Vol 35/2025 – Nejvyšší správní soud

Vol 35/2025- 29 - text  Vol 35/2025 - 31 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka (soudce zpravodaj), Milana Podhrázkého a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: M. S., a účastníků řízení: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Ing. Jana Bačíková, MBA, 3) Mgr. Lenka Dražilová, MBA, 4) Mgr. Irena Ferčíková Konečná, Ph.D., 5) prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M., 6) Ing. Jana Filipovičová, 7) Mgr. Josef Flek, 8) Mgr. Petr Hladík, 9) Mgr. Libor Hoppe, 10) PhDr. Jiří Horák, Ph.D., 11) MUDr. Miloslav Janulík, 12) Bc. Jakub Krainer, 13) Ing. Jana Krutáková, 14) Mgr. Petr Macinka, 15) Mgr. Ing. Taťána Malá, 16) Mgr. Pavel Outrata, 17) Mgr. Patrik Pařil, 18) JUDr. Alena Schillerová, Ph.D., 19) RNDr. Vendula Svobodová, 20) Bc. Lucie Šafránková, 21) doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc., 22) David Štolpa, 23) MVDr. Ing. Trojan Václav, Ph.D., 24) prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA, EBIR, 25) Mgr. Ing. Lubomír Wenzl, o návrhu na vyslovení neplatnosti volby kandidátů zvolených do Poslanecké sněmovny Parlamentu ve volbách konaných ve dnech 3. a 4. října 2025, takto: I. Návrh na neplatnost volby kandidátů se v části týkající se kandidátů zvolených v Jihomoravském kraji zamítá. II. Návrh na neplatnost volby kandidátů se v části týkající se kandidátů zvolených v ostatních volebních krajích odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Volební stížnost [1] Návrhem došlým soudu dne 16. října 2025 se navrhovatel domáhá, aby soud rozhodl o neplatnosti volby kandidátů zvolených ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu konaných ve dnech 3. a 4. října 2025 a zároveň prohlásil neplatnost těchto voleb. [2] Namítá, že podstatou fungování společnosti je rovnost, svoboda a demokracie. Nejvyšší správní soud však ve své judikatuře odůvodňující nerovný přístup do médií uvádí jako argument „odstupňovanou rovnost“, který však tento soud nevysvětluje. Navrhovatel brojí proti tomu, že jako zástupce kandidujícího subjektu Česká republika na 1. místě byl pouze jednou pozván do televizního pořadu Politické spektrum, který byl vysílán v sobotu 27. 10. ve 14 hodin (pozn. soudu: vzhledem k datu podání návrhu a použití minulého, nikoli budoucího, času je zjevné, že navrhovatel má na mysli sobotu 27. 9.), tedy v době nejmenší sledovanosti. K tomu dokládá seznam pořadů vysílaných různými televizními stanicemi v různých časech s uvedením, kteří politici v nich mluvili. Z toho dovozuje, že vybrané politické subjekty a jejich kandidáti byli absurdně zvýhodňováni, což mělo vliv na výsledek voleb. Prostor pro televizní kampaň, poskytnutý takto jen některým kandidujícím subjektům, představuje nepeněžité plnění v jejich prospěch a měl by být vykázán jako příspěvek na volební kampaň. Televizní společnosti, které prostor pro tuto kampaň poskytovaly, by se měly registrovat jako třetí osoba provádějící reklamu a poskytující nepeněžní plnění pro některé kandidující subjekty. [3] Kromě toho byly v televizi zveřejňovány takzvané průzkumy volebních preferencí, které však nezobrazují skutečné preference voličů, ale vytvářejí dojem, že jen volbou těchto doporučovaných subjektů hlas voličů „nepropadne“. Věrohodnost těchto průzkumů však nelze nijak ověřit. [4] Dále navrhovatel namítá, že nepřiznané koalice kandidující na kandidátce č. 6 (SPD) a kandidátce č. 25 (Stačilo!) představovaly podvod a návnadu pro lov hlasů voličů, aby se na ně nemusela vztahovat jedenáctiprocentní uzavírací klauzule. [5] Konečně tvrdí, že z činnosti zvolených zástupců lidu je třeba vyvozovat politickou odpovědnost, a to i vzhledem k výši trvalých odměn, které pobírají. Jedná se podle něj o analogii s trestnými činy krádeže, podvodu a dalšími. [6] Státní volební komise ve svém vyjádření k návrhu vysvětlila podstatu konceptu „odstupňované rovnosti šancí“ a jeho projevy v přístupu jednotlivých kandidujících subjektů do médií regulovaných zákonem. Ke svému dalšímu tvrzení o překročení finančních limitů na volební kampaň nedokládá navrhovatel žádné důkazy ani nepředkládá žádné zvláště významné indicie, které by byly způsobilé vyvolat pochybnosti o správnosti vyhlášeného