10 Afs 72/2024 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 72/2024- 65 - text  10 Afs 72/2024 - 68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: NEDY s. r. o., Cacovická 28, Brno, zastoupené advokátem Mgr. Bc. Vítězslavem Jírou, Jezuitská 13, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí ze dne 10. 10. 2022, čj. 37841/22/500010611712244, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2024, čj. 62 Af 47/2022  61, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V této věci jde o daň z nepovolených hazardních her. Tu platí všichni, kteří hazardní hry provozují, respektive se na jejich provozování podílejí. Soud souhlasí s tím, aby byl za poplatníka daně označen subjekt, který pronajal své prostory k provozování hazardních her, zavázal se je udržovat způsobilé k takovému využití a přijímal platby závisející na výši výnosů z hazardních her. 1. Popis věci [2] Žalobkyní je společnost, která se, jak tvrdí, zaměřuje na pronájem a výstavbu nemovitostí. [3] Žalobkyně umožnila jiné společnosti, nyní už neexistujícímu subjektu DP&KCZQ, s. r. o., aby v nebytovém prostoru vlastněném jednatelem žalobkyně (v objektu Dukelská Sport Bar) umístila „internetová zařízení pro zobrazování databázových aplikací“. Společnosti se v písemné smlouvě dohodly, že žalobkyni náleží měsíční nájemné vypočtené na základě podílu z celkového výnosu z provozu zařízení. Uvedená společnost od žalobkyně dále koupila několik zařízení „QUIZ“; podle písemné smlouvy žalobkyni náležela měsíční splátka až do výše určené podílem z měsíčního výnosu z provozu těchto zařízení. [4] Specializovaný finanční úřad žalobkyni doměřil daň z hazardních her. Nynější věc se týká doměření daně za 3. čtvrtletí roku 2017. Doměřením daně za 2. čtvrtletí roku 2017 se NSS zabýval ve věci 9 Afs 99/2024 (v rozsudku ze dne 17. 12. 2024 souhlasil se zamítnutím žaloby řešené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 62 Af 44/2023). Doměřením daně za 4. čtvrtletí roku 2017 se NSS zabýval ve věci 6 Afs 70/2024 (v rozsudku ze dne 30. 1. 2025 souhlasil se zamítnutím žaloby řešené krajským soudem pod sp. zn. 62 Af 8/2023). [5] Daň z hazardních her za 3. čtvrtletí roku 2017 byla žalobkyni doměřena v říjnu 2021, a to ve výši asi 102 tis. Kč (penále bylo stanoveno na asi 20 tis. Kč). Předtím (v září 2020) správce daně žalobkyni vyzval, aby podala dodatečné daňové přiznání. Od celních úřadů se totiž dozvěděl o existenci a obsahu nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a společností DP&KCZQ a dále o povaze zařízení umístěných v prostorách žalobkyně. Provoz hazardních her prostřednictvím těchto zařízení nebyl náležitě povolen, proto poplatníkem daně nebyl držitel povolení, ale ten, kdo hazardní hru provozoval – tedy také žalobkyně. Žalobkyně oznámila, že se nepovažuje za provozovatelku hazardních her; správce daně toto její vyjádření považoval za dodatečné přiznání k dani z hazardních her ve výši 0 Kč. V dubnu 2021 správce daně žalobkyni vyzval, aby odstranila pochybnosti o svém daňovém tvrzení, tj. aby předložila zejména související smlouvy a účetní doklady. Žalobkyně předložila faktury, které vystavila odběrateli DP&KCZQ za pronájem prostor a za řádné a mimořádné splátky ceny zařízení. Správce daně z těchto faktur zjistil, že si žalobkyně nechala platit 48,57 % z celkového měsíčního výnosu dosaženého provozem zařízení pro nepovolené technické hazardní hry. Použil proto faktury jako pomůcku pro stanovení daně (za základ daně považoval součet částek uvedených na jednotlivých fakturách). [6] Žalobkyně se proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z hazardních her za 3. čtvrtletí roku 2017 odvolala. Mimo jiné navrhla výslech osob, které pracovaly v pronajatých prostorách (a označila společnost, která tam provozovala bar). Odvolací finanční ředitelství navrhované důkazy pro nadbytečnost neprovedlo a odvolání žalobkyně zamítlo. [7] Rozhodnutí o odvolání napadla žalobkyně u Krajského soudu v Brně; se svou žalobou neuspěla. Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. 