2 As 182/2025 – Nejvyšší správní soud

2 As 182/2025- 55 - text  2 As 182/2025 - 57 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) R. S., b) S. Š., oba zast. JUDr. Jakubem Klatovským, LL.M., advokátem, se sídlem Senovážné náměstí 978/23, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Tělocvičná jednota Sokol Lety, se sídlem Sokolská 12, Lety, zast. Mgr. Pavlem Fárou, advokátem, se sídlem Na příkopě 988/31, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2023, č. j. 060222/2023/KUSK, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2025, č. j. 39 A 8/202370, o návrzích žalovaného a osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto: I. Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. II. Návrh osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. III. Soud ukládá osobě zúčastněné na řízení, aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) činí 1 000 Kč. Odůvodnění: [1] Městský úřad Řevnice („stavební úřad“) zastavil řízení o odstranění stavby „TJ Sokol Lety  soubor sportovišť“. Důvodem zastavení řízení bylo, že osoba zúčastněná na řízení, která byla v dané věci stavebníkem, získala pro stavbu dodatečné povolení. Proti rozhodnutí stavebního úřadu podali žalobci odvolání. Žalovaný v odvolacím řízení změnil formulaci výroku prvostupňového rozhodnutí a ve zbytku ho potvrdil. Jak proti tomuto rozhodnutí, tak proti potvrzujícímu rozhodnutí žalovaného o odvolání proti dodatečnému povolení stavby podali žalobci žaloby, o nichž rozhodoval Krajský soud v Praze („krajský soud“). Krajský soud žalobě proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 41 A 19/202379, vyhověl, rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V záhlaví nadepsaným rozsudkem následně krajský soud vyhověl i žalobě proti rozhodnutí o zastavení řízení o odstranění stavby. Důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení o odstranění stavby bylo právě zrušení rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, neboť toto rozhodnutí je ve vztahu k rozhodnutí o odstranění stavby rozhodnutím podmiňujícím. Osoba zúčastněná na řízení a žalovaný napadli rozsudek krajského soudu č. j. 41 A 19/202379 kasačními stížnostmi (řízení je u Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS“, vedeno pod sp. zn. 5 As 166/2025). Usnesením ze dne 11. 9. 2025, č. j. 5 As 166/202562, byl kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku krajského soudu č. j. 41 A 19/202379 přiznán odkladný účinek. [2] Taktéž proti v záhlaví nadepsanému rozsudku podali žalovaný („stěžovatel“) a osoba zúčastněná na řízení („stěžovatelka“) kasační stížnosti. Stěžovatelka s kasační stížností spojila návrh na přiznání odkladného účinku. V návrhu uvedla, že pokud by kasační stížnosti odkladný účinek přiznán nebyl, hrozila by jí nepoměrně větší újma, než jaká by jeho přiznáním vznikla jiným osobám. Je toho názoru, že pokud bude přiznán odkladný účinek kasační stížnosti proti rozsudku č. j. 41 A 19/202379, měl by být přiznán i v nynější věci, neboť oba napadené rozsudky spolu věcně úzce souvisí. Nepřiznáním odkladného účinku by došlo k nedůvodnému procesnímu „pingpongu“ mezi správními orgány a soudy, který stěžovatelka považuje za zdroj jí hrozící újmy. Dle názoru stěžovatelky měl krajský soud vyčkat výsledku řízení o kasační stížnosti ve věci dodatečného povolení stavby, resp. marného uplynutí lhůty pro její podání, případně řízení o žalobě přerušit. Tím, že tak neučinil, způsobil, že řízení o odstranění stavby bude obnoveno a následně dle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), přerušeno. Jednal tak v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, což bude mít za následek navýšení nákladů všech účastníků řízení a prodloužení procesu. Přiznání odkladného účinku se nijak nedotkne práv žalobců. [3] K návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatelky se následně připojil i stěžovatel. Ve svém návrhu uvedl, že přiznání odkladného účinku nebrání žádný důležitý veřejný zájem ani hrozba újmy na právech žalobců, protože v řízení o odstranění stavby nelze po obživnutí