22 As 31/2026 – Nejvyšší správní soud

22 As 31/2026- 54 - text  22 As 31/2026 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: MASTER IT Technologies, a. s., se sídlem Výstavní 1928/9, Ostrava, zastoupená Mgr. Markem Šimkou, advokátem se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2026, čj. 29 Af 42/2025107, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2026, čj. 29 Af 42/2025107, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou naplnění předpokladů pro nařízení předběžného opatření v řízení před krajským soudem podle § 38 soudního řádu správního a § 272b zákona o č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Sporné především je, zda žalobkyně osvědčila hrozící vážnou újmu v souvislosti s plněním smlouvy na veřejnou zakázku, pokud nebyla účastníkem zadávacího řízení, které vyústilo v její uzavření. Nejvyšší správní soud též předběžně posoudil klíčovou otázku nastolenou v žalobě, konkrétně zda podání námitek osobou neoprávněnou spouští běh blokační lhůty podle § 246 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek. I. A. Původní zadávací řízení na veřejnou zakázku [2] Žalobkyně se účastnila zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Podpora veřejné dopravy“, které bylo zahájeno v roce 2014. Ačkoli uspěla, zadavatel (statutární město Ostrava) zadávací řízení zrušil. Tento postup zadavatele byl předmětem řízení před žalovaným a následně (k podanému rozkladu) i předsedou žalovaného, kteří jej však neshledali nezákonným. K žalobě podané žalobkyní nicméně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 2. 2019, čj. 29 Af 81/2016103, rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil. Dospěl k závěru, že zadavatel neprokázal existenci důvodů hodných zvláštního zřetele pro zrušení zadávacího řízení. Kasační stížnost následně zamítl Nejvyšší správní soud (rozsudek ze dne 16. 10. 2020, čj. 5 As 74/201939). Stejně tak krajský soud zrušil i nové rozhodnutí předsedy žalovaného (rozsudek ze dne 31. 10. 2023, čj. 29 Af 47/202135) Kasační stížnost byla opět zamítnuta (rozsudek NSS ze dne 11. 4. 2024, čj. 3 As 296/202360). [3] Žalovaný ještě před vyhlášením posledně uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu (čj. 3 As 296/202360) vydal nové rozhodnutí, v němž opět neshledal postup zadavatele ohledně zrušení původního zadávacího řízení nezákonným. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně znovu žalobu, o níž dosud krajský soud nerozhodl (řízení sp. zn. 29 Af 17/2024). [4] Žalobkyně se v roce 2018 účastnila nového zadávacího řízení na obdobnou zakázku, zahájeného stejným zadavatelem. Ačkoli uspěla, zadavatel zadávací řízení znovu zrušil. Z vyjádření stran a obsahu listin není zřejmé, zda se žalobkyně i v tomto případě bránila u správních soudů. I. B. Nové zadávací řízení na veřejnou zakázku [5] Dne 7. 11. 2024 zahájil zadavatel zadávací řízení na novou veřejnou zakázku v podstatě se stejným, popřípadě velice obdobným předmětem plnění, jako měla veřejná zakázka z roku 2014. Tohoto nově vypsaného zadávacího řízení se žalobkyně neúčastnila. Podána byla jediná nabídka společníky „společnosti Telematika pro Ostravu 2024“ (vybraný dodavatel). [6] Žalobkyně dne 19. 3. 2025 podala námitky proti opomenutí zadavatele, které mělo spočívat v tom, že nezrušil toto nově zahájené zadávací řízení, přestože obdržel pouze jedinou nabídku. Upozornila, že v případě předchozích veřejných zakázek z roku 2014 a 2018 zadavatel zrušil zadávací řízení právě z tohoto důvodu (vybraným dodavatelem v těchto řízeních byla žalobkyně). Zadavatel tak podle žalobkyně postupoval nekonzistentně a diskriminačně. Tyto námitky nicméně zadavatel dne 3. 4. 2025 odmítl, a to zejména proto, že nebyly podány oprávněnou osobou, jelikož žalobkyně nebyla účastníkem zadávacího řízení na novou veřejnou zakázku z roku 2024. [7] Dne 14. 4. 2025 žalobkyně podala návrh na přezkoumání úkonů zadavatele. Žalovaný nicméně dne 15. 5. 2025 toto řízení zastavil, jelikož žalobkyně nesložila kauci. I. C. Řízení o návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy [8] Dne 10. 4. 2025 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem smlouvu na veřejnou zakázku: „Zvýšení propustnosti křižovatek v Ostravě – rozšíření telematických systémů“, zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 11. 2024 a uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek dne 11. 11. 