2 As 105/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 105/2025- 51 - text  2 As 105/2025 - 56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudkyň Lenky Bursíkové a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: ZO ČSOP Jemnice, se sídlem Havlíčkovo náměstí 9, Jemnice, zast. JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, za účasti osoby zúčastněné na řízení: FREDI s.r.o., se sídlem Písečné 1, okr. Jindřichův Hradec, zast. Mgr. Martinem Ryglem, advokátem se sídlem L. Pokorného 48/37, Třebíč, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2024, č. j. MZP/2024/240/1724, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2025, č. j. 29 A 6/2025108, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2025, č. j. 29 A 6/2025108, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Osoba zúčastněná na řízení požádala dne 12. 12. 2023 o vydání integrovaného povolení k provozu záměru „Hala pro výkrm brojlerů Mešovice“ (dále „záměr Mešovice“). Výkrm má v první etapě probíhat v 8 halách s celkovou projektovanou kapacitou 360 000 ks brojlerových kuřat. Na ni případně naváže druhá etapa v podobě dalších 3 hal s projektovanou kapacitou 135 000 brojlerů. Žádost obsahovala celkem 21 příloh, mj. i závazné stanovisko Krajského úřadu Jihomoravského kraje k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne 7. 2. 2023, č. j. JMK 17799/2023 (dále „závazné stanovisko EIA“). [2] Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále „krajský úřad“) vydal dne 22. 5. 2024 integrované povolení k provozu záměru. [3] Žalobcovo odvolání zamítl žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím a integrované povolení potvrdil. Protože odvolání směřovalo i proti závaznému stanovisku EIA, přezkoumal je žalovaný v pozici nadřízeného dotčeného orgánu podle § 149 odst. 7 a 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a potvrdil je. [4] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Krajského soudu v Brně (dále „krajský soud“). Krajský soud měl za důvodné dvě žalobní námitky. Rozhodnutí žalovaného zrušil jednak pro nedostatky závazného stanoviska EIA. Dokumentace EIA nebere v potaz již oznámený záměr „Chov Drůbeže Mitrov“ (dále „záměr Mitrov“) v obvodu stejné obce (Uherčice). Správní orgány sice odkázaly na aktualizovanou dokumentaci k záměru Mitrov z ledna 2023, která se zabývá vlivy obou záměrů, což by obecně bylo možno akceptovat. Nicméně přepracovaná dokumentace záměru Mitrov se právě v otázce kumulativních vlivů ukázala jako problematická. Posudek k dokumentaci totiž upozorňuje na několika místech na možnost kumulace vlivů se záměrem Mešovice. I proto navrhl zpracovatel posudku vydání nesouhlasného závazného stanoviska (závazné stanovisko EIA k záměru Mitrov bylo nakonec souhlasné). Krajský soud proto nesouhlasil se závěrem závazného stanoviska EIA, že nebylo shledáno významné kumulativní působení s jiným záměrem v území. Tento závěr je rozporný s odborným posudkem k záměru Mitrov, který dle něj přináší kumulativní vlivy se záměrem Mešovice. Na dokumentaci k záměru Mitrov přitom závazné stanovisko EIA odkazuje. [5] K nové přístupové cestě krajský soud uvedl, že se její trasování změnilo oproti záměru předloženému k posouzení vlivů v roce 2022. Závazné stanovisko EIA proto v tomto ohledu není aktuální. Změněná trasa může vyvolávat vlivy na životní prostředí odlišné od těch, které byly hodnoceny dříve. Dřívější závěr, že přístupová komunikace není svou podstatou záměrem podle přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), je neudržitelný, neboť stanovisko EIA neodpovídá současným skutkovým okolnostem. Nemůže tak být odpovídajícím podkladem pro integrované povolení. Krajský úřad vydal dne 24. 1. 2024 souhlasné závazné stanovisko k ověření změn záměru, to však neodráží nové trasování přístupové komunikace. Tuto skutečnost nemůže zhojit ani případný povolovací proces ke kácení dřevin. [6] Ostatní žalobní námitky (týkající se nárůstu intenzity těžké nákladní dopravy, ovlivnění přírodní památky Kysibl, chybějící klimatické studie, chybějícího vyhodnocení vlivu záměru na podzemní vody, nesouhlasu se zpracováním vlivů na zemědělský půdní fond, nepravdivých údajů stran biologické rozmanitosti aj.) měl krajský soud za nedůvodné. II. Kasační stížnost a podání účastníků řízení [7] Proti rozsudku krajského soudu podala kasační stížnost osoba zúčastněná na řízení (dále „stěžovatelka“). Krajský soud podle ní pominul, že krajský úřad nakonec k záměru Mitrov vydal souhlasné závazné stanovisko EIA, a to i přes zmiňované doporučení zpracovatele posudku. Dokumentace EIA k záměru Mitrov na s. 10 obsahuje podrobné vyhodnocení kumulativních vlivů s ostatními záměry, mj. i se záměrem Mešovice, přičemž jejich existence nebyla shledána. [8] Osoba zpracovatele posudku pro záměr Mitrov byla kontroverzní, což plyne z textu závazného stanoviska EIA k tomuto záměru. Zpracovatel porušil některé své povinnosti (byl nekontaktní, dodání posudku trvalo neúměrně dlouho, za což byl urgován a pokutován, nedostavil se k veřejnému projednání dokumentace EIA, ačkoli k tomu byl povinen). Posudek je obecný a neobsahuje polemiku se závěry zpracovatele dokumentace EIA. V podstatě se spokojil jen s tím, že oba záměry jsou na území jedné obce. [9] Krajský soud vůbec nehodnotil posudek k záměru Mešovice, který se ke kumulativním vlivům se záměrem Mitrov vyjadřoval (tak, že nejde o spolupůsobící provozy). Není zjevné, proč krajský soud při posuzování zákonnosti procesu EIA vychází z posudku pro zcela jiný záměr, který ani není součástí dokumentace pro záměr Mešovice. [10] Závěry krajského soudu nejsou ani zcela přiléhavé. V době projednávání dokumentace EIA k záměru Mešovice byla dokumentace k záměru Mitrov vrácena k přepracování zejména z hlediska vlivu záměru na životní prostředí. Pokud v době projednávání záměru Mešovice nebylo zřejmé, jakou podobu bude mít záměr Mitrov, nebylo objektivně možné hodnotit kumulativní a synergické vlivy v podrobnostech jinak, než bylo provedeno v dokumentaci EIA, posudku k záměru a závazném stanovisku EIA pro záměr Mešovice. V podrobnějším režimu bylo nutno kumulativní a synergické vlivy posoudit v rámci pozdějšího hodnocení záměru Mitrov v procesu EIA. Posouzení záměru Mitrov pouze potvrdilo závěry uvedené v dokumentaci EIA k záměru Mešovice, že se v blízkém okolí nenachází jiný podobný provoz, se kterým by mohl záměr kolidovat či spolupůsobit. [11] Rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný, neboť bez dalšího vysvětlení obecně konstatuje jen to, že aktuální trasa může vyvolat vlivy na životní prostředí odlišné od těch, které byly hodnoceny dříve, a že stanovisko EIA neodpovídá současným skutkovým okolnostem. Krajský soud se nezabýval skutečným průběhem změny nově navržené trasy přístupové cesty. Vyšel pouze z obecného konstatování, že došlo ke změně trasování. Stěžovatelka upozorňuje, že ke změně trasy nové přístupové komunikace došlo pouze v její „horní části“. Stejně jako původní trasa vede po orné půdě (zemědělsky obhospodařované krajině), nikoli v části, v níž se nachází dřeviny (byť náletové), s nimiž by bylo třeba nějak nakládat. Skladba půdy a návazně i výskyt živočichů a rostlin v tomto místě jsou stejné. Závěry závazného stanoviska EIA jsou proto udržitelné. [12] Nová přístupová komunikace nepodléhá integrovanému povolení. Její vybudování bylo v rámci integrovaného povolení pouze podmínkou pro realizaci záměru Mešovice. Dokumentace EIA i posudek k záměru počítají s tím, že pro novou přístupovou komunikaci bude zpracována samostatná projektová dokumentace řešená v samostatném řízení (k nové komunikaci již bylo získáno společné povolení, čímž stěžovatelka splnila podmínku 8.1.3. integrovaného povolení). [13] Nad rámec stěžovatelka upozorňuje, že podle projektové dokumentace k přístupové komunikaci má být každých 50 m vysazen ovocný strom po obou stranách komunikace (to investorovi nebylo nařízeno, ale jde o jeho vlastní iniciativu). [14] Závěrem stěžovatelka konstatuje, že byla v dobré víře ve správnost skutečností přezkoumaných a osvědčených integrovaným povolením. Nezákonnosti vytýkané krajským soudem byly způsobeny čistě pochybením správních orgánů, nikoli stěžovatelky. Její důvěra ve správnost aktu správního orgánu mohla být narušena jen ze zcela zásadních důvodů veřejného zájmu a měla být chráněna její důvěra v zákonnost rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 17/16). [15] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti předesílá, že napadený rozsudek je přezkoumatelný a plně se s ním ztotožňuje. Krajský soud se zabýval posudkem k záměru Mešovice. Správní orgány odkazovaly na posudek k záměru Mitrov v souvislosti s otázkou hodnocení kumulativních vlivů záměru Mešovice. Není tedy pravda, že by se krajsk