6 As 190/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 190/2025- 62 - text  6 As 190/2025 - 68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobce: B. Š., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti: JUDr. F. S., zastoupený JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem, sídlem Tržiště 366/13, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2025, č. j. 163721/2024/KUSKDOP/Svo, o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2025, č. j. 41 A 48/2025114, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2025, č. j. 41 A 48/2025114, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Městský úřad Kutná Hora (dále jen „silniční správní úřad“) rozhodnutím ze dne 21. 10. 2024, č. j. MKH/105952/2024, zamítl žádost žalobce o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace (závory) nacházející se na pozemku parc. č. X v kat. území Č. ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení (§ 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). Odvolání žalobce zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví a rozhodnutí silničního správního úřad potvrdil. V řízení o odstranění pevné překážky správní orgány posuzovaly, zda se závora nachází na veřejně přístupné účelové komunikaci (§ 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích), tedy zda zpevněná (štětovaná) lesní cesta vedoucí po východním okraji uvedeného pozemku parc. č. X určeného k plnění funkcí lesa (dále též „sporná cesta“) naplňuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace. Spornou cestu užíval žalobce, resp. vozidla jeho odběratelů, až do jejího uzavření pro odvoz vytěženého dřeva v žalobcově lese nákladními soupravami (kamiony), a to z lesní skládky dřeva Kopaniny na pozemcích žalobce k silnici č. III/33519. [2] Správní orgány v souladu se závěry dřívějšího rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 55 A 101/2019100, jímž krajský soud zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného v této věci, zkoumaly za účelem řádného posouzení znaku souhlasu s veřejným užíváním cesty okruh osob, které spornou cestu užívaly v minulosti. Po provedeném dokazování neshledaly tento znak naplněným. Pěší houbaři, jezdci na kolech a na koních užívali spornou cestu z titulu obecného užívání lesa a pohyb kamionů pro odvoz dřeva a lesní techniky po sporné cestě správní orgány považovaly za užívání mající souvislost s těžbou a dopravou dřeva, tedy za hospodaření v lese. Kromě uvedených uživatelů, které správní orgány všechny podřadily pod okruh osob oprávněných k užívání dle lesního zákona, z dokazování vyplynulo užívání sporné cesty rovněž vozidly houbařů (která v lese odstavovali) a vozidly místních obyvatel (kteří si přes les zkracovali cestu). Tyto další osoby užívající spornou cestu v rozporu s lesním zákonem, který v rámci obecného užívání lesa zakazuje vjezd motorovými vozidly, správní orgány odmítly při hodnocení znaku souhlasu s veřejným užíváním zohledňovat. Z důvodu nelegálního vjezdu do lesa správní orgány nepovažovaly tyto uživatele za veřejnost; jejich užívání sporné cesty tak nemohlo založit konkludentní souhlas vlastníka cesty s veřejným užíváním. [3] Žalovaný na rozdíl od silničního správního úřadu (a odlišně od svého dřívějšího posouzení) neshledal naplněným také znak nutné komunikační potřeby. Z leteckých snímků zjistil existenci další lesní skládky dřeva situované poblíž obce Malé Skalice, která je ve směru od této obce nákladními soupravami přístupná, a to po obecních komunikacích (dále jen „alternativní cesta“). Přestože nákladní soupravy nemohou ve směru od Malé Skalice projet až na skládku Kopaniny, může žalobce dle žalovaného soustřeďovat dřevo lesní technikou na skládce Malá Skalice a nechat je odvážet nákladními soupravami z této lesní skládky alternativní cestou. Žalovaný proto neshledal naplněným znak nutné komunikační potřeby pro užívání sporné cesty obsluhující lesní skládku Kopaniny. Stran dopravního značení zakazujícího vjezd všech vozidel mimo dopravní obsluhy, umístěného na alternativní cestě na vjezdu do Malé Skalice, žalovaný uvedl, že toto dopravní značení nebylo řádně stanoveno obecním úřadem s rozšířenou působností a mělo by být odstraněno. Tímto značením nadto není žalobce jako vlastník lesa dotčen, neboť on (z titulu svého vlastnictví) i pracovníci v lese (z titulu služeb) mohou alternativní cestu užívat. [4] Žalobce opětovně napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu, který