5 As 206/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 206/2025- 26 - text  5 As 206/2025 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. P. K., zast. JUDr. Martinem Hádkem, advokátem, se sídlem Bartoškova 1224/18, Přerov, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2025, č. j. 8 A 48/2025-45, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2025, č. j. 8 A 48/2025-45, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí ředitele stěžovatele ze dne 28. 2. 2025, č. j. 463/2025-NBÚ/07-OP/N076069. [2] Rozhodnutím Národního bezpečnostního úřadu (dále jen „NBÚ“) ze dne 13. 11. 2024, č. j. 117184/2024-NBÚ/P, byla žalobci zrušena platnost osvědčení fyzické osoby pro stupeň „TAJNÉ“ č. NBÚ-122059, neboť držitel tohoto osvědčení přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti (dále jen „bezpečnostní zákon“). Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce rozklad, který byl shora označeným rozhodnutím ředitele stěžovatele zamítnut a rozhodnutí NBÚ bylo potvrzeno. [3] V žalobě žalobce namítal, že mu byla platnost osvědčení zrušena bez právního důvodu a za pochybné důkazní situace. Ředitel NBÚ nevzal na vědomí dle žalobce skutečnosti uvedené v rozkladu, a proto rozhodnutí ze dne 13. 11. 2024 potvrdil. Žalobce uvedl, že celou věc podrobně popsal již v protokolu o pohovoru konaném dne 30. 5. 2024 a dále rozvedl v rozkladu ze dne 13. 11. 2024, proto plně odkázal na argumenty uvedené v těchto dokumentech. Žalobce poukázal na to, že NBÚ svůj závěr, že žalobce představuje bezpečnostní riziko, opírá o dvě zprávy zpravodajské služby, které jsou utajovanými informacemi, proto na ně žalobce odkazoval pouze v obecné rovině. Žalobce si je vědom toho, že se dopustil jednání majícího charakter přestupku a své pochybení uznal, má však za to, že jeho předchozí chování bylo bezproblémové, o čemž svědčí např. opakovaná kladná hodnocení ze strany nadřízeného. Konstatoval, že se v současné době armáda ČR potýká s nedostatkem kvalifikovaného personálu, proto by bylo dle žalobce nejvhodnější, aby dál sloužil na místě a v hodnosti odpovídající finančním prostředkům vynaloženým na jeho přípravu a výcvik. [4] Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě především podotkl, že žalobce nespecifikoval, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné; není zřejmé, proti čemu se žalobce vymezuje či s jakým ustanovením zákona je napadené rozhodnutí v rozporu. Žalovaný zdůraznil, že žalobce v námitkách k rozkladu nijak nezpochybnil skutkové zjištění ve věci, jež vedlo k vyslovení závěru o bezpečnostním riziku v osobě žalobce v souladu s § 14 odst. 3 písm. d) bezpečnostního zákona, spočívající v opakovaném přisvojení si munice určené k provedení střeleckého výcviku, následném přechovávání této munice, aniž by k tomu měl oprávnění, a poté předání do dispozice třetím osobám mimo Armádu ČR. Tyto skutečnosti byly během bezpečnostního řízení prokázány; dále dodal, že žalobce významně zúžil skutková zjištění, neboť ve výčtu neuvedl ještě další zjištění, která teprve ve svém celku tvoří skutkovou podstatu bezpečnostního rizika podle § 14 odst. 3 písm. d) bezpečnostního zákona. Žalobce tedy zredukoval své chování, které popsal správní orgán, opomněl předávání munice třetím osobám mimo strukturu armády ČR a to, že se nezajímal, jak bude se zakázaným střelivem naloženo. Jeho tvrzení tak nezahrnuje celý komplex posouzených relevantních zjištění. Z odpovědí žalobce při pohovoru si NBÚ ověřil, že se zapojil do kontroverzní aktivity v rozporu se zákonem, veřejnými zájmy i etickými standardy. K tvrzenému doznání k přestupku žalovaný uvedl, že není vázán rozhodnutím jiných orgánů, proto při shledání bezpečnostního rizika na straně žalobce bylo v kompetenci NBÚ rozhodnout o zrušení platnosti jeho osvědčení. Pokud žalobce poukazoval na svou odbornost a nepostradatelnost v rámci armády, nebylo toto předmětem posouzení, nadto to by mělo být samozřejmostí, nikoliv aspektem snižujícím intenzitu bezpečnostního rizika; u žalobce se jednalo o opakující se jednání svědčící o jeho despektu k dodržování obecně závazných právních předpisů a závazných pravidel chování. [5] Městský soud shledal žalobu důvodnou. Nejprve shrnul relevantní zákonnou úpravu