výsledku voleb. Námitkou týkající se tzv. nepřiznaných koalic se navrhovatel vrací do fáze registračního řízení a jeho soudního přezkumu, což již podle judikatury Nejvyššího správního soudu není v návrhu na neplatnost volby kandidátů možné. K napadání registrace totiž slouží samostatné řízení týkající se ochrany ve věcech registrace. Domáhat se vydání rozhodnutí o zrušení registrace může jen určitý okruh subjektů, a to v poměrně krátké lhůtě. Státní volební komise proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud návrh jako nedůvodný zamítl. II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Podle § 87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen „volební zákon“), platí, že podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována […]. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí. [8] Navrhovatel podává návrh jako volič, který může podle právě citovaného ustanovení napadat pouze volbu těch kandidátů, kteří byli zvoleni v jeho vlastním volebním kraji. Proto je podaný návrh, který směřuje proti platnosti volby všech kandidátů za navrhovatelem označené subjekty kandidující na kandidátních listinách č. 6 (SPD), 11 (SPOLU), 16 (Česká pirátská strana), 20 (Motoristé sobě), 22 (ANO 2011) a 23 (STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ), věcně projednatelný jen ve vztahu k těm kandidátům, kteří byli zvoleni ve volebním kraji, kde je stěžovatel zapsán do seznamu voličů, tzn. v Jihomoravském kraji. Těmito kandidáty jsou dle sdělení Státní volební komise č. 374/2025 Sb., o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 3. a 4. října 2025, kandidáti uvedení v záhlaví tohoto usnesení. Tuto část návrhu tedy Nejvyšší správní soud projednal věcně, byť vzhledem k jejich množství a obecnosti argumentace návrhu nepokládal za nutné zasílat jim tento návrh k vyjádření. [9] Zbývající část návrhu (tzn. ve vztahu k volbě kandidátů za uvedené subjekty v ostatních třinácti volebních krajích) Nejvyšší správní soud odmítl z důvodu chybějící aktivní legitimace navrhovatele. [10] Soud se tedy návrhem dále zabýval jen ve vztahu k Jihomoravskému kraji, kde je navrhovatel zapsán do stálého seznamu voličů. Z návrhu je patrné, v čem navrhovatel spatřuje porušení volebního zákona, neplatnost volby kterých kandidátů navrhuje a jakého rozhodnutí se po soudu domáhá. Soud tento návrh věcně posoudil. Dospěl však k závěru, že není důvodný. [11] Prvním věcným argumentem vyjadřuje navrhovatel nesouhlas s „odstupňovanou rovností šancí“ v přístupu kandidujících subjektů do médií. K významu rovnosti zastoupení kandidujících subjektů v médiích se Nejvyšší správní soud obsáhle vyjádřil zejména v usnesení ze dne 29. června 2006, č. j. Vol 15/2006–20, publ. pod č. 946/2006 Sb. NSS: „Z českého právního řádu vyplývá, že na masmédia skutečně dopadá v době voleb požadavek legislativně specifikované nestrannosti, a to ze tří odlišných a samostatně se projevujících zákonných zdrojů, z nichž první dopadá v obdobné podobě na média veřejnoprávní i soukromoprávní, druhé dva pak pouze na média veřejnoprávní, konkrétně na ČT a Český rozhlas. (…) Lze tak shrnout, že všechna média (…), regulovaná zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání, podléhají požadavku objektivnosti a vyváženosti vysílání; všechna veřejnoprávní a veřejnoprávními korporacemi provozovaná média (bez ohledu na druh) podléhají zásadě vyváženosti a rovného přístupu kandidujících subjektů v období volební kampaně; Česká televize a Český rozhlas pak nadto plní ještě specifický úkol svěřený jim ustanovením § 16 odst. 4 zákona o volbách do Parlamentu České republiky. Tyto tři role přitom nelze mechanicky směšovat a požadavky vyplývající z jedné z nich přenášet nepřiměřeně na ostatní. Zejména takto nelze požadavek absolutní rovnosti rozložení poskytnutého času mezi všechny kandidující subjekty obsažený v § 16 odst. 4 zákona o volbách do Parlamentu České republiky vztahovat na vysílání České televize a Českého rozhlasu nad rámec oněch 14 hodin poskytnutých pro sebeprezentaci politických stran, politických hnutí a jejich koalic tímto ustanovením, tím méně pak na ostatní média. (…) Nad rámec těchto 14 hodin v obou veřejnoprávních masmédiích však již tento požadavek mech