8 As 273/2021 — Nejvyšší správní soud

8 As 273/2021- 29 - text  8 As 273/2021-31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Jitky Zavřelové a Lukáše Hloucha v právní věci žalobce: Ing. V. Ch. N., zastoupený Mgr. Ing. Janem Klikem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovarská 87/130, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, za účasti osoby zúčastněné na řízení: nezl. K. K., zastoupen veřejným poručníkem Městským úřadem Lovosice, orgánem sociálněprávní ochrany dětí, se sídlem Školní 407/2, Lovosice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2020, čj. SO/M/392/2020Sv, KULK 89371/2020, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 7. 2021, čj. 59 A 4/202150, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející soudní řízení [1] Žalobce byl v roce 2005 na základě souhlasného prohlášení zapsán do matriční knihy narození jako otec osoby zúčastněné na řízení (dítěte rozeného V. V. N., nyní K. K.). Následně (s odstupem řady let) začal své otcovství popírat před civilními soudy. Před skončením řízení o popření otcovství podal žádost o provedení opravy k Magistrátu města Liberec, odboru správnímu a živnostenskému (dále „matriční úřad“), v níž žádal, aby byla odstraněna jeho osoba z pozice otce dítěte. Matriční úřad řízení o této žádosti přerušil do skončení civilního řízení o popření otcovství. Civilní soud poté návrh na popření otcovství pravomocně zamítl. Matriční úřad v řízení pokračoval a zamítl návrh na provedení opravy rozhodnutím ze dne 30. 9. 2020, čj. CJ MML 189823/20. Žalobce se proti rozhodnutí matričního úřadu odvolal. Žalovaný jeho odvolacím námitkám nepřisvědčil; odvolání shora označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí matričního úřadu potvrdil. [2] Rozhodnutí žalovaného žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Uvedl, že údaj o žalobci jako otci dítěte byl do matriční knihy narození zapsán na základě souhlasného prohlášení rodičů předloženého v souladu s § 16 odst. 3 písm. b) zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů (dále „zákon o matrikách“). Změnu tohoto zapsaného údaje by bylo možné provést v souladu s § 5 odst. 2 zákona o matrikách na základě pravomocného rozhodnutí civilního soudu, jímž by bylo vyhověno žalobcově návrhu na popření otcovství k dítěti. Žalobce původně své otcovství nepopřel a uběhla mu popěrná lhůta. Následně se domáhal prominutí popěrné lhůty; tento návrh ale soudy zamítly. Žalobce se proti jejich rozhodnutí bránil i ústavní stížností, kterou však usnesením ze dne 29. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 3338/15, Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Soudy poté návrh na popření otcovství zamítly z důvodu promeškání popěrné lhůty. Pravomocný rozsudek civilních soudů o zamítnutí návrhu na popření otcovství nelze obcházet změnou údaje o otcovství v matriční knize narození či následnou správní žalobou. [3] Žalobce argumentoval tím, že matka dítěte při provádění zápisu do matriční knihy nerozuměla českému jazyku a neměla tlumočníka. Odkazoval na § 16 odst. 5 zákona o matrikách (ve znění od 1. 1. 2014), dle nějž rodič, který nemluví či nerozumí česky, nemůže učinit souhlasné prohlášení rodičů bez účasti tlumočníka. V danou dobu se však na věc použil pouze čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Podle tohoto ustanovení má ten, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, právo na tlumočníka. Vzhledem k tomu, že se žalobce i matka dítěte dostavili na matriční úřad, učinili souhlasné prohlášení o otcovství a netvrdili, že by nerozuměli českému jazyku, matriční úřad nepochybil, když tlumočníka nezajistil. Kromě žalobcova tvrzení pak ani z ničeho neplyne, že by matka dítěte při učinění tohoto úkonu před matričním úřadem českému jazyku nerozuměla. [4] Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou, že by správní orgány nedostatečně ověřily osobní stav matky. Zápisu do matriční knihy nepředchází žádné řízení, ve kterém je rozhodnuto o zapsání či nezapsání požadované skutečnosti. V řešeném případě byly předloženy listiny požadované dle § 16 odst. 3 zákona o matrikách, včetně rozsudku o rozvodu manželství matky. Matriční úřad dále prověřil sbírku listin a zjistil, že matka dítěte při uzavírání manželství předložila Osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství vydané dne 30. 