I.ÚS 1058/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1058/26 ze dne 28. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti LIQUIDATORS v. o. s., sídlem Slezská 2033/11, Praha 2, zastoupené JUDr. Ing. Milanem Vrbou, Ph.D., advokátem, sídlem Slezská 2033/11, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2026 č. j. 4 VSPH 140/2026-A-16 (MSPH 57 INS 23600/2025), za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, Romana Crkoně, jako vedlejšího účastníka řízení, spojené s návrhem na zrušení první věty § 3 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, takto: Ústavní stížnost a s ní spojené návrhy se odmítají. Odůvodnění: I. Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatelky 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k zásahu do jejích práv. 2. Podstatou ústavní stížnosti je stěžovatelkou tvrzený rozpor první věty § 3 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen "vyhláška"), s ústavním pořádkem. 3. Z ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla ustanovena insolvenční správkyní ve věci oddlužení vedlejšího účastníka vedené u Městského soudu v Praze pod č. j. MSPH 57 INS 23600/2025. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením z 18. 12. 2025 č. j. MSPH 57 INS 23600/2025-A-8 zjistil úpadek vedlejšího účastníka, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil stěžovatelku; dále rozhodl o účincích svého rozhodnutí, vyzval věřitele k přihlášení jejich pohledávek a uložil jim další povinnosti (specifikované v b. VII - IX výroku), správci uložil povinnosti dále specifikované ve výroku pod b. X, XIV, XVI-XXI. Dále plátci mzdy vedlejšího účastníka uložil provádět z jeho příjmu za účelem uhrazení zálohy na odměnu a hotové výdaje stěžovatelky srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky, maximálně však do výše 2 178 Kč, a takto sražené částky nevyplácet vedlejšímu účastníku, ale zasílat je k rukám stěžovatelky do doby, než nastanou účinky schválení oddlužení nebo prohlášení konkursu nebo usnesení, kterým se řízení končí (b. XI výroku). Vedlejšímu účastníku uložil, aby stěžovatelce za každý započatý kalendářní měsíc ode dne vydání rozhodnutí do doby, než nastanou účinky schválení oddlužení nebo prohlášení konkursu nebo usnesení, kterým se insolvenční řízení končí, doplácel zálohu na odměnu a hotové výdaje náležící za období do schválení oddlužení do výše 2 178 Kč měsíčně, pokud k úhradě této zálohy nepostačují peněžní prostředky získané postupem podle b. XI výroku usnesení (b. XII výroku). Dále bylo v b. XIII výroku usnesení vedlejšímu účastníku uloženo, aby po doručení tohoto usnesení dále zaplatil stěžovatelce zálohu na odměnu z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek věřitelů ve výši 1 210 Kč včetně DPH, a to za každou přihlášku pohledávky z té části svých příjmů, z nichž mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to do doby, než nastanou účinky schválení oddlužení nebo prohlášení konkursu nebo usnesení, kterým se insolvenční řízení končí. 4. K odvolání vedlejšího účastníka toliko proti b. XIII výroku usnesení rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") ústavní stížností napadeným usnesením tak, že usnesení městského soudu změnil tak, že se vedlejšímu účastníkovi neukládá povinnost zasílat stěžovatelce další zálohu na její odměnu z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek věřitelů ve výši 1 210 Kč včetně DPH, a to za každou přihlášku pohledávky z té části svých příjmů, z níž mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to do doby, než nastanou účinky schválení oddlužení nebo prohlášení konkursu nebo usnesení, kterým se insolvenční řízení končí. Vrchní soud shledal, že se zřetelem k § 38, § 136 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a § 7a vyhlášky uložení povinnosti dlužníku platit nad rámec zákonného limitu ještě další zálohu na odměnu správce z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek věřitelů ve výši 1 000 Kč za každou přihlášku věřitele pohledávky nemá v insolvenčním zákoně a ve vyhlášce potřebnou oporu. II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). III. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem 6. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Ústavní soud tak zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezených pravomocí, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu jemu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je výklad právních norem, který se jeví v daných souvislostech svévolný (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 2519/07). O takový případ se však v předmětné věci nejedná. 7. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzený rozpor podústavního práva, konkrétně první věty § 3 odst. 4 vyhlášky, s ústavním pořádkem. Stěžovatelka argumentuje, že toto ustanovení modifikuje určování výše odměny insolvenčního správce způsobem odporujícím ústavnímu pořádku. Poukazuje přitom na nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 36/01. 8. Pro rozsah ústavněprávního přezkumu stěžovatelkou napadeného usnesení vrchního soudu je rozhodující tzv. bagatelnost věci (v nyní projednávané věci se jedná o částku 10 890 Kč, tj. stěžovatelkou tvrzená celková odměna za přezkum přihlášek pohledávek), která sama o sobě zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné. Rozhoduje-li Ústavní soud o bagatelních částkách, předpokládá se, že ani případná nezákonnost rozhodnutí nebude mít za následek porušení základního práva nebo svobody, ledaže by byly účastníku řízení odepřeny samotný přístup k soudu či možnost v řízení jednat nebo by rozhodnutí vydané v tomto řízení bylo nepřezkoumatelné (srov. např. usnesení ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 774/21). Stěžovatelka existenci podstatné újmy, jež by mohla zakládat ústavněprávní přesah věci, netvrdí, resp. z argumentace v ústavní stížnosti nevyplývá. Nadto je třeba doplnit, že nyní projednávaná věc nedosahuje intenzity, kterou Ústavní soud posuzoval ve stěžovatelkou odkazovaném nálezu. Poukaz na jeho požadavky je proto v této věci nepřiléhavý. 9. Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Napadené usnesení je řádně odůvodněno, vrchní soud uvedl, z jakých skutečností vycházel, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. 10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení ustanovení první věty § 3 odst. 4 vyhlášky a návrh na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvol