8 As 234/2017 — Nejvyšší správní soud

8 As 234/2017- 60 - text 8 As 234/2017 - 64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatelů: a) M. B., b) P. B., a c) M. W., všichni zast. Mgr. Pavlem Černým, advokátem, se sídlem Údolní 33, Brno, proti odpůrci: město Říčany, se sídlem Masarykovo náměstí 53/40, Říčany, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Říčan, vydaného usnesením zastupitelstva města Říčany ze dne 28. 5. 2014, č. j. 67879/2011-MURI/OUPRR/493, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2017, č. j. 50 A 7/2017 - 47, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelům a), b) a c) náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 10.091 Kč k rukám jejich zástupce, Mgr. Pavla Černého, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Zastupitelstvo města Říčany usnesením ze dne 28. 5. 2014, č. j. 67879/2011-MURI/OUPRR/493, vydalo opatření obecné povahy – Územní plán Říčan (dále jen „územní plán“). Textová část územního plánu obsahovala v části 11 „Vymezení ploch pro regulační plány“, písm. B) „Nově navržené lokality“, bod 19, ve kterém je uvedena lokalita „Politických vězňů (Říčany)“ s dodatkem, že „bez zpracování a do vydání regulačního plánu je možno povolit u stávajících rodinných domů jejich stavební úpravy a přístavby, doprovodné stavby nástavby do 25 m2 zastavěné plochy všech dostavovaných objektů a stavební úpravy a výstavbu nové technické infrastruktury ke stávajícím objektům a nové infrastruktury a to pouze v ulicích Cesta Svobody a 17. listopadu.“ V čl. 11.2, bodu 19 textové části územního plánu je uvedeno zadání regulačního plánu lokality „Politických vězňů (Říčany)“. Lokalita „Politických vězňů“ zahrnovala také pozemky parc. č. st. X, st. X, st. X, st. X, st. X, parc. č. X, parc. č. X, parc. č. X a parc. č. X, zapsané na listu vlastnictví č. X, k. ú. Říčany u Prahy, jejichž vlastníky jsou navrhovatelé (dále jen „pozemky ve vlastnictví navrhovatelů“). II. [2] Navrhovatelé napadli územní plán návrhem na jeho zrušení u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“). Ten v záhlaví specifikovaným rozsudkem zrušil čl. 11, písm. B), bod 19 a čl. 11.2, bod 19 textové části územního plánu a dále část grafické části územního plánu ve výkresu základního členění území v území vymezeném jako „RP POLITICKÝCH VĚZŇŮ JIH“, a to ve vztahu k pozemkům ve vlastnictví navrhovatelů. Ve zbytku návrh na zrušení uvedeného územního plánu zamítl. [3] Krajský soud uvedl, že pozemky navrhovatelů jsou zařazeny do ploch, u nichž je na základě územního plánu rozhodování o změnách území podmíněno vydáním regulačního plánu „na žádost“ ve smyslu § 62 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Při pořizování regulačního plánu „na žádost“ „zajišťuje a hradí jeho zpracování, mapové podklady a projednání s dotčenými orgány žadatel“ (§ 63 odst. 2 stavebního zákona). Takovou podmínku považoval krajský soud za neproporcionální vhledem k tomu, že lokalita Politických vězňů zahrnuje plochu o rozloze více než deset tisíc metrů čtverečních a zahrnuje více pozemků různým způsobem využívaných, které vlastní různí vlastníci. Nelze proto očekávat, že dojde mezi vlastníky k nekonfliktní dohodě nad obsahem regulačního plánu. Podle krajského soudu lze spíše očekávat, že dojde ke střetu zájmů různých vlastníků a k dohodě o společném podání žádosti o vydání regulačního plánu nikdy nedojde; regulační plán zahrnující pozemky ve vlastnictví navrhovatelů proto nemusí být nikdy vydán. Dokud nebude vydán regulační plán, navrhovatelům nebude na jejich nezastavěných pozemcích povolen v územní žádný stavební záměr. Navrhovatelé jsou podle krajského soudu na základě této skutečnosti značně omezeni na svém vlastnickém právu. Současně po nich nelze požadovat, aby sami nesli nemalé finanční náklady související s pořizováním regulačního plánu pro celou rozsáhlou lokalitu. Dohoda všech vlastníků o společném pořízení regulačního plánu je přitom podle krajského soudu takřka nereálná. III. [4] Odpůrce (dále jen „stěžovatel“) se proti rozsudku krajského soudu bránil kasační stížností. Navrhoval zrušit napadený rozsudek a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Nesouhlasil se závěrem krajského soudu, podle nějž byla zrušená část územního plánu neproporcionální. Uvedl, že ze stavebního zákona nevyplývá, že by území s větším množstvím vlastníků nebylo možné zahrnout do ploch vymezených pro vydání regulačního plánu na žádost. Podle stěžovatele naopak stavební zákon a prováděcí vyhláška č. 500/2006 Sb. počítají s tím, že regulační plán bude zahrnovat větší množství pozemků různých vlastníků. Stěžovatel také tvrdil, že v lokalitě „Politických vězňů“ vlastní nemovitosti pouze navrhovatelé a asi 4 další vlastníci. [6] Stěžovatel také tvrdil, že hlavním účelem regulačního plánu je právě dosažení vzájemné dohody vlastníků pozemků v dané lokalitě na vhodném urbanistickém řešení území. