8 As 65/2019 — Nejvyšší správní soud

8 As 65/2019- 39 - text 8 As 65/2019-42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Českomoravská komoditní burza Kladno, se sídlem náměstí Sítná 3127, Kladno – Kročehlavy, zast. Mgr. Jaroslavem Borovičkou, LL.M., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019, čj. 6 A 130/2015-44, takto: I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně ve výši 8 228 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce Mgr. Jaroslava Borovičky, LL.M., advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala určení, že zásah žalovaného spočívající v poskytnutí zápisů jednání burzovní komory žalobkyně a burzovních pravidel žalobkyně byl nezákonný. Žalobkyně zároveň navrhla vydání zákazu žalovanému poskytovat třetím osobám dokumenty žalobkyně, na jejichž vytvoření se žalovaný nepodílel a které byly žalobkyní žalovanému dobrovolně předány. [2] Městský soud v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodl tak, že zásah spočívající v poskytnutí předmětných informací byl nezákonný. Druhým výrokem zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala vydání zákazu k poskytování dalších informací ze strany žalovaného. Městský soud uvedl, že ze správního spisu nevyplynulo, že by předmětné dokumenty žalovaný od žalobkyně získal při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu. Samotná existence pravomoci žalovaného vykonávat nad komoditními burzami dozor prostřednictvím burzovního komisaře obecně neznamená, že by žalovaný přistoupil k uplatnění takové pravomoci vůči žalobkyni. Ze správního spisu i z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že předmětné informace poskytla žalovanému dobrovolně, nikoliv v souvislosti s výkonem státního dozoru nad činností žalobkyně. Na danou věc proto nebylo možné aplikovat ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), ale bylo nutné užít ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Závěrem městský soud uzavřel, že i pokud by se jednalo o informace získané od žalobkyně při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu, bylo by jednání žalovaného nezákonné, neboť se na poskytnuté informace vztahuje povinnost mlčenlivosti podle § 34 odst. 4 zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách (dále jen „zákon o komoditních burzách“). Městský soud ke druhému výroku uzavřel, že určovací a přikazovací výrok nelze vedle sebe v žalobě uplatnit; odkázal k tomu na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2014, čj. 1 Afs 60/2014-48. Povaha posuzovaného zásahu objektivně vylučovala jeho další trvání, neboť jeho podstatou bylo jednorázové poskytnutí informací žadateli. II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost co do obsahu opřel o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), c) a d) s. ř. s. [4] Stěžovatel namítal, že napadený rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný, neboť se městský soud dostatečně nevypořádal s argumentací stěžovatele týkající se rozsahu a způsobu provádění dozorové činnosti stěžovatele. Přípis stěžovatele, v němž prohlásil, že dokumenty získal při plnění kontrolních úkolů, nebo vyjádření k rozsahu povinnosti mlčenlivosti burzovního komisaře, pominul městský soud zcela. Městský soud se nezabýval ani tím, zda byly vůbec dány podmínky pro odmítnutí žádosti o informace ze strany stěžovatele. [5] Stěžovatel dále uvedl, že městský soud při posuzování zásahu do veřejných subjektivních práv žalobkyně podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nepřihlédl k povaze žalobkyně jakožto právnické osoby. Úvaha městského soudu byla podle stěžovatele v tomto ohledu nedostatečná. [6] Stěžovatel nesouhlasil s městským soudem ani v tom, že předmětné informace nebyly získány při kontrolní činnosti stěžovatele. Městský soud tak usoudil na základě informací obsažených ve správním spise. Podle stěžovatele však nelze otázku takto hodnotit, neboť se kontrolní a dozorová činnost nemůže odehrávat pouze tím, co lze zachytit do spisového materiálu, ale jedná se o průběžnou různorodou činnost spočívající ve sbírání a vzájemném srovnávání veškerých poznatků o jednotlivých komoditních burzách i o burzovním prostředí jako takovém. Stěžovatel uvedl, že poskytnuté dokumenty získal nesporně prostřednictvím burzovního komisaře. Tyto informace proto z povahy věci musely být informacemi získanými při kontrolní činnosti podle § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Bylo přitom bez významu, zda tyto informace byly získány až v rámci formálně probíhající (řádně zahájené) kontroly podle zákona č. 255/2012 Sb. o kontrole (dále jen „kontrolní řád“), nebo zda se jednalo o poznatky sloužící k posouzení toho, zda kontrolu vůbec zahájit. Burzovní komisař vystupuje vůči burze vždy jako kontrolní orgán; cokoliv od burzy získá má proto nutně povahu informací získaných při kontrole ve smyslu citovaného ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím. [7] Stěžovatel namítal, že městský soud posoudil věc nesprávně také ve vztahu k povinnosti burzovního komisaře zachovávat mlčenlivost. Stěžovatel označil úvahu soudu v této otázce za obtížně přezkoumatelnou, neboť soud spojil dvě různé kategorie informací, vůči nimž je třeba dle zákona o komoditních burzách zachovávat mlčenlivost. Stěžovatel připomenul, že povinnost mlčenlivosti je obecně upravena v kontrolním řádu, úprava mlčenlivosti v zákoně o komoditních burzách je pak oproti této úpravě úpravou speciální. Úprava speciální je přitom podle stěžovatele významně zúžena, což ovšem městský soud nezohlednil. Zveřejnění informace o vyloučení člena burzy či o odměně generálního sekretáře nepředstavovalo zásah do práv žalobkyně a nebylo proto relevantní pro rozhodnutí o podané žalobě. [8] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že městský soud posoudil věc správně, pokud určil, že zásah provedený stěžovatelem byl nezákonný. Stěžovatel vydal nezákonně vnitřní materiály žalobkyně; na ně se vztahuje povinnost mlčenlivosti podle § 25 odst. 4, § 30 odst. 4 a § 34 odst. 4 zákona o komoditních burzách a dále také zákaz sdělování podle § 11 odst. 2 a 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobkyně poskytla dokumenty stěžovateli dobrovolně, nikoliv v rámci kontrolní činnosti, a následně vyslovila nesouhlas s jejich vydáním třetí osobě. Žalobkyně dále uvedla, že rozsudek je zcela srozumitelný a přezkoumatelný a je podložen skutkovými i právními důvody. Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že by měl správní orgán při odmítnutí žádosti o poskytnutí informací zohlednit také veřejný zájem a účel zákona, neboť takovou povinnost zákon o poskytování informací nestanoví. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [9] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněné námitky, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.]. [10] Kasační stížnost není důvodná. III. A K námitkám nepřezkoumatelnosti [11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Stěžovatel spatřoval nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že se městský soud nevypořádal dostatečně s argumentací stěžovatele týkající se rozsahu a způsobu provádění dozorovací činnosti stěžovatele. Městský soud zcela pominul i vyjádření k rozsahu povinnosti mlčenlivosti burzovního komisaře. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pak plynula také z neposouzení otázky, zda byly dány podmínky pro odmítnutí žádosti o informace stěžovatelem. [12] Městský soud se v napadeném rozsudku zabýval pravomocí burzovního komisaře ve vztahu ke kontrolní činnosti vykonávané nad komoditními burzami a dospěl k závěru, že obecně tato pravomoc neznamená jakýkoliv neomezený výkon této činnosti, a neznamená, že by k jejímu uplatnění došlo automaticky také v nyní projednávané věci ze strany žalovaného vůči žalobkyni. Městský soud přihlédl k tvrzení žalobkyně, podle kterého předala předmětné dokumenty žalovanému dobrovolně a bez souvislosti s výkonem státního dozoru nad její činností. Tomu podle městského soudu odpovídal také obsah s