6 As 11/2022 — Nejvyšší správní soud

6 As 11/2022- 42 - text  6 As 11/2022 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Ing. M. J., Ph.D., bytem Janáčkova 773, Židlochovice, zastoupený MUDr. Mgr. Ivanem Langrem, advokátem, sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 19. 9. 2018, č. j. 169/2018NBÚ/07OP, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 3 A 214/201845, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Rozhodnutím ze dne 26. 6. 2018, č. j. 58325/2018NBÚ/P, žalovaný zrušil žalobci platnost osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „Důvěrné“ č. NBÚ094076 [§ 101 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“)], neboť žalobce přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti [§ 12 odst. 1 písm. d) téhož zákona] pro existenci bezpečnostního rizika spočívajícího ve stycích s osobou, která vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmu České republiky [§ 14 odst. 3 písm. e) téhož zákona]. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku ředitel žalovaného zamítl rozklad žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žalovaný shledal konkrétní bezpečnostní riziko v stycích žalobce s osobou Z. J., která prokazatelně vyvíjela činnost proti zájmu České republiky. Žalobce byl s touto osobou v dlouhodobějším, opakovaném styku (nikoli nahodilém, sporadickém nebo formálním), přičemž povahu těchto styků žalovaný považoval za riziko, že žalobce nebude ve vztahu k této osobě zachovávat nutnou míru opatrnosti a ostražitosti ohledně utajovaných skutečností, k nimž měl přístup. Žalovaný při rozhodování vycházel ze zpráv zpravodajské služby zařazených v utajované části bezpečnostního svazku (§ 124 zákona o ochraně utajovaných informací) pod č. 2, 3, 9, 10, 13, 14, 16, 17 a 18 (utajované informace ve stupni utajení „Důvěrné“). Ředitel žalovaného v rozhodnutí o rozkladu dospěl k závěru, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, a to zejména ze zpráv zpravodajské služby evidovaných pod č. 2, 9 a 10, které poskytují konkrétní a ucelené informace zakládající důvodnou pochybnost o bezpečnostní spolehlivosti žalobce. Dále ředitel žalovaného připomněl, že za účelem ověření věrohodnosti uvedených podkladů žalovaný vyžádal doplňující informace (písemnost evidovaná pod č. 13), které zpravodajská služba poskytla písemností evidovanou pod č. 14. K vlastnímu posuzování bezpečnostního rizika, při němž má žalovaný v souladu s § 14 odst. 6 zákona o ochraně utajovaných informací přihlížet k tomu, do jaké míry může zjištěná skutečnost (v daném případě styky žalobce s osobou Z. J.) ovlivnit schopnost žalobce utajovat informace, a sice k době jejího výskytu, k jejímu rozsahu, charakteru a k chování fyzické osoby v posuzovaném období, ředitel žalovaného uvedl, že přihlédl k tomu, že styky žalobce s osobou Z. J. byly opakované (v dlouhodobějším časovém období), účelové (pozn. soudu: probíhaly za konkrétním účelem, záměrem) a nikoli nahodilé. [3] Žalobce napadl rozhodnutí ředitele žalovaného žalobou, kterou Městský soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Žalobci ani jeho zástupci nebylo umožněno nahlížet do utajované části bezpečnostního svazku, která dle městského soudu obsahovala konkrétní informace, jejichž zveřejnění mohlo vést k ohrožení či závažnému narušení činnosti zpravodajských služeb, resp. do této činnosti mohlo přinejmenším zasáhnout. Městský soud se rovněž podrobně zabýval namítanou nemožností žalobce a jeho zástupce nahlížet do utajované části bezpečnostního svazku již v předchozím řízení před správními orgány. S poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu vysvětlil, že žalovaný nebyl oprávněn posuzovat obsah utajované informace a rozhodovat o tom, zda s ní může účastníka seznámit či nikoli. O utajení rozhoduje výhradně původce utajované informace, tj. zpravodajská služba. Městský soud upozornil, že omezení procesních práv účastníka je odůvodněno zájmem na ochraně utajovaných informací a ochraně činnosti zpravodajských služeb, který převažuje. Zpřístupněním utajovaných informací by došlo k vyzrazení metod a způsobu práce zpravodajské služby, včetně identity zainteresovaných osob, které by žalobce nebo jeho zástupce mohli znát. Z hlediska přiměřenosti zásahu do