7 Afs 317/2024 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 317/2024- 23 - text  7 Afs 317/2024 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Faisala Husseiniho a Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: AKRON s. r. o., sídlem Holečkova 103/31, Praha 5, zastoupena JUDr. Petrem Doležalem, advokátem se sídlem Mazovská 476/2, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2023, č. j. 24061/23/510000460708633, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2024, č. j. 10 Af 21/202340, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu uložil žalobkyni rozhodnutím ze dne 8. 3. 2023 pokutu ve výši 25 000 Kč, neboť žalobkyně nepodala za měsíc červen 2022 kontrolní hlášení podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), ve lhůtě stanovené zákonem a následně ani v náhradní lhůtě stanovené výzvou finančního úřadu [§ 101h odst. 1 písm. d) ve spojení s odst. 2 písm. b) zákona o DPH ve znění účinném od 1. 1. 2023]. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl. [2] Následně žalobkyně podala žalobu, které Městský soud v Praze vyhověl, zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Úvodem svého rozsudku zrekapituloval městský soud zákonnou úpravu, podle které byla žalobkyni uložena pokuta. Podle § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH platí, že pokud plátce nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši 50 000 Kč, pokud jej nepodá ani v náhradní lhůtě [výše pokuty byla v případě žalobkyně poloviční podle § 101h odst. 2 písm. b), jelikož bylo zdaňovacím obdobím žalobkyně čtvrtletí]. [4] Pojmem stanovená lhůta je podle městského soudu v nyní řešeném případě nutno rozumět lhůtu stanovenou zákonem, tj. stanovenou podle § 101e odst. 1 zákona o DPH (do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce). Pojmem náhradní lhůta zákon rozumí lhůtu stanovenou výzvou podle § 101g odst. 1 zákona o DPH, kterou správce daně vydává až poté, co plátce nesplnil prvotní povinnost podat kontrolní hlášení ve lhůtě zákonné (stanovené). Rovněž je z § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH podle městského soudu zřejmé, že pro udělení pokuty je nutné, aby plátce nesplnil povinnost v obou lhůtách, tj. nejprve ve lhůtě stanovené a následně ve lhůtě náhradní. To plyne nejen z jazykového výkladu tohoto ustanovení (pokud plátce nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu povinnost uhradit pokutu, pokud jej nepodá ani v náhradní lhůtě), ale i z výkladu systematického. Sankce za nesplnění povinnosti podat kontrolní hlášení jsou v § 101h odst. 1 zákona o DPH odstupňovány v jednotlivých písmenech podle závažnosti. Městský soud se tak neztotožnil s právním názorem žalovaného, že pro uložení pokuty podle § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH postačuje, pokud plátce nepodá kontrolní hlášení pouze ve lhůtě stanovené výzvou (tj. ve lhůtě náhradní). Naopak podle soudu je pro naplnění předpokladů pro uložení této sankce nutné, aby plátce nepodal kontrolní hlášení ve lhůtě stanovené ani ve lhůtě náhradní (body 22 až 26 rozsudku městského soudu). [5] Podle městského soudu je tedy pro uložení pokuty nejprve třeba postavit najisto, že plátce DPH měl povinnost podat kontrolní hlášení. To se však podle městského soudu v daném případě nestalo, neboť daňové orgány pouze vyšly z neprokázaného předpokladu, že žalobkyně v měsíci červnu 2022 přijala určitá zdanitelná plnění, a proto jí vznikla povinnost podat za tento měsíc kontrolní hlášení (body 27 až 33 rozsudku městského soudu). II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [6] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (nyní již stěžovatel) kasační stížnost. Městský soud podle něj věc nesprávně právně posoudil. [7] Stěžovatel souhlasí s posouzením městského soudu v tom, že předpokladem pro uložení pokuty je v tomto případě nepodání kontrolního hlášení v zákonné lhůtě podle § 101e odst. 1 zákona o DPH a současně ve lhůtě náhradní podle § 101g odst. 1 téhož zákona. Z tohoto předpokladu ostatně stěžovatel podle svého názoru vycházel již ve svém rozhodnutí a není tedy pravda, jak opakovaně uvedl městský soud ve svém rozsudku, že by stěžovatel spatřoval předpoklad uložení pokuty pouze v nepodání kontrolního hlášení v náhradní lhůtě. I podle stěžovatele tedy k uložení pokuty může dojít až po nesplnění obou uvedených lhůt. Stěžovatel však nesouhlasí se závěrem městského soudu, podle kterého musí daňové orgány nejprve postavit najisto povinnost daňového subjektu podat kontrolní hlášení. Tento závěr městského soudu podle stěžovatele nereflektuje právní úpravu a je rovněž v rozporu se smyslem a účelem kontrolních hlášení. [8] Stěžovatel upozorňuje především na znění § 101g odst. 1 zákona o DPH ve znění účinném od 1. 