9 As 183/2020 — Nejvyšší správní soud

9 As 183/2020- 106 - text pokračování 9 As 183/2020 - 108 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: město Český Těšín, se sídlem náměstí ČSA 1/1, Český Těšín, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 11. 6. 2018, č. j. ÚOHSR0059/2018/VZ17279/2018/321/EDy, za účasti osoby zúčastněné na řízení: SVOBODNÉ ZAHRADY KLUS, s.r.o., se sídlem Dolní Lištná 10, Třinec, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2020, č. j. 30 Af 81/2018133, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci je řešena otázka stanovení podmínky pro jazyk dokladů v kvalifikační dokumentaci v užším řízení, její soulad s § 45 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), a dopad stanovení podmínky v rozporu s tímto ustanovením na zadávací řízení. [2] Žalobce v postavení zadavatele dne 24. 5. 2017 zahájil zadávací řízení na nadlimitní veřejnou zakázku na služby zadávanou v užším řízení s názvem „Komplexní údržba zeleně ve městě Český Těšín“. V bodě 6. kvalifikační dokumentace stanovil, že „veškeré doklady musí být zpracovány v českém jazyce a vytištěny kvalitním způsobem tak, aby byly dobře čitelné“. Žalovaný v rozhodnutí ze dne 21. 3. 2018, č. j. ÚOHSS0313/2017/VZ08694/2018/512/KMo (vydaném po zrušení předchozího prvostupňového rozhodnutí předsedou žalovaného, a to rozhodnutím ze dne 16. 1. 2018, č. j. ÚOHSR0193/2017/VZ01330/2018/321/HBa), shledal, že tato podmínka je v rozporu s § 45 odst. 3 ZZVZ a zásadou zákazu diskriminace. Zadávací řízení proto zrušil, žalobci zakázal do ukončení správního řízení uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky a uložil mu nahradit náklady řízení. Toto rozhodnutí k rozkladu žalobce předseda žalovaného potvrdil a podaný rozklad zamítl. [3] Podanou žalobu Krajský soud v Brně zamítl s odůvodněním, že formulací uvedené podmínky v kvalifikační dokumentaci žalobce omezil možnost uchazečů předložit doklady ve slovenském jazyce a doklady o vzdělání v latinském jazyce bez překladu do češtiny, což je v rozporu se ZZVZ. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností, na základě které požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Po shrnutí průběhu předcházejícího řízení stěžovatel namítá, že krajský soud zcela nesprávně interpretoval pojem nabídka a doklady. Dle závěrů v napadeném rozsudku je v pořádku, pokud je stanoveno, že nabídku je možné podat pouze v českém jazyce, nicméně požadavek na dodání dokladů pouze v českém jazyce už je nezákonný. Dle stěžovatele jde o nelogický závěr, neboť nabídka je pouze souhrnem předkládaných dokladů. [6] Zároveň stěžovatel brojí proti tomu, aby zadávací řízení bylo zrušeno pouze pro pochybení, které žalovaný i krajský soud označují ve svých rozhodnutích za ryze formalistická či malicherná. V důsledku tohoto závěru totiž dochází k vynakládání značných finančních prostředků na opakování zadávacího řízení. Zároveň uvádí, že zadávací řízení nemohl zrušit sám z důvodu podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ, jelikož by tento postup byl pravděpodobně napaden námitkami. [7] Závěrem stěžovatel shrnuje, že postupoval zcela v souladu se zákonem a není mu zřejmé, jaký je rozdíl mezi stanovením jazykového požadavku u nabídky a u předkládaných dokladů. Následně poukazuje na zadávací řízení vedené žalovaným, kde užil požadavek „nabídka musí být zpracována ve všech částech v českém jazyce“, tedy včetně dokladů. Zároveň dodává, že zadávací řízení by mohl zrušit pouze z důvodů vyplývajících z § 127 ZZVZ a že v zadávací dokumentaci nevyloučil aplikaci § 45 odst. 3 ZZVZ. [8] Žalovaný ve svém vyjádření poukazuje na to, že stanovená podmínka předkládání dokladů pouze v českém jazyce je v rozporu s § 45 odst. 3 ZZVZ. Pokud by dodavatel přiložil k nabídce doklady ve slovenském jazyce, zadavatel by jej mohl či musel vyloučit [§ 48 odst. 2 písm. a) nebo odst. 8 ZZVZ]. Zároveň nelze přisvědčit ani argumentaci, že stěžovatel nevyloučil aplikaci ZZVZ v této části, neboť zákon se dle zadávacích podmínek měl použít pouze v rozsahu, který zadávací dokumentace nereguluje, což není tento případ. S poukazem na odbornou literaturu pak žalovaný uvádí, že pokud bude pro podání nabídek povinně stanoven český jazyk, musí dodavatel tuto podmínku splnit s tím, že připojené doklady mohou být ve slovenštině (či příslušné diplomy v latině). Stanovením sporného pravidla v zadávací dokumentaci ovšem stěžovatel takový postup neumožnil. Kasační stížnost proto navrhuje zamítnout. [9] Osoba zúčastněná na řízení se nevyjádřila. