2 As 259/2020 — Nejvyšší správní soud

2 As 259/2020- 22 - text 2 As 259/2020 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Myslivecký spolek Mezivodí Troubky, se sídlem Sadová 841, Troubky, zast. JUDr. Vlastimilem Roubalem, advokátem se sídlem Žerotínovo nám. 641/15, Přerov, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ZELTR AGRO a. s., se sídlem Roketská ul. 790/23, Troubky, zast. JUDr. Radkem Židlíkem, advokátem se sídlem třída Tomáše Bati 1560, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2017, č. j. KUOK 120140/2017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 7. 2020, č. j. 65 A 13/2018 - 78, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) domáhal přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2017, č. j KUOK 120140/2017, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Přerova (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 9. 2017, č. j. MMPr/124208/2017/STAV/ZEM/He, kterým správní orgán podle § 54 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., zákona o myslivosti v platném znění, (dále jen „zákon o myslivosti“) stanovil, že plodina kedluben, pěstovaný v prostoru osoby zúčastněné na řízení v části zemědělského půdního bloku, vedeného v LPIS, čtverec 540-1140, kód bloku/díl 0004 v k. ú. Troubky nad Bečvou, tvořen honebními pozemky č. 3837 – 3857, případně na dalších zemědělských půdních blocích na území společenství honitby Troubky (dále jen „kedluben“), není vysokocennou plodinou. [2] Jednalo již o druhou správní žalobu v téže věci. Původně správní orgán I. stupně posoudil kedluben jako vysokocennou plodinu (rozhodnutí ze dne 11. 6. 2014, č. j. MMPr/071901/2014/STAV/ZEM/He) a žalovaný jeho rozhodnutí po odvolání nynější osoby zúčastněné na řízení potvrdil (rozhodnutí ze dne 26. 8. 2014, č. j KUOK 71954/2014). Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla krajským soudem zamítnuta (rozsudek ze dne 2. 3. 2016, č. j. 65 A 40/2014 - 42), následně však NSS zrušil rozsudek krajského soudu i napadené rozhodnutí žalovaného s tím, že se podrobně vyjádřil k výkladu neurčitého právního pojmu vysokocenná plodina a kritériím pro jeho posuzování (rozsudek ze dne 31. 5. 2016, č. j. 7 As 86/2016-29). V novém řízení pak správní orgány rozhodly, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. [3] Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasil a žalobou ze dne 20. 2. 2018 se domáhal jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Tuto žalobu dne 17. 4. 2019 krajský soud svým rozsudkem (č. j. 65 A 13/2018 - 54) jako nedůvodnou zamítl. Dle jeho názoru správní orgány posoudily správně, že kedluben pěstovaný osobou zúčastněnou na řízení na daném místě v rámci integrovaného systému produkce zeleniny není vysokocennou plodinou ve smyslu zákona o myslivosti. [4] Tento rozsudek byl rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2020, č. j. 8 As 156/2019-37 (dále jen „zrušující rozsudek NSS“) zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k novému projednání. Podle názoru Nejvyššího správního soudu krajský soud hodnotil znalecký posudek prof. Ing. Jana Křena, CSc. (dále jen „posudek prof. Křena“) zpracovaný ke dni 19. 2. 2018, aniž by jej provedl jako důkaz, čímž zatížil řízení jinou vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. [5] Krajský soud při jednání soudu konaném dne 15. 7. 2020 provedl jako důkaz tento znalecký posudek. Následně žalobu jako nedůvodnou zamítl. [6] Krajský soud se v rozsudku vypořádal s námitkou chybějícího určení časového intervalu, ve kterém nebyl předmětný kedluben shledán vysokocennou plodinou, ve výrokové části správního rozhodnutí. Posoudil úplnost výrokové části napadeného rozhodnutí a usoudil, že výrok napadeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně splňuje požadavky správního řádu. Nad rámec k této námitce krajský soud dovodil, že absence časového údaje nemůže nijak poškodit žalobce na jeho právech. [7] Dále byla žalobcem namítána nejednoznačnost závěrů znaleckého posudku zpracovaného ČZU v Praze, Fakultou agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů dne 28. 