10 As 117/2022 — Nejvyšší správní soud

10 As 117/2022- 41 - text  10 As 117/2022 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty věci žalobce: P. Ž., zastoupeného advokátem Mgr. Jiřím Mulačem, Riegrova 6, České Budějovice, proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Lannova 26, České Budějovice, proti rozhodnutí ze dne 12. 3. 2021, čj. ŘKŘ – 682/2021, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2022, čj. 51 A 27/202128, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 3 400 Kč do rukou jeho advokáta Mgr. Jiřího Mulače ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Touto věcí se NSS zabývá už potřetí. Jde v ní o peněžní náhrady související s žalobcovou zdravotní nezpůsobilostí k výkonu služby u policie. Rozsudek řeší, zda žalobce pozbyl zdravotní způsobilost v důsledku služebního úrazu, což je odborná lékařská otázka. Za objasnění skutkového stavu (včetně těchto odborných otázek) je odpovědný žalovaný správní orgán; i napotřetí je však rozhodnutí žalovaného v tomto směru neúplné a nepřesvědčivé. 1. Popis věci a průběh předešlých řízení [2] Žalobce požádal v lednu 2016 o náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě od 5. 8. 2015 (podle § 102 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů). V březnu téhož roku požádal žalobce ještě o náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě (podle § 103 odst. 1 zákona o služebním poměru) a o jednorázové odškodnění (podle § 105 téhož zákona). O žádostech rozhodoval náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru a nevyhověl ani jedné z nich (první žádosti rozhodnutím z května 2016, druhé pak rozhodnutím ze srpna 2016). Shledal totiž, že žalobce pozbyl dlouhodobou zdravotní způsobilost pro výkon služby nikoli v přímé příčinné souvislosti se služebním úrazem ze dne 5. 6. 2013. [3] Žalobce se proti oběma rozhodnutím bránil odvoláními. Žalovaný rozhodnutím z listopadu 2017 formulačně změnil výroky obou rozhodnutí náměstka, věcně však dospěl k totožným závěrům a žalobcova odvolání zamítl. [4] Žalobce se obrátil s žalobou na Krajský soud v Českých Budějovicích, který mu nevyhověl, žalobce však uspěl s kasační stížností (rozsudek ze dne 4. 4. 2019, čj. 1 As 346/201833). První senát NSS shledal neúplným a nepřesvědčivým revizní znalecký posudek Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ), z něhož žalovaný vyšel, protože se posudek věcně nevypořádal s rozpornými znaleckými závěry předchozích posudků (zejména posudkem doc. MUDr. F. V., CSc., který ve správním řízení předložil žalobce). Uložil proto žalovanému, aby v novém řízení tyto nedostatky posudku odstranil. [5] Žalovanému se to však nepovedlo ani napodruhé: jeho druhé rozhodnutí z listopadu 2019 zrušil už krajský soud. Žalovaný podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, kterou NSS zamítl (rozsudkem ze dne 28. 5. 2021, čj. 6 As 272/202036). [6] Ještě před rozsudkem šestého senátu NSS vydal žalovaný v pořadí třetí rozhodnutí ve věci. I proti němu se žalobce bránil žalobou u krajského soudu a uspěl. 2. Kasační řízení [7] Nyní podává žalovaný proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. V ní namítá, zjednodušeně řečeno, že skutkový stav zjistil už dostatečně. Podklady doplnil především tak, že si obstaral zdravotnickou dokumentaci týkající se přijetí žalobce do služebního poměru a vyslechl zástupce znaleckého kolektivu IPVZ MUDr. J. B. Ten při výslechu odstranil vytýkané rozpory revizního znaleckého posudku a jeho doplnění a setrval na posudkovém závěru, že žalobce pozbyl dlouhodobou způsobilost k výkonu služby pro onemocnění páteře z obecných příčin, nikoli následkem úrazu ze dne 5. 6. 2013. Výslech doc. V. – zpracovatele znaleckého posudku, který předložil žalobce – považuje žalovaný za nadbytečný, protože jednak doc. V. není znalcem v oboru a jednak je jeho posudek neúplný (k odstranění rozporů navíc slouží revizní posudek IPVZ). Žalovaný poukázal také na to, že žalobce dal jen částečný souhlas s nahlédnutím do své zdravotnické dokumentace (jen v rozsahu týkajícím se přijímacího řízení do služebního poměru). [8] Žalobce naproti tomu s rozsudkem krajského soudu souhlasí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neodstranil nedostatky, které mu vyčetl šestý senát NSS v rozsudku 6 As 272/2020, zejména nenašel odpověď na to, co bylo spouštěčem žalobcových problémů s páteří od roku 2013. O tendenčním postupu žalovaného názorně vypovídá to, že jednak odmítl vyslechnout doc. V., jednak odmítl, aby byl doc. V. přítomen výslechu MUDr. B. 3. Posouzení věci [9] Kasační stížnost není důvodná. 