1 As 63/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 63/2025- 64 - text  1 As 63/2025 - 68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobkyně: RBP, zdravotní pojišťovna, se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava, zastoupena JUDr. Barborou Kociánovou, advokátkou se sídlem Půtova 1219/3, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 26. 9. 2023, č. j. ÚOHS35102/2023/161, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2025, č. j. 31 Af 48/2023  85, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval způsobem výpočtu předpokládané hodnoty veřejné zakázky na elektrickou energii v návaznosti na vztah mezi § 19 a § 20 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“). Následně hodnotil oprávněnost využít jednací řízení bez uveřejnění (dále jen „JŘBU“) podle § 63 odst. 5 ZZVZ zadavatelkou – zde zdravotní pojišťovnou – pro zajištění dodávek elektřiny. Věnoval se zejména podmínce, podle níž „nelze dodržet lhůty“ pro otevřenější řízení. [2] Žalobkyně měla na základě uzavřených smluv zajištěné dodávky elektrické energie pro běžný kancelářský provoz svého sídla do 30. 6. 2022. Dne 18. 3. 2022 zahájila zjednodušené podlimitní řízení na dodávky pro následující dva roky. V tomto řízení se nepřihlásil žádný dodavatel, proto žalobkyně řízení zrušila. Na to, dle tvrzení stěžovatelky, navazovala její snaha uzavřít obdobnou smlouvu v JŘBU. K tomu ovšem pro nesoučinnost dodavatele nedošlo. Následně v nyní posuzovaném JŘBU, vypsaného v důsledku krajně naléhavé okolnosti, uzavřela dne 18. 5. 2022 smlouvu s dodavatelem na dodávky elektrické energie pro následujících šest měsíců. [3] Tento postup shledal žalovaný v rozporu se zákonem, jelikož nebyly splněny podmínky pro postup v JŘBU [§ 52 písm. b) bod 2 ZZVZ a § 63 odst. 5 téhož zákona]. Žalobkyně totiž neprokázala, že vznik krajně naléhavé okolnosti nemohla předvídat, nezpůsobila ji a současně že nemohla dodržet lhůty pro nové zjednodušené podlimitní výběrové řízení. Za to ji uznal vinou z přestupku [§ 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ] a uložil pokutu 35 000 Kč. Předseda žalovaného podaný rozklad zamítl napadeným rozhodnutím. [4] Žalobkyně se následně bránila žalobou ke krajskému soudu, který ji napadeným rozsudkem zamítl. Shledal, že v projednávané věci není vůbec relevantní otázka, zda žalobkyně mohla využít výjimku z povinnosti zadat veřejnou zakázku mimo zadávací řízení, ale že porušila zákonné podmínky JŘBU (bod 17 napadeného rozsudku). Veřejné zakázky na zajištění elektrické energie klasifikoval jako veřejné zakázky pravidelné povahy (bod 23 tamtéž). Hodnota přezkoumávané veřejné zakázky tak byla minimálně 2 240 475,81 Kč, v důsledku čehož tak šlo o podlimitní veřejnou zakázku, a nikoliv zakázku malého rozsahu (bod 27 tamtéž). Následně krajský soud uvedl, že možnost zadat veřejnou zakázku v JŘBU pro existenci krajně naléhavé okolnosti je mimořádná. Splnění podmínek pro takový postup není dán tím, že žalobkyně potřebuje elektřinu ke své činnosti anebo že jde o zdravotní pojišťovnu (bod 33 tamtéž). Zároveň dodal, že žalobkyně mohla využít otevřenější formu zadávacího řízení, jelikož v okamžiku zrušení podlimitního výběrového řízení do ukončení nasmlouvaných dodávek zbývaly téměř tři měsíce (bod 34 tamtéž). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného II.a Kasační stížnost [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Stěžovatelka předně označila vypořádání krajského soudu ohledně oprávnění zadat veřejnou zakázku mimo zadávací řízení podle § 29 písm. c) ZZVZ, ve znění účinném v době zadávání zakázky, za nepřezkoumatelné, jelikož se řádně nevypořádal s uplatněným žalobním bodem. Následně rozporovala určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Podle jejího názoru šlo o zakázku malého rozsahu. Hodnota totiž měla být určena podle výše úplaty za trvání celé smlouvy (tj. 6 měsíců) aplikací pravidla pro určení předpokládané hodnoty veřejných zakázek pro dodávky (§ 20 ZZVZ), které je vůči pravidlu pro zakázky pravidelné povahy (§ 19 ZZVZ) ve vztahu speciality. Odkazuje se přitom na systematický výklad a unijní právo. Krajský soud nesprávnou implementaci unijního práva nepřípustně použil v neprospěch