8. 2017. Podle soudu se nejednoznačnost týkala závěrů ve vztahu k vysokocennosti plodiny a takovéto závěry znalci nepřísluší. Žalobce také namítal formální vady v témže znaleckém posudku ČZU. Podle soudu posudek formálními vadami netrpí a ČZU v Praze může odborně posoudit významná kritéria pro posouzení vysokocennosti plodiny. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnil důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [9] Podle stěžovatele soud zcela pominul naprostou odlišnost ve znaleckých posudcích při vymezení kritérií pro závěry o pojmu vysokocennosti. [10] Stěžovatel dále namítá, že krajský soud odmítl provést stěžovatelem navrhovaný důkaz výslechem znalce prof. Křena. Byl k tomu přitom zavázán zrušujícím rozsudkem NSS. Odmítnutí je nerespektováním právního názoru NSS. [11] Stěžovatel dále namítá, že soud dochází k vnitřně rozporuplným závěrům a neguje vlastní závěry, když na straně jedné tvrdí, že je posouzení vysokocennosti kedlubnu závazně vyřešeno, a na straně druhé připouští, že do budoucna může dojít k odchýlení od tohoto závěru. [12] Stěžovatel také namítal chybějící výslovné časové ohraničení řešeného problému, což je nepochybně zásadní atribut rozhodnutí, pokud soud připouští, že v budoucnu může dojít ke změně. Časové ohraničení by tedy mělo být obsaženo v odůvodnění správního rozhodnutí. [13] Rovněž podle stěžovatele krajský soud nesprávně ponechal formální nedostatky posudku ČZU bez povšimnutí, což posudek diskvalifikuje jako odborný podklad pro správní rozhodnutí, resp. pro výklad neurčitého právního pojmu. V posudku podle stěžovatele chybí podpis jeho zpracovatele a u znalecké doložky a prohlášení znalce chybí uvedení jména a příjmení, akademické postavení či funkce osoby zde podepsané. [14] V závěru stěžovatel namítá, že krajský soud nerozhodl v napadeném rozsudku o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti, ač k tomu byl zrušujícím rozsudkem NSS zavázán, a nezdůvodnil, proč náklady úspěšné kasační stížnosti nepřiznal. [15] Vzhledem k výše uvedenému navrhl stěžovatel, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [16] Žalovaný je názoru, že kasační stížnost je zatížena subjektivně nesprávnými a účelovými obecnými úvahami stěžovatele a neobsahuje žádné nové skutečnosti nebo tvrzení, kterými by se již dostatečně podrobně a opakovaně nezabývaly soudy obou stupňů. Navrhuje ji zamítnout. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [17] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [18] Kasační stížnost není důvodná. [19] V rozsudku ze dne 31. 5. 2016, č. j. 7 As 86/2016 - 29, Nejvyšší správní soud k výkladu pojmu vysokocenná plodina uvedl zejména následující: „Jako klíčová kritéria pro posuzování, zda se jedná o vysokocennou plodinu, proto Nejvyšší správní soud považuje zmiňovanou výjimečnost (vzácnost) a také samotnou vysokou cenu, jak se nabízí již ze samotného označení ′vysokocenná′. Ve skutečnosti se jedná o kritéria vzájemně spojená, neboť vysoká cena může být právě indikátorem vzácnosti plodiny. Jelikož však tomu tak nemusí být vždy, nelze ekonomickou charakteristiku plodiny (vysokou cenu) považovat za jediný určující atribut vysokocenné plodiny. Je nutno vždy zjišťovat příčiny vysoké ceny. Při posuzování, zda je cena plodiny vysoká, však vyvstává otázka, co se onou vysokou cenou rozumí. Prvním problematickým bodem je samotný pojem cena. Krajský soud i účastníci řízení poněkud nejednotně a nejasně poukazují na celkovou cenu plodiny, její nákladovost, výnosnost, respektive očekávaný zisk pěstitele. Nejvyšší správní soud proto považuje za nutné nejprve zdůraznit, že cenou zde musí být rozuměna obvyklá cena, tj. cena celková, zahrnující jak náklady, tak ušlý zisk při zohlednění výtěžnosti. Právě tato celková cena je totiž obecně onou škodou, která by měla být hrazena. Má-li být východiskem institutu vysokocenné plodiny skutečnost, že náhrada škody by byla příliš vysoká a nepředvídatelná, musí zde být výše ceny posuzována jako ekvivalent výše možné náhrady škody. Nelze tudíž poměřovat toliko výnos plodin (zisk), nýbrž je