I.ÚS 2391/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2391/17 ze dne 7. 11. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany P. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Bc. Stanislavem Brunckem, advokátem, se sídlem Benešova 628/12, Brno, proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov č. j. P 477/2013-710 ze dne 9. března 2016 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 13 co 154/2016-833 ze dne 4. května 2017, za účasti Okresního soudu Brno - venkov a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a Pavla P. (jedná se o pseudonym) a Městského úřadu Šlapanice - odboru sociálního jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci 1. Z ústavní stížnosti, napadených rozsudků a spisu vedeného Okresním soudem Brno-venkov (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. P 477/2013 zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Stěžovatelka je matkou nezletilého dítěte, narozeného XXX, s jehož otcem - vedlejším účastníkem - uzavřela manželství v dubnu 2012. S ohledem na neshody v manželství a plánovaný rozvod podala stěžovatelka v listopadu 2013 návrh na zahájení řízení o úpravu práv a povinností k nezletilému dítěti pro dobu do rozvodu a po rozvodu manželství, v němž navrhla svěření dítěte do své výchovy. Rovněž několikrát ohlásila na policii, že se na ní otec dítěte dopouštěl domácího násilí; v červnu 2014 bylo proti otci zahájeno trestní stíhání pro týrání soby žijící ve společném obydlí. 2. Předběžným opatřením okresního soudu ze dne 17. 2. 2014 bylo otci uloženo, aby dítě zatímně předal do péče stěžovatelky a otci byl určen styk s nezletilým. Rozsudkem okresního soudu ze dne 19. 5. 2014 byl nezletilý s účinností od 1. 11. 2013 svěřen do výchovy stěžovatelky, která o něj v té době pečovala. Soud dospěl k závěru, že oba rodiče jsou výchovně způsobilí, avšak střídavá péče - kterou navrhoval otec - není z důvodu špatné komunikace mezi rodiči možná. Vzhledem k úzké citové vazbě mezi nezletilým a jeho otcem soud upravil poměrně široký styk v rozsahu každý sudý týden od pátku 16h do neděle 18h, dále každý týden od středy 15h do čtvrtka 18h a každý lichý týden v pondělí od 15h do 18h. 3. Dne 17. 6. 2014, poté, co si otec dítě vyzvedl, se stěžovatelka měla pokusit o sebevraždu požitím velkého množství léků (z násilného podání léků posléze křivě obvinila otce dítěte, za což byla okresním soudem dne 22. 9. 2015 odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců) a byla několik dnů hospitalizována. Otec reagoval podáním návrhu na předběžné svěření dítěte do své péče. Opatrovník dítěte - Městský úřad Šlapanice - podal návrh na nařízení předběžného opatření podle § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, kterým by bylo dítě předáno do péče otce, s tím, že dle závěrečné lékařské zprávy je z psychiatrického hlediska nutný lékařský dohled nad stěžovatelkou i proti její vůli a že stěžovatelka přes výslovné doporučení lékaře psychiatrickou konzultaci nevyhledala. Dne 25. 6. 2014 nařídil okresní soud předběžné opatření, kterým rozhodl o předání nezletilého do péče otce, a zrušil předběžné opatření ze dne 17. 2. 2014. Dle soudu bylo zřejmé, že stěžovatelka je labilní, situaci nezvládá a existuje vážná obava, že by dítě mohlo být z její strany ohroženo na zdraví a zdravém psychickém vývoji. Stěžovatelka se proti tomuto usnesení odvolala s tvrzením, že se nepokusila o sebevraždu a že dne 26. 6. 2014 absolvovala konzultaci na psychiatrické klinice, podle které nejeví známky akutního psychiatrického onemocnění a je schopná se starat o dítě a vychovávat ho. Usnesením Krajského soudu v Brně (dále "krajský soud") ze dne 21. 7. 2014 bylo usnesení okresního soudu ze dne 25. 6. 2014 zrušeno; nezletilý byl posléze vrácen do péče stěžovatelky a návrh otce na nařízení předběžného opatření, kterým by mu byl nezletilý předán do péče, byl zamítnut dne 11. 8. 2014. Předběžným opatřením ze dne 12. 9. 2014 bylo otci uloženo přebírat nezletilého ke styku bezkontaktně v krizovém centru Spondea a stejným způsobem jej stěžovatelce po styku předávat. 4. K odvolání otce proti usnesení ze dne 11. 8. 2014 rozhodl krajský soud dne 11. 11. 2014 tak, že změnil předběžné opatření ze dne 17. 2. 2014 tak, že rodiče nezletilého jsou povinni se v péči nezletilého po týdnu střídat a předávat si jej v Krizovém centru Spondea. Uvedl, že úprava vztahu rodičů k nezletilému provedená předběžným opatřením ze dne 17. 