10 Afs 220/2025 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 220/2025- 55 - text  10 Afs 220/2025 - 60 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: Jan Bureš, Čechova 643, Roztoky u Prahy, zastoupen advokátem JUDr. Ing. Jaroslavem Hostinským, Vinohradská 126, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2022, čj. 47314/22/530021444711275, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, čj. 41 Af 2/202396, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Popis věci a dosavadní průběh řízení [1] Žalobce (stěžovatel) podniká v oblasti nákladní dopravy, přičemž zajišťuje rovněž transport nákladu pro společnost UNITED PARCEL SERVICE CZECH REPUBLIC, s.r.o. (UPS). Aby posílil bezpečnost přepravy nákladů vysoké hodnoty, začal spolupracovat s dodavatelem M. B., který pro něj měl mimo jiné zajišťovat službu doprovodných vozidel nákladních automobilů. V červenci 2017 zahájil Finanční úřad pro Karlovarský kraj (správce daně) u stěžovatele daňovou kontrolu DPH za zdaňovací období leden až květen roku 2017 v rozsahu přijatých plnění od dodavatele M. B.. Správce daně dospěl při kontrole k závěru, že stěžovateli nepřísluší nárok na odpočet daně za zmíněná zdanitelná plnění, jelikož neprokázal faktické přijetí služeb a nesplnil tedy hmotněprávní podmínky nároku na odpočet DPH podle § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (zákona o DPH). Stěžovateli se v daňovém řízení nepodařilo rozptýlit pochybnosti o uskutečnění deklarovaného plnění, proto mu správce daně dodatečnými platebními výměry DPH doměřil. [2] Proti dodatečným platebním výměrům se stěžovatel odvolal k Odvolacímu finančnímu ředitelství (žalovanému). Žalovaný odvolání zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím a potvrdil tak závěry správce daně. [3] Rozhodnutí žalovaného o odvolání napadl stěžovatel žalobou u Krajského soudu v Praze (krajského soudu), který se ztotožnil se závěry žalovaného a žalobu zamítl nyní napadeným rozsudkem. 2. Kasační stížnost [4] V záhlaví označený rozsudek napadá stěžovatel z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení, pro vady daňového řízení a pro nepřezkoumatelnost. Z těchto důvodů navrhuje, aby NSS napadený rozsudek zrušil. [5] Stěžovatel úvodem upozorňuje na porušení procesu projednání zprávy o daňové kontrole (§ 88 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu). Krajský soud prý nesprávně označil pochybení správce daně za zákonné. Judikatura, o niž se přitom opřel, je na posuzovanou věc nepřiléhavá kvůli skutkovým odlišnostem. Napadený rozsudek nesprávně pominul nevyužití možnosti projednat zprávu dodatečně v odvolacím řízení. Stěžovatel rovněž odkazuje na judikaturu k důležitosti námitek daňového subjektu při hodnocení zákonnosti projednání zprávy. Jelikož daňová kontrola nebyla ukončena řádně, jsou platební výměry nezákonné. [6] Kasační stížnost obsahuje vysvětlení povahy zdanitelných plnění, po němž poukazuje na pochybení krajského soudu při hodnocení pochybností správce daně o jejich uskutečnění. Nesouhlasí s obecností a rozporností rámcové smlouvy mezi stěžovatelem a dodavatelem B. a upozorňuje, že dle svědeckých výpovědí chápaly obě strany předmět smlouvy shodně. Stěžovatel prý realizaci plnění řádně doložil soupisem jízd, objednávkami, daňovými doklady a namátkovými kontrolami. Soud přesto nesprávně považoval plnění za neprokázané, ačkoliv fyzicky nelze doprovodné jízdy lépe zdokumentovat. Mimo jiné proto, že z bezpečnostních důvodů probíhaly v utajeném režimu. Důsledkem přemrštěných požadavků soudu by byla povinnost stěžovatele kontrolovat osobně každou doprovodnou jízdu nebo si na kontrolu doprovodných jízd najmout další společnost. Pochybnosti vyplývající z rozdílného počtu ujetých kilometrů prý stěžovatel dostatečně vysvětlil tím, že doprovodná vozidla vyjížděla například z bydliště řidiče a trasy tak nebyly zcela shodné s trasami, po nichž jely sledované kamiony. Soud nesprávně hodnotil rovněž výpověď dodavatele o průběhu namátkových kontrol. Jelikož si dodavatel najal na doprovodné jízdy subdodavatele, společnost SHAFAR GOLD, nemohl uskutečnění jízd kontrolovat jinak než namátkově. Kontroly tedy probíhaly dvoustupňově, což považuje stěžovatel za dostatečné. Požadavek soudu na předložení úplného seznamu řidičů a vozidel je nepřiměřený. Přestože se stěžovateli podařilo jej alespoň částečně