2 As 286/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 286/2025- 31 - text  2 As 286/2025 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobce: nezl. L. V., zast. zákonnou zástupkyní V. V., zast. Mgr. Tomášem Verčimákem, advokátem se sídlem Dřevná 382/2, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7, ve věci žaloby na ochranu proti nečinnosti, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2025, č. j. 8 A 129/202526, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se u Městského soudu v Praze bránil proti tvrzené nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti o udělení státního občanství. Městský soud jeho žalobu odmítl jako opožděnou usnesením označeným v záhlaví. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [2] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítl, že na jeho věc nelze mechanicky aplikovat lhůtu podle § 80 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Je totiž třeba zohlednit to, že stěžovatel je nezletilým dítětem, a také to, že v průběhu správního řízení došlo ke změně právní úpravy, která přímo zasáhla do zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí zavedením nového důvodu přerušení řízení. Lhůta k vydání rozhodnutí žalovanému uplynula dne 4. 9. 2024. Lhůta podle § 80 odst. 1 s. ř. s. tedy uplynula dne 4. 9. 2025. Žaloba byla podána až dne 17. 9. 2025. Městský soud však neposoudil faktický důvod podání žaloby v kontextu ústavního pořádku. [3] Z judikatury plyne, že v rámci řízení o nečinnostní žalobě lze posoudit důvodnost přerušení řízení. Řízení ve stěžovatelově věci bylo přerušeno na základě rozhodnutí správního orgánu, ale mohlo k němu dojít také v přímém důsledku zákona, k čemuž stěžovatel odkázal na § 7y odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace. Úpravu přerušení řízení a podmínky pozbytí ruského státního občanství v novele zákona č. 65/2022 Sb. (zákonem č. 24/2025 Sb.) považuje stěžovatel za nepřípustně retroaktivní a protiústavní. Stěžovatel před účinností novely splňoval všechny podmínky pro udělení státního občanství. Pokud by žalovaný rozhodl v zákonné lhůtě, nemohlo by k přerušení řízení dojít. [4] Podle stěžovatele není spravedlivé lhůtu pro podání žaloby odvozovat od původní zákonné lhůty k vydání rozhodnutí, ale měla by být počítána až od účinnosti novely zákona č. 65/2022 Sb. Je myslitelný i výklad, že s ohledem na retroaktivní zavedení možnosti přerušení řízení nemohla lhůta pro vydání rozhodnutí vůbec uplynout. Stěžovatel si je vědom judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS), podle níž následné úkony správního orgánu, včetně přerušení řízení, nemají na běh lhůty pro podání žaloby vliv. V nynější věci však jde o novou situaci, neboť došlo k legislativním změnám. Je logické, že stěžovatel se proti nečinnosti žalovaného začal bránit v únoru 2025, kdy s novelizací zákona dosáhla nové kvality. [5] Délka i samotná existence lhůty pro podání nečinnostní žaloby je dlouhodobě kritizována, neboť oslabuje ochranu veřejných subjektivních práv. Čím delší je nečinnost správního orgánu, tím je vyšší zájem na nápravě tohoto stavu. K tomu stěžovatel odkázal na judikaturu vztahující se k počítání této lhůty v období před účinností soudního řádu správního a na judikaturu Ústavního soudu k výkladu právních norem ve prospěch jejich adresátů. Městský soud se nezabýval individuálními okolnostmi věci a pouze mechanicky aplikoval lhůtu podle § 80 odst. 1 s. ř. s. [6] Stěžovatel si je vědom toho, že plénum Ústavního soudu shledalo existenci jednoroční lhůty pro podání nečinnostní žaloby ústavně konformní. Stěžovatel se však kloní k disentnímu stanovisku v této věci. Vzhledem ke specifičnosti jeho věci by závěry Ústavního soudu neměly být aplikovány. Stěžovatel se odvolává na princip nejlepšího zájmu dítěte podle Úmluvy o právech dítěte a právo na ochranu rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tyto principy je třeba zohledňovat i při procesním rozhodování, k čemuž stěžovatel odkázal na nedávnou judikaturu rozšířeného senátu. Nečinnost žalovaného má zásadní dopady do života a rodinného soužití stěžovatele. Stěžovatel by měl mít k dispozici účinné právní prostředky nápravy. Městský soud fakticky nečinnost žalovaného zjistil, avšak nemohl před ní stěžovateli poskytnout ochranu. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti shrnul procesní vývoj věci, uvedl, že žaloba byla podána opožděně, a ztotožnil se se závěry městského soudu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. [9] Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a neníli taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. [10] Podle § 80 odst. 2 s. ř. s. zmeškání lhůty nelze prominout. [11] Podle § 23 odst. 1 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení státního občanství České republiky do 180 dnů ode dne, kdy mu byla žádost doručena. [12] Kasační stížnost stěžovatele směřuje proti usnesení, jímž městský soud odmítl žalobu jako opožděnou. V úvahu tedy připadají z povahy věci pouze kasační důvody spadající pod § 103 odst. písm. e) s. ř. s., včetně případných vad řízení, které na zákonnost závěru o opožděnosti žaloby mohly mít vliv, popřípadě zmatečnostních vad. Jinými námitkami se v nynější věci nelze zabývat (rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/200498, č. 625/2005 Sb. NSS). [13] Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel podal dne 5. 2. 2024 prostřednictvím své zákonné zástupkyně u Úřadu městské části Praha 6 žádost o udělení státního občanství. Úřad městské části žádost postoupil žalovanému, který ji obdržel dne 8. 3. 2024. Od tohoto okamžiku začala běžet lhůta pro vydání rozhodnutí v délce 180 dnů stanovená v § 23 odst. 1 zákona o státním občanství České republiky. Tato lhůta uplynula dne 4. 9. 2024. [14] Žalobu na ochranu proti nečinnosti tedy bylo možné v souladu s § 80 odst. 1 s. ř. s. podat do jednoho roku od tohoto data, tedy do 4. 9. 2025. Stěžovatel však svou žalobu podal až dne 17. 9. 2025 (záznam na č. l. 10 spisu městského soudu). [15] Výše uvedené skutečnosti, tedy zejména to, že žaloba byla podána po uplynutí jednoroční lhůty počítané od uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí, stěžovatel nezpochybňuje. Jeho kasační argumentace stojí stručně řečeno na tom, že lhůtu pro podání žaloby je v jeho individuálním případě třeba počítat odlišně a nelze ji uplatňovat mechanicky, resp. že samotná existence této lhůty neobstojí s ohledem na ústavní principy a mezinárodní závazky České republiky. S těmito námitkami se NSS neztotožnil. [16] Jak kasační soud vyložil v rozsudku ze dne 12. 4. 2013, č. j. 5 Ans 4/201220, č. 2871/2013 Sb. NSS, na který ostatně poukazuje sám stěžovatel, přerušení správního řízení, k němuž dojde poté, co již uplynula lhůta pro vydání rozhodnutí, nemá na její marné uplynutí vliv. Stejně tak nemá takové přerušení řízení vliv ani na běh lhůty pro podání žaloby podle § 80 odst. 1 s. ř. s. (shodně rozsudky NSS ze dne 26. 11. 2021, č. j. 1 Azs 221/202132, č. 4284/2022 Sb. NSS, bod 42, ze dne 14. 11. 2022, č. j. 3 As 182/202078, bod 10, ze dne 3. 3. 2023, č. j. 1 As 4/202325, nebo ze dne 25. 3. 2024, č. j. 10 Azs 9/202434, bod 7). Jak uvádí komentářová literatura: „Jednou marně uplynutá lhůta k vydání správního rozhodnutí zahajuje běh žalobní lhůty, a to bez ohledu na jakékoliv následné úkony ve správním řízení.“ (Kadlec, O. In: Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 676). [17] Skutečnost, že po marném uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí (4. 9. 2024) žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 5. 2025 řízení přerušil na základě novely zákona č. 65/2022 Sb., která nabyla účinnosti dne 11. 2. 2025, proto NSS v souladu s výše citovanou judikaturou nepovažuje za relevantní pro běh žalobní lhůty. Jak kasační soud uzavřel v rozsudku č. j. 5 Ans 4/201220, počátek lhůty pro podání nečinnostní žaloby musí být stanoven jednoznačně. Skutečnost, že v průběhu správního řízení a po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí došlo ke změně právní úpravy, která mimo jiné umožňuje přerušení řízení (§ 7x odst. 3 zákona č. 65/2022 Sb.), nepovažuje NSS za nijak mimořádnou skutečnost, jež by odůvodňovala odchýlit se od jednoznačné zákonné úpravy a dlouhodobě ustál