řízení o dodatečném povolení stavby pokračovat. Stěžovatelce tak hrozí nepoměrně větší újma než žalobcům. Stěžovatel dodal, že přiznání odkladného účinku navrhuje i z důvodu provázanosti obou řízení před NSS. [4] Žalobci ve svém vyjádření k návrhu stěžovatelky uvedli, že stěžovatelka nijak blíže nevymezila újmu, která by jí v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti vznikla, ani ji nijak nedoložila. Stavba, která je předmětem obou řízení (tenisové kurty), je stěžovatelkou nadále využívána, v důsledku čehož vzniká žalobcům újma na zdraví kvůli nadměrnému hluku a dochází ke znehodnocování jejich nemovitých věcí vlivem nárazů míčů, hluku a prachu. Provozování kurtů v rozporu se zákonem nadto ani není ve veřejném zájmu. [5] Kasační stížnosti v této věci nemají ze zákona odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatelky přiznat, jsouli splněny tři materiální předpoklady [§ 107 ve spojení s § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatelku znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatelku nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/201458, č. 3270/2015 Sb. NSS). Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně. [6] Skutečnosti nasvědčující vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatelky oproti jiným osobám jsou vždy individuální, tedy závislé pouze na osobě a situaci stěžovatelky. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatelka, která musí konkretizovat, jakou újmu by pro ni znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní; odkladný účinek představuje toliko výjimčně uplatnitelný institut (např. bod 30 usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2019, č. j. 6 As 211/201788, č. 3948/2019 Sb. NSS). [7] V projednávané věci NSS naznal, že stěžovatelka neprokázala, že by pro ni výkon napadeného rozhodnutí znamenal závažnou újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Složitá procesní situace, která může v důsledku rozhodnutí NSS o kasační stížnosti ve věci dodatečného povolení stavby nastat (jak uvádí stěžovatelka, tzv. „pingpong“ mezi správními orgány a soudy), nemůže být sama o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Odkladný účinek lze na návrh účastníka odlišného od žalovaného správního orgánu přiznat jedině tehdy, pokud osvědčí hrozbu újmy na jeho vlastních právech, nikoli na veřejných zájmech. Stěžovatelka tedy nemůže žádat přiznání odkladného účinku toliko s odkazem na možné porušení zásad soudního procesu, jestliže nevymezí, jakým způsobem by se takové porušení projevilo v její právní sféře. To stěžovatelka v projednávané věci nesplnila. Uvedla pouze, že postup krajského soudu (a potažmo nepřiznání odkladného účinku její kasační stížnosti) způsobí všem účastníkům řízení zvýšené náklady. Nevymezila však, jaké náklady vzniknou (alespoň orientačně) jí konkrétně a zda lze tyto náklady považovat za závažnou újmu s ohledem na její majetkové poměry. [8] Rovněž je třeba odmítnout argumentaci, že odkladný účinek by měl být kasační stížnosti přiznán i z toho důvodu, že byl přiznán kasační stížnosti ve věci sp. zn. 5 As 166/2025. V uvedené věci NSS uznal, že obživnutím řízení o dodatečném povolení stavby v důsledku zrušení správního rozhodnutí krajským soudem by bylo stěžovatelce zabráněno v legálním užívání stavby, což by pro ni znamenalo závažnou (zejména ekonomickou) újmu. V nyní posuzované věci je ale situace jiná. V důsledku obživnutí řízení o dodatečném povolení stavby sice bylo zrušeno usnesení o zastavení řízení o odstranění stavby, toto řízení však musí být následně přerušeno dle § 129 odst. 2 stavebního zákona. V důsledku rozsudku č. j. 39 A 8/202370 tedy nemůže dojít k zamezení užívání stavby, ve kterém může stěžovatelka díky usnesení č. j. 5 As 166/202562 i nadále legálně pokračovat, ani k odstranění stavby, což bývá typickým důvodem přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve stavebních věcech (srov. usnesení NSS ze dne 30. 6. 2016, č. j. 6 As 129/201619, ze dne 10. 11. 2010, č. j. 1 As 96/2010121, ze dne 23. 8. 2021, č. j. 2 As 213/202129, či z