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012, č. j. 4 Ao 7/2011 - 75, podle nějž skutečnost, že náklady na pořízení regulačního plánu na žádost hradí žadatel, není nepřiměřeným zásahem do jeho práv, jelikož lze předpokládat, že se na těchto nákladech budou podílet také ostatní vlastníci pozemků v lokalitě. Stěžovatel je toho názoru, že náklady na pořízení regulačního plánu budou kompenzovány také později, jelikož nebude třeba vynakládat finanční prostředky na žádosti o vydání územních rozhodnutí. Ty budou totiž nahrazeny regulačním plánem. IV. [7] Navrhovatelé ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedli, že se ztotožňují se závěrem krajského soudu uvedeným v napadeném rozsudku a navrhují zamítnutí kasační stížnosti. Upozornili na skutečnost, že v lokalitě „Politických vězňů“ nejsou pozemky využívány ke stejným účelům. Bylo by tedy velmi problematické dosáhnout shody na obsahu regulačního plánu, pokud různí vlastníci mají zcela odlišné zájmy. Někteří vlastníci nemají ani zájem na svých pozemcích v nejbližší době provádět stavební činnost, nebudou tedy mít motivaci pořizovat regulační plán a vynakládat jakékoli finanční prostředky. Není proto v možnostech navrhovatelů dosáhnout vydání regulačního plánu za součinnosti ostatních vlastníků. Podmínka vydání regulačního plánu proto má pro navrhovatele stejné faktické důsledky jako stavební uzávěra. Stěžovatel zakotvením podmínky pořízení regulačního plánu na žádost vytvořil stav obdobný institutu spoluvlastnictví mezi vlastníky pozemků a staveb v řešené ploše, což je podle navrhovatelů nepřípustné. [8] Poukaz stěžovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 4 Ao 7/2011 považují navrhovatelé za nepřípadný. Podle nich jde v nyní projednávané věci o střet odlišných zájmů několika vlastníků, kteří stěží dosáhnou shody na podobě regulačního plánu. Naproti tomu ve věci sp. zn. 4 Ao 7/2011 měla být regulačním plánem upravena oblast, v níž mělo dojít k výstavbě 60 rodinných domů. Je proto zřejmé, že vlastníci pozemků byli vedeni jednotným záměrem a mohli tak snáze dosáhnout dohody na podobě regulačního plánu a společně se podílet na úhradě nákladů spojených s jeho pořízením. Jednotný záměr využití území snižoval riziko konfliktů zájmů a zvyšoval motivaci všech zúčastněných. Stěžovatelé ve věci sp. zn. 4 Ao 7/2011 hrozící konflikt zájmů ani netvrdili. Tak tomu však v nyní projednávané věci podle navrhovatelů není. [9] Navrhovatelé poukázali na skutečnost, že jednou z náležitostí žádosti o vydání regulačního plánu je souhlas vlastníků pozemků a staveb v řešené ploše. Ačkoli by se tedy navrhovatelé rozhodli investovat značné náklady do vypracování regulačního plánu, nelze předpokládat, že by ostatní vlastníci pozemků a staveb s jeho zněním souhlasili, natož aby se podíleli na nákladech na jeho pořízení, které mohou dosahovat statisíců korun. Ze všech těchto důvodů požadovali navrhovatelé, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. V. [10] Nejvyšší správní soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Stěžovatel uplatnil vůči napadenému rozsudku pouze okruh námitek, který obsahoval jeho zásadní nesouhlas se zrušením územního plánu v části, v níž se týkal pozemků navrhovatelů. Namítl, že právní úprava regulačního plánu ve stavebním zákoně a prováděcích předpisech počítá s tím, že rozhodování o změnách v území lze podmínit pořízením regulačního plánu bez ohledu na skutečnost, kolik vlastníků vlastní pozemky a stavby v dotčeném území. Uvedl, že v oblasti „Politických vězňů“ vlastní nemovité věci pouze navrhovatelé a asi 4 další vlastníci. Byl tak přesvědčen o tom, že mohou vzájemnou