10 Afs 222/2025 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 222/2025- 64 - text  10 Afs 222/2025 - 69 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: Oustecké nádraží, s. r. o., Nádražní 684, Ústí nad Orlicí, zastoupena advokátem Mgr. Ing. Ladislavem Šmardou, Masarykova třída 922/8, Olomouc, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 10. 2024, čj. 30687/24/510000460704211, čj. 30693/24/510000460704211, a čj. 30697/24/510000460704211, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 9. 2025, čj. 52 Af 20/2024124, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Pardubický kraj doměřil žalobkyni daň z nemovitých věcí za zdaňovací období let 20212023. Předmětem posouzení byla stavba – bývalá nádražní budova ve vlastnictví žalobkyně. Podle finančního úřadu žalobkyně neprokázala, že stavba byla v uvedených zdaňovacích obdobích užívána k veřejné dopravě. Proto nebyly splněny podmínky pro nárok na osvobození od daně ve smyslu § 9 odst. 1 písm. j) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (ZDNV). Žalobkyně se proti dodatečným platebním výměrům odvolala, ale žalovaný všechna odvolání zamítl a potvrdil tak rozhodnutí finančního úřadu. Krajský soud zamítl následně podanou žalobu. 2. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného [2] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítá chybný výklad pojmu „stavba užívaná k veřejné dopravě“ podle § 9 odst. 1 písm. j) ZDNV. Krajský soud a daňové orgány nesprávně posoudily podmínku osvobození od daně a rozhodly v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. [3] Bývalá nádražní budova je stavbou na dráze, která je v souladu s kolaudačním rozhodnutím užívána k veřejné dopravě. Pro posouzení podmínky užívání stavby k veřejné dopravě je rozhodující faktický stav. K tomu však daňové orgány a krajský soud připojují další podmínky v podobě nezbytnosti tohoto užívání, vztahu k dopravcům či provozovatelům dráhy apod. Takové podmínky pro osvobození od daně neplynou z jazykového ani teleologického výkladu aplikovaného ustanovení. Stěžovatelka by mohla tvrdit, že jiné přístřešky a ochrana před povětrnostními vlivy byly vybudovány zbytečně. Postup krajského soudu je diskriminační, neboť za zbytné považuje toliko užívání nemovité věci ve vlastnictví stěžovatelky, a nikoli ostatních subjektů působících v dané stanici. Kritérium nezbytnosti je faktickou skutkovou otázkou, která nemá své právní vyjádření v ZDNV. [4] Stejně tak není podstatné, zda je vlastník stavby provozovatelem dráhy či dopravcem, příp. zda je s nimi ve smluvním vztahu. Stěžovatelka je vlastníkem pozemku, který s ostatními pozemky tvoří skladbu jednoho celku – železniční stanice. Části stavby stojící na jejím pozemku jsou užívány uživateli veřejné dopravy. Osvobození podle § 9 odst. 1 písm. j) ZDNV není dáno z důvodu postavení daňového subjektu na poli drážní přepravy a dopravy, ale pouze z důvodu jeho postavení jako vlastníka stavby na dráze, jež je užívána k veřejné dopravě neomezeným okruhem cestujících. [5] Nesprávná je také úvaha krajského soudu ohledně přístupnosti budovy. Ta totiž jednak není podmínkou osvobození podle výše citovaného ustanovení, jednak existují stavby na dráze, které jsou veřejnosti nepřístupné, a přesto jsou od daně osvobozeny. Ve smyslu § 9 odst. 2 ZDNV postačí, že pro veřejnou dopravu je užívána pouze část stavby na dráze. [6] Nemůže obstát spekulace krajského soudu, že stěžovatelka může kdykoliv verandy a budovu odejmout z užívání veřejnosti. Rozhodující je pouze způsob užívání stavby k rozhodnému dni zdaňovacího období. Bývalá nádražní budova se nachází přímo v kolejišti a cestující ji užívají, jakkoliv k nim stěžovatelka nemá práva ani povinnosti. Účelem počínání stěžovatelky bylo zachování stavby pro budoucí generace s ohledem na její historickou hodnotu. I to opodstatňuje nárok na osvobození od daně, neboť cílem bylo od počátku částečně zachovat stavbu tak, aby ji mohli cestující užívat k veřejné dopravě. [7] Daňové orgány a krajský soud provedly chybný výklad ustanovení, který aplikovaly na danou skutkovou situaci. Veřejný ochránce práv (VOP) ve zprávě ze dne 15. 4. 