2 As 62/2026 — Nejvyšší správní soud

2 As 62/2026- 41 - text  2 As 62/2026 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném předsedy Karla Šimky, soudce Václava Štencla a soudkyně Evy Šonkové v právní věci žalobce: Š. S., zastoupený JUDr. Michalem Morawski, advokátem se sídlem Rybná 678/9, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic, s. p., se sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2025, č. j. MD53040/2025910/3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 3. 2026, č. j. 52 A 83/2025106, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 10. 7. 2025, č. j. SpKrÚ 88059/202363. Tímto rozhodnutím krajský úřad ve prospěch vyvlastnitele (osoby zúčastněné na řízení) odňal vlastnické právo neznámé osoby, která nabyla vlastnické právo po zemřelém M. S. (na základě později vydaného rozhodnutí o dědictví byl touto osobou žalobce), ke spoluvlastnickému podílu ve výši id. 5/7 k pozemkům parc. č. 5349/7 a 3752/67 zapsaným na LV č. 76628 pro katastrální území a obec P., a to za účelem realizace veřejné prospěšné stavby dopravní infrastruktury „I/2 Pardubice, jihovýchodní obchvat“. Zároveň krajský úřad tímto rozhodnutím určil vyvlastniteli lhůtu k zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění, stanovil jednorázovou peněžní náhradu pro vyvlastňovaného ve výši 10 499 520,75 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. [2] Žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem. Předeslal, že žaloba svým obsahem směřuje pouze proti té části rozhodnutí, která se týká výroku o vyvlastnění. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno. Soud v řízení o žalobě proti výroku o vyvlastnění detailně nepřezkoumává postup osoby zúčastněné na řízení před zahájením vyvlastňovacího řízení. Předmětem posouzení může být toliko otázka, zda z její strany nešlo pouze o formální nabídku obcházející smysl a účel zákona. V této věci nebyla podle krajského soudu kontraktační fáze pouze formální. Důvodem neuzavření smlouvy nebyly vady předloženého znaleckého posudku, nýbrž požadavek vyvlastňovaného na rozšíření předmětu vyvlastnění. Nad rámec nutného odůvodnění krajský soud dodal, že námitky směřující proti předloženému znaleckému posudku nejsou důvodné. Pochybnosti o něm nepodporuje ani dřívější posudek téhož znalce, který zohledňoval účel prodeje (tj. budoucí využití pozemku po vybudování trafostanice), což však nelze v případě vyvlastnění podle zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (dále jen „liniový zákon“). Výtkami směřujícími proti průběhu přípravy stavby se správní orgány správně nezabývaly. Navýšení ceny obvyklé až na osminásobek se týká dobrovolného odkupu, nikoliv vyvlastnění ve vyvlastňovacím řízení. Krajský soud neshledal důvodnými ani námitky směřující proti nerozšíření předmětu vyvlastnění o části pozemků dotčených ochranným pásmem pozemní komunikace. Nejde o jejich zásadní znehodnocení, stěžovatel je bude moci nadále zemědělsky užívat. Žádný vliv na to nemá ani rozdělení sousedního pozemku v mezidobí, ani plánovaná vodovodní přípojka či přeložka. II. Kasační stížnost a vyjádření osoby zúčastněné na řízení [3] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížností, v níž namítá, že nebyla splněna podmínka v podobě nemožnosti získání potřebných práv dohodou, neboť snaha vyvlastnitele o dohodu byla jen formalistická a nabízená cena byla neadekvátně nízká. Znalec při oceňování zvolil nevhodné srovnávací vzorky. Pozemky parc. č. XA a XB byly počátkem roku 2016 dále rozděleny a postupně odprodány jako zahrady. Poslední byl prodán v roce 2022 v přepočtu za částku 3 190 Kč za 1 m2. Znalec Ing. Rádl pozemky ocenil na 215 Kč/m2, což je neadekvátní a účelové ocenění, neboť v posudku z roku 2017 dospěl tentýž znalec ve vztahu k identickému majetku k obvyklé ceně 1 000 Kč/m2. Soud měl nechat zpracovat znalecký posudek na posouzení adekvátnosti ceny stanovené ve znaleckém posudku vyvlastnitele. Soud nezkoumal, zda byla nabídková cena excesivně nízká. Odmítnutí provedení navrhovaného důkazu k odborné otázce, která je