I.ÚS 1858/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1858/23 ze dne 13. 2. 2024 N 24/122 SbNU 248 (Ne)zjištění biologického otcovství k dítěti ve světle jeho nejlepšího zájmu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavních stížnostech stěžovatele: 1) K. K., zastoupeného Mgr. Monikou Coufalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bohunická 517/55, a nezletilého stěžovatele: 2) S. P. D., zastoupeného Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 257/3, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 49 Co 149/2022-365 ze dne 24. 4. 2023 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 129 Nc 3152/2021-84 ze dne 8. 6. 2022, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a dále: a) H. D. a b) F. S. D., zastoupených JUDr. Ondřejem Šmídem, Ph.D., advokátem se sídlem v Boskovicích, Hybešova 2378/17, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se zamítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Klíčová otázka v projednávané věci je následující: Je v nejlepším zájmu tříletého dítěte, které žije ve fungující rodině s matkou, právním otcem a sourozenci, aby soudy nyní prostřednictvím DNA testu zjistily, zda je jeho biologickým otcem cizí muž, a případně upravily jejich styk? 2. Stěžovatelé v nyní projednávané věci jsou údajný biologický otec a tříleté dítě zastoupené Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Stěžovatelé se domáhají zrušení rozsudků, kterými soudy zamítly návrh na určení příbuzenství údajného biologického otce a dítěte; tvrdí, že soudy porušily jejich právo na respektování soukromého a rodinného života ve spojení s právem na spravedlivý proces. II. Skutkové okolnosti věci a její procesní vývoj 3. Vedlejší účastníci se seznámili v USA a od roku 2017 spolu žijí jako manželé. Na podzim roku 2020 se matce (vedlejší účastnici) narodil jako prostřední dítě syn (nezletilý stěžovatel); jako otec dítěte byl zaevidován matčin manžel (vedlejší účastník). Rodiče spolu mají další dvě děti narozené v letech 2018 a 2022. Rodina společně žije v České republice. 4. Matka v minulosti pracovala v USA, kde se seznámila se stěžovatelem. Na přelomu roků 2016 a 2017 spolu měli partnerský vztah. Po rozchodu spolu občas komunikovali a osobně se znovu viděli v USA na jaře 2019 a v prosinci 2019. 5. Stěžovatel v řízení u obecných soudů požadoval, aby určily, že je příbuzným nezletilého stěžovatele; konkrétně navrhoval provedení testu DNA, aby bylo zjištěno, zda je jeho biologickým otcem. Obecné soudy měly v případě pozitivního výsledku upravit styk stěžovatele s dítětem v rozsahu jednoho týdne za čtvrt roku (přes den bez přespání). 6. Stěžovatel svůj návrh odůvodnil následovně: Matka na jaře 2020 stěžovateli oznámila, že je těhotná; dále mu sdělila, že dítě pravděpodobně počal on, že se bude rozvádět a dítě dá k adopci. Vzhledem k vnější podobnosti a skutečnosti, že měl v době početí s matkou nechráněný pohlavní styk, se stěžovatel domnívá, že je biologickým otcem, přestože si je vědom, že dítě má právního otce a že se nemůže domáhat určení otcovství, v souladu s nálezem sp. zn. II. ÚS 3122/16 ze dne 16. 5. 2017 (N 80/85 SbNU 363) je však legitimován k podání žaloby na určení příbuzenství. Cílem stěžovatele není rozbít rodinu; plně respektuje, že v roli otce vystupuje manžel matky, pouze chce mít možnost pravidelně se se svým biologickým potomkem stýkat a podílet se finančně na jeho výživě. Stěžovatel neplánuje dítěti sdělit, že je jeho biologickým otcem, aby nedošlo k poničení existujících rodinných vazeb, s matkou se chce domluvit, jak mu situaci vysvětlí. 7. Stěžovatel bydlí v USA, matku v Česku nikdy nenavštívil a dítě nikdy neviděl. III. Obsah napadených rozhodnutí 8. Městský soud v Brně ("nalézací soud") žalobu stěžovatele zamítl. Dospěl k závěru, že podle současné právní úpravy platí, že bylo-li otcovství k dítěti určeno tzv. první domněnkou (dítě narozené z manželství), nemůže putativní biologický otec podat návrh na popření otcovství. V souladu s judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva ("ESLP") nicméně může podat návrh na určení příbuzenství podle § 771 občanského zákoníku a následně návrh podle § 927 o. z. na úpravu styku příbuzného s dítětem. Alternativní možností je i podání návrhu přímo podle § 927 o. z.; otázka příbuzenství se pak řeší rovněž v tomto řízení. 