2024 pod ev. č. Z2024056131 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 11. 11. 2024 pod ev. č. 6845952024. [9] Nyní projednávaná věc se týká návrhu žalobkyně na uložení zákazu plnění smlouvy podle § 254 odst. 1 písm. b) zákona o zadávání veřejných zakázek, který žalobkyně podala žalovanému dne 6. 6. 2025. Podle jejího názoru totiž zadavatel s vybraným dodavatelem uzavřel v předchozím bodě vymezenou smlouvu přes zákaz stanovený zákonem o zadávání veřejných zakázek. Měla konkrétně za to, že její námitky ze dne 19. 3. 2025 spustily blokační lhůtu ve smyslu § 246 odst. 1 písm. b) a c) zákona o zadávání veřejných zakázek. Zadavatel proto podle žalobkyně nemohl uzavřít smlouvu až do uplynutí lhůty pro podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, k čemuž došlo dne 14. 4. 2025 (návrh na přezkoumání úkonů zadavatele žalobkyně skutečně podala, řízení však žalovaný následně zastavil z důvodu nesložení kauce, viz bod [7] výše). [10] Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 8. 2025, čj. ÚOHS – 28840/2025/500, návrh žalobkyně na uložení zákazu plnění smlouvy zamítl. Dospěl k závěru, že zadavatel neuzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu na veřejnou zakázku během blokační lhůty. Rozklad žalobkyně proti tomuto rozhodnutí následně zamítl předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 9. 10. 2025, čj. ÚOHS  38764/2025/162, jímž současně prvostupňové rozhodnutí potvrdil. I. D. Předcházející řízení před krajským soudem [11] Proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 9. 10. 2025 podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Současně navrhla, aby krajský soud nařídil předběžné opatření, jímž by zakázal zadavateli plnění smlouvy ze dne 10. 4. 2025 uzavřené s vybraným dodavatelem „Společnost Telematika pro Ostravu 2024“, a to nejdéle do skončení řízení o žalobě. [12] Krajský soud usnesením ze dne 11. 11. 2025, čj. 29 Af 42/202534, návrh zamítl. Tak rozhodl především z důvodu, že žalobkyně nebyla účastníkem zadávacího řízení. Žalobkyně podala proti uvedenému usnesení kasační stížnost, tu však následně vzala zpět. Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 9. 12. 2025, čj. 5 As 255/202533, řízení o kasační stížnosti zastavil. [13] Dne 16. 1. 2026 podala žalobkyně u krajského soudu v pořadí druhý návrh na nařízení předběžného opatření, a to v následujícím znění: „Vybranému dodavateli, „Společnosti Telematika pro Ostravu 2024“ se zakazuje při plnění „Smlouvy o zvýšení propustnosti křižovatek – rozšíření telematických systémů a o poskytování služeb uzavřené dne 10. 4. 2025 se zadavatelem, statutárním městem Ostrava, provádět jakékoli úkony, které by mohly vést k nevratným zásahům do stávajících zařízení a majetku zadavatele, zejména odpojování, demontáž nebo jiné odstranění jakéhokoli stávajícího světelně signalizačního zařízení, včetně jeho řadičů a související infrastruktury a jakékoli s tím související stavební práce“. Rozhodnutí krajského soudu o tomto (v pořadí druhém) návrhu je předmětem přezkumu v nyní projednávané věci. I. E. Napadené usnesení o předběžném opatření [14] Krajský soud výrokem I. usnesení ze dne 4. 2. 2026 (označeným v záhlaví) návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření znovu zamítl. Výrokem II. poté krajský soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za rozhodnutí o tomto návrhu. [15] V prvé řadě krajský soud uvedl, že setrvává na svém závěru vyjádřeném již v usnesení čj. 29 Af 42/202434, jímž rozhodl o prvním návrhu na nařízení předběžného opatření, konkrétně že žalobkyni nehrozí v probíhajícím řízení vážná újma, protože nebyla účastníkem zadávacího řízení (jelikož nepodala nabídku). Shodně jako v usnesení čj. 29 Af 42/202434 poukázal v tomto směru také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 9. 2. 2023 ve věci C53/22, EU:C:2023:88., podle kterého není též vyloučený dodavatel (po právní moci rozhodnutí o vyloučení) osobou, která by měla nebo mohla mít zájem na získání veřejné zakázky a které hrozí újma. Podle krajského soudu platí totéž i pro dodavatele, který se do zadávacího řízení vůbec nepřihlásil (a nebyl tak účastníkem). [16] Za druhé, krajský soud uvedl, že ani skutečnosti, které žalobkyně označila za nové důvody, nemohou obstát a odůvodnit nařízení předběžného opatření. Tvrzení ohledně rozpočtu zadavatele a z toho vyvozující nedostatek finančních prostředků pro případnou náhradu škody a vrácení bezdůvodného obohacení není a