11. 2001 Velvyslanectvím Vietnamské socialistické republiky v Praze, v němž bylo uvedeno, že je svobodná. Matka dítěte souhlasné prohlášení podepsala, čím uvedené skutečnosti potvrdila a pro potřeby matričního úřadu dostatečně osvědčila. [5] Soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce, že správní orgány měly provést výslech matky dítěte. Soud souhlasil se správními orgány, že by se jednalo o důkaz nadbytečný. Nad rámec věci krajský soud poznamenal, že se žalobce dostavil na matriční úřad dobrovolně a učinil prohlášení o otcovství, přičemž tento údaj požadoval zapsat do matriční knihy. Žalobce velmi dobře rozuměl smyslu a podstatě svého jednání, především s ohledem na dříve učiněná souhlasná prohlášení. Jestliže si byl tedy žalobce v době zápisu vědom, že není otcem, nemusel jej podstoupit. II. Obsah kasační stížnosti [6] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost s odkazem na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatel nerozporuje, že se opravy zápisů v matriční knize provádějí na základě veřejných listin. Soud i správní orgány stěžovatele odkázaly na popření otcovství před civilním soudem. Ovšem civilní soudy stěžovatelův návrh na popření otcovství zamítly z důvodu zmeškání popěrné lhůty. Věcně se tedy námitkami stěžovatele nezabývaly a vycházely ze zápisu stěžovatele jako otce do matriční knihy. Zákonnost tohoto zápisu však stěžovatel napadá. Zákonnost zápisu v matriční knize je prvořadě záležitostí správního řízení, neboť se nejedná o vztah mezi osobou popírající otcovství a dítětem. Stěžovatel zákonnost zápisu v matriční knize napadal již před vydáním zamítavého rozsudku civilního soudu. A to jak u civilního soudu, tak u matričního úřadu. [8] Stěžovatel trvá na své námitce, že matka v době provedení zápisu do matriční knihy nerozuměla českému jazyku. Neztotožňuje se s argumentem, že podle čl. 37 odst. 4 Listiny má právo na tlumočníka ten, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jimž se vede jednání, přičemž stěžovatel ani matka dítěte nic neprohlásili. Stěžovatel ani matka dítěte totiž nebyli o tomto právu poučeni. Stejně tak se jim nedostalo poučení o povaze a významu souhlasného prohlášení. Prohlášení žalovaného, že z jednání matky bylo zřejmé, že věděla, proč se dostavila, je tedy čistě subjektivní a spekulativní. Minimální relevanci má i informace o tom, že s matkou bylo v jiné dřívější záležitosti (rozvod manželství) hovořeno telefonicky a matka údajně rozuměla česky. [9] Dále stěžovatel namítá, že osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství vydané Velvyslanectvím Vietnamské socialistické republiky bylo v době zápisu téměř pět let staré, a tedy neaktuální. Matriční úřad měl požadovat jeho aktualizaci, což se nestalo. Stěžovatel se domnívá, že matka v mezidobí uzavřela nový sňatek ve Vietnamu, a že její manžel je biologickým otcem dítěte. Matriční úřad se o případném uzavření dalšího manželští matky ve Vietnamu nemohl dozvědět a tuto skutečnost mohla matka před státními orgány v ČR zatajit. Jméno dítěte, které matka uvedla na matrice, naznačuje, že je otcem dítěte jiný muž, kterého matka dítěte stěžovateli představila jako svého manžela. Listiny vystavené Odborem pro azylovou a migrační politiku Ministerstva vnitra a Ředitelstvím služby cizinecké policie ohledně osobního stavu matky v České republice stěžovatel nijak nezpochybňuje, ovšem týkají se osobního stavu matky a jeho změn na základě úkonů provedených na území České republiky, nikoli na území Vietnamu. Rozhodující měla být tehdy aktuální oficiální informace o osobním stavu matky podaná k tomu příslušným orgánem Vietnamské socialistické republiky, která však získána nebyla. [10] Stěžovatel po celou dobu navrhoval výslech matky dítěte, který mohl celou věc zásadně ovlivnit. Přesto však nebyl tento výslech proveden. [11] Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti věcně nevyjádřili (žalovaný při předložení spisu pouze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí). III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů; neshledal přitom vady, k nimž přihlíží z úřední povi