Nao 202/2025 – Nejvyšší správní soud

Nao 202/2025- 59 - text  Nao 202/2025 - 61 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: MUDr. H. L., zast. JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem Velké náměstí 19, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 5. 2025, č. j. 52 A 7/2024-163, o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Petra Mikeše ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 As 113/2025, takto: Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Petr Mikeš není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 As 113/2025. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud v řízení vedeném pod sp. zn. 8 As 113/2025 projednává kasační stížnost žalovaného proti v záhlaví specifikovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“). Tímto rozsudkem krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2023, č. j. MMR-82663/2023-83, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 18. 9. 2023, č. j. KrÚ – 76357/2023/116/OSMŘI/Fr, jímž bylo ve zkráceném přezkumném řízení zrušeno sdělení Městského úřadu Holice ze dne 29. 6. 2023, č. j. MÚHO/18622/2023, kterým byl vysloven souhlas s obnovou stěn objektu rodinného domu čp. Xa na stavební parcele č. Xb v katastrálním území V. Ch. Kasační stížnost byla přidělena podle rozvrhu práce k projednání a rozhodnutí osmému senátu, jehož členem je soudce Petr Mikeš. Ten oznámením ze dne 16. 12. 2025 sdělil předsedovi Nejvyššího správního soudu skutečnosti, které by podle jeho názoru mohly představovat důvod pro jeho vyloučení z projednávaní a rozhodnutí této věci, byť se podjatý subjektivně necítil. [2] Soudce Petr Mikeš konkrétně uvedl, že se pracovně i osobně zná se zástupcem žalobkyně JUDr. Ervínem Perthenem, MBA. Ten je zakládajícím společníkem advokátní kanceláře PPS advokáti s.r.o., ve které působil do konce roku 2013 jako společník také soudce Petr Mikeš. Se zástupcem žalobkyně si tyká, nicméně v současné době se s ním vídá pouze příležitostně (vánoční večírky kanceláře). Mohlo by tak být sporné, zda jsou tyto vztahy natolik intenzivní, aby zakládaly důvod podjatosti. V užším kontaktu je však soudce s jiným společníkem kanceláře, a to s Mgr. Michalem Štrofem. Vztahy s ním jsou přátelské, soudce Petr Mikeš s ním udržuje pravidelný kontakt alespoň telefonicky. Osobně se setkávají minimálně na oslavách narozenin, ale zpravidla častěji. Společně také absolvovali závody Gladiator Race (naposledy v roce 2022) a mají v úmyslu v účasti na nich pokračovat. Navzájem se znají i jejich rodiny. Společně s dalšími osobami pravidelně jezdí na akce na několik dní o letních prázdninách jako otci se svými dětmi. [3] Soudce Petr Mikeš poznamenal, že intenzivnější vztah jej sice pojí s jiným společníkem advokátní kanceláře, než je zástupce žalobkyně, nicméně objektivně by tyto vztahy mohly být veřejností vnímány jako ohrožení nestrannosti. Poukázal na to, že z důvodů kumulace vztahů ke společníkům PSS advokáti již bylo o jeho podjatosti rozhodnuto usneseními Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2024, č. j. Nao 49/2024-50, a ze dne 22. 8. 2024, č. j. Nao 106/2024-64. Podle jeho názoru se však nyní posuzovaná situace podobá případu, který zdejší soud rozhodoval usnesením ze dne 22. 5. 2025, č. j. Nao 59/2025-52, kterým z rozhodování ve věci vyloučen nebyl. Oproti situaci posuzované v posledně odkazovaném usnesení je však nyní předmět sporu významnější (jde o oprávněnost stavby rodinného domu, nikoliv o stavbu zahrádkářské chaty). Soudce Petr Mikeš rovněž upozornil, že v usnesení č. j. Nao 59/2025-52 byl zástupcem JUDr. František Divíšek, který nikdy nebyl jeho nadřízeným, byl mu po určitou dobu naopak podřízen. Naproti tomu v nynějším případě je zástupcem žalobkyně Ervín Perthen, který je zakládajícím členem kanceláře PPS advokáti a v minulosti byl nadřízeným soudce Petra Mikeše. [4] Předseda Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že není dán důvod pro vyloučení soudce, a postoupil tedy věc podle § 8 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), k rozhodnutí senátu Nejvyššího správního soudu. [5] Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, „jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ [6] Záruka rozhodování věci nezávislým a nestranným soudcem patří mezi součásti práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a důvěry občanů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Kategorii nestrannosti je třeba vnímat i v rovině objektivní. Za objektivní nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), ale to, zda reálně existují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci nikoliv nezaujatý vztah, tj. okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04, N 159/35 SbNU 181). Jak trefně vyjádřil Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v rozsudku ze dne 28. 6. 1984 ve věci Campbell a Fell proti Spojenému království, stížnost č. 7819/77, 7878/77, „spravedlnost nemůže být pouze vykonávána: musí být také vidět, že je vykonávána“. [7] Jak Ústavní soud uvedl v nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). [8] Rovněž Nejvyšší správní soud se již výkladem podjatosti soudce opakovaně zabýval. Z jeho ustálené judikatury lze poukázat např. na usnesení ze dne 12. 4. 2018, č. j. Nao 55/2018-47, v němž nejprve v obecné rovině uvedl následující: „Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti apod.“ Poté ve vztahu k možné podjatosti pro poměr soudce k účastníkovi, případně jeho zástupci judikoval následovně: „Ani kolegiálněpřátelské či přátelské vztahy nezakládají vždy objektivní pochybnost o nepodjatosti soudce. Je pravdou, že z psychologického hlediska lze označit vztah skutečného přátelství za velmi silnou (jednu z nejsilnějších) motivaci určitého apriorně zaměřeného jednání. I když se však předmět řízení přímo dotýká osob, k nimž má soudce přátelský vztah, není možné bez dalšího dovozovat pochybnosti o nezaujatém přístupu soudce k řešení tohoto případu. Teprve při určité intenzitě přátelského vztahu lze zvažovat jeho psychologický dopad z hlediska zachování přirozené schopnosti nezaujatého řešení případu. Oprávněné pochybnosti o nepodjatosti soudce by mohly vyvstat například tehdy, pokud by byl soudce s účastníkem řízení nebo jeho zástupcem v každodenním pracovním styku, který by přerostl i do osobní roviny (např. by společně trávili dovolené). Důraz je v těch