8 As 84/2025 — Nejvyšší správní soud

8 As 84/2025- 50 - text  8 As 84/2025-53 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaj) a soudců Pavla Molka a Kateřiny Kopečkové v právní věci žalobce: Z. Č., zast. JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1, proti žalované: městská část Praha 11, se sídlem Vidimova 1325/2, Praha 11, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Kaufland Česká republika v.o.s., se sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6, zast. Mgr. Michalem Janíčkem, advokátem se sídlem Na poříčí 1079/3a, Praha 3, proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11 ze dne 27. 6. 2022, č. j. MCP11/22/037418/OV/Dn, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2025, č. j. 5 A 61/2023-91, takto: I. Kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že se až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2025, č. j. 5 A 61/2023-91. II. Osobě zúčastněné na řízení se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Úřad městské části Praha 11 rozhodnutím ze dne 2. 1. 2020 povolil stavbu nazvanou „obchodní dům Kaufland Křeslice“ (dále „stavba“ či „obchodní dům“). Magistrát hl. m. Prahy toto rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí magistrátu následně podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 11. 2021, č. j. 6 A 46/2021-198, zamítl. Následně, ke kasační stížnosti žalobce, Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 8. 2023, č. j. 10 As 543/2021-74, zrušil rozhodnutí městského soudu i odvolacího orgánu (z důvodu, že žalobce byl opomenut coby účastník stavebního řízení). Magistrát následně rozhodnutím ze dne 3. 10. 2023 zrušil stavební povolení. [2] V mezidobí mezi právní moci stavebního povolení a zrušujícím rozsudkem NSS žalovaný vydal rozhodnutí o povolení zkušebního provozu a následně dne 27. 6. 2022 kolaudační souhlas s užíváním stavby. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, které Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem vyhověl. Žalobce žalobu podal proti kolaudačnímu souhlasu z důvodu zrušení stavebního povolení jako aktu podmiňujícího. Městský soud vyšel ze závěrů usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2019, č. j. 6 As 211/2017-88, č. 3948/2019 Sb. NSS, Peklo na Čertovině. Stavební povolení, které bylo podkladem pro vydání kolaudačního souhlasu, bylo zrušeno, a žádné platné stavební povolení proto neexistuje. Kolaudační souhlas tak nemůže deklarovat soulad stavby s neexistujícím stavebním povolením. II. Návrh na přiznání odkladného účinku a další vyjádření [3] Osoba zúčastněná na řízení (stavebnice; dále „stěžovatelka“) podala proti napadenému rozsudku kasační stížnost, jejíž součástí byl i návrh na přiznání odkladného účinku. Namítala, že obchodní dům provozuje nepřetržitě od 13. 4. 2022 na základě povolení zkušebního provozu a následně kolaudačního souhlasu, jehož správnost presumovala. Navíc již probíhá opakované stavební řízení a s ohledem na předchozí rozhodnutí NSS lze očekávat, že stavba a její užívání bude opětovně povoleno. [4] Co se týče dopadů napadeného rozhodnutí na stěžovatelku, v první řadě uvedla, že obrat prodejny za březen 2024 až únor 2025 činil průměrně 27 169 928 Kč za měsíc. Přerušením provozu jí tak vznikne výrazná újma. Také by přišla o nájemné za pronajímané prostory ve výši 438 588 Kč za měsíc. V obchodním domě je rovněž uskladněno velké množství zboží podléhajícího rychlé zkáze v přibližné hodnotě 1 323 663 Kč. Při přerušení provozu obchodního domu nelze rovněž okamžitě odstavit veškeré technologie, aniž by došlo k jejich poškození. I při přerušení provozu obchodního domu bude stěžovatelka muset zajistit provoz podstatné části technologií a vynaložit za každý měsíc náklady v průměrné výši 4 650 916 Kč, což nebude z ekonomického hlediska dlouhodobě udržitelné. V případě delšího přerušení provozu by totiž pro stěžovatelku s ohledem na povinnost jednat s péčí řádného hospodáře ztratilo význam obchodní dům opětovně zprovoznit. Zavření obchodního domu by znamenalo navíc škodu na majetku ve výši 258 506 561 Kč, jelikož některé jeho části nelze využít jinde. [5] Stěžovatelka dále vynakládá velké finanční prostředky na propagaci obchodního domu v dané lokalitě, kde je stále na začátku svého působení. Případné přerušení provozu by znamenalo ztrátu vybudované zákaznické základny a podstatných finančních nákladů