stěžovatelky. [7] Dále stěžovatelka nesouhlasila se závěrem krajského soudu ohledně nesplnění podmínek pro zadání JŘBU v důsledku existence krajně naléhavé okolnosti. Uvedla, že nezajištění dodávek elektrické energie pro její sídlo by mělo dopad na zajištění fungování stěžovatelky jako zdravotní pojišťovny a přeneseně i na fungování zdravotnických zařízení. V jejím sídle se totiž nachází základní infrastruktura pro provádění úhrad, vedení registru pojištěnců, vedení správních řízení apod. Za tímto účelem v sídle pracuje množství kmenových zaměstnanců, lékařů a dalších osob. Stěžovatelka momentálně zajišťuje pojištění pro přibližně 425 tisíc pojištěnců. Poukázala také na to, že krajně naléhavou okolností je i ukončení smlouvy, a za takové situace byla oprávněna zadat veřejnou zakázku přímo. Stěžovatelka také nesouhlasila s tím, že je jejím úkolem prokázat naplnění podmínek pro využití JŘBU, a to s ohledem na vyhledávací zásadu. [8] Konečně stěžovatelka rozporovala to, že měla čas zadat veřejnou zakázku v dalším otevřeném zadávacím řízení. Sporný je totiž výpočet času nezbytného pro další řízení. Zatímco žalovaný konstatoval 27 dní, krajský soud shledal dokonce tři měsíce. Následně připomněla svůj postup v řízení s tím, že od 8. 4. 2022, kdy došlo ke zrušení otevřeného zadávacího řízení, nemohla další otevřené řízení stihnout. Navíc po tomto zrušení se pokusila zadat veřejnou zakázku ještě v jiném JŘBU, které bylo ovšem také neúspěšné. Proto nakonec přistoupila k nyní přezkoumávanému JŘBU. Závěrem poukázala na to, že žalovaný i krajský soud bagatelizují situaci na trhu s energiemi v roce 2022, který byl poznamenán dozníváním pandemie Covid19, započetím války na Ukrajině a nastupující energetickou krizí. Připomněla také své bezchybné dřívější postupy. II.b Vyjádření žalovaného [9] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že výjimka podle § 29 písm. c) ZZVZ se na stěžovatelku nemůže vztahovat, resp. tato otázka je pro nyní řešenou věc nerelevantní. Posuzovanou veřejnou zakázku totiž stěžovatelka zadala v JŘBU, a tedy ať už byla či nebyla oprávněna využít výjimku z povinnosti zadat zakázku v zadávacím řízení, tímto postupem na sebe vzala povinnost dodržet pravidla pro zadávání veřejných zakázek. [10] Dále žalovaný uvedl, že pravidla pro předpokládané hodnoty veřejných zakázek pravidelné povahy (§ 19 ZZVZ) jsou zvláštní vůči pravidlům pro zakázky na dodávky (§ 20 téhož zákona). Pokud by tomu bylo naopak, bylo by první uvedené ustanovení zcela vyprázdněno. Navíc pravidla v § 19 ZZVZ odkazují na § 20 téhož zákona pro smlouvy delší než 12 měsíců. Ani eurokonformní výklad stěžovatelce nesvědčí, neboť české i unijní právo jsou v tomto směru v souladu. [11] Ohledně využití JŘBU žalovaný uvedl, že je rozhodující posouzení možnosti dodržet lhůty pro provedení dalšího zjednodušeného podlimitního řízení. Lhůty přitom mohla bez problému dodržet. Dodal také, že stěžovatelka by bez změny zakázky mohla využít JŘBU z důvodu, že v předchozím řízení nebyly podány žádné nabídky [§ 93 odst. 1 písm. a) ZZVZ], to ovšem neučinila. Navrhl proto kasační stížnost zamítnout. II.c Replika stěžovatelky [12] Stěžovatelka v replice připomněla mimořádnou situaci na trhu s energiemi, nezískání dodavatele energie v opakovaném zadávacím řízení a odmítla jakékoliv pochybení s tím, že i kdyby k nějakému došlo, tak nemělo negativní důsledek. Zároveň považovala za nemyslitelné, aby riskovala ohrožení provozu celé pojišťovny. Stěžovatelka také opakovaně uvedla, že žalovaný ve vyjádření nemístně doplňoval odůvodnění napadeného rozsudku. [13] Dále stěžovatelka uvedla, že při zadávání sporné zakázky postupovala podle interního předpisu. Zároveň má za to, že i když postupuje mimo zadávací řízení u zakázky malého rozsahu, může analogicky používat procesní postupy upravené zákonem. Dle jejího názoru tak je možné, aby ve sporné zakázce postupovala podle pravidel JŘBU, aniž by pro to splňovala zákonné podmínky. [14] K počítání lhůt pro otevřenější formy zadávacího řízení stěžovatelka uvedla, že žalovaný rozhoduje o návrzích „klidně i půl roku“. A i kdyby postupovala v souladu s názorem žalovaného, tak by ji před ukončením dodávek zbývaly čtyři dny. Nicméně je nutné brát ohled ještě na zm