jí rozsudkem označeným v záhlaví vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [5] Při posuzování souhlasu s veřejným užíváním cesty krajský soud uvedl, že na základě doplněného dokazování správními orgány lze dospět k závěru, že právní předchůdce osoby zúčastněné na řízení jako vlastník sporné cesty trpěl její užívání motorizovanou veřejností, tedy houbaři přijíždějícími vozidly do lesa a místními obyvateli zkracujícími si vozidly cestu přes les. Krajský soud shledal, že pohyb vozidel osob nemajících vazby přímo na přilehlé pozemky představuje veřejnost (jako blíže neurčený okruh osob), které předchůdce osoby zúčastněné na řízení udělil konkludentní souhlas s veřejným užíváním cesty. Existence zákonného zákazu vjezdu do lesa se vlastník sporné cesty (osoba zúčastněná na řízení) nemůže dle krajského soudu dovolávat a spoléhat na něj, pokud se o jeho dodržování sám nezasazoval. To nebylo v řízení zjištěno a nic nenasvědčuje tomu, že by si vlastník sporné cesty zachovával kontrolu nad tím, kdo konkrétně cestu užíval. [6] Protože konkludentní souhlas s veřejným užíváním sporné cesty udělil již právní předchůdce osoby zúčastněné na řízení v období od cca poloviny devadesátých let do roku 2013, není pro zkoumání tohoto znaku dle krajského soudu podstatné, že později se okruh uživatelů sporné cesty zúžil tím, že žalobce umístil na své pozemky sousedící se spornou cestou oboru s uzavřenými branami, čímž znemožnil užívání sporné cesty jako zkratky pro místní obyvatele a parkování vozidel houbařů na dřevní skládce Kopaniny a v její blízkosti. Z důvodu prokazatelného udělení souhlasu vlastníkem cesty také nebylo třeba zkoumat, zda sporná cesta je tzv. cestou od nepaměti. [7] Posouzení znaku nutné komunikační potřeby žalovaným krajský soud shledal nepřezkoumatelným. Z rozhodnutí napadeného žalobou není zřejmé, na základě čeho dospěl žalovaný k závěru, že dopravní značka na alternativní cestě zakazující vjezd do Malé Skalice nebyla řádně stanovena. Dále z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, jakou relevanci žalovaný této okolnosti přikládá, když z ustálené judikatury vyplývá presumpce správnosti dopravního značení. V souvislosti s vypořádáním existence dopravní značky krajský soud dále žalovanému vytkl, že se nevypořádal s možností vjezdu nákladních souprav žalobcových odběratelů odvážejících vytěžené dřevo na pily, když toliko (s ohledem na dodatkovou tabulku „mimo dopravní obsluhu“) uvedl, že komunikaci může užít vlastník lesa a pracovníci v lese z titulu služeb. Krajský soud rovněž shledal nedostatečnou argumentaci žalovaného stran možného dopravního spojení mezi lesní skládkou Kopaniny a lesní skládkou Malá Skalice, a to zejména pro nákladní soupravy. Žalobou napadené rozhodnutí tak dle krajského soudu neobsahuje přezkoumatelnou úvahu, zda alternativní cesta umožní (při zhodnocení případné potřeby úprav pozemků žalobce) zajistit obhospodařování lesního komplexu ve vlastnictví žalobce, tedy zda může naplnit účel sporné cesty. Závěr žalovaného o absenci nutné komunikační potřeby považoval krajský soud rovněž za nepřípustně překvapivý pro účastníky řízení, kterým žalovaný nedal možnost se k odlišnému hodnocení tohoto znaku vyjádřit. Obecné upozornění, že žalovaný dospěl k odlišnému právnímu náhledu na hodnocení některých znaků veřejně přístupné účelové komunikace, nepovažoval krajský soud za dostatečné. II. Kasační stížnosti a další vyjádření [8] Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení (také „stěžovatelé“) podali proti rozsudku kasační stížnosti. [9] Žalovaný ke znaku souhlasu vlastníka s veřejným užíváním cesty namítl, že v posuzované věci je nesporné, že spornou cestu užívali pouze žalobcovi odběratelé, tedy omezený okruh osob, o nichž si žalobce udržuje přehled, a dále motorizovaní houbaři a místní obyvatelé jako zkratku. Žalovaný nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že osoby vjíždějící motorovými vozidly do lesa (na lesní cestu), ať už jde o houbaře či místní obyvatele, lze považovat za veřejnost zakládající naplnění znaku konkludentního souhlasu vlastníka cesty. Dle žalovaného nelze připustit prospěch z vlastní nepoctivosti (protiprávního jednání), když tyto osoby spornou cestu vždy užívaly v rozporu se zákonem. [10] Dále žalovaný argumentoval tím, že pokud by sporná cesta (resp. její pokračování na pozemcích žalobce směrem na Malou a Velkou Skalici) jako celek byla veřejně pří