9. Nalézací soud dospěl k závěru, že vyrůstá-li nyní nezletilý v harmonické rodině se svými rodiči a sourozenci, se stěžovatelem se nikdy neviděl a nemá s ním vybudovaný žádný vztah, není v jeho nejlepším zájmu, aby bylo zpochybňováno otcovství manžela matky, proto ani nedoplnil dokazování prostřednictvím DNA testu. Stěžovatel podal návrh až rok poté, co se nezletilý narodil (tedy po uplynutí lhůty k popření otcovství, kterou zákon přiznává rodičům). Podle nalézacího soudu nelze odhlédnout od procesní neaktivity stěžovatele, který od podání návrhu soudu nesdělil, jakým způsobem by měl navrhovaný styk s nezletilým probíhat, nekomunikoval s opatrovníkem a jednání se neúčastnil. Stěžovatel žije v USA a k ČR nemá žádné vazby. Nalézací soud neprovedl důkaz výpisy z elektronické komunikace mezi matkou a stěžovatelem, jelikož jde o soukromou konverzaci a matka k provedení důkazu neudělila souhlas. 10. Krajský soud v Brně ("odvolací soud") zopakoval dokazování účastnickými výpověďmi rodičů dítěte a doplnil dokazování účastnickou výpovědí stěžovatele a výslechem znalkyně z odvětví psychologie dětí a dospělých; návrh provést testy DNA zamítl. Následně rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil jako věcně správné. 11. Odvolací soud napadený rozsudek odůvodnil následovně: Právo nezletilého znát svůj biologický původ je nezpochybnitelné, avšak v současné době nejsou pro zkoumání příbuzenství dány podmínky. Nezletilý žije ve fungující rodině, rodiče jsou semknuti v názoru, že dítě je jejich (i když ne nutně biologicky) a že si stěžovatele, z něhož mají obavu, do života nepustí. Odvolací soud respektuje postoj právního otce, který má s matkou další dvě děti. Stěží lze předpovídat, jak by se jeho postoj změnil v případě, že by otázka otcovství byla postavena najisto. Vztahy mezi rodiči a stěžovatelem jsou vyhrocené a nelze si představit, že by nezletilý nyní mohl z násilného zásahu do rodiny jakkoliv profitovat, naopak provedení testu DNA by mohlo výrazně narušit stabilní rodinné zázemí. Je v zájmu dítěte, aby vědělo, kdo je jeho biologickým rodičem, nikoliv však za cenu prožívání neustálého stresu, či dokonce rozpadu rodiny, v níž žije. Extrémně problematické je případné vynucování kontaktů biologického otce s nezletilým; matka kontakty rezolutně odmítá, bez spolupráce rodičů je navázání vztahu v podstatě vyloučeno, a to i s ohledem na bydliště stěžovatele v USA. Představy o styku stěžovatele jsou nerealistické: není kupříkladu zřejmé, jak by se nezletilému mělo vysvětlit, s kým a proč se má vůbec potkat, aniž by mu byla sdělena pravda o případném biologickém poutu. 12. Podle odvolacího soudu není vyloučeno, že v budoucnu se poměry změní a ke kontaktům stěžovatele s nezletilým bude docházet. Je-li stěžovatel skutečně biologickým otcem nezletilého, vyjde to časem najevo, nezletilý kupříkladu začne cítit rozdíl mezi sebou a svými bratry a začne se zajímat a ptát. Rodiče budou muset v zájmu svého dítěte dosavadní postoj přehodnotit; v takovém případě by měl být opatrovník připraven rodině pomoci. Stěžovatel může nezletilého přijmout i v dospělosti. Zároveň platí, že nebudou-li rodiče dlouhodobě vytvářet zdravé prostředí a děti vycítí, že jim něco zatajují, je možné, že je dítě za to v dospělosti potrestá (jak upozorňovala znalkyně). IV. Argumentace stěžovatelů 13. Stěžovatel - údajný biologický otec - předně namítá porušení jeho práva na spravedlivý proces. Soudy měly provést jím navržené důkazy, a to především test DNA, který by jednou provždy vyřešil spor a postavil najisto, zda je stěžovatel příbuzným nezletilého. Provedení testu DNA je v nejlepším zájmu dítěte, což potvrdila i znalkyně. Z judikatury ESLP vyplývá, že zajistí-li obecný soud rovnováhu zájmů zúčastněných stran (s přihlédnutím k zásadnímu zájmu dítěte znát svůj původ), není provedení testu DNA v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") [rozsudek ESLP ze dne 29. 1. 2019 ve věci Mifsud proti Maltě, č. stížnosti 62257/15]. 14. Nalézací soud podle stěžovatele v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina") nevyhověl žádosti advokátky stěžovatele o odročení jednání. Jednání bylo nařízeno na 8. 6. 2022, advokátka převzala zastupování ve věci dne 6. 6. 2022; požadovala odročení z důvodu potřeby nastudování spisu a porady se stěžovatelem. Nalézací soud žádosti nevyhověl, byť žádostem matky o odročení vyhověl třikrát. 15. Stěžovatel konečně tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila jeho právo na soukromý a rodinný život i nejlepší zájem dí