I.ÚS 1333/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1333/22 ze dne 19. 7. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Josefa Sedláčka, zastoupeného JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem, sídlem 9. května 1282/6, Tábor, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. dubna 2022 č. j. 6 As 270/2021-65, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. srpna 2021 č. j. 57 A 16/2021-95, rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 1. dubna 2021 č. j. ZKI CB-O-4/98/2021-4 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Tábor ze dne 26. ledna 2021 sp. zn. OR-305/2020-308, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích, Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích a Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Tábor, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy. 1. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaných spisů Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Tábor (dále jen "katastrální úřad") sp. zn. OR-305-2020-308 a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích (dále jen "inspektorát") sp. zn. ZKI CB-O-4/98/2021 se podává, že stěžovatel je spoluvlastníkem blíže určeného pozemku, na kterém se nachází část rybníčku. V únoru 2018 katastrální úřad zahájil komplexní pozemkovou úpravu v dotčeném katastrálním území a provedl zjišťování průběhu hranic pozemků (srov. "Soupis nemovitostí č. 86"). V březnu 2019 katastrální úřad zahájil obnovu katastrálního operátu mapováním v dotčeném katastrálním území a provedl další zjišťování průběhu hranic pozemků, kterého se účastnili vlastníci uvedeného pozemku (včetně stěžovatele, srov. "Soupis nemovitostí č. 93"). Katastrální úřad poté změnil hranice uvedeného pozemku (formou opravy chyby v katastrálním operátu) a dne 15. 6. 2020 změnu vyložil k nahlédnutí veřejnosti. 1. Dne 1. 7. 2020 stěžovatel podal ke katastrálnímu úřadu námitky proti obnovenému katastrálnímu operátu. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 19. 8. 2020 sp. zn. OR-305/2020-308 námitkám nevyhověl. Inspektorát k odvolání (mimo jiné) stěžovatele uvedené rozhodnutí katastrálního úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení rozhodnutím ze dne 27. 10. 2020 č. j. ZKI CB-O-24/510/2020-4, poněvadž katastrální úřad provedl opravu chyby v katastrálním operátu nesprávně. Katastrální úřad následně napadeným rozhodnutím námitkám stěžovatele vyhověl a rozhodl, že údaje o uvedeném pozemku se nově evidují podle stavu před opravou chyby v katastrálním operátu. Inspektorát napadeným rozhodnutím napadené rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil a odvolání stěžovatele proti němu zamítl. 1. Následnou správní žalobu proti napadenému rozhodnutí inspektorátu zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem. Zdůraznil, že správní orgány navrátily hranice pozemků do původního zobrazení kvůli chybě při obnově katastrálního operátu. Stěžovatel v průběhu řízení tvrdil, že je vlastníkem celého rybníčku, nikoli toliko jeho části. Správní orgány však nejsou oprávněny ve věcech obnovy katastrálního operátu rozhodovat o soukromoprávních sporech o vlastnických právech (k rybníčku); to je věci obecných soudů v civilním řízení. Výsledný stav hranic pozemku odpovídá "Soupisu nemovitostí č. 86", podle kterého vlastníci (resp. jejich zástupkyně) s vytyčením hranic souhlasili. Nový stav odpovídá původní katastrální mapě. Ke změně hranice pozemků nedošlo. 1. Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatele napadeným rozsudkem, v němž se nejprve vypořádal s námitkami nicotnosti a nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí. Stěžejní námitkou stěžovatele v průběhu řízení je, že uvedený pozemek je chybně evidován, poněvadž má zahrnovat celý rybníček. Správní orgány však po vydání napadených rozhodnutí nijak hranice pozemků neměnily. Z historických dokumentů a map se podává, že hranice uvedeného pozemku odpovídají dokumentaci z roku 1876. Katastrální úřad hranice původně změnil, avšak změnu k námitkám stěžovatele napadeným rozhodnutím zrušil. Namítá-li proto stěžovatel zásah do svého vlastnického práva, jde o věc, která spadá do působnosti a pravomoci obecných soudů. Správní orgány nepochybily, vycházely-li ze "Soupisu nemovitostí č. 86", protože jej zástupkyně stěžovatele (a dalšího spoluvlastníka pozemku) bez výhrad odsouhlasila v roce 2018, a soupis se týkal uvedeného pozemku. Z podkladů nevyplývá, že by komukoli katastrální úřad bránil v účasti na šetření či něco zatajoval. Podle § 42 odst. 6 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, nadto není nepřítomnost vlastníka a jiného oprávněného při zjišťování hranic překážkou pro využití jeho výsledků k vyhotovení nových souborů geodetických a popisných informací. II. Argumentace stěžovatele 1. Stěžovatel tvrdí, že katastrální úřad i po vydání napadeného rozhodnutí eviduje hranici uvedeného pozemku nesprávně. Pozemek má zahrnovat celý rybníček na návsi. "Soupis nemovitostí č. 86" (ze kterého vycházely správní orgány i správní soudy) byl vyhotoven nezákonně, protože zástupkyně vlastníků (matka stěžovatele) jej podepsala, aniž skutečně vyjádřila se zakreslením hranic souhlas. Stěžovatel přitom i v předcházejících fázích řízení upozorňoval orgány veřejné moci, že úřední osoby mohly zatajit část prováděného vyměřování. Katastrální úřad měl nadto pro nesouhlas stěžovatele s označením hranic v terénu v březnu 2019 ("Soupis nemovitostí č. 93") vyznačit v obnoveném operátu sporné hranice (§ 42 odst. 4 katastrálního zákona). 1. Dále stěžovatel tvrdí, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a jejich odůvodnění neodpovídá skutečností. Stěžovatel zdůrazňuje, že je rozhodné, nakolik může "Soupis nemovitostí č. 86" a "Soupis nemovitostí č. 93" vypovídat o hranici pozemku. Z uvedených dokumentů se nepodává, že stěžovatel souhlasil s hranicemi uvedeného pozemku. Ani "Soupis nemovitostí č. 86" nesvědčí o souhlasu s hranicemi pozemku podle staré katastrální mapy, protože se týká bodů hranic, které s uvedeným pozemkem nesouvisí; tvrdí-li to orgány veřejné moci, buďto musely rozhodovat podle padělaných dokumentů, nebo jsou jejich závěry v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. S tvrzeným pochybením katastrálního úřadu při zjišťování hranice se správní soudy nevypořádaly. Krajský soud v napadeném rozsudku uvádí chybná data, šetření podle uvedeného dokumentu se mělo týkat jen části pozemku. Nadto se z odůvodnění původního rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 19. 8. 2020 podává, že vlastníci s popsaným průběhem hranic nesouhlasí, což odporuje pozdějším zjištěním správních soudů. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 1. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměl (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 1. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování správních soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na správních soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). 1. Stěžovatel původně v námitkách brojil proti opravě chyby v ka