10 As 430/2019 — Nejvyšší správní soud

10 As 430/2019- 51 - text pokračování 10 As 430/2019 - 55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: PhDr. Bc. A. K., zast. JUDr. Mgr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1, proti žalovanému: náměstek policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2017, čj. PPR-524-56/ČJ-2009-990131, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, čj. 10 Ad 17/2017-51, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně je vyšetřovatelkou Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Nynější spor, který se vedl před služebními orgány již od roku 2006, se týká služebního zařazení žalobkyně do tarifní třídy. [2] Poprvé ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu jako správní orgán I. stupně rozhodl o služebním zařazení žalobkyně již 29. 12. 2006, toto rozhodnutí však odvolací orgán zrušil. Poté vydal dne 7. 11. 2008 správní orgán I. stupně rozhodnutí podle § 215 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kterým ustanovil žalobkyni na služební místo vrchní komisař 2. oddělení odboru vyšetřování. Současně žalobkyni podle § 116 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů zařadil do 8. tarifní třídy. Podle § 219 zákona o služebním poměru započetl žalobkyni praxi v rozsahu 33 let a 74 dnů a zařadil ji do 12. tarifního stupně. Podle § 8 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů náleželo žalobkyni hodnostní označení kapitánka. [3] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 7. 11. 2008 podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Následovaly dlouholeté procesní peripetie, opakované žaloby k městskému soudu a dvojí zrušení rozhodnutí žalovaného městským soudem z důvodu nedostatků v hodnocení důkazů. Konečně žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 6. 6. 2017, kterým odvolání již potřetí zamítl. [4] Žalobkyně i toto rozhodnutí napadla žalobou, tentokráte však před městským soudem neuspěla. Městský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 4. 12. 2019. Soud především dovodil, že žalovaný ve třetím zamítavém rozhodnutí vyhověl všem požadavkům předchozích rušících rozsudků. Současně soud upozornil na poměrně vysokou míru obecnosti některých žalobních bodů. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není úlohou soudu, aby za žalobkyni žalobní argumentaci dotvářel. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. V bodech I. až III. shrnuje celou věc a rozhodnutí služebních orgánů a obsah rozsudku městského soudu. V části IV. kasační stížnosti pak cituje některé pasáže rozsudku městského soudu, proti nimž vznáší výhrady. Rozsudek navrhuje zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti reaguje na kasační námitky, cituje k nim relevantní pasáže rozsudku městského soudu a vysvětluje, proč je napadený rozsudek zákonný. Kasační stížnost proto navrhuje zamítnout. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] NSS především upozorňuje, že obsah kasační stížnosti je neblaze poznamenán poněkud afektovanou argumentací, která se v mnoha aspektech negativně podepisuje na nedostatečné konkrétnosti kasační stížnosti. NSS podobně jako městský soud chápe rozladění stěžovatelky, která spor o služební zařazení vede již od konce roku 2006. Je nicméně třeba poznamenat, že kasační stížnost má sepisovat advokát právě proto, aby soudní řízení uchránil před zbytnými argumenty emocionální povahy, které pro podstatu právního problému a pro přezkum napadeného rozsudku nic nepřinášejí. Právní základ nynější věci [9] NSS nejprve shrne na věc aplikovatelnou právní úpravu. [10] Podle § 215 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů příslušník ustanovený do funkce podle dosavadních právních předpisů, který vykonává službu podle § 1 odst. 4, bude dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy od 1. 1. 