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti, namítaných důvodů, včetně důvodů, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] V projednávané věci je klíčové posouzení souladu podmínky „veškeré doklady musí být zpracovány v českém jazyce“, kterou zadavatel uvedl v kvalifikační dokumentaci veřejné zakázky zadávané v užším řízení, s § 45 odst. 3 ZZVZ. [13] Dle relevantní části § 45 odst. 3 ZZVZ, [p]okud tento zákon nebo zadavatel vyžaduje předložení dokladu podle právního řádu České republiky, může dodavatel předložit obdobný doklad podle právního řádu státu, ve kterém se tento doklad vydává; tento doklad se předkládá s překladem do českého jazyka. […] Doklad ve slovenském jazyce a doklad o vzdělání v latinském jazyce se předkládají bez překladu […]. [14] Nejvyšší správní soud se předně ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že § 45 ZZVZ se obecně uplatní na předkládání jakýchkoli dokladů v průběhu zadávacího řízení (bod 22. napadeného rozsudku). To ostatně vyplývá i ze systematického výkladu, kdy toto ustanovení je zařazeno v části druhé ZZVZ s názvem Základní ustanovení o zadávacích řízeních. [15] Dále se kasační soud ztotožňuje i s dělením jazykových možností u žádosti o účast a dokladů, které se k ní přikládají. Na tomto místě soud pouze upřesňuje, že v projednávaném případě jde o první fázi užšího řízení, kde se posuzuje pouze kvalifikace účastníků řízení na základě dodavateli podané žádosti o účast nikoliv nabídky (§ 58 odst. 3 ZZVZ), jakkoliv jde o pojmy podobného obsahu [§ 28 odst. 1 písm. d) a f) ZZVZ]. Tyto pojmy krajský soud i stěžovatel totiž zaměňují bez rozumného důvodu. [16] Žádostí o účast se obecně dle § 28 odst. 1 písm. d) ZZVZ rozumí údaje nebo doklady prokazující kvalifikaci dodavatele, které dodavatel podal písemně zadavateli na základě zadávací dokumentace. Žádostí o účast tak nemusí vždy být pouze doklady, jak uvádí stěžovatel. Její součástí může být i přímo informace o kvalifikaci dodavatele či jiné údaje vyžadované zadavatelem, které nejsou obsahem dokladů. Vytvoření těchto dalších částí žádosti o účast je totiž v rukou dodavatele. Ten tedy jednoduše ovlivní jazyk těchto dokumentů. Proto má zadavatel větší volnost při určování jazyka zpracování žádosti o účast. [17] To stejné ovšem neplatí pro doklady prokazující kvalifikaci, které jsou zpravidla vydávány v jazyce vydávajícího orgánu či osoby, což nemůže (zahraniční či domácí) dodavatel jakkoliv ovlivnit. I proto se podle § 45 odst. 3, věty první části za středníkem, ZZVZ takové doklady v jiném než v českém (a slovenském a latinském – viz dále) jazyce přikládají s překladem. Účelem takového pravidla bezpochyby je umožnit českému zadavateli pochopit obsah předloženého dokladu bez větších obtíží. [18] Tomu zcela odpovídá i zákonná možnost předložit jakékoliv doklady ve slovenštině či doklady o vzdělání v latině dle § 45 odst. 3, věty třetí, ZZVZ. Doklady v těchto jazycích jsou pro českého zadavatele snadno srozumitelné i bez překladu, čímž se zároveň snižuje byrokratická zátěž dodavatelů a usnadňuje a rozšiřuje soutěž ve veřejných zakázkách. Jak ostatně ve vztahu k dřívější úpravě v § 148 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, uvedl Nejvyšší správní soud, „použití latinského jazyka […] nezpůsobuje pochybnosti o osvědčení dosaženého vysokoškolského vzdělání. Krajský soud správně poukázal na to, že při ověřování dosaženého vysokoškolského vzdělání se toto běžně činí předložením diplomů v latinském jazyce, aniž by to bylo na překážku srozumitelnosti“ (rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2018, č. j. 10 As 168/201638, odst. [12]). [19]