2 As 142/2025 – Nejvyšší správní soud

2 As 142/2025- 49 - text  2 As 142/2025 - 51 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) Ing. P. K., b) G. K., oba zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem, se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2024, č. j. R/2024/59958/7, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě  pobočky v Olomouci ze dne 28. 5. 2025, č. j. 65 A 3/202563, takto: I. Návrh žalobců na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. II. Soud ukládá žalobci a), aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) činí 1 000 Kč. III. Soud ukládá žalobkyni b), aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) činí 1 000 Kč. Odůvodnění: [1] Magistrát města Olomouce (stavební úřad) nařídil žalobcům (stěžovatelé) odstranit přístavbu kryté jízdárny pro koně nacházející se na pozemku v městské části P. – D., jejíž součástí je i vchod, který jako jediný umožňuje přístup koní do jízdárny. Ještě před vydáním rozhodnutí o odstranění stavby vydal stavební úřad rozhodnutí ze dne 2. 10. 2024, kterým stěžovatelům nařídil ukončit užívání přístavby, neboť pro ni nebylo vydáno ani stavební povolení, ani kolaudační rozhodnutí, a tudíž nemůže být po právu užívána. Proti tomuto rozhodnutí stavebního úřadu podali stěžovatelé odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci žalobu stěžovatelů zamítl. Následně podali stěžovatelé kasační stížnost. [2] Stěžovatelé s kasační stížností spojili návrh na přiznání odkladného účinku. V návrhu uvádí, že pokud by kasační stížnosti odkladný účinek přiznán nebyl, hrozila by jim nepoměrně větší újma, než jaká by jeho přiznáním vznikla jiným osobám, přičemž v důsledku jeho přiznání rovněž nehrozí jakákoliv újma důležitému veřejnému zájmu. Podotýkají, že odkladný účinek přiznal již krajský soud žalobě (usnesení ze dne 24. 3. 2025, č. j. 65 A 3/202556). Důvody nynějšího návrhu se shodují s důvody návrhu tehdejšího. Konkrétně stěžovatelé uvádí, že zákaz užívání přístavby automaticky znamená zákaz užívání celé jízdárny, neboť ke druhému (západnímu) vchodu do jízdárny nelze z důvodu stavby letních stájí přistoupit s koněm. Poukazují na usnesení Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 27. 6. 2025, č. j. 5 As 126/202544, jímž přiznal odkladný účinek kasační stížnosti směřující proti rozhodnutí o odstranění shodné části jízdárny (přístavby). Není proto důvod, aby nebyla stále stojící část jízdárny nadále užívána, stejně jako téměř dvě desetiletí předtím, tím spíše, pokud bylo užívání stavby celé jízdárny povoleno. Užívání jízdárny nemůže způsobit újmu jiným osobám, neboť nezpůsobuje zápach, hluk, prach ani jiné emise. Jízdárna fungovala řadu let a nikomu po tuto dobu nevadila. [3] Stěžovatelé dále konkretizují újmu, která by jim hrozila v případě, že by nebyl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Uvádí, že v přilehlých stájích chovají tři koně, které využívají k rekreaci a sportovním účelům. Stavba kryté jízdárny umožňuje výkon jezdeckého sportu nehledě na venkovní podmínky, což je její velká výhoda oproti jízdárně venkovní, kterou stěžovatelé rovněž mají. Díky ní mohou stěžovatelé uspokojovat vlastní potřebu rekreace a potřebu koní po pohybu. Vzhledem k nepředvídatelnosti počasí, střídání ročních období a časovému vytížení stěžovatelů hrozí vážná újma nejen jim, ale i koním. Potřeba pohybu nemůže být u koní nahrazena trenažerem. Koně potřebují podobný trénink jako výkonnostní sportovci a ten lze realizovat pouze přirozeným pohybem. Kdyby k tomu nebylo možné využít krytou jízdárnu, museli by stěžovatelé koně naložit do přepravního vozu a dovézt je do nejbližší kryté jízdárny, která se nachází až v Olomouci. Navíc by bylo potřeba přepravovat všechny tři koně zároveň, a to s veškerým potřebným vybavením, a následně je převézt zpět do stájí. Takový postup by byl náročný nejen finančně, časově a logisticky, ale způsoboval by neúměrný stres koním. Ti by byli navíc při každém přesunu vystaveni nebezpečí fatálního zranění např. vlivem prudkého brždění, neboť ve vozidle nejsou přítomny