2. Argumenty stran v kasačním řízení [8] Stěžovatelka označuje rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný. Krajský soud podle ní nereagoval na žalobní námitky a nevysvětlil, proč dani z hazardních her podléhá i stěžovatelčin příjem tvořený splátkami kupní ceny, jejíž konečná výše byla stanovena pevně (nikoli podílem z výnosů). Krajský soud se dostatečně nezabýval ani námitkou dvojího zdanění; nevysvětlil, proč má stěžovatelka platit daň z hazardních her, pokud už ze stejného příjmu odvedla jinou daň (DPH) a pokud už daň z celkového výnosu z řešených hazardních her byla vyměřena společnosti DP&KCZQ. [9] Stěžovatelka dále tvrdí, že ve věci nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Odvolací finanční ředitelství dospělo k závěru, že činnosti spojené s provozováním hazardních her vykonávaly osoby, jejichž jednání je přičitatelné stěžovatelce. Tento závěr však odůvodnilo jen tím, že společnost DP&KCZQ neměla tolik zaměstnanců, aby s jejich pomocí zvládla obsluhovat zařízení ve všech pronajatých prostorách. Krajský soud, ač měl, neoznačil závěr ředitelství za nedostatečně podložený (byť v jiné stěžovatelčině věci to učinil – konkrétně v bodu 22 rozsudku ve věci 62 Af 44/2023). Sám pak řekl, že se stěžovatelka aktivně podílela na provozování hazardních her a měla na něm finanční zájem, protože zpřístupňovala prostory veřejnosti a prováděla zevní údržbu technických zařízení. Nic z toho (zpřístupňování, údržba) však nebylo prokázáno. Stěžovatelce se nelíbí, že nebyly vyslechnuty jí navrhované osoby (všichni její zaměstnanci), a to ani v řízení o odvolání, ani v řízení o žalobě. Navrhované osoby by potvrdily, že nevykonávaly žádné činnosti spojené s provozováním hazardních her. To, že výplatu výher prováděli zaměstnanci jiné společnosti, dále vyplývá z protokolu Celního úřadu pro Jihomoravský kraj o výslechu svědka ze dne 5. 9. 2022; ten však krajský soud odmítl provést jako důkaz. [10] Stěžovatelka nesouhlasí ani s věcnými závěry krajského soudu. Zaměstnanci stěžovatelky nevybírali finanční prostředky z technických zařízení, nevypláceli výhry ani nevykonávali jiné činnosti, bez nichž by technická zařízení nemohla fungovat. Ve věci proto nelze uplatnit závěry, které NSS učinil ve věci 1 As 207/2018 – tehdy byl za poplatníka daně z hazardních her označen subjekt, jehož zaměstnanci výše uvedené činnosti vykonávali (rozsudek ze dne 22. 11. 2018, čj. 1 As 207/201832, č. 3855/2019 Sb. NSS). Nadto NSS v dalších věcech zdůraznil, že poskytování služeb provozovateli hazardních her není provozováním hazardních her ve smyslu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (rozsudky ze dne 12. 5. 2020, čj. 9 Afs 147/201859; a ze dne 21. 2. 2024, čj. 1 Afs 43/202385); jeli tomu tak, nemůže být poskytovatel služeb považován ani za poplatníka daně z hazardních her. Poskytování jakýchkoli služeb společnosti DP&KCZQ pak nemělo nic společného s prodejem technických zařízení této společnosti; splátky kupní ceny tak neměly být zdaněny jako výnosy z provozování hazardních her. [11] Stěžovatelka popírá i to, že by správce daně byl oprávněn vyzvat ji k podání dodatečného daňového přiznání. Nebyla totiž registrována k dani z hazardních her, a nebyla tedy povinna podat řádné daňové přiznání; v důsledku jeho nepodání tak nemohlo být zahájeno vyměřovací řízení. Bez jeho zahájení přitom nelze daňový subjekt vyzvat k podání dodatečného daňového přiznání. [12] Konečně má stěžovatelka za to, že jí daň byla stanovena až po uplynutí lhůty pro její stanovení. Správce daně stěžovatelce daň doměřil až více než rok poté, co ji vyzval k podání dodatečného daňového přiznání. Mezi výzvou a doměřením tedy nebyla blízká časová souvislost, a výzva tak nemohla prodloužit lhůtu ke stanovení daně (rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2023, čj. 9 Afs 209/2022  42). [13] Odvolací finanční ředitelství ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že předmětem zdanění byly výnosy z hazardních her, na jejichž provozování se stěžovatelka podílela. Výše jednotlivých splátek kupní ceny technických zařízení byla jen pomůckou pro stanovení základu daně. Ani stěžovatelčina námitka ohledně dvojího zdanění neobstojí. To, že stěžovatelka chybně odvedla DPH, nemá na vyměření daně z hazardních her vliv. Podíl výnosu, z nějž byla vyměřena daň stěžovatelce, pak nebyl zdaněn dvakrát, protože společnosti DP&KCZQ byla daň vyměřena jen z jejího podílu. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Stěžovatelka nikdy nedoložila, že by prostory, kde byla umístěna technická zařízení k provozování hazardních her, pronajala dalšímu subjektu. Proto lze učinit závěr, že tyto prostory sama zpřístupňovala a – vzhledem k nízkému počtu zaměstnanců společnosti DP&KCZQ – patrně i sama zajišťovala provozování hazardních her. Ve věci přitom není rozhod