2 Afs 107/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Afs 107/2025- 35 - text  2 Afs 107/2025 - 38 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Lenky Bursíkové a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Statek Nový Dvůr s.r.o., se sídlem Nový Dvůr 138, Olomouc, zast. Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem, se sídlem Říční 456/10, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2024, č. j. 7507/2024900000314, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě  pobočky v Olomouci ze dne 14. 5. 2025, č. j. 65 Af 6/202439, takto: I. Soudnímu dvoru Evropské unie se předkládá předběžná otázka: Má být čl. 21 odst. 5 první pododstavec věta první směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, vykládán v tom smyslu, že dodáním elektřiny distributorem či redistributorem se rozumí dodání elektřiny osobě, která ji spotřebuje? Brání čl. 21 odst. 5 první pododstavec věta první směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, vnitrostátní právní úpravě, podle níž se okamžik zdanitelnosti elektřiny váže na její dodání osobě, která není držitelem vnitrostátního povolení k nabytí elektřiny bez daně, i když tato osoba elektřinu pořizuje za účelem jejího dalšího dodání a nikoli pro vlastní spotřebu? II. Řízení o kasační stížnosti se přerušuje. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně provozuje bioplynovou stanici. V ní vyrobený bioplyn spaluje v 6 kogeneračních jednotkách, a vyrábí tak elektřinu a teplo. Vyrobenou elektřinu žalobkyně částečně spotřebovává v rámci svého areálu, zbytek dodává do distribuční sítě na základě platné licence. [2] V letech 2021 až 2023 dodávala žalobkyně elektřinu i společnosti AMBIENT Energy a.s. (dále „Ambient“), která ji (přinejmenším částečně) dále dodávala bez daně jiným účastníkům trhu s elektřinou. [3] Celní správa České republiky zjistila množství elektřiny, které žalobkyně dodala společnosti Ambient ve zdaňovacích obdobích od ledna 2021 do května 2022, a doměřila žalobkyni daň z elektřiny v celkové výši 366 945 Kč (dodatečné platební výměry ze dne 31. 7. 2023). Současně jí stanovila penále ve výši 73 396 Kč a uložila jí pokuty za opožděné tvrzení daně ve výši 18 356 Kč (platební výměry ze dne 3. 8. 2023). Celní správa vyšla z vnitrostátní právní úpravy, podle které je plátcem daně z elektřiny dodavatel, který na daňovém území dodal elektřinu konečnému spotřebiteli, a povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká dnem dodání elektřiny konečnému spotřebiteli na daňovém území. Za konečného spotřebitele vnitrostátní právní úprava považuje osobu, která není držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně. Protože společnost Ambient získala povolení k nabytí elektřiny bez daně až 16. 5. 2022, elektřinu, kterou žalobkyně dodala společnosti Ambient do té doby, považovala celní správa za dodanou konečnému spotřebiteli. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutím celní správy žalovaný zamítl. [4] Proti rozhodnutí o odvolání podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci (dále „krajský soud“). Krajský soud žalobě vyhověl. Považoval totiž vnitrostátní právní úpravu za rozpornou s čl. 21 odst. 5 prvním pododstavcem směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů (dále „směrnice 2003/96“), podle něhož má podléhat zdanění až dodání elektřiny ke konečné spotřebě. Dodání elektřiny nikoli ke (konečné) spotřebě zdanění podléhat nemá. Krajský soud uložil žalovanému, aby se dále zabýval tím, zda společnost Ambient část elektřiny pořízené od žalobkyně spotřebovala, nebo ji dodala dalším obchodníkům v plném rozsahu, což může mít vliv na daňovou povinnost žalobkyně. [5] Žalovaný podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Tvrdí, že pojetí konečného spotřebitele ve vnitrostátní právní úpravě není založeno na skutečné spotřebě elektřiny (např. domácností nebo podnikem), ale na držení povolení k nabytí elektřiny bez daně. Elektřina je druhově určenou komoditou, kterou není možné po jejím dodání do sítě dále ztotožnit. Proto je určující postavení osoby, které je dodána (bez daně ji může nabýt jen ten, kdo má povolení k nabytí elektřiny bez daně). Na základě tohoto pojetí konečného spotřebitele je koncipováno i plátcovství daně z elektřiny a okamžik vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. [6] Podle žalovaného krajský soud vykládá čl. 21 odst. 5 první