bezpečnostní prvky na ochranu koní. Fatální zranění koně by nadto znamenalo vysokou finanční újmu pro stěžovatele. Stěžovatelé dále vyčíslují finanční náklady na přesun koní s ohledem na vzdálenost nejbližší kryté jízdárny, čas potřebný pro naložení koní do vozidla a cestu do Olomouce, spotřebu přepravního vozidla, náklady na brigádníka, který stěžovatelům pomáhá s naložením a hlídáním koní, a cenu za pronájem jízdárny. [4] K doložení pravdivosti svých tvrzení stěžovatelé odkázali na článek „Vše, co potřebujete vědět o sportovních koních“ dostupný na https://reiterwelt.eu, článek „Zima strávená v boxu staví majitele před neřešitelné problémy“ dostupný na https://www.ifauna.cz, článek „Zdravotní důsledky stresu u koní“ dostupný na https://www.preciznimikroby.cz/clanekdetail/zdravotnidusledky stresuukoni, na ceník na https://koneolomouc.cz a předložili fotku Renault Master STX (přepravní vozidlo). [5] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Ve svém vyjádření uvádí, že důkazní břemeno stran prokázání skutečnosti, že by nepřiznání odkladného účinku znamenalo pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká hrozí v opačném případě jiným osobám, leží na stěžovatelích, kteří musí tvrzenou újmu i osvědčit. Odkladný účinek je mimořádný nástroj, nejedná se o obecně aplikovatelný institut. Žalovaný poukazuje na to, že krajský soud původně návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě nevyhověl (vyhověl až druhému návrhu), přičemž cituje důvody, které ho k tomu vedly. Dle krajského soudu totiž stěžovatelé nekonkretizovali ani neosvědčili údaje o tom, jakého počtu koní by se přesuny týkaly, jaké jsou náklady přesunu, kolik by stál pronájem jízdárny, ani jak by se dané náklady dotkly jejich majetkových poměrů. [6] Žalovaný rovněž poukazuje na dvě kryté jízdárny, které se nachází blíže než stěžovateli zmíněná jízdárna v Olomouci. Cenu za pronájem této jízdárny nadto stěžovatelé osvědčují odkazem na ceník jiného jezdeckého klubu. Dále žalovaný odkazuje na ceny za pronájem některých krytých jízdáren, které jsou nižší než cena pronájmu jízdárny, kterou uvedli stěžovatelé. Ti tedy nesplnili svoji povinnost tvrdit a prokázat hrozící újmu, neboť předložili značně zkreslené údaje, a nedoložili tedy dostatečně, jak se náklady projeví na jejich majetkové situaci. [7] Žalovaný je toho názoru, že tvrzení stěžovatelů jsou vzájemně rozporná. Tvrdí totiž, že jimi vlastnění koně jsou využíváni k rekreaci, v jiné části návrhu však uvádí, že se jedná o sportovní koně, kteří vyžadují vysokou zátěžovou aktivitu. Stěžovateli tvrzenou újmu žalovaný nepovažuje za skutečnou. Újma totiž spočívá v pouhé obavě z možných následků přepravy koní, což nemůže postačovat. Pokud se navíc jedná o koně určené pouze k rekreaci, postačí pro udržení jejich kondice tzv. kolotoč pro koně, výběh, venkovní jízdárna nebo vycházky v terénu. Tak ostatně udržují kondici koní i jiní chovatelé v okolí. Žalovaný je toho názoru, že přiznání odkladného účinku povede toliko k udržení pohodlí stěžovatelů. To však důvodem k jeho přiznání být nemůže, jak ostatně uvedl krajský soud ve svém druhém usnesení, kterým odkladný účinek žalobě přiznal. Ani pokud by se jednalo o koně sportovní, není pro přiznání odkladného účinku důvod. Sportovní koně jsou totiž na přepravu zvyklí, neboť je nutné dopravovat je na závody. Stěžovatelé tedy ani neprokázali, že by jim hrozila závažná újma nesouvisející s náklady na přesun koní do jiné kryté jízdárny. [8] Kasační stížnost v této věci nemá ze zákona odkladný účinek. NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat, jsouli splněny tři materiální předpoklady [§ 107 ve spojení s § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro navrhovatele znamenat újmu; 2) újma musí být pro navrhovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/201458, č. 3270/2015 Sb. NSS). Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně. [9] Skutečnosti nasvědčující vzniku nepoměrně větší újmy navrhovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, tedy závislé pouze na osobě a situaci navrho