Vol 39/2025 – Nejvyšší správní soud

Vol 39/2025- 16 - text pokračování Vol 39/2025 - 20 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka, Milana Podhrázkého a Ivo Pospíšila ve věci navrhovatele: Mgr. P. H., a účastníků řízení: 1) Státní volební komise, náměstí Hrdinů 4, Praha 4, 2) Bc. Jakub Krainer, o návrhu na neplatnost volby kandidáta ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 3. a 4. 10. 2025 takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Navrhovatel je voličem zapsaným do stálého seznamu voličů v Jihomoravském kraji. Svým návrhem se domáhá neplatnosti volby Bc. Jakuba Krainera, v pořadí třetího kandidáta zvoleného v tomto kraji za hnutí STAN. Tvrdí, že místo tohoto kandidáta měl být zvolen kandidát téhož hnutí Ing. Petr Kulhánek, a to v Karlovarském kraji. 1. Obsah návrhu [2] Podstata navrhovatelovy argumentace se týká výkladu pojmu „zbytek dělení“. S tím volební zákon (č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR) pracuje mj. pro účely určení pořadí krajů, v nichž mají strany (hnutí, koalice) získat mandáty ve druhém skrutiniu. Podle navrhovatele se tento pojem nemá vykládat stejně jako pojem „zbytek hlasů“, ale jako ta část číselného výsledku za desetinnou čárkou, která vzešla z dělení při výpočtu mandátů v prvním skrutiniu. Kdyby takový výklad platil, znamenalo by to, že ve druhém skrutiniu – při rozdělování mandátů přikázaných stranám podle pořadí krajů (§ 51 odst. 5 volebního zákona) – by hnutí STAN získalo jeden mandát (ze dvou jemu přikázaných ve druhém skrutiniu) právě v Karlovarském kraji, kde vykázalo nejvyšší zbytek dělení v prvním skrutiniu, a nikoli v Jihomoravském kraji, kde mu po dělení v prvním skrutiniu zbylo nejvíce „nespotřebovaných“ hlasů. [3] Ačkoli volební orgány pracují s oběma pojmy tak, jako by znamenaly totéž, nejde o jediný možný přístup. K odlišnému řešení zastávanému navrhovatelem vede hned několik argumentů. - Rozumný zákonodárce by jistě nepoužil v jediném ustanovení dva různé pojmy (navíc opakovaně) pro označení téhož. - Ani jazykově nemusí „zbytek dělení“ znamenat totéž co „zbytek po dělení“ (tj. zbytek hlasů nespotřebovaných na mandáty v prvním skrutiniu). - Podle teleologického výkladu je účelem druhého skrutinia vyrovnat nepoměrnost vyplývající jak z nutného zaokrouhlování při přikazování mandátů v prvním skrutiniu, tak z rozdílné velikosti volebních krajů. Nejde tu přitom jen o nepoměrnost (nerovnost) mezistranickou, ale i mezikrajskou. Navrhovatel podrobně vysvětluje, že menší kraje (jako Karlovarský a Liberecký) získávají v prvním skrutiniu relativně méně mandátů než kraje větší (kvůli nižšímu krajskému volebnímu číslu). Proto by se mandáty ve druhém skrutiniu měly přidělovat tak, aby tuto nevýhodu vyrovnaly: konkrétně podle vyššího dosaženého „podílu na mandátu“ (podle zbytku dělení, tj. čísla za desetinnou čárkou), nikoli podle vyššího absolutního počtu zbytků hlasů. - Je pravda, že historický výklad (podpořený textem důvodové zprávy k vládnímu návrhu novely volebního zákona č. 189/2021 Sb.) by mohl vést k přidělování zbytků po přikázání mandátů v prvním skrutiniu právě tím způsobem, jaký použily už při dvojích sněmovních volbách volební orgány. Důvodová zpráva se ovšem týkala jiného textu zákona, než jaký Parlament následně schválil, takže z ní nelze vycházet. - Navrhovatelův výklad je i ústavně souladnější, protože účinně směřuje k dosažení co největší poměrnosti mezi kraji. [4] S pomocí tabulek pak navrhovatel srovnává výsledky, k nimž při přikazování celkem dvanácti mandátů ve druhém skrutiniu dospěly volební orgány – a k nimž při svém výkladu dospěl on sám. Rozložení mandátů je podle obou různých metod skoro vždy stejné, až na jedinou výjimku, a tou je právě onen sporný mandát pro hnutí STAN. Zatímco podle „zbytků hlasů“ získalo hnutí ve druhém skrutiniu jeden mandát pro Jihomoravský kraj a jeden pro Liberecký kraj, podle „zbytků dělení“ v navrhovatelově pojetí by připadl první z těchto mandátů Karlovarskému kraji a druhý Libereckému kraji (až hypotetický třetí mandát by získal Jihomoravský kraj). 