterem řepkového oleje. Specializovaný finanční úřad (správce daně) vydal dne 16. 9. 2015 deset dodatečných platebních výměrů na DPH za zdaňovací období měsíců leden až červenec 2011, září 2011, listopad a prosinec 2011. Správce daně těmito dodatečnými platebními výměry žalobkyni zaprvé doměřil DPH z důvodu, že jí neuznal uplatněné nároky na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od společností UNICHEMOIL s.r.o., DRACOPPER s.r.o., a RAVAK a.s. V případě plnění přijatých od společností UNICHEMOIL a DRACOPPER posoudily daňové orgány nároky jako neoprávněné, neboť žalobkyně měla nebo mohla vědět, že daná plnění jsou součástí řetězce transakcí zasaženého podvodem na dani. V případě plnění přijatého od společnosti RAVAK posoudily daňové orgány nárok jako neoprávněný z důvodu, že přijaté plnění je třeba kvalifikovat jako finanční činnost dle § 54 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), a tudíž jako plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně. Zadruhé správce daně žalobkyni doměřil DPH z uskutečněných zdanitelných plnění pro společnost RAVAK v měsících listopadu a prosinci 2011 spočívajících ve skladování surovin a výrobků, která žalobkyně daňovým orgánům nepřiznala. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 10. 2016 platební výměry potvrdil a zamítl odvolání žalobkyně. [2] Proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně podala žalobu, kterou městský soud zamítl. V odůvodnění se ztotožnil se závěry správce daně a žalovaného. Jejich závěry mají oporu v proběhlém důkazním řízení a jsou řádně odůvodněny. [3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Odkazuje na „obsah spisu“ a na celou žalobu, podanou městskému soudu (kterou připojila jako přílohu i ke kasační stížnosti), neboť soud prý reprodukuje tuto žalobu jen „velmi úsporně“. Soud prý věc nepochopil, což uvádí na příkladu bodu 26 rozsudku, kde si soud „smyslově odporuje, což podtrhuje, jak vymezil věc, ale i současně provedl celkové vyhodnocení v bodech 126 a 128 ohledně plnění od korporace RAVAK.“ Soud se nevypořádal s celou žalobou ani s replikou, čímž zatížil rozsudek „vadou, jak je ostatně popsáno i v rozsudku NSS sp. zn. 2 Afs 112/2015.“ Stěžovatelka surovinu nenakupovala od společností UNICHEMOIL a DRACOPPER za podstatně menší cenu, než byly dodávky identické suroviny od společnosti ČEPRO, a.s. Obsáhle kritizuje související hodnocení důkazů ze strany žalovaného a soudu a neprovedení některých důkazů daňovými orgány. Daňovým orgánům se prý nepodařilo prokázat vědomé účastenství stěžovatelky v řetězovém podvodu. [4] Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. [5] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. [6] Kasační stížnost není důvodná. [7] NSS předně zdůrazňuje, že obecný a paušální odkaz stěžovatelky na žalobu včetně příloh, či dokonce na „obsah spisu“ (není jasné, jakého – soudního či správního), nelze považovat za projednatelný kasační bod. Není totiž možné, aby se snad NSS nyní jal prohledávat obsah soudního či dokonce správního spisu a zjišťoval, co vše by snad mohlo stěžovatelce prospět. V takovémto případě by soud přestal být soudem, ale postavil by se ve sporu na stranu stěžovatelky (srov. rozsudky rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, a ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 21). V tomto ostatně stěžovatelka opakuje stejnou chybu, jakou udělala již v řízení před městským soudem, kde zase povšechně odkázala na obsah „odvolání spolu s jeho přílohami“, které učinila „součástí podané žaloby“: městský soud nepřijatelnost tohoto postupu vysvětlil stěžovatelce již v bodě 59. napadeného rozsudku. [8] Co se týče obecných zmínek o nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu, NSS jen konstatuje, že rozsudek je plně přezkoumatelný a dostatečně se vypořádal se všemi žalobními body. Za situace, kdy v tomto stěžovatelka nic