10 As 310/2023 — Nejvyšší správní soud

10 As 310/2023- 46 - text  10 As 310/2023 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: M. T. – M., zast. advokátem JUDr. Janem Nemanským, Těšnov 1/1059, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2022, čj. MZP/2022/550/695, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, čj. 14 A 92/202254, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V nynější věci NSS posuzuje zákonnost zabavení neživého exempláře vlka obecného Českou inspekcí životního prostředí. Podstata sporu spočívá v tom, zda správní orgány vyvrátily pochybnosti o tom, že nedošlo k záměně vzorku, na jehož základě žalobci exemplář vlka zabavily. I. Vymezení věci [2] Česká inspekce životního prostředí zabavila žalobci rozhodnutím ze dne 18. 12. 2019 neživý exemplář vlka obecného – vypreparovanou kožešinu s hlavou, podšitou černou látkou s filcem zelené barvy [§ 34a zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy]. Důvodem pro zabavení exempláře byla skutečnost, že žalobce neprokázal jeho legální nabytí. Žalobce tvrdil, že vlk byl legálně uloven dne 1. 11. 2017 na východním Slovensku. Podle inspekce ovšem zabavený exemplář vizuálně neodpovídal fotografiím vlka uloveného na Slovensku. Totožnost zabaveného exempláře a uloveného vlka byla navíc vyloučena srovnávací analýzou provedenou Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy. [3] Rozhodnutí inspekce ministerstvo potvrdilo, ale jeho rozhodnutí zrušil městský soud. Podle městského soudu se správní orgány nedostatečně zabývaly žalobcovými pochybami o nakládání se vzorkem uloveného vlka, který byl v řízení využit při srovnávací analýze na přírodovědecké fakultě, a o jeho možné záměně. Městský soud tedy správní orgány zavázal, aby sestavily a posoudily řetězec podkladů o nakládání s kontrolním vzorkem. Ministerstvo v dalším řízení zrušilo rozhodnutí inspekce a vrátil jí věc k novému projednání. [4] Inspekce v novém rozhodnutí žalobci exemplář vlka znovu zabavila. Zopakovala, že žalobce neprokázal, že zabavený exemplář je ze stejného zvířete, které bylo legálně uloveno dne 1. 11. 2017 na Slovensku. Ze záznamu o ulovení vlka a fotografií vyplývá, že ulovené zvíře mělo na těle stopy prašiviny a lysiny. Zabavený exemplář žádné takové znaky neměl. Také ze srovnávací analýzy vzorků vyplynulo, že jde o dvě různá zvířata. Dále inspekce ve smyslu právního názoru městského soudu doplnila spis o vyjádření Správy Chránenej krajinnej oblasti Východné Karpaty a ředitelství Štátnej ochrany prírody Slovenskej republiky. Z nich bylo podle inspekce zjevné, že vzorek zvířete uloveného na Slovensku byl odebrán tak, jak se uvádí v záznamu ze dne 1. 11. 2017, vzorek byl po odběru řádně a podrobně označen pro vyloučení záměny, putoval pouze mezi třemi pracovišti a je známa totožnost osob, které vzorek mezi těmito pracovišti předávaly. Tím inspekce podle svého názoru vyhověla požadavkům městského soudu a vyloučila pochybnosti o záměně vzorku. [5] Ministerstvo rozhodnutí inspekce potvrdilo a městský soud následně zamítl žalobcovu žalobu. Podle městského soudu správní orgány napodruhé již v dostatečné míře vyvrátily pochybnosti o možné záměně vzorku (především bod 18 rozsudku městského soudu). II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti, vyjádření ministerstva a replika stěžovatele Kasační stížnost [6] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (nyní stěžovatel) kasační stížnost. [7] Kasační stížnost je postavena na základní námitce spočívající v tom, že správní orgány podle stěžovatele ani napodruhé (po zrušení jejich rozhodnutí městským soudem v „prvním kole“ nynějšího sporu) nevyvrátily pochyby o možné záměně vzorku, na jehož základě stěžovateli zabavily exemplář vlka. K této základní kasační námitce se poté vážou další stěžovatelova kasační tvrzení ohledně nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu, povaze zabavení exempláře jako správního trestu a s tím spojeného rozvržení břemena tvrzení a břemena důkazního a údajném nucení stěžovatele k prokázání své neviny. Vyjádření žalovaného ministerstva [8] Ministerstvo ve svém vyjádření navrhlo zamítnutí kasační stížnosti. Inspekce podle ministerstva dostatečně prokázala, že nedošlo k záměně sporného vzorku. Navíc je třeba mít na zřeteli, že inspekce stěžovateli zabavila exemplář vlka z důvodu, že stěžovatel neprokázal legální nabytí