pododstavec směrnice 2003/96 nesprávně a bez vazby na cíle a účel směrnice, kterým je sjednocení úrovně zdanění v členských státech. Spojení „ke spotřebě“ směrnice 2003/96 nijak nedefinuje. Proto není možné z něj vyvozovat specifický význam, který mu přikládá krajský soud. Ten také opomíjí, že okamžik vzniku daňové povinnosti upřesňuje začátek první věty citovaného ustanovení směrnice, který odkazuje na čl. 5 a 6 směrnice Rady 92/12/EHS o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani (dále „směrnice o spotřební dani“). Přestože tato směrnice hovoří pouze o spotřební dani a režimu podmíněného osvobození od daně, z odkazu použitého v návětí čl. 21 odst. 5 směrnice 2003/96 je zřejmé, že vznik daňové povinnosti má pokrývat i případy energetických produktů. [7] Žalovaný dále tvrdí, že není rozhodné, zda členské státy při implementaci směrnice 2003/96 zvolily formální nebo materiální pojetí konečného spotřebitele. Požadavek, aby obchodník s elektřinou měl povolení k nabytí elektřiny bez daně, nejde nad rámec směrnice 2003/96 nebo proti jejímu znění. Výklad krajského soudu by znamenal, že pro nabývání elektřiny bez daně není žádné povolení třeba, pokud jde o obchodníka s elektřinou. Tím by se otevřel prostor pro naprosto nekontrolovatelné nakládání s elektřinou bez daně. To by bylo v rozporu se smyslem a účelem směrnice 2003/96. II. Použitelné právo EU a vnitrostátní právo [8] Směrnice 2003/96 v čl. 1 stanoví, že členské státy zdaní energetické produkty a elektřinu v souladu s touto směrnicí. [9] Podle bodu 9 odůvodnění směrnice 2003/96 by měla být členským státům ponechána volnost nutná k vymezení a provádění politik přizpůsobených jejich vnitrostátním podmínkám. [10] Podle čl. 21 odst. 5 prvního pododstavce směrnice pro účely článků 5 a 6 směrnice 92/12/EHS podléhají elektřina a zemní plyn zdanění a jsou zdanitelné v okamžiku dodání distributorem nebo redistributorem. Pokud se dodání ke spotřebě uskuteční v členském státě, v němž distributor nebo redistributor nejsou usazeni, povinnost přiznat a odvedl daň členského státu dodání má společnost, která musí být registrována v členském státě dodání. Daň se ve všech případech ukládá a vybírá podle postupů stanovených každým členským státem. [11] Ve vnitrostátním právu je úprava vzniku daňové povinnosti a povinnosti daň přiznat a zaplatit upravena v části čtyřicáté sedmé zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů (tato část zákona bude dále označována jako „zákon o dani z elektřiny“). [12] Podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o dani z elektřiny je plátcem daně dodavatel, který na daňovém území dodal elektřinu konečnému spotřebiteli. [13] Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o dani z elektřiny dnem dodání elektřiny konečnému spotřebiteli na daňovém území. [14] Podle § 5 odst. 2 zákona o dani z elektřiny povinnost daň přiznat a zaplatit nevzniká, pokud fyzická nebo právnická osoba, která nabyla zdaněnou elektřinu nebo elektřinu osvobozenou od daně, dodá takovou elektřinu jiné fyzické nebo právnické osobě. [15] Podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o dani z elektřiny se rozumí konečným spotřebitelem fyzická nebo právnická osoba, která není držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně; konečným spotřebitelem není provozovatel distribuční soustavy, provozovatel přenosové soustavy. [16] Podle § 12 zákona o dani z elektřiny může nabýt elektřinu bez daně na daňovém území pouze obchodník s elektřinou, a to pouze na základě povolení k nabytí elektřiny bez daně. O vydání povolení k nabytí elektřiny bez daně rozhoduje správce daně (§ 13 odst. 1 zákona o dani z elektřiny). Povolení vydá, pokud návrh splňuje všechny formální náležitosti, navrhovatel je bezúhonný, není v úpadku podle insolvenčního zákona a nebylo mu v posledním roce zrušeno povolení k nabytí elektřiny bez daně, protože nabýval elektřinu bez daně převážně za jiným účelem než za účelem jejího dalšího prodeje nebo porušil některé povinnosti stanovené zákonem (§ 14 odst. 2 zákona o dani z elektřiny). [17] Podle § 16 odst. 2 zákon o dani z elektřiny dodavatel nesmí na daňovém území dodat elektřinu bez daně fyzické nebo právnické osobě, která není držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně. Porušení tohoto zákazu je přestupkem podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona o dani z elektřiny, za který