klíčová, zatížilo podle stěžovatele napadený rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti. Stěžovatel dále namítá nesprávné posouzení otázky, zda mělo být vyvlastňovací řízení rozšířeno o část pozemku parc. č. XC z důvodu působení tří faktorů: a) vznik silničního ochranného pásma, b) plánovaná vodovodní přípojka či přeložka spojená se vznikem věcného břemene, c) geometrická fragmentace pozemku (oddělení parc. č. XD). Podle stěžovatele kumulace těchto faktorů vede k možnosti obhospodařování půdy jen se značnými obtížemi. [4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. [5] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření navrhla, aby byla kasační stížnost zamítnuta. Krajský soud se podle ní vypořádal s námitkami stěžovatele proti znaleckému posudku i s poukazem na posudek téhož znalce z roku 2017 (na ocenění se v tomto případě nevztahovalo omezení dle liniového zákona) a na ceny prodejů pozemků sloužících jako zahrady (ty jsou vnímány jako rekreační plochy, což cenu navyšuje). V době započetí kontraktačního procesu již ochranné pásmo existovalo (vzniklo právní mocí územního rozhodnutí). Omezení či odnětí vlastnického práva ve prospěch ochranného pásma proto nemůže být předmětem vyvlastňovacího řízení. Zatížení ochranným pásmem nebrání stávajícímu využití pozemku. Ten proto nemohl být zahrnut do předmětu koupě či předmětu vyvlastnění. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [6] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [7] Stěžovatel předně zpochybňuje naplnění podmínky vyvlastnění v podobě nemožnosti získání vlastnických práv dohodou. V této souvislosti má také za to, že měl krajský soud nechat zpracovat znalecký posudek k posouzení adekvátnosti nabídkové ceny. [8] Podle § 5 odst. 1 věty první zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), vyvlastnění je přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Liniový zákon sice v § 3 toto pravidlo určitým způsobem modifikuje, nemění však samotnou podstatu této podmínky spočívající v povinnosti učinit pokus o získání práv dohodou. [9] Pokud jde o soudní přezkum splnění uvedené podmínky, jeho předmětem není podrobné posuzování postupu vyvlastnitele. Jak správně poukázal krajský soud, vyvlastnitel v řízení o vyvlastnění nevystupuje v postavení správního orgánu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu má pokus o dohodu s vyvlastňovaným povahu soukromoprávní kontraktace (rozsudky NSS ze dne 19. 11. 2015, č. j. 8 As 72/201567, č. 3365/2016 Sb. NSS, ze dne 14. 4. 2016, č. j. 5 As 52/201639, nebo ze dne 10. 8. 2016, č. j. 3 As 180/201464). Co se týče postupu vyvlastnitele v „předvyvlastňovací“ fázi, lze u něj posuzovat pouze to, zda vyvlastňovanému nepředložil toliko formální nabídku obcházející smysl a účel zákona o vyvlastnění. Jinými slovy jde o to, zda lze nabídku vyvlastnitele považovat za vážně míněnou (rozsudky NSS ze dne 19. 6. 2024, č. j. 2 As 249/202358, nebo ze dne 7. 11. 2024, č. j. 1 As 211/202465). Pokud by nabídka nebyla míněna vážně, nebylo by možné považovat za splněnou podmínku stanovenou v § 5 odst. 1 větě první zákona o vyvlastnění. Formálně vzato by se sice vyvlastniteli skutečně nepodařilo uzavřít smlouvu s vyvlastňovaným, jak uvádí text tohoto ustanovení, nicméně stalo by se tak právě z důvodu, že vyvlastnitel reálně o uzavření dohody vůbec neusiloval. Vyvlastnitel by tedy obcházel zákon a z takového jednání by pak nemohl těžit tím, že by požadovaná práva získal ve vyvlastňovacím řízení. [10] V posuzované věci je však z obsahu správního spisu zřejmé, že důvodem neuzavření smlouvy nebyla excesivně nízká nabídková cena. Zástupce M. S. (právního předchůdce stěžovatele) v dopise ze dne 26. 5. 2023 výslovně uvedl, že M. S. „je připraven za nabízených podmínek předmětné spoluvlastnické právo k uvedeným pozemkům převést“. Dodal, že „je však přesvědčen, že vypořádání vzájemných práv v dotčeném území je nutné vyřešit komplexně, a to včetně příslušné náhrady za omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům v důsledku vzniku ochranného pásma předmět