týkající se bezpečnostního rizika, včetně komentované literatury, na základě níž dovodil, že závěr, k němuž dospěl stěžovatel, že „[n]aplnění skutkové podstaty tohoto bezpečnostního rizika Úřad spatřuje v opakovaném přisvojení si vojenské munice, určené k provedení střeleckého výcviku, následném přechovávání této vojenské munice, která je tzv. zakázaným střelivem ve smyslu zákona o zbraních, aniž by měl k přechovávání takové munice příslušné oprávnění a její předání do dispozice třetím osobám mimo strukturu Armády České republiky, aniž by se zajímal o to, jakým způsobem bude se zakázaným střelivem těmito osobami dále nakládáno.“, je nesprávný a zjevně vybočuje z rámce pojmu „bezpečnostní riziko“ [6] Městský soud dále konstatoval, že za protiprávní jednání, jehož se žalobce dopustil – a které žalobce nijak nepopírá – byl již pravomocně sankcionován v rámci kárného řízení. V této souvislosti by dle městského soudu nepřípustným zásahem do principu zákazu dvojího trestání (ne bis in idem), pokud by žalobce následně pozbyl platnost osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „TAJNÉ“ z důvodu, že přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti ve smyslu § 12 odst. 1 písm. d) bezpečnostního zákona; takové rozhodnutí by dle přesvědčení městského soudu představovalo další sankci za již postihnuté jednání, což je právně nepřípustné. Dle městského soudu správní orgán nemůže pouze na základě existence kárného potrestání automaticky dovodit nesplnění podmínky bezpečnostní spolehlivosti; vedle samotné skutečnosti, že se žalobce dopustil jednání, které bylo vyhodnoceno jako závadové, je nezbytné, aby správní orgán přesvědčivě a konkrétně odůvodnil, proč právě na základě této skutečnosti dospěl k závěru, že žalobce přestal být bezpečnostně spolehlivý, musí být zřejmé, že jeho jednání svědčí o nedostatku vůle k zachování důvěryhodnosti, případně o zvýšené ovlivnitelnosti, která by mohla negativně ovlivnit jeho schopnost chránit utajované informace. Dle městského soudu z obsahu správního spisu, jakož i z odůvodnění napadeného rozhodnutí, nijak nevyplývá, že by v průběhu správního řízení byla jakkoliv zkoumána, či zpochybňována, míra ovlivnitelnosti žalobce. Městský soud konstatoval, že napadené rozhodnutí v tomto ohledu zcela postrádá náležité odůvodnění a je v uvedeném směru nedostatečné, resp. nepřezkoumatelné. [7] Městský poté provedl vlastní hodnocení skutkového stavu. Konstatoval, že samotné jednání žalobce se nijak nedotýkalo nakládání s utajovanými informacemi; závěr, že by jednání žalobce spočívající v manipulaci se střelivem mělo mít vliv na jeho schopnost chránit utajované informace, je dle městského soudu zcela nepodložený a postrádá dostatečně zřejmý racionální základ. Nad rámec uvedeného městský soud uvedl, že jak z obsahu správního spisu, tak ze stanoviska samotného žalobce, a i z části spisu obsahující utajované informace, s jejímž obsahem se soud podrobně seznámil, nevyplývá, že by žalobce jednal z jakýchkoliv zištných důvodů či postranních úmyslů; naopak, z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že jeho jednání bylo motivováno výlučně snahou zajistit bezpečnost jemu svěřených osob v rámci vojenského výcviku. Dále městský soud podotkl, že z hodnocení žalobce ze strany jeho nadřízených, z vyjádření podřízených, jakož i z jeho vlastního vystupování, vyplývá, že žalobce byl po celou dobu své vojenské kariéry veden výhradně zájmem sloužit vlasti a po tuto dobu prokázal rovněž vysokou míru integrity a disciplíny. Soud v tomto ohledu vyzdvihl jednoznačně kladné hodnocení pplk. Ing. J. K. ze dne 30. 4. 2024 (na CD se správním spisem písemnost s číslem 285_55731-2024), který jej hodnotil nejenom po stránce odborné, ale též po stránce osobnostní. [8] Městský soud v žádné z okolností případu neshledal sebemenší náznak toho, že by žalobce jakkoliv inklinoval nebo v budoucnosti mohl inklinovat k neoprávněnému nakládání s utajovanými informacemi, či k jednání v rozporu s bezpečnostním zákonem. Závěr správního orgánu, podle něhož žalobce přestal být bezpečnostně spolehlivý, nepovažoval městský soud za dostatečně podložený, proto napadené rozhodnutí jako nezákonné zrušil. [9] V kasační stížnosti stěžovatel především