1 As 75/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 75/2025- 68 - text  1 As 75/2025 - 73 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: „N_SYS s.r.o.“, se sídlem Krásnohorské 1748, Náchod, zastoupena JUDr. Karlem Vlčkem, Ph.D., advokátem se sídlem U Hostavického potoka 787/37, Praha 9, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219/558, Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady žalovaného ze dne 15. 5. 2024, č. j. ČTÚ7773/2024603, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2025, č. j. 11 A 66/2024  38, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval způsobem, kterým má poskytovatel připojení k internetu informovat zákazníky o jednostranné změně smluvních podmínek [§ 63b odst. 5 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích)], a souvisejícím přestupkem [§ 118 odst. 14 písm. u) téhož zákona]. [2] Žalobkyně je poskytovatelkou veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (připojení k internetu). V roce 2022 jednostranně změnila smlouvy se svými zákazníky tak, že navýšila cenu služeb. O této změně je, jak požaduje zákon, informovala jeden měsíc předem, a to prostřednictvím webových stránek a jejich klientské sekce (zóny). Následně (již mimo zákonnou lhůtu) některé z nich informovala emailem, jiné pak dopisy. Nejdříve tak učinila vůči zákazníkům s měsíčním vyúčtováním, následně i vůči těm, kteří zvolili čtvrtletní vyúčtování. Přitom pouze informace v klientské sekci obsahovala i poučení o možnosti odstoupit od smlouvy. [3] Dle závěrů kontroly provedené žalovaným učinila žalobkyně změnu smlouvy, aniž by jasným a srozumitelným způsobem informovala zákazníky o veškerých změnách smluvních podmínek nejpozději jeden měsíc předem a poučila je o právu smlouvu vypovědět. Zároveň žalovaný shledal, že žalobkyně užila nekalé obchodní praktiky, jelikož po zákaznících požadovala platbu za službu, kterou si neobjednali. Proto ji uznal (nejdříve příkazem, následně prvostupňovým rozhodnutím) vinnou z přestupků podle § 118 odst. 14 písm. u) zákona o elektronických komunikacích a § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a uložil ji pokutu v úhrnné výši 1 400 000 Kč. [4] Předseda Rady žalovaného podanému odvolání částečně vyhověl. Pokud jde o přestupek nekalé obchodní praktiky, shledal, že výrok prvostupňového rozhodnutí má nedostatky v popisu skutku. V tomto rozsahu, společně s pokutou, proto prvostupňové rozhodnutí zrušil. Ve vztahu k neinformování zákazníků o jednostranné změně smlouvy se v napadeném rozhodnutí ztotožnil s prvostupňovým rozhodnutím a v tomto rozsahu odvolání zamítl. [5] Žalobkyně se proti zamítnutí odvolání bránila žalobou k městskému soudu. Ten shledal, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné (bod 34 napadeného rozsudku). Následně rozebral podmínky pro jednostranné změny smlouvy (body 36 až 40 tamtéž) a hodnotil, zda oznámení změny prostřednictvím klientské zóny splnilo zákonné podmínky. Městský soud částečně korigoval závěry předsedy Rady žalovaného ohledně rozhodného znění obchodních podmínek ve vztahu k zákazníkům s měsíčním vyúčtováním, což ale nemělo vliv na zákonnost (bod 51 tamtéž). Vzhledem k tomu, že si žalobkyně s klienty nesjednala způsob informování (bod 55 tamtéž), ti s ohledem na nastavení způsobu ostatní důležité komunikace nemohli očekávat, že budou o jednostranné změně smlouvy a navýšení cen informováni prostřednictvím klientské zóny (bod 61 tamtéž). Totéž pak platí i pro nové znění obchodních podmínek vztahujících se ke klientům se čtvrtletním vyúčtováním (bod 68 tamtéž). Následně městský soud uvedl, že pozdní oznámení změny nevede pouze k posunutí její účinnosti, ale naopak žalobkyně je za ně odpovědná a spáchala tím přestupek (bod 73 tamtéž). Napadené rozhodnutí není ani vnitřně rozporné (bod 77 tamtéž). Žalobu proto zamítl. II. Obsah kasační stížnosti a dalších vyjádření II.a Kasační stížnost [6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností. V ní navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek, tak napadené rozhodnutí, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [7] Stěžovatelka předně obsáhle namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Tu