zajistit, krajský soud se při jeho hodnocení nesprávně zaměřil na neexistující vazbu mezi vozidly, jejich řidiči a dodavatelem. Ta je přitom vysvětlitelná tím, že vozidla mohla být ve vlastnictví osob samostatně výdělečně činných a službu zajišťoval subdodavatel. Stěžovatel nesouhlasí též s podezřelostí hotovostní úhrady sporných plnění. Forma úhrady je věcí smluvní svobody a změna formy v průběhu obchodního vztahu je v praxi zcela běžná. Upozorňuje též, že hotovostní platby byly potvrzeny svědkyní Š., což správce daně vůbec nezpochybnil, přesto krajský soud upozorňuje na nízkou auditní stopu hotovostní formy. Napadený rozsudek pominul mnoho argumentů stěžovatele včetně citací judikatury NSS. Proto je v této části nepřezkoumatelný. Kasační stížnost žalovanému vytýká též neznalost platné právní úpravy – rozdíl mezi termíny úplata a úhrada v kontextu § 4 odst. 1 písm. a) zákona o DPH. [7] Četné výhrady má stěžovatel k hodnocení svědeckých výpovědí krajským soudem. Svědkyně Š. potvrdila platbu v hotovosti a průběh namátkových kontrol, přesto napadený rozsudek nesprávně konstatoval, že se stěžovateli nepodařilo vyvrátit pochybnosti správce daně. Výpověď svědka Š. byla klíčová pro dokreslení okolností uskutečnění zdanitelného plnění; napadený rozsudek ji však nesprávně označuje za rozpornou. Svědek B. potvrdil spolupráci s dodavatelem B. i namátkové kontroly. Krajský soud mu přesto vytknul, že se kontrol účastnil pouze namátkově a jeho výpověď vycházela jen z informací od stěžovatele. Hodnocení výpovědi dodavatele B. je prý zkreslené. Krajský soud totiž nezohlednil zajištění jízd subdodavatelem SHAFAR GOLD. Podrobné informace o vozidlech a řidičích tedy měla právě tato společnost. Výslech dodavatele je navíc zatížen procesním pochybením správce daně, který jej zakryl šetřením bez účasti stěžovatele. Také v této části je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, jelikož nereaguje na velkou část žalobních námitek. [8] Stěžovatel vytýká krajskému soudu rovněž hodnocení okolností, za nichž byla do podnikání zapojena společnost SHAFAR GOLD. Stěžovatel předně nesouhlasí se závěry ohledně výpovědi jednatele Petro Shafara. Upozorňuje, že z kontrolních hlášení vyplývá uskutečnění zdanitelných plnění a změna osoby jednatele. Žalovaný však důkazy výslechem pozdějších jednatelů neprovedl, což krajský soud nesprávně a v rozporu s judikaturou NSS aproboval. Správce daně navíc zapříčinil vycestování jednatele Shafara a znemožnil tím stěžovateli klást mu při výslechu otázky. Soud nezohlednil možnou motivaci svědka krýt vlastní trestnou činnost a nedůvěryhodnost dokumentu zaslaného na základě mezinárodního dožádání. Výpověď je navíc v rozporu s výpověďmi svědků B. a D.. Také zde krajský soud neodpověděl na dílčí námitky stěžovatele, a proto je rovněž tato část rozsudku nepřezkoumatelná. Výtky má stěžovatel též k výpovědi svědka H.. Protokol o jeho výpovědi z jiného řízení považuje za nepoužitelný, jelikož nemožnost vyslechnout jej v tomto řízení zapříčinil správce daně zamlčením obsahu spisu. V jiném řízení totiž svědek v roce 2022 vypovídal o obchodování dodavatele B. se společností SHAFAR GOLD. Přesto nebyl vyslechnut v řízení proti stěžovateli, které probíhalo u stejného územního pracoviště správce daně již od roku 2017. Stěžovateli tedy bylo znemožněno klást svědkovi otázky, jelikož opakovaná výpověď nebyla pro úmrtí svědka možná. Samotný protokol má nestandardní obsah – chybí v něm odpověď na významnou položenou otázku. Z výpovědi prý nelze dovodit závěr o neaktivitě jednatele Shafara. Stěžovatel opět namítá nepřezkoumatelnost této části rozsudku a v odůvodnění postrádá též hodnocení výpovědi svědka D. a důkazů fotografiemi (viz body 168 a 169 napadeného rozhodnutí). [9] Ohledně neprovedení důkazních návrhů poukazuje stěžovatel na zneužití práva. Nesouhlasí s neprovedením výslechu stěžovatele pro nadbytečnost a upozorňuje na důležitost ústního jednání v daňovém řízení. Popírá též neprůkaznost údajů ze sledovacího systému MAN a nadbytečnost místního šetření u stěžovatele konstatované krajským soudem. Zneužití práva spočívá v tom, že daňová kontrola probíhala u správce daně, v jehož obvodu nemá stěžovatel místní příslušnost ani dodavatele či odběratele. U správce daně byla patrná nevole provádět důkazy, a proto nebyla kontrola provedena řádně. Krajský soud ani na tuto argumen