žalobcových práv dle městského soudu v souzené věci převažoval zájem společnosti na utajení informací obsažených ve zprávách zpravodajské služby nad individuálním právem žalobce seznámit se s utajovanou částí bezpečnostního svazku. [4] K věci samé městský soud uvedl, že z obsahu utajovaných informací, s nimiž se v řízení seznámil, vyplývá zřejmá pochybnost o bezpečnostní spolehlivosti žalobce, a to pro jeho styky s osobou Z. J. (bývalým kolegou), s nímž má žalobce dobré vztahy. Městský soud měl za to, že se nejednalo o vztah nahodilý, minimální či jednorázový, ale že se žalobce s dotyčnou osobou setkává opakovaně. Městský soud poukázal na obsah výpovědi žalobce při pohovoru v rámci bezpečnostního řízení, v níž sám žalobce uvedl, že se s osobou Z. J. zná 24 let, v armádě spolupracovali na projektech, tykají si, občas se sejdou, zavolají, žalobce jmenovanému předal na vyžádání vojenské informace o rušiči za účelem armádního nákupu, bavili se také o armádních projektech. Městský soud se ztotožnil s hodnocením ředitele žalovaného, že tyto styky (nikoli sporadické, nahodilé nebo formální) mohou ovlivnit schopnost žalobce utajovat informace, k nimž měl přístup, neboť existuje riziko, že žalobce nebude ve styku s osobou Z. J. zachovávat nutnou míru opatrnosti a ostražitosti. Městský soud zdůraznil, že pro závěr o existenci bezpečnostního rizika postačuje zjištění, že je pravděpodobné, že zákonem předvídaná skutková podstata byla naplněna. Překročíli míra pravděpodobnosti určitou mez, je nutno takový stav vyhodnotit jako opravdové nebezpečí. V bezpečnostním řízení, v němž se rozhoduje o tom, komu přiznat nebo odejmout mimořádné oprávnění seznamovat se s utajovanými informacemi, se uplatňuje zásada „v pochybnostech v neprospěch“. Pro konstatování bezpečnostního rizika tak postačuje oprávněná pochybnost o existenci skutečností toto riziko zakládajících. [5] Tvrzení žalobce o neznalosti konkrétních skutečností, z nichž vyplývá shledané bezpečnostní riziko, dle městského soudu toto riziko nesnižuje, nýbrž může vést ke zvýšení hrozby vyzrazení utajovaných informací. Jako irelevantní městský soud hodnotil žalobní námitku, že žalobci není znám důvod, pro který osoba Z. J. nezískala bezpečnostní prověrku, a že je sankcionován za styk s ním, aniž by mu tato informace byla známa. Městský soud uvedl, že žalobce nepatří do okruhu osob, které by se s utajovanou informací o osobě Z. J. mohly seznámit. Skutečnost, že žalobce nevěděl, že osoba Z. J. vyvíjela (či vyvíjí) činnost proti zájmu České republiky, je nerozhodná. Existence bezpečnostního rizika není založena na subjektivním vědomí či vnímání žalobce, ale zakládá se na objektivním zjištění. [6] K námitce nezjištění porušení povinností uložených zákonem ze strany žalobce a nezohlednění jeho charakterových vlastností, městský soud uvedl, že důvodem odnětí osvědčení nebylo porušení povinností žalobcem ani jeho charakterové vlastnosti, nýbrž styky s osobou Z. J., představující bezpečnostní riziko. [7] K námitce neexistence mantinelů skutkové podstaty pro stupeň utajení „Důvěrné“ tak, aby byl patrný rozdíl od přísnějších stupňů utajení, městský soud odkázal na vysvětlení ředitele žalovaného, že podmínky pro přístup fyzické osoby k utajované skutečnosti jsou pro jednotlivé stupně utajení shodné. Rovněž skutkové podstaty jednotlivých bezpečnostních rizik rozdíly mezi stupni utajení nečiní (s výjimkou období, za která jsou rizika zpětně zjišťována). [8] Závěrem městský soud poukázal na další problematické okolnosti případu snižující důvěryhodnost žalobce (rozpory týkající se vztahu žalobce ke společnosti MEDETECVOP spol. s r.o., nenahlášení změn splatnosti půjček, nenahlášení složení vyšší hotovosti do úschovy za účelem koupě nemovitosti). II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [9] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž namítal, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku existence bezpečnostního rizika. Dle stěžovatele správní orgány ani městský soud nedefinovaly vodítka, na jejichž základě by si držitel bezpečnostního osvědčení mohl předem ujasnit, zda a jaký styk s jakými lidmi může ovlivnit jeho bezpečnostní způsobilost (např. jaká úroveň styků a jaké situace a místa schůzek jsou již pod