konkrétnějšího neuvádí, postačí i vyjádření NSS v takto obecné rovině. [9] Konkrétnější byla stěžovatelka jen ve vztahu k nesprávnému vymezení přezkoumávané věci – městský soud v úvodu zmínil, že správce daně stěžovatelce „neuznal uplatněné nároky na odpočty z přijatých zdanitelných plnění od společnosti BENATO.CZ, s. r. o., a od pana Mgr. I. K., to však žalobkyně nerozporovala“. Stěžovatelka k tomu uvádí, že nárok na odpočet DPH z přijatého plnění od Mgr. K. správce daně uznal. NSS nerozumí tomu, jak toto pochybení městského soudu mohlo mít dopad na zákonnost rozhodnutí. Přece v každém případě platí (a stěžovatelka to v kasační stížnosti potvrzuje), že plnění od Mgr. K. předmětem žaloby nebylo. [10] Dále si prý městský soud v bodě 26 rozsudku „smyslově odporuje“. NSS blíže nezkoumal, co tímto zvláštním obratem stěžovatelka míní. Kritizovaná pasáž rozsudku je totiž v rekapitulaci vyjádření žalovaného. Proto je evidentní, že i případné pochybení soudu by nemohlo mít žádný dopad na zákonnost rozsudku. Kritika bodů 126 až 128 rozsudku (vlastní argumentace soudu) je pak natolik obecná, že je pro NSS zcela nesrozumitelná. [11] Městský soud nepochybil, pokud v tzv. rekapitulaci podání stran výslovně nezmiňuje obsah repliky stěžovatelky, doručené soudu těsně před vydáním rozsudku. Jak správně upozornil žalovaný, replika totiž obsahuje vesměs jen odkazy na novější judikaturu, z níž městský soud beztak správně vyšel v odůvodnění rozsudku. Ve stěžovatelkou cit. rozsudku ze dne 6. 8. 2015, čj. 2 Afs 112/2015-61, NSS sice zrušil rozhodnutí krajského soudu, který nevzal na zřetel repliku žalobce, to však za situace, kdy tato replika obsahovala nový a důležitý žalobní bod (viz bod 11 rozsudku 2 Afs 112/2015). O nic takového v nynější věci nejde. A rozhodně není samostatnou námitkou (žalobním bodem) zmínka v replice stěžovatelky, že daňová správa si někdy v minulosti nakoupila mobilní telefony od nespolehlivého plátce DPH (srov. k tomu např. též rozsudek ze dne 24. 5. 2018, čj. 10 Afs 338/2017-70, bod 39). [12] Klíčovou otázkou tohoto sporu je, zda stěžovatelka mohla nárokovat ve sporných zdaňovacích obdobích nadměrný odpočet DPH dle § 72 a § 73 zákona o DPH, resp. zda v tomto případě byla účastna podvodu na DPH. Stěžovatelka v kasační stížnosti snáší dílčí námitky, které směřují do hodnocení skutkového stavu daňovými orgány a následně městským soudem. NSS k tomu předem uvádí, že většina námitek uvedených v kasační stížnosti je buď repetitivní, anebo je na samé hranici srozumitelnosti (což je dáno též zjevně nedbalou formulací jednotlivých stížních námitek). Odůvodnění rozsudku NSS, které následuje, tak do značné míry odpovídá chaotičnosti kasačních námitek (a snížené úrovni srozumitelnosti některých z těchto námitek). [13] K otázce účasti na daňovém podvodu se judikatura mnohokráte vyslovila. Ostatně v obecné rovině není mezi stranami ohledně právního vymezení účasti na daňovém podvodu spor. NSS proto jen stručně odkazuje na obsáhlé shrnutí judikatury v nedávném rozsudku ze dne 13. 11. 2019, čj. 10 Afs 132/2019-64, věc Simply Cars Europe, body 22-30 (podobně též napadený rozsudek, body 41-57). Stěžovatelka nezpochybňuje, že v této věci došlo k podvodu na DPH. Zpochybňuje však, že o tomto podvodu věděla nebo mohla vědět (respektive takto alespoň NSS interpretuje ne příliš srozumitelnou kasační stížnost, která je spíše než uceleným právnickým textem chaotickým seskupením na sebe příliš nenavazujících námitek). [14] NSS pro pořádek zdůrazňuje, že v daném případě není pochyb, že vědomost stěžovatelky o účasti nebo zapojení na daňovém podvodu musely prokázat daňové orgány (viz cit. věc Simply Cars Europe, bod 28). [15] NSS předně stručně shrnuje skutková východiska, na kterých založil rozhodnutí žalovaný. Jakkoliv stěžovatelka zpochybňuje dílčí skutková zjištění, bez alespoň stručné sumarizace skutkových závěrů daňových orgánů nelze p