1. 2023. Z tohoto ustanovení je podle stěžovatele zřejmé, že povinnost podat kontrolní hlášení k výzvě správce daně má plátce DPH i v případě, že mu povinnost podat kontrolní hlášení vůbec nevznikla. Oprávnění správce daně vyzvat plátce DPH k podání kontrolního hlášení v náhradní lhůtě do 5 dnů od oznámení výzvy dle § 101g odst. 1 zákona o DPH je pak navázáno na podmínku nepodání kontrolního hlášení ve stanovené lhůtě, kdy pojem „nepodání kontrolního hlášení ve stanovené lhůtě“ je podle názoru stěžovatele třeba vykládat jako objektivní stav bez ohledu na existenci faktické povinnosti podat kontrolní hlášení. Mělli by platit výklad provedený městským soudem, tedy že při absenci povinnosti podat kontrolní hlášení nemůže být splněna podmínka nepodání kontrolního hlášení ve stanovené lhůtě [a tedy nemůže být z důvodu absence této podmínky přistoupeno ani k uložení pokuty dle § 101h odst. 1 písm. d)], pak by § 101g odst. 1 zákona o DPH byl podle stěžovatele fakticky neaplikovatelným. Stěžovatel pro úplnost dodává, že ke stejnému výkladu ohledně naplnění podmínek pro uložení pokuty podle § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH, resp. výkladu pojmu „nepodání kontrolního hlášení ve stanovené lhůtě“, dospěl i Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 15. 11. 2024, č. j. 55 Af 4/202442. Stěžovatel navíc odkázal i na důvodovou zprávu k zákonu č. 366/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 366/2022 Sb.“), z níž vyplývá, že výzva k podání kontrolního hlášení může být směřována i vůči daňovému subjektu, kterému povinnost podat kontrolní hlášení podle § 101c zákona o dani z přidané hodnoty nevznikla. [9] Stejně tak by – optikou výkladu městského soudu  zcela ztratil smysl § 101h odst. 1 písm. b) věta za středníkem zákona o DPH (Pokud plátce nepodá kontrolní hlášení včas, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši 10 000 Kč, pokud jej podá v náhradní lhůtě poté, co k tomu byl správcem daně vyzván; to neplatí, pokud plátci povinnost podat kontrolní hlášení podle § 101c nevznikla), které s účinností od 1. 1. 2023 vylučuje vznik pokuty ve výši 10 000 Kč v situaci, kdy plátce je se správcem daně součinný a reaguje na výzvu správce daně dle § 101g odst. 1 podáním „nulového kontrolního hlášení“, neboť mu povinnost podat kontrolní hlášení nevznikla. Naproti tomu § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH vznik pokuty nevylučuje. Je tomu tak nepochybně s ohledem na smysl a účel právní úpravy týkající se kontrolního hlášení, tedy zájem na včasnosti zjištění správcem daně požadovaných údajů (viz bod 59 a 60 nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/15) a nesoučinnost plátce se správcem daně v dané věci. Pokuta podle § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH, tedy městským soudem zdůrazňovaný nejpřísnější postih za neplnění povinností v souvislosti s kontrolním hlášením, je důsledkem postupu samotného daňového subjektu, resp. důsledkem jeho nesoučinnosti spočívající v nepodání kontrolního hlášení k výzvě. Uvedený postup tak musí jít jednoznačně k tíži žalobkyně. [10] Jednáli se pak o závěr městského soudu, že povinnost podat kontrolní hlášení nemá oporu ve správním spise, je třeba tuto úvahu důrazně odmítnout. Při vydání výzvy správce daně vycházel z nesouladných tvrzení žalobkyně v přiznání k DPH za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2022 podaném navíc až k výzvě správce daně, kde byla vykázána přijatá zdanitelná plnění od tuzemských plátců ve výši 43 427 Kč, a kontrolních hlášení za duben 2022 a květen 2022, ve kterých nebyla vykázána žádná přijatá plnění, správce daně tedy logicky předpokládal, že žalobkyně přijala tato zdanitelná plnění za období červen 2022 a že jí z tohoto důvodu vznikla povinnost podat kontrolní hlášení dle § 101c zákona o DPH. V dané souvislosti pak stěžovatel upozorňuje na to, že městským soudem akcentované následné kontrolní hlášení za květen