1 Afs 68/2025 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 68/2025- 62 - text  1 Afs 68/2025 - 69 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: Euro Queen, a. s., se sídlem V Holešovičkách 1443/4, Praha 8, zastoupené Mgr. Karlem Nejtkem, advokátem se sídlem Pujmanové 1753/10a, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 6. 2024, č. j. 19130/24/520011434707603, a ze dne 17. 6. 2024, č. j. 19131/24/520011434707603, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. 9 Af 11/2024  138, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podstatou projednávané věci je posouzení, zda lze v postupu žalobkyně, spočívajícím v emisi korunových dluhopisů v závěru roku 2012, jejímž deklarovaným účelem byla akvizice 90% podílu na společnosti TRUE GAMES s.r.o. (dále jen „TRUE GAMES“), spatřovat zneužití práva. [2] Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) zahájil u žalobkyně dne 8. 3. 2018 kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 v omezeném rozsahu, v jejímž průběhu zjistil, že žalobkyně emitovala dne 30. 11. 2012 dluhopisy o nominální hodnotě 1 Kč, v celkové hodnotě 100 mil. Kč (částečně ve formě hromadných listin). Výnos z dluhopisů byl stanoven pevnou úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, splatnost dluhopisů byla stanovena v délce 20 let (ke dni 30. 11. 2032). Dluhopisy byly upsány jediným investorem J. K., který v týž den převedl na žalobkyni 90% podíl ve společnosti TRUE GAMES. Cena podílu ve výši 100 mil. Kč byla uhrazena vzájemným zápočtem. Ještě týž den převedl J. K. 45 mil. ks dluhopisů do vlastnictví O. Š., dne 31. 10. 2013 pak převedl zbývající část dluhopisů (55 mil. ks) Ing. D. T., který téhož dne převedl 5 mil. ks dluhopisů na O. Š. Konečnými držiteli dluhopisů se tedy stali O. Š. a Ing. D. T. (každý z nich po 50 mil. ks dluhopisů) – tzn. tytéž fyzické osoby, které do 15. 11. 2012 vlastnily (každý z nich) 50 % akcií žalobkyně. [3] Správce daně identifikoval v souvislosti s emisí dluhopisů a koupí 90% podílu ve společnosti TRUE GAMES řadu nestandardních okolností, na jejichž základě dospěl k závěru, že převažujícím účelem transakcí bylo získání neoprávněné daňové výhody a ze strany žalobkyně se jednalo o zneužití práva. Dodatečným platebním výměrem ze dne 18. 3. 2022, č. j. 51209/22/423023792706426, doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za rok 2014 vyšší o částku 2 378 040 Kč a stanovil jí povinnost uhradit penále ve výši 475 608 Kč. [4] V návaznosti na učiněná zjištění vyzval správce daně žalobkyni k podání dodatečných daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2015, 2016 a 2017. Vzhledem k tomu, že žalobkyně trvala na správnosti vykázané daňové povinnosti za uvedená zdaňovací období, zahájil správce daně postupy k odstranění pochybností, jejichž výsledkem bylo vydání: - dodatečného platebního výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 ze dne 3. 2. 2023, č. j. 23477/23/423023792706426, kterým byla žalobkyni doměřena daň vyšší o částku 2 375 000 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 475 000 Kč; - dodatečného platebního výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2016 ze dne 3. 2. 2023, č. j. 23604/23/423023792706426, kterým byla žalobkyni doměřena daň vyšší o částku 1 989 110 Kč, zrušena daňová ztráta 1 530 252 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 413 125 Kč; - dodatečného platebního výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2017 ze dne 3. 2. 2023, č. j. 24027/23/423023792706426, kterým byla žalobkyni doměřena daň vyšší o částku 2 144 720 Kč, zrušena daňová ztráta 711 704 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 436 062 Kč. [5] Odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům na daň z příjmů právnických osob za roky 2014, 2015, 2016 a 2017 žalovaný rozhodnutími ze dne 14. 6. 2024, č. j. 19130/24/520011434707603, a ze dne 17. 6. 