10 Ads 303/2023 — Nejvyšší správní soud

10 Ads 303/2023- 28 - text  10 Ads 303/2023 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Faisala Husseiniho a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Bystroň services s.r.o., Bieblova 406/6, Ostrava, zast. advokátem Mgr. Michalem Machkem, Dlouhá 3355/6, Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 1. 2022, čj. 48000/001619/22/020/TR, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2023, čj. 22 Ad 9/2022  30, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2023, čj. 22 Ad 9/2022  30, s e r u š í a věc s e v r a c í krajskému soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Zákon č. 300/2020 Sb. Zákon o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020. umožnil za měsíce červen, červenec a srpen 2020 v souvislosti s epidemií Covid19 zaměstnavatelům prominutí platby pojistného za své zaměstnance. K tomu zaměstnavatelé museli splnit několik podmínek, přičemž splnění dvou z nich se posuzovalo oproti stavu v březnu 2020. V tomto rozsudku se NSS zabýval otázkou, jestli se prominutí pojistného vztahovalo i na osoby, které v březnu 2020 neměly žádné zaměstnance, ale zaměstnance měly až v měsících, za které uplatnily prominutí pojistného, tedy v měsících červen až srpen 2020. I. Vymezení věci [2] Žalobkyně uplatnila za měsíce červen, červenec a srpen 2020 snížení vyměřovacího základu zaměstnavatele podle zákona o prominutí pojistného. To fakticky znamenalo prominutí platby pojistného pro žalobkyni jako zaměstnavatelku. [3] Okresní správa sociálního zabezpečení Ostrava u žalobkyně následně provedla kontrolu, při které dospěla k závěru, že žalobkyni nárok na prominutí pojistného nevznikl. Podle okresní správy žalobkyně nemohla splnit dvě z nutných podmínek – podmínky obsažené v § 2 odst. 1 písm. b) a c) zákona. Žalobkyně totiž zaměstnávala pracovníky až od dubna 2020 (včetně měsíců červen až srpen 2020, za které uplatnila prominutí pojistného), nikoli ovšem v březnu 2020, jak předpokládal zákon ve zmíněných ustanoveních. Okresní správa uložila žalobkyni uhradit dlužné pojistné ve výši 35 729 Kč a penále ve výši 8 363 Kč. Žalovaná platební výměr okresní správy potvrdila. [4] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu, které krajský soud vyhověl a rozhodnutí žalované zrušil. [5] Podle krajského soudu ze zákona nevyplývá, že by osoba uplatňující prominutí pojistného musela být zaměstnavatelem i v měsíci březnu 2020. Zákon podle krajského soudu sice předpokládá, že prominutí pojistného může uplatnit jen zaměstnavatel, to však podle krajského soudu znamená, že tato osoba musí být zaměstnavatelem v měsíci, za který prominutí uplatňuje (tedy v měsících červen, červenec a srpen 2020), nikoli však i v měsíci březnu 2020. Žalobkyně podle krajského soudu tedy v měsíci březnu 2020 nemusela mít žádné zaměstnance. Podle krajského soudu zákon stanovil podmínky pro přiznání nároku na prominutí pojistného tak, aby se v porovnání s březnem 2020 podstatně nesnížila zaměstnanost a zároveň se podstatně nesnížily mzdy, které se odráží ve vyměřovacích základech. Pokud byl počet zaměstnanců žalobkyně v březnu 2020 nula a v měsících, za které žalobkyně uplatnila prominutí platby pojistného, vyšší než nula, byly podle krajského soudu podmínky zákona splněny. K takovému závěru podle krajského soudu směřuje rovněž i smysl a účel zákona, který žalobkyně naplnila, pokud nesnížila počet svých zaměstnanců oproti březnu 2020, ale naopak zvýšila, neboť v březnu žádné zaměstnance neměla. Stejně tak žalobkyně učinila, pokud jde o úhrn mezd. Závěrem krajský soud doplnil, že neshledal důvod rozlišovat mezi osobami, které v březnu 2020 měly byť jediného zaměstnance a podmínky zákona tedy jistě splnily, a mezi těmi, které v březnu 2020 neměly žádného zaměstnance, přičemž nové zaměstnance zaměstnaly až později, nejpozději v měsíci, za který uplatňovaly nárok na prominutí pojistného, jako tomu bylo i v případě žalobkyně. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [6] Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost. Krajský soud podle ní věc nesprávně právně posoudil. [7] Stěžovatelka především i nadále setrvává na svém názoru, že pro splnění podmínek § 2 odst. 1 písm. b) a c) zákona musela být žalobkyně zaměstnavatelem nejen v kalendářních měsících, za které uplatnila nárok na prominutí pojistného, ale i ve „srovnávacím“ měsíci pro splnění těchto podmínek, tedy v měsíci březnu 2020. Žalobkyně sice vznikla v listopadu 2019, ale jako zaměstnavatel byla evidována až od dubna 2020. V měsíci březnu tedy zaměstnavatelem nebyla. Pokud se žalobkyně stala zaměstnavatelem až od dubna či později, nemohla splnit podmínky nároku na prominutí pojistného, které se poměřovaly se stavem v březnu 2020. Nelze přitom ani zohlednit, že jako právnická osoba žalobkyně existovala již v listopadu 2019, protože zaměstnavatelem se stala až přijetím svého prvního zaměstnance. Krajský soud tedy vydává žalobkyni za jakéhosi zaměstnavatele bez zaměstnanců. [8] Smyslem a účelem posuzovaného zákona byla navíc nápomoc k udržení zaměstnanosti v době koronavirové epidemie. Pokud žalobkyně nebyla zaměstnavatelem, nejedná se v jejím případě o nápomoc k udržení zaměstnanosti. Přitom stěžovatelka odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 4. 2023, čj. 65 Ad 1/2022  26, který dospěl k opačnému závěry než krajský soud v nynější věci. [9] Konečně krajský soud uvedl, že v případě pochybností plynoucích z jazykového výkladu zákona se stěžovatelka měla zaměřit na jeho smysl a účel. Tento závěr je podle stěžovatelky v rozporu s judikaturou NSS, která dříve již dospěla k závěru, že text zákona o prominutí pojistného je jednoznačný a není tedy třeba použít jiných výkladových metod. Vyjádření žalobkyně [10] Ke kasační stížnosti se vyjádřila žalobkyně, která souhlasí s rozsudkem krajského soudu a navrhuje ji jako nedůvodnou zamítnout. [11] Žalobkyně především upozornila, že smyslem a účelem zákona bylo zabránit negativním vlivům epidemie na zaměstnanost a v co nejvyšší míře omezit potřebu propouštění zaměstnanců. Pokud žalobkyně neměla v březnu 2020 žádného zaměstnance, ale v měsících, za které uplatnila prominutí pojistného, již zaměstnance měla, splnila podmínky zákona. Podstatné je, že žalobkyně nesnížila počet zaměstnanců ani úhrn mezd, ale naopak oboje zvýšila. Krajský soud rovněž správně upozornil, že neshledal důvod rozlišovat mezi osobami, které v březnu 2020 měly byť jediného zaměstnance, a tím naplnily definici zaměstnavatele, a mezi osobami v postavení žalobkyně. Obě shora uvedené skupiny naplnily podmínky zákona, a to tak, že byly zaměstnavateli v měsíci, za který žádaly prominutí pojistného. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [12] Kasační stížnost je důvodná. NSS dospěl k opačnému právnímu názoru než krajský soud a dává za pravdu stěžovatelce. Podle NSS musela být žalobkyně zaměstnavatelem již v měsíci březnu 2020, jinak nemohla splnit podmínky § 2 odst. 1 písm. b) a c) zákona. [13] Před samotným hodnocením věci NSS stručně rekapituluje podstatné skutkové okolnosti. Žalobkyně je právnickou osobou, která vznikla v listopadu 2019. V březnu 2020 neměla žádné zaměstnance. Zaměstnanci u ní byli evidováni počínaje dubnem 2020. Prominutí pojistného žalobkyně uplatnila za všechny měsíce, které podle zákona přicházely v úvahu – tedy měsíce červen, červenec a srpen 2020; v těchto měsících zaměstnance měla. [14] Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona má zaměstnavatel nárok na prominutí pojistného, jestliže počet jeho zaměstnanců v pracovním poměru, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, činí v posledním dni kalendářního měsíce aspoň 90 % počtu těchto zaměstnanců v posledním dni března 2020. [15] Podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona má zaměstnavatel nárok na prominutí pojistného, jestliže úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za kalendářní měsíc činí aspoň 90 % úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za březen 2020. [16] NSS opakuje, že v nynějším řízení měl zodpovědět, jestli se prominutí pojistného vztahovalo i na žalobkyni, ačkoli žalobkyně neměla v měsíci březnu 2020 žádné zaměstnance. Podle krajského soudu bylo pro vznik nároku na prominutí pojistného podstatné, aby osoba uplatňující nárok na prominutí měla zaměstnance v měsících, za které uplatnila prominutí (tedy v měsících červen až srpen 2020), nikoli již v měsíci březnu 2020. NSS s krajským soudem ovšem nesouhlasí. K tomu ho vedly následující úvahy. [17] Celý zákon o prominutí pojistného označuje osobu, která měla při splnění podmínek nárok na prominutí pojistného, jako zaměstnavatele. Protože zákon samotný zaměstnavatele ned