vynaložených za tímto účelem. [6] Napadené rozhodnutí má dopad též na zaměstnance stěžovatelky. Pokud bude nucena provoz obchodního domu ukončit na delší dobu, bude jich muset část propustit, což jim způsobí nesnáze a zároveň dojde ke zmaření investic, které vynaložila na jejich zaškolení. Měsíční náklady na mzdy zaměstnanců činí 2 676 083 Kč a stěžovatelka by je musela nést, aniž by měla pro zaměstnance využití v provozovně, což by jí působilo přímou škodu. Pokud by však došlo k ukončení pracovních poměrů, byla by stěžovatelka dle kolektivní smlouvy nucena vyplatit zaměstnancům odstupné odpovídající sedminásobku průměrného měsíčního výdělku ve výši přibližně 18 732 582 Kč. [7] Kromě zaměstnanců se napadené rozhodnutí dotýká i nájemců prostor v obchodním domě, kteří budou muset přerušit svou podnikatelskou činnost, a externích dodavatelů, což se dotkne odbytu jejich výrobků a poškodí nastavené vztahy mezi obchodními partnery. [8] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nezpůsobí újmu ani žalobci, ani jiné osobě. Žalobce žalobu odůvodňoval pouze tím, že v důsledku zrušení stavebního povolení by měl být zrušen kolaudační souhlas. Stavební povolení však bylo zrušeno z důvodu procesního pochybení Magistrátu hl. m. Prahy. Obchodní dům je provozován od 13. 4. 2022, nicméně žalobce až 1. 9. 2023 požádal stavební úřad o poskytnutí kolaudačního souhlasu. To znamená, že 17 měsíců nikterak neřešil, že obchodní dům zahájil svůj provoz, ani u příslušného stavebního úřadu zahájení provozu obchodního domu nenamítal, což dokládá, že mu to nepůsobilo žádnou újmu. [9] Námitky žalobce směřovaly v zásadě pouze proti provádění stavby. Jedinou námitkou, která se alespoň rámcově týká provozu obchodního domu, je námitka neurčitého vymezení fungování areálového osvětlení. To však žalobci nepůsobí žádné (světelné) imise. Pokud by snad imise na nemovitou věc žalobce pronikaly, nelze jednoduše uzavřít, že důvodem je provozování obchodního domu, jelikož se nachází v lokalitě jedné z největších komerčních zón v ČR a v blízkosti dálnice D1. [10] Pokračování v provozu obchodního domu není ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Naopak, stěžovatelka považuje za veřejný zájem zachování pracovních míst, které provoz obchodního domu vytváří, a také zachování provozu již postavené stavby, která v případě definitivního uzavření bude jen velice těžko hledat jiné uplatnění. Kromě toho přímo NSS ve zrušujícím rozsudku vyslovil, že námitky žalobce nemohly zvrátit povolení stavby a obchodní dům tak bude nejspíš povolen i po opakovaném stavebním řízení. [11] Žalobce ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku v první řadě konstatoval, že stěžovatelka pokračuje v provozu obchodního domu i po vydání napadeného rozsudku. Žalobci není známo, že by ji stavební úřad jakkoliv sankcionoval. S přiznáním odkladného účinku nesouhlasí, jelikož řízení o kolaudačním souhlasu představuje řízení o podmíněném rozhodnutí a rozsudek byl důsledkem předchozího zrušení stavebního povolení. Proto není dán právní základ pro obnovení platnosti kolaudačního souhlasu, který se odkazuje na neexistující stavební povolení. I pokud bude stavba opět povolena, bude muset být vydán kolaudační souhlas nový. [12] Stěžovatelka tvrdí, že obchodní dům provozovala na základě presumpce správnosti kolaudačního souhlasu. O tom žalobce pochybuje, jelikož zjevně koordinovala svůj postup se stavebním úřadem a po vzájemné dohodě zatajila vyjádření Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, které stanovilo mj. požadavek na stavbu suchého poldru dříve nebo současně se stavbou obchodního domu. Dále například kácela stromy na základně nezákonného povolení ke kácení. Její dobrá víra je proto nepravděpodobná. [13] Přiznání odkladného účinku by stěžovatelce umožnilo další neoprávněné obohacování, které za více jak 3 roky provozu činilo okolo 1 mld. Kč. Náklady spojené s uzavřením provozovny mohou být kompenzovány dříve inkasovanými příjmy, ve srovnání s nimiž nepředstavují zásadní problém. [14] Stěžovatelka bagatelizuje újmu žalobce, který v souvislosti se správním a soudním řízením vynaložil náklady přesahující 100 tis. Kč a jeho újma spočívá též v dlouhodobém stresu souvisejícím s povolováním stavby. V neposlední řadě mu bylo zástupci stěžovatelky opakovaně otevřeně vyhrožováno. [15] Přiznání odkladného účinku by navíc bylo i v rozporu