2. 2014 se jeví neadekvátní, neboť je zde nevyvrácená obava z emoční lability matky a jejího dosud blíže nezjištěného duševního stavu, a na druhé straně dosud nevyvrácené obvinění otce z domácího násilí zpochybňuje předání nezletilého do výlučné péče otce bez dalšího. S ohledem na věk nezletilého je pak v jeho zájmu, aby udržoval pro zachování a rozvíjení vzájemných vztahů rovnocenný kontakt s oběma rodiči, k čemuž se časový interval jednoho týdne jeví jako vhodný. Pozdější návrh stěžovatelky na předběžné svěření nezletilého do její péče byl zamítnut. 5. Usnesením ze dne 25. 11. 2014 zrušil krajský soud rozsudek okresního soudu ze dne 19. 5. 2014, neboť po vyhodnocení skutečností, které nastaly v průběhu odvolacího řízení, dospěl k závěru o nutnosti doplnit dokazování dalšími důkazy k objasnění výchovné způsobilosti obou rodičů tak, aby rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilého bylo v jeho nejlepším zájmu. Za nezbytné považoval zejména vyhotovení znaleckých posudků z oboru psychiatrie k posouzení osobností rodičů a z oboru psychologie k posouzení jejich výchovné způsobilosti, příp. doporučení o nejvhodnějším modelu zajištění další výchovy nezletilého. 6. Usneseními ze dne 12. 12. 2014 ustanovil okresní soud znalkyně k vypracování znaleckých posudků z oborů psychiatrie a klinické psychologie. Úkolem znalkyně z oboru psychiatrie bylo odpovědět mimo jiné na otázky, zda některý z rodičů trpí duševní poruchou či nemocí a jaká je osobnost obou rodičů. Dle závěrů znaleckého posudku z června 2015 (proti kterému stěžovatelka dle obsahu spisu nevznesla žádné námitky) trpí oba rodiče poruchou osobnosti "emočně nestabilní", která je trvalého rázu, ovlivnitelná medikací a psychoterapií. Konflikty mezi nimi vyplývají z jejich osobnostní struktury, nad výchovou nezletilého bude nutný dohled, nezletilý potřebuje pevné a klidné zázemí, avšak jeho život a zdraví nejsou při styku s rodiči bezprostředně ohroženy. Úkolem znalkyně z oboru klinická psychologie bylo posoudit vzájemnou citovou vazbu a aktuální vztah nezletilého k rodičům, příp. jejich partnerům; zhodnotit, zda může případně zjištěná duševní porucha či nemoc rodiče ovlivnit jeho výchovnou způsobilost a jak; posoudit výchovnou způsobilosti obou rodičů, který z rodičů má za současného stavu lepší výchovné předpoklady a je schopen dítěti zajistit vyrovnanější a klidnější prostředí, zda jsou rodiče schopni kooperace a který z nich vykazuje lepší předpoklady pro spolupráci s druhým rodičem; formulovat případné doporučení o nejvhodnějším modelu zajištění další výchovy nezletilého s ohledem na zjištěný aktuální stav. Dle závěrů znaleckého posudku z oboru klinické psychologie, který byl okresnímu soudu předložen dne 5. 1. 2016, je vzájemná citová vazba mezi nezletilým a stěžovatelkou mírně nevyvážená a ne zcela stabilizovaná, dítě vůči ní vykazuje vyšší míru obezřetnosti a sníženou spontaneitu; vztah nezletilého k otci je bezproblémový, otec vykazuje silnou a rodičovsky pevnou vazbu, silný citový vztah existuje také mezi nezletilým a partnerkou otce (která byla znalkyní rovněž vyšetřena). Ani jeden z rodičů netrpí psychickou chorobou; stěžovatelka je osobností akcentovanou až emočně poruchovou s výraznými rysy nevyzrálosti, přičemž nelze předpokládat, že by v dohledné době dozrála natolik, aby ji bylo možno považovat za osobnostně stabilizovanou a výchovně plně kompetentní; u otce se psychiatrem zjištěná porucha osobnosti "emočně nestabilní" díky příznivým sociálním osobnostem a pozitivnímu vlivu partnerky markantně neprojevuje a jeho výchovné kompetence se zlepšily. Za současného stavu má podle znalkyně podstatně lepší výchovné kompetence otec nezletilého, který je schopen zajistit mu klidnější a vyrovnanější výchovné prostředí; výchovné schopnosti stěžovatelky jsou limitovány její psychosociální nevyzrálostí, stěžovatelka může selhávat v náročnějších a neobvyklých situacích. Rodiče nejsou schopni mezi sebou korektně a spolehlivě kooperovat. Znalkyně doporučila, aby byl nezletilý svěřen do výchovy otci a stěžovatelce byl umožněn standardní rozsah styku, tedy každý druhý víkend a jedno odpoledne v pracovním týdnu. Upozornila přitom, že na kvalitě výchovného zázemí otce se velkou měrou podílí jeho partnerka; případná změna jejich vztahu by měla zásadní dopad na výchovnou způsobilost otce s nutností přehodnotit závěry znaleckého posudku. Stěžovatelka vyjádřila