2007) ustanoven na služební místo, pro které splňuje stanovený stupeň vzdělání, a jmenován do služební hodnosti, která je stanovena pro toto služební místo. [11] V nynější věci je spor o zařazení stěžovatelky do tarifní třídy. Detaily požadavků na jednotlivé tarifní třídy stanoví ve shodě s § 116 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů nařízení vlády č. 104/2005 Sb., kterým se stanoví katalog činností v bezpečnostních sborech, respektive jeho příloha (katalog činností), konkrétně pro Policii ČR část 1.3. přílohy. Žalovaný potvrdil zařazení stěžovatelky do 8. tarifní třídy (vrchní komisař), kterou bod 1 charakterizuje jako [v]ýkon náročných policejních činností v trestním řízení při odhalování, dokumentaci a vyšetřování skutkově a právně vysoce složité trestné činnosti v příslušnosti útvarů s celostátní působností nebo policejního prezidia. Naproti tomu stěžovatelka tvrdí, že její práci lze charakterizovat jako [v]ýkon nejnáročnějších policejních činností v trestním řízení při odhalování, dokumentaci a vyšetřování skutkově a právně nejsložitější trestné činnosti v působnosti policejního prezidia nebo útvarů s celostátní působností (9. tarifní třída - rada). [12] Spornou otázkou v nynější věci je čistě otázka podřazení činnosti stěžovatelky buď pod 8., či 9. tarifní třídu dle přílohy 1.3. nařízení vlády č. 104/2005 Sb. Podle § 116 odst. 1 první věty zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů platí, že pro služební místo příslušníka se stanoví tarifní třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje. Při prokazování otázky, pod jakou tarifní třídu činnost stěžovatelky podřadit, [s]lužební funkcionář hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 180 odst. 4 téhož zákona). V odůvodnění služební funkcionář uvede důvody vydání rozhodnutí, z jakých podkladů vycházel při rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, jakož i způsob, jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí (§ 181 odst. 5 téhož zákona). [13] Městský soud opakovaně rušil rozhodnutí žalovaného mj. právě proto, že jeho rozhodnutí nevyhověla v předchozím bodě citovaným procesním ustanovením zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. V nyní napadeném rozsudku, již třetím v této věci, městský soud dovodil, že poslední rozhodnutí žalovaného tentokráte již požadavkům zákona odpovídá. Skutková zjištění správních orgánů [14] NSS na tomto místě shrnuje skutkové a právní závěry rozhodnutí žalovaného. [15] Žalovaný nejprve shrnul specifika činnosti Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Všechny věci vyšetřované tímto úřadem jsou specifické v tom, že byly spáchány před desítkami let. To komplikovalo důkazní situaci, opatřování důkazů bylo značně ztíženo tím, že řada svědků již zemřela, že bylo třeba dohledávat listinné důkazy v archivech nejrůznějších orgánů státní správy apod. Zároveň však žalovaný uvedl, že naopak v některých ohledech byla služební činnost příslušníků úřadu snazší než činnost příslušníků jiných policejních útvarů, neboť nebyli vystaveni časovému a jinému tlaku, který s sebou přinášelo řešení vazebních věcí, zejména provádění úkonů, které vzetí do vazby bezprostředně předcházelo. [16] Žalovaný při rozhodování o zařazení stěžovatelky do tarifní třídy vzal v potaz charakteristiku osob, s nimiž stěžovatelka při služební činnosti prováděla úkony. Tyto osoby byly zpravidla velmi vysokého věku, což vyžadovalo od stěžovatelky specifický přístup (stáří představuje biologické údobí, v jehož průběhu dochází ke zhoršení paměti i schopnosti vnímání, proto komunikaci se seniory poznamenávala určitá specifika jako oslabení schopnosti reakcí, chápání souvislostí, postupná ztráta paměti, rozvláčnost a zabíhavost uvažování apod.). Žalovaný proto uzavřel, že práce stěžovatelky se seniory v průběhu trestního řízení sice nesla jistá specifika, jako např. nároky na trpělivost, takt a ohleduplnost vůči vyslýchaným seniorům. Těžko však bylo možno hovořit o zvýšené psychické náročnosti na vyšetřovatele, která by automaticky zakládala právo na její zařazení do 9. tarifní třídy. Žalovaný srovnal pozici stěžovatelky s praxí vyšetřovatelů policie na jiných útvarech, kde jsou často rovněž velmi náročné situace (např. psychologicky náročná specifika výslechu dětí jako obětí trestné činnosti nebo výslechy recidivistů, u nichž bylo možno předpokládat uplatňování kriminálních zkušeností, odmítání spolupráce,