5 Afs 137/2018 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 137/2018- 28 - text 5 Afs 137/2018 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: R. T., zast. Mgr. Janem Vytiskou, advokátem se sídlem Velehradská 88/1, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 3. 2018, č. j. 51 Af 9/2017 - 32, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 1. 2017, č. j. 4053/17/5200-10424-708965, zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 11. 5. 2016, č. j. 1231347/16/2205-50521-305762, kterým byla žalobci za zdaňovací období roku 2011 doměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši 19 380 Kč a určena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 3876 Kč. [2] V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že žalobce pořídil v roce 2009 dlouhodobý hmotný majetek – vozidlo Mitsubishi Outlander, RZ X Na základě § 30a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v relevantním znění (dále jen „zákon o daních z příjmů“), uplatnil žalobce ve zdaňovacím období roku 2009 mimořádné odpisy z pořizovací ceny uvedeného vozidla jako daňový výdaj. Ve zdaňovacím období roku 2010 žalobce odpisy tohoto majetku neuplatnil. Ve zdaňovacím období roku 2011 žalobce uplatnil odpisy uvedeného majetku ve výši 67 554 Kč. Následně ve zdaňovacím období roku 2012 zahrnul mezi výdaje i část mimořádného odpisu předmětného vozidla ve výši 100 000 Kč, kterou neuplatnil v roce 2010. [3] Správce daně dospěl k závěru, že neuplatněním odpisů v roce 2010 došlo k přerušení odepisování daného majetku a tedy k porušení podmínky stanovené v § 30a odst. 2 zákona o daních z příjmů. Odpis uplatněný v roce 2011 tedy žalobce uplatnil neoprávněně. [4] Žalovaný se v rozhodnutí o odvolání ztotožnil se závěrem správce daně. Konstatoval, že uvedené vozidlo je hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 2, přičemž bylo pořízeno v roce 2009, tedy v rámci časového období vymezeného v § 30a odst. 2 zákona o daních z příjmů. Žalobce však neuplatňoval odpisy majetku v souladu s § 30a odst. 2 zákona o daních z příjmů bez přerušení, neboť odepisování vozidla zahájil v roce 2009, kdy uplatnil mimořádné odpisy za 9 měsíců, v následujícím roce nesnížil základ daně z příjmů fyzických osob o žádné odpisy hmotného majetku, ač tak dle předložených karet hmotného majetku učinit mohl, a to za 12 měsíců, a v roce 2011 uplatnil mimořádné odpisy za zbylé 3 měsíce z celkové doby odepisování. Žalovaný nepřisvědčil argumentaci žalobce, podle níž správce daně ztotožnil neuplatnění odpisů s pojmem přerušení odepisování. Konstatoval, že z § 30a odst. 2 zákona o daních z příjmů jednoznačně vyplývá, jak měl žalobce při odepisování předmětného majetku postupovat - za prvních 12 měsíců uplatnit odpisy rovnoměrně do výše 60 % vstupní ceny hmotného majetku a za dalších bezprostředně následujících 12 měsíců uplatnit odpisy rovnoměrně do výše 40 % vstupní ceny hmotného majetku. [5] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou však Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 216/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, konstatoval, že § 30a byl do zákona o daních z příjmů vložen jako součást protikrizového plánu proti tuzemským důsledkům celosvětové hospodářské krize, jehož cílem bylo stimulovat daňové poplatníky k pořízení nového hmotného majetku, a tím zvýšit odbyt u výrobců, resp. zachovat výrobu a výši zaměstnanosti u výrobců tohoto majetku. Dikce uvedeného zákonného ustanovení bez jakýchkoliv pochyb stanoví podmínku uplatnit mimořádné odpočty v období 24 na sebe bezprostředně navazujících měsíců. Žádný jiný výklad dotčené ustanovení nepřipouští. Krajský soud s odkazem na § 26 odst. 8 zákona o daních z příjmů dospěl k závěru, že žalobce mimořádné odpisy přerušil, a tedy nesplnil podmínky stanovené v § 30a odst. 2 zákona o daních z příjmů. [6] Krajský soud neshledal důvodnou ani žalobní námitku porušení práva na spravedlivý proces spočívajícího v tom, že žalovaný doručoval napadené rozhodnutí žalobci, nikoliv jeho právnímu zástupci, a to navíc za pomoci poštovního doručovatele, ačkoliv žalobce je držitelem datové schránky. Žalovaný sice při doručování postupoval v rozporu se zákonem, toto své pochybení však zhojil tím, že žalobou napadené rozhodnutí doručil právnímu zástupci žalobce do datové schránky a jeho právní moc vyznačil v návaznosti na datum doručení právnímu zástupci žalobce, nikoliv žalobci. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [7] Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž namítá důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s, tedy nezákonnost napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. [8] Nesprávné posouzení právní otázky spatřuje stěžovatel v závěru krajského soudu, že neuplatněním mimořádných odpisů předmětného vozidla v roce 2010 došlo k přerušení odepisování. Stěžovatel uplatněním mimořádných odpisů v roce 2011 neprodloužil dobu pro odepisování mimořádných odpisů, neboť ta by bez ohledu na uplatnění mimořádných odpisů v roce 2010, uplynula v roce 2011. Zároveň uplatnil mimořádné odpisy pouze ve výši, ve které k tomu byl dle zákona o daních z příjmů oprávněn. Stěžovatel s odkazem na § 26 odst. 8 zákona o daních z příjmů uvádí, že využil své právo odpisy neuplatnit, což však neznamená, že by odepisování přerušil, neboť v roce 2011 pouze „douplatnil“ odpisy za 3 měsíce, tedy nepostupoval způsobem, který § 26 odst. 8 zákona o daních z příjmů označuje za přerušení odpisů. Stěžovateli není zřejmé, na základě čeho krajský soud z § 26 odst. 8 zákona o daních z příjmů dovodil, že stěžovatel odepisování přerušil. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02, dodal, že připouští-li ustanovení více výkladů či pochybnosti o výkladu, měli by správce daně a soud postupovat způsobem mírnějším pro daňový subjekt. [9] Vzhledem k uvedenému stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedl, že stěžovatel sice uplatněním odpisů pouze za 3 měsíce neprodloužil dobu pro uplatňování mimořádných odpisů, nicméně porušil podmínky stanovené v § 30a odst. 2 zákona o daních z příjmů tím, že mimořádné odepisování přerušil, mimořádné odpisy zbylé části hmotného majetku tak nebylo možné považovat za výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Daná situace přitom nepřipouští více výkladů, nebyl tedy důvod, aby správce daně postupoval mírnějším způsobem. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté soud přistoupil k přezkoumání napadeného rozsudku v mezích rozsahu kasační stížnosti a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [12] Podstata dané věci spočívá v posouzení otázky, zda stěžovatel uplatnil ve zdaňovacím období roku 2011 odpisy z uvedeného vozidla v souladu s § 30a odst. 2 zákona o daních z příjmů. [13] Dle § 30a odst. 2 zákona o daních z příjmů hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 2 podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu pořízený v období od 1. ledna 2009 do 30. června 2010 může poplatník, který je jeho prvním vlastníkem, odepsat bez přerušení do 100 % vstupní ceny za 24 měsíců, přitom za prvních 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 60 % vstupní ceny hmotného majetku a za dalších bezprostředně následujících 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 40 % vstupní ceny hmotného majetku. [14] Odepisováním se dle § 26 odst. 5 zákona o daních z příjmů pro účely tohoto zákona rozumí zahrnování odpisů z hmotného majetku evidovaného u poplatníka, který se vztahuje k zajištění zdanitelného příjmu, do výdajů (nákladů) k zajištění tohoto příjmu. Odpisování lze zahájit po uvedení pořizované věci do stavu způsobilého obvyklému užívání, kterým se rozumí