2025 uvedl, že bývalá nádražní budova je v souladu s kolaudačním rozhodnutím využívána k veřejné dopravě. Proto se na ni vztahuje osvobození od daně. Podle krajského soudu VOP vycházel z toho, že stěžovatelka nevyužívala budovu k žádné jiné podnikatelské činnosti než k bezplatnému užívání krytých nástupišť jako přístřešku pro cestující. To je však irelevantní. VOP zaujímá k věci stejný postoj jako stěžovatelka. [8] Stěžovatelka navrhla, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na svá rozhodnutí a ztotožnil se s názorem krajského soudu. Naopak nesouhlasí se zprávou VOP. Zákonné osvobození předpokládá prokázané faktické užívání stavby k veřejné dopravě. Samotná historická funkce stavby, technické označení, zápis v katastru nemovitostí (KN) či její poloha v drážním areálu pro osvobození nepostačují. Ve věci nebyla prokázána současná vazba na veřejnou dopravu. [10] Daňové orgány dostatečně zjistily skutkový stav na základě místního šetření a stanovisek Správy železnic, státní organizace (SŽ), Českých drah, a. s. (ČD) a Dopravního a energetického stavebního úřadu (DESÚ). Přihlédly také k tvrzením stěžovatelky, která však nepředložila žádný důkaz, jenž by prokazoval faktické provozní využití stavby ve smyslu ZDNV. Stanovisko DESÚ se týká pouze inženýrskotechnického posouzení a je třeba zasadit je do kontextu této věci. Údaje z KN a stanoviska DESÚ mají pro tuto věc jen podpůrný charakter. Stěžovatelka může stavbu užívat k libovolnému účelu. Pokud vlastník stavby není dopravcem ani provozovatelem dráhy, stavba není provozována žádnou takovou osobou a neexistuje smluvní vztah umožňující její užívání k dopravním účelům, pak nelze hovořit o naplnění podmínky „užívání k veřejné dopravě“. Přístupnost zastřešených venkovních ploch sama o sobě nemůže naplnit uvedenou zákonnou podmínku. [11] Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl. 3. Právní hodnocení [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Stěžovatelka namítla, že krajský soud a daňové orgány nesprávně posoudily (vyložily) podmínku osvobození od daně a rozhodly v rozporu se skutkovými okolnostmi. NSS se proto musel zabývat právními východisky posuzované věci. Následně hodnotil, zda krajský soud a daňové orgány správně aplikovaly relevantní ustanovení na zjištěný skutkový stav. 3.1 Obecná východiska právní úpravy Právní úprava ZDNV [14] Podle § 9 odst. 1 písm. j) ZDNV jsou od daně ze staveb a jednotek osvobozeny zdanitelné stavby drah a na dráze, letecké, vodních cest a přístavů, pokud jsou v souladu s kolaudačním rozhodnutím podle stavebního zákona užívány k veřejné dopravě. [15] Mezi účastníky je sporné, co znamená „užívání stavby k veřejné dopravě“, resp. zda je uvedená podmínka pro osvobození od daně splněna. NSS se proto zaměří na výklad této části citovaného ustanovení. [16] NSS připomíná, že jazykový výklad je jen prvotním východiskem pro poznání smyslu právního pravidla. K tomu totiž slouží i řada dalších postupů, jako jsou logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd. Jinými slovy, jazykový výklad je třeba ověřovat za pomoci dalších výkladových metod. Ani při výkladu daňových předpisů nemusí mít vždy přednost „pouhý smysl slov“, jakkoliv by to bylo ve prospěch daňového subjektu. K výkladovým východiskům srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, č. 30/1998 Sb., či body 78 a 81 rozsudku NSS ze dne 13. 11. 2023, čj. 2 Afs 323/202156. [17] Osvobození od daně podle § 9 odst. 1 ZDNV je obecně spojeno s podmínkou, že určitá nemovitá věc slouží konkrétně vymezenému veřejně prospěšnému účelu (srov. Novotná, M., Koubovský, P. Zákon o dani z nemovitých věcí. Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer, k § 1, § 4 a § 9). [18] Některé litery § 9 odst. 1 ZDNV je třeba interpretovat v kontextu souvisejících právních předpisů, jež upravují tu kterou oblast veřejně prospěšné činnosti (srov. např. body 1415 rozsudku NSS ze dne 18. 12. 2025, čj. 10 Afs 215/202544). [19] Pojem „veřejná doprava“, užitý v § 9 odst. 1 písm. j) ZDNV, je neurčitým právním pojmem. Rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 22. 4. 2014, čj. 8 As 37/2011154, č. 3073/2014 Sb. NSS, uvedl: „Neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze zcela přesně právně definovat. Jejich obsah, rozsah a aplikace se může v závislosti na konkrétních okolnostech měnit. Zákonodárce tímto způsobem vytváří příslušným orgánům prostor k tomu, aby zhodnotily, zda konk