3.1 Čeho se žalobce domáhal [10] V této věci se řeší jednak žalobcův nárok na náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě podle § 102 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů: (1) Náhrada za ztrátu na služebním příjmu se příslušníkovi poskytuje po dobu jeho neschopnosti ke službě z důvodu služebního úrazu nebo nemoci z povolání v takové výši, aby se spolu se služebním příjmem nebo s nemocenským rovnala jeho průměrnému služebnímu příjmu před vznikem škody. (2) Při další neschopnosti ke službě z důvodu téhož služebního úrazu nebo nemoci z povolání se vychází z průměrného služebního příjmu příslušníka před vznikem této další neschopnosti ke službě. Jestliže před vznikem další neschopnosti ke službě náležela příslušníkovi náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti, náleží mu náhrada podle odstavce 1 až do částky, do níž by mu náležela náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě, kdyby nebyl neschopen ke službě. Za služební příjem po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje i nemocenské; jednak nárok na náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě podle § 103 odst. 1 tohoto zákona: Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě se poskytuje po dobu trvání služebního poměru nebo v případě, že služební poměr skončil podle § 42 odst. 1 písm. h) v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání. Po skončení služebního poměru však náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě nenáleží, jestliže příslušník není výdělečně činný ani nepobírá invalidní důchod nebo není evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání; a konečně nárok na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění podle 105 odst. 1 tohoto zákona: Jednorázové odškodnění ve výši 230 000 Kč se poskytne příslušníkovi, jehož služební poměr skončil podle § 42 odst. 1 písm. h) v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání. 3.2 Soudy opakovaně uložily žalovanému, aby řádně zjistil skutkový stav [11] Žalobce utrpěl dne 5. 6. 2013 služební úraz během služební tělesné přípravy při nácviku použití donucovacích prostředků, za nějž mu policie přiznala náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu téměř dvouleté neschopnosti ke službě (od 5. 6. 2013 do 8. 4. 2015) podle § 102 odst. 1 zákona o služebním poměru. Poté žalobce nastoupil asi na měsíc zpět do služby, během které dodržoval úlevy stanovené služebním lékařem, od 5. 8. 2015 byl však opět v pracovní neschopnosti. [12] Lékařským posudkem ze dne 22. 9. 2015 vyslovila lékařská komise Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu služby pro obtíže, které nejsou v přímé příčinné souvislosti se služebním úrazem z června roku 2013 (a žalobce byl zdravotně klasifikován pod nejzávažnějším písmenem „D“). Na základě toho propustil žalovaný žalobce dne 20. 10. 2015 z výkonu služby podle § 42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru (příslušník musí být propuštěn, jestliže podle lékařského posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu služby). [13] Žalobce poté požádal o náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě za období od 5. 8. 2015; o náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě; a o jednorázové odškodnění. [14] Spor je v obecné rovině o to, zda byl žalobce v následné pracovní neschopnosti od srpna 2015 a zda pozbyl zdravotní způsobilost pro výkon služby v důsledku služebního úrazu, či nikoli. Protože se však správní soudy nezabývají touto věcí poprvé (viz kapitolu 1 tohoto rozsudku), je spor úžeji také o to, zda žalovaný ve třetím kole dodržel závazné právní názory správních soudů vyslovené v této věci a zda je dostatečně (tedy úplnými a přesvědčivými znaleckými zjištěními) podložen jeho závěr, že žalobce ztratil zdravotní způsobilost k výkonu služby nikoli v přímé příčinné souvislosti se služebním úrazem. [15] NSS má ve shodě s krajským soud