zaprvé spatřuje v protichůdných závěrech městského soudu o běžném zasílání informací prostřednictvím klientské zóny. Zadruhé se městský soud nevypořádal s částí její námitky týkající se analogického výkladu sporné notifikační povinnosti s obdobnou povinností u platebních služeb. V souvislosti s tím poukazuje i na to, že jí je kladeno za vinu, že o možnosti smlouvu vypovědět nikdy neinformovala. Tuto informaci svým zákazníkům přitom poskytla prostřednictvím klientské sekce. K tomu případně navrhla předložit Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku. Zatřetí stěžovatelka poukázala na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které se dostatečně nevypořádalo s její argumentací a je postaveno na tom, že doručování do klientské sekce nebylo sjednáno, ačkoliv zákon nic takového nepředpokládá. [8] Dále stěžovatelka odkazovala na unijní právo týkající se platebních služeb a analogickou aplikaci relevantní judikatury Soudního dvora EU. Z ní má vyplývat, že informování prostřednictvím klientské sekce a následně emailů a dopisů, jak učinila, je v souladu s právem. [9] Stěžovatelka také uvedla, že napadený rozsudek byl překvapivý. Městský soud totiž hodnotil i běžnou praxi doručování mezi stěžovatelkou a klienty, což nebylo předmětem přestupkového řízení. Tato praxe tak nebyla ani předmětem dokazování. Jelikož správní soud považoval za relevantní okolnost, kterou správní orgány nezkoumaly, bylo namístě napadené rozhodnutí zrušit. Současně stěžovatelka v kasační stížnosti rozporovala závěry městského soudu ohledně toho, jaké důsledky měla nesprávná notifikace na změnu smlouvy. Má totiž za to, že správní orgány ani městský soud nemohly zpochybnit platnost nebo účinnost jednostranné změny smlouvy. Konečně stěžovatelka namítá, že nemohla současně spáchat přestupky spočívající v nezaslání informací a nekalé obchodní praktice, jelikož se navzájem vylučují. II.b Vyjádření žalovaného [10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti obsáhle shrnul námitky stěžovatelky a obsah napadeného rozsudku. Následně se neztotožnil s vytýkanou nepřezkoumatelností, jelikož stěžovatelka vytrhuje jednotlivé věty z kontextu. Městský soud se s tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí vypořádal řádně, což je zřejmé i ze stěžovatelčiny věcné polemiky. Žalovaný dále připomněl, že dle názoru městského soudu měla stěžovatelka komunikovat se zákazníky stejným způsobem, jakým jim zasílala vyúčtování. K analogické aplikaci pravidel pro platební služby žalovaný uvedl, že jde o zcela okrajový argument, jelikož stěžovatelka neměla se zákazníky ujednanou možnost zasílat oznámení do klientské sekce. [11] Další námitku týkající se důsledků pozdní notifikace na účinnost smlouvy považuje žalovaný za irelevantní, neboť v projednávané věci jde o přezkum rozhodnutí o přestupku. To stejné platí pro otázku spáchání přestupku nekalé obchodní praktiky. Navrhl proto kasační stížnost zamítnout. II.c Replika stěžovatelky [12] Stěžovatelka v replice uvedla, že žalovaný účelově vyložil odůvodnění napadeného rozsudku v rozporu s jeho obsahem. Hodnocení, zda správní orgány splnily unijní požadavky, nepovažuje za okrajovou otázku, jelikož se dotýká otázky viny. Následně stěžovatelka setrvala na svých námitkách nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku i správních rozhodnutí. [13] K rozsahu přezkumu poté stěžovatelka uvedla, že hodnocení platnosti nebo účinnosti změny smlouvy možná nejsou jeho součástí, nicméně městský soud je součástí učinil. Současně zopakovala, že se nemohla dopustit obou vytýkaných přestupků současně. Setrvala proto na svém názoru, že kasační stížnost je důvodná. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [14] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost není důvodná. III.a K přezkoumatelnosti [15] V prvním okruhu kasačních námitek stěžovatelka namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku i rozhodnutí, a to z několika důvodů. Tyto námitky však nejsou důvodné. [16] Napadený rozsudek splňuje požadavky kladené judikaturou Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (viz např. rozsudky NSS ze dne 14. 7. 20