2024, č. j. 19131/24/520011434707603, (dále jen „napadená rozhodnutí“), zamítl. II. Rozsudek městského soudu [6] Žalobkyně podala proti oběma rozhodnutím žalovaného správní žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl. Shledal, že napadená rozhodnutí jsou přezkoumatelná a zákonná. Žalovaný dle jeho mínění řádně odůvodnil, v čem spatřuje zneužití práva, a jeho tvrzení nalézá oporu ve shromážděných podkladech. [7] Soud zdůraznil, že v důsledku transakce se pouze změnila vlastnická struktura žalobkyně a společnosti TRUE GAMES, aniž by žalobkyně získala emisí dluhopisů jakékoliv další zdroje financování. Podstatná je rovněž skutečnost, že do jednoho roku od provedení transakce se konečnými vlastníky dluhopisů stali původní akcionáři žalobkyně, kteří za ně nezaplatili žádné finanční prostředky. S přihlédnutím k těmto skutečnostem je nezbytné hodnotit i způsob úhrady ceny dluhopisů zápočtem pohledávek. Pokud se jedná o změnu právní formy na komanditní společnost, žalobkyně dle mínění soudu zcela pominula jádro argumentace žalovaného, že tímto krokem došlo k obejití podmínky stanovené v § 25 odst. 1 písm. zk) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. [8] Tvrzení žalobkyně ohledně ekonomické racionality transakce považoval soud za příliš obecná. Připomněl, že z tzv. korunových dluhopisů mohla čerpat výhody nejen ona samotná (formou dluhopisových úroků snižujících základ daně), ale také držitelé dluhopisů (získání nezdaněného příjmu). Skutečnost, že vyplácený úrok převyšuje daňovou úsporu, proto nepředstavuje dostatečnou indicii, která by mohla závěry žalovaného zvrátit. [9] Městský soud rovněž vyzdvihl, že jakkoliv samotné drobení dluhopisů, či jejich vydání koncem roku 2012 nemusí představovat zneužití práva, jedná se v kombinaci s nízkým počtem nabyvatelů dluhopisů o jeden z rizikových faktorů. Nepovažoval za zásadní, že již v průběhu roku 2012 byly dluhopisy neformálně nabídnuty ke koupi dvěma jiným osobám, neboť se jednalo o nabídku neurčitou, která byla vzápětí odmítnuta. Za další z řady okolností nasvědčujících zneužití práva soud označil způsob úhrady vzájemných pohledávek zápočtem, či formu výplaty výnosu z dluhopisů J. K. (hotovostně). [10] Soud se dále zabýval tím, zda se transakce odehrála uvnitř skupiny. Konstatoval, že propojenost daňových subjektů není nezbytným znakem zneužití práva. Korigoval nicméně závěry žalovaného a uvedl, že J. K. a žalobkyně vůči sobě spojenými osobami ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů ani před provedením sporných transakcí nebyli. V důsledku zapojení J. K. však převod podílu O. Š. ve společnosti TRUE GAMES formálně probíhal mezi nespojenými osobami. Úvahy žalovaného (byť částečně nesprávné) tedy vedly ke správnému závěru. Zjištěná dílčí nepřesnost neměla dle názoru soudu na zákonnost napadených rozhodnutí vliv. Daňové orgány nadto zkoumaly veškeré právní, hospodářské i personální vztahy mezi zainteresovanými subjekty a popsaly přátelské kontakty mezi J. K. a O. Š. [11] Soud rovněž připomněl, že žalovaný v napadených rozhodnutích nezpochybňoval záměr J. K. prodat svůj podíl ve společnosti TRUE GAMES. Poukazoval však na jeho roli v celkové transakci. K argumentaci žalobkyně, že prospěch z dluhopisů získala i nespojená osoba, městský soud uvedl, že J. K. dluhopisy držel pouze krátce. Do jednoho roku od transakce veškeré své dluhopisy převedl na O. Š. (jediný vlastník žalobkyně) a Ing. D. T. (bývalý vlastník žalobkyně). Zjištění daňových orgánů proto dle soudu poskytují dostatečnou oporu pro závěr, že J. K. byl do řetězce transakcí včleněn účelově. [12] Soud se věnoval i otázce, zda se žalobkyni závěr o zneužití práva podařilo vyvrátit. Nepřisvědčil jejímu tvrzení, že prokázala ekonomický smysl transakce. Upozornil, že jen částka vyplácených úroků (12 mil. Kč ročně – celkově tedy 240 mil. Kč) činila 2,4násobek hodnoty pořízeného obchodního podílu. Tím spíše bylo na žalobkyni, aby předložila takové důkazy, z nichž by vyplývalo, že již v době přípravy transakce existovaly předpoklady o její výhodnosti. Takto však neučinila. K prokázání ekonomického smyslu transakce nepostačují obecná tvrzení žalobkyně, že společnost TRUE GAMES měla uzavřené nájemní smlouvy na prostory k provozování heren, přičemž získání nových míst k provozování této činnosti je obtížné. Totéž platí o argumentu žalobkyně, že J. K. mohl svůj podíl prodat některému z konkurentů. Poukazovalali žalobkyně na tržby za rok 2019, přitakal soud žalovanému, že s ohledem na prodlevu několika let nelze mezi předmětnou transakcí a hospodářským výsledkem dovodit příčinnou souvislost. [13] Městský soud poté přisvědčil některým výtkám ohledně nesprávnosti údajů uvedený