exempláře. Údajná záměna vzorku tedy představovala pouze část argumentace, a pokud chtěl být stěžovatel úspěšný, měl především prokázat legální nabytí sporného exempláře. To se stěžovateli nepovedlo, pochybnosti o zákonnosti původu neodstranil, a proto mu byl podle ministerstva exemplář po právu zabaven. [9] Ačkoli zabavení exempláře může být vnímáno jako druh trestu, vykazuje oproti správnímu trestání odlišnosti. Cílem zabavení exempláře není trestat příslušnou osobu, ale hájit zájem na ochraně a zachování ohrožených druhů regulováním obchodu a dalších činností souvisejících s těmito exempláři. V daném případě se navíc jednalo o druh legislativně nejpřísněji chráněný – ohrožený vyhubením či vyhynutím. S tím jsou spojeny i vyšší nároky na držitele exemplářů těchto druhů. Replika stěžovatele [10] K vyjádření ministerstva zaslal stěžovatel ještě repliku. V té nesouhlasil, že by zabavení exempláře nebylo správním trestem, podle stěžovatele se tedy ve věci musí použít všechny zásady správního trestání, včetně zásady in dubio pro reo. Slovenské správní orgány navíc samy připustily, že sporný vzorek byl uložen mezi jinými vzorky vlků. V závěru stěžovatel zopakoval, že podle jeho názoru správní orgány ani napodruhé neprokázaly, že nedošlo k záměně vzorku. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [11] Kasační stížnost není důvodná. NSS s městským soudem souhlasí, že správní orgány napodruhé již v dostatečné míře vyvrátily pochyby o případné záměně vzorku, který byl použit při srovnávací analýze na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, a to také s přihlédnutím ke kontextu příslušné právní úpravy a způsobu prokazování legálního nabytí exempláře. III.A Rozsudek městského soudu není nepřezkoumatelný [12] Před hodnocením věci samé se NSS nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku městského soudu. Důvodnost této námitky totiž zpravidla ovlivní i následný věcný přezkum. [13] Podle stěžovatele městský soud ve svém rozsudku pouze převzal argumenty správních orgánů, aniž se vypořádal s tím, z jakých důvodů považuje doplnění spisového materiálu za dostatečné. Proto je jeho rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. [14] NSS opakuje svou ustálenou judikaturu, podle které je nepřezkoumatelnost rozsudku objektivní překážkou, která zpravidla znemožňuje odpovědět na kasační námitky. Krajský (městský) soud přitom není povinen reagovat na každou dílčí žalobní námitku a tu obsáhle odůvodnit; jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, čj. 7 As 126/201319). Nesouhlas stěžovatele s odůvodněním a závěry napadeného rozsudku nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost (rozsudky NSS ze dne 12. 11. 2013, čj. 2 As 47/201330, ze dne 29. 4. 2010, čj. 8 As 11/2010163, nebo ze dne 6. 12. 2016, čj. 7 As 179/201637). [15] Rozsudek městského soudu podle NSS dostál požadavkům dostatečného odůvodnění; tato námitka tedy není důvodná. Z napadeného rozsudku je zřejmé, na základě jakých skutečností a důkazů se městský soud ztotožnil se závěry ministerstva – městský soud považoval doplnění spisového materiálu ve „druhém kole“ správního řízení za dostatečné a správní orgány podle něj napodruhé již v dostatečné míře rozmělnily pochyby o případné záměně vzorku. V rozsudku nechybí reakce na žádnou z podstatných žalobních námitek. Jedná se o rozsudek srozumitelný, který je opřen o dostatek důvodů, z nichž je zřejmé, proč městský soud žalobu zamítl. O tom ostatně svědčí i poměrně obsáhlá kasační stížnost, kterou stěžovatel proti rozsudku podal. III.B Zabavení exempláře není správním trestem, stěžovatel měl především prokázat legální nabytí exempláře a ve věci nejsou relevantní pochybnosti o záměně vzorku užitého při srovnávací analýze [16] Dále se NSS zabýval věcnými stěžovatelovými námitkami, které vypořádal jako jeden celek, neboť spolu do značné míry souvisejí. Stěžovatel říká, že zabavení exempláře je správním trestem a od toho se odvíjí rozvržení břemena tvrzení a břemena důkazního. Jeho základní námitka však spočívá v tom, že správní orgány nedostatečně vyvrátily pochyby o případné záměně vzorku uloveného vlka, který byl následně použit při srovnávací analýze na přírodovědecké fakultě. [17] NSS předně považuje za nutné vyvrátit stěžovatelovu domněnku, že se v případě zabavení exempláře podle § 34a zákona o obchodování s ohroženými druhy jedná o správní trest