I.ÚS 2209/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2209/19 ze dne 13. 8. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky SLOT Group, a. s., se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 142, zastoupené Mgr. Alešem Smetankou, advokátem se sídlem v Praze, Jungmannova 24, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 231/2018-43 ze dne 25. dubna 2019 a č. j. 7 Afs 66/2019-29 ze dne 19. června 2019, rozsudkům Krajského soudu v Plzni č. j. 30 Af 58/2012-138 ze dne 31. května 2018 a č. j. 57 Af 4/2018-77 ze dne 24. ledna 2019, spojené s návrhem na zrušení § 41b odst. 2, § 41b odst. 4 a § 41c písm. g) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2015, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Návrh na zrušení § 41b odst. 2, § 41b odst. 4 a § 41c písm. g) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2015, se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, kterým nebylo vyhověno její žádosti o stanovení nižších záloh na odvod z loterií a jiných podobných her, jež byla správci daně doručena dne 31. 5. 2012. Jediná žalobní námitka cílila na protiústavnost tzv. pevné části dílčího základu odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických zařízení ve smyslu § 41b odst. 2, § 41b odst. 4 a § 41c písm. g) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále též "zákon o loteriích"). 2. Krajský soud dne 3. 7. 2015 předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení výše uvedených předpisů s tím, že napadená ustanovení zákona o loteriích podle jeho názoru porušují ústavní princip rovnosti v právech zakotvený v čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), plynoucí z požadavku vyloučení svévole při odlišování subjektů a jejich práv. K tomuto porušení mělo docházet tak, že pro část poplatníků odvodu z loterií podle § 41 zákona o loteriích, a sice provozovatelů výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení, určoval zákon odlišně stanovený dílčí základ odvodu. Dle § 41b odst. 2 zákona o loteriích se pro uvedenou skupinu provozovatelů skládal dílčí základ odvodu z poměrné a pevné části. Tuto pevnou část odváděli dle zákona právě jen provozovatelé výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení. Pro zavedení pevné části dílčího základu odvodu toliko pro část provozovatelů loterií dle krajského soudu neexistoval žádný legitimní a racionální důvod. Neplynul podle něj ani z textu zákona, z průběhu legislativního procesu, ani z důvodové zprávy k zákonu, kterým byla napadená ustanovení do zákona o loteriích vložena. Iracionálnost zavedení tzv. pevné části odvodu dle krajského soudu podporovala i její rozpornost s předmětem odvodu z loterií a jiných podobných her. Tímto předmětem je podle § 41a zákona o loteriích provozování loterií a podobných her. Tzv. pevná část odvodu se však odvíjí pouze od počtu dní, v nichž bylo provozování hracích přístrojů povoleno, a nikoliv tedy kdy byly přístroje skutečně provozovány. Samotné provozování hracích přístrojů je zpoplatněno stanovením poměrné části dílčího základu odvodu. Takzvaná pevná část odvodu tedy podle dle krajského soudu nemohla být předmětem odvodu z loterií ve smyslu zákona o loteriích, neboť nezpoplatňuje provozování loterií, ale pouze povolení k jejich provozování. Navíc obdobná technická zařízení, jejichž provozovatelé jsou touto nerovností postiženi, lze najít i u jiných druhů loterií, kupříkladu tzv. sázkových terminálů číselných loterií. Ústavní soud však návrhu na zrušení uvedených předpisů nevyhověl a v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/15 ze dne 30. 1. 2018 (62/2018 Sb.), shledal předmětnou úpravu ústavně konformní. Krajský soud v Plzni následně zamítl žalobu stěžovatelky rozsudkem č. j. 30 Af 58/2012-138 ze dne 31. 5. 2018. 3. Další žalobou podanou u téhož soudu se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, jimiž bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečným platebním výměrům k odvodu z loterií a jiných podobných her, kterými byl doměřen odvod za kalendářní roky 2012 až 2016. Obsahem této žaloby však byla rovněž námitka protiústavnosti § 41b odst. 2, § 41b odst. 4 a § 41c písm. g) zákona o loteriích a Krajský soud v Plzni tak rozsudkem č. j. 57 Af 4/2018-77 ze dne 24. 1. 2019 žalobu zamítl. 