2. Vyjádření dalších účastníků řízení [5] K návrhu se vyjádřila Státní volební komise. Podle ní by soud měl návrh zamítnout. Úprava zjišťování výsledků voleb (zvláště přepočet hlasů na mandáty podle § 48 až § 51 volebního zákona) je přísně technicistní a nepůsobí ani žádné výkladové nejasnosti, které by mohly založit pochybnost o dodržení volebního zákona. Obecně se v matematice za „zbytek dělení“ považuje výsledek celočíselného dělení (zde mezi dělencem představovaným počtem hlasů pro stranu ve volebním kraji – a dělitelem v podobě krajského volebního čísla), a také sám tento zbytek dělení je celým číslem. Zbytkem takové početní operace je tedy ve volebním zákoně vždy zbývající (na mandáty nespotřebovaný) počet voličských hlasů, nikoli číslo za desetinnou čárkou. (Kdyby měla platit druhá varianta, zákon by jistě tento tvrzený „zbytek dělení“ musel upřesnit: například zda a jak má být desetinný rozvoj zaokrouhlován a na kolik desetinných míst se má uvádět.) [6] Pojem „zbytky hlasů“ pak § 51 volebního zákona používá v případech, kdy tyto zbytky vstupují do další početní operace nebo kdy je výsledek početní operace dalším kritériem při rovnosti zbytků dělení. Krom toho současný výskyt obou srovnávaných pojmů není ve volebním zákoně novinkou: velmi podobně byl totiž formulován i § 51 volebního zákona v původní verzi z roku 1995 a volební orgány pracovaly s oběma pojmy při volbách v letech 1996 a 1998 právě tak jako při volbách letošních – tedy jako se synonymy. [7] Zvolený kandidát, Bc. Jakub Krainer, se k návrhu nevyjádřil. 3. Posouzení věci [8] Obecně platí, že návrh na neplatnost volby kandidáta může být úspěšný, jeli prokázáno porušení zákona, které hrubě ovlivnilo výsledek volby (§ 87 odst. 5 volebního zákona). Při zjišťování, zda jsou tyto podmínky splněny, postupuje soud ve třech krocích. Postupně tak zkoumá, zda je dána: 1) nezákonnost, tj. porušení některých ustanovení zákona upravujícího volební proces; 2) vztah mezi touto nezákonností a výsledkem volby; 3) zásadní intenzita této nezákonnosti, která hrubě ovlivnila výsledek volby. [9] V této věci soud ustal už v prvním kroku, protože v postupu volebních orgánů, který navrhovatel zpochybňuje, nezjistil žádnou nezákonnost. [10] Navrhovatel tvrdí, že volební orgány chybně používají pravidlo v § 51 odst. 5 volebního zákona, protože nevykládají pojem „zbytek dělení“ jako část podílu (tj. výsledku dělení vyjádřeného jako desetinné číslo) za desetinnou čárkou, ale jako zbytek hlasů po dělení. Pro to však podle něj není ve volebním zákoně přímá opora a nelze to odůvodnit žádnou z výkladových metod. [11] [OBRÁZEK]Pro lepší představu soud znázorní, co navrhovatel považuje za „zbytek dělení“, na příkladu (výpočet mandátů pro hnutí STAN v Jihomoravském kraji): [12] Na samý úvod je třeba uvést, že kdyby navrhovatelův výklad platil, mohlo by to ovlivnit právě a jen určení pořadí krajů podle § 51 odst. 5, což je poslední krok při rozdělování mandátů na úrovni stran a krajů (dále už jde jen o přikázání mandátů konkrétním kandidátům). S pojmem „zbytek dělení“ sice zákon pracuje už v předešlých krocích [např. při rozdělování zbývajících mandátů volebním krajům (§ 48 odst. 3) či stranám ve druhém skrutiniu (§ 51 odst. 3)], ale i kdyby se tento pojem měl vykládat tak, jak tvrdí navrhovatel, nic by to nezměnilo. Vždy totiž jde o zbytky dělení týmž číslem. Například při rozdělování zbývajících mandátů podle § 48 odst. 3 je určující zbytek vzešlý z dělení celkového počtu hlasů odevzdaných v jednotlivých volebních krajích republikovým mandátovým číslem. Matematicky tak není možné, aby byly mandáty na základě velikosti podílů za desetinnou čárkou (jeli výsledek dělení vyjádřen jako desetinné číslo) přiděleny do jiných volebních krajů než na základě velikosti zbytků hlasů po dělení, tj. počtu „nespotřebovaných“ hlasů. [13] Význam tak může mít rozdílný výklad pojmu „zbytek dělení“ až v § 51 odst. 5, kde jsou určující zbytky dělení v prvním skrutiniu. Na rozdíl od předešlých kroků zde záleží na tom, zda jde o velikosti podílů za desetinnou čárkou, nebo zbytky hlasů po dělení. V prvním skrutiniu se totiž v každém volebním kraji dělí jiným číslem, tzv. krajským volebním číslem, které vyjadřuje, kolik hlasů je v daném kraji potřeba na zisk jednoho mandátu. Zbytky dělení z různých krajů se pak srovnávají a mandáty, které byly jednotlivým stranám, hnutím a koalicím přikázány ve druhém skrutiniu, mají podle § 51 odst. 5 připadnout do těch krajů, kde jsou tyto zbytky největší. Na základě srovnání velikosti podílů za desetinnou čárkou, které vyjadřují, jak byla strana v tom kterém kraji blízko k zisku (dalšího) mandátu, tedy může být pořadí krajů jiné než na základě prostého počtu hlas