4. Otázka ústavnosti výše uvedených předpisů se následně stala předmětem řízení před Nejvyšším správním soudem, který - vázán právním názorem vysloveným v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/15 - zamítl obě kasační stížnosti napadenými v záhlaví specifikovanými rozsudky a rozhodnutí krajského soudu potvrdil. II. Argumentace v ústavní stížnosti 5. Stěžovatelka brojí proti rozsudkům krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, jejichž právní závěry jsou podle ní v rozporu s principem, dle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a daně a poplatky lze ukládat pouze na základě zákona, a rovněž v rozporu s právem podnikat [čl. 1, čl. 11 odst. 5 a čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. 6. Jelikož byla předmětem všech napadených rozhodnutí stejná meritorní otázka, je dle názoru stěžovatelky vhodné společně projednat a rozhodnout obě věci. Podstatou ústavní stížnosti stěžovatelky je snaha o prolomení závěrů vyslovených plénem Ústavního soudu, s nimiž bytostně nesouhlasí. Stěžovatelka nebyla účastníkem řízení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 15/15 a nemohla dosud soudu předestřít svůj pohled na právní otázku. Předmětný nález podle ní předjímá argumentaci vlády k otázce účelnosti a racionality úpravy, když odkazuje na studie, které v době přijetí dotčené úpravy neexistovaly. Záměrem stěžovatelky je vyčerpat všechny vnitrostátní prostředky nápravy, aby se v případě nevyhovění její ústavní stížnosti (a jejímu návrhu na zrušení části zákona) mohla obrátit na Evropský soud pro lidská práva. 7. Dotčená zákonná úprava ukládající odvodovou povinnost v podobě pevné složky odvodu pouze provozovatelům technických sázkových her je protiústavním zásahem do ústavně garantovaných práv jedné skupiny provozovatelů loterií a jiných podobných her, kterou představují provozovatelé technických sázkových her (včetně stěžovatelky). Dotčená úprava totiž zavedla nerovné zacházení s provozovateli technických sázkových her ve srovnání s ostatními provozovateli jiných naprosto srovnatelných typů sázkových her, v důsledku čehož dochází k porušení principu rovnosti v právech zakotveného v prvé řadě v čl. 1 Listiny a z něj plynoucího požadavku na vyloučení svévole při odlišování subjektů a práv. V době přijetí dotčené úpravy neexistoval žádný ospravedlnitelný a legitimní cíl či důvod pro odlišné zacházení s jednotlivými skupinami provozovatelů loterií a jiných podobných her, přičemž důvody uváděné ve vyjádření vlády v řízení sp. zn. Pl. US 15/15 byly tvořeny až ex post. 8. V době přípravy novely zákona o loteriích (zákon č. 458/2011 Sb.) zavádějící rozdílnou míru zatížení odvodovou povinností pro jednotlivé skupiny provozovatelů loterií a sázkových her neexistovaly žádné odborné studie či analýzy daného podnikatelského prostředí v České republice, které by mohly posloužit jako základ pro odůvodnění rozdílného zacházení s různými skupinami provozovatelů sázkových her. Tuto skutečnost potvrzuje i Výroční zpráva o hazardním hraní v České republice v roce 2015, která navazuje na první výroční zprávu tohoto druhu z roku 2014 a kterou dne 20. 7. 2016 vzala na vědomí vláda. Tyto zprávy však byly předloženy vládě až v září 2014. Dotčená zákonná úprava přitom byla přijata již v roce 2011. 9. Do návrhu novely byla dotčená úprava nově začleněna až v rámci projednání novely v senátních výborech, a to bez dostatečného věcného odůvodnění, odborné diskuze, resp. jakéhokoliv zhodnocení a vysvětlení ze strany předkladatele. Z průběhu legislativního procesu nelze získat dostatečnou znalost zákonodárcem zamýšleného či chtěného stavu, jehož mělo být dosaženo prostřednictvím přijetí povinnosti hradit pevnou složku odvodu pouze pro vybranou skupinu provozovatelů sázkových her. V době přijímání novely tak neexistoval objektivně doložitelný smysl a účel zavedení povinnosti hradit pevnou složku odvodu pouze některým provozovatelům sázkových her, tudíž se zákonodárce přijetím dotčené zákonné úpravy dopustil libovůle. 10. Stěžovatelka v této souvislosti odkázala na odbornou studii týkající se hazardu a provozování hazardních her, kterou vypracovalo v roce 2015 Centrum ekonomických a tržních analýz, z. ú., s názvem Regulace hazardu v ČR - východiska, podoba a dopady změn v legislativě. Tato odborná studie podrobně analyzuje a následně kriticky hodnotí podkladový dokument pr