I.ÚS 2405/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2405/25 ze dne 30. 9. 2025 Podmínky přerušení výkonu trestu odnětí svobody matce "pečující o dítě"   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky B. S., t. č. ve Věznici Světlá nad Sázavou, zastoupené JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou, sídlem Karlov 2392/6, Prostějov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. července 2025 č. j. 13 To 215/2025-44 a usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 2. června 2025 č. j. 16 Nt 2208/2025-25, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě jako účastníků řízení takto: I. Nezletilé L. R. S. se postavení vedlejší účastnice řízení nepřiznává. II. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. července 2025 č. j. 13 To 215/2025-44 a usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 2. června 2025 č. j. 16 Nt 2208/2025-25 byla porušena základní práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. III. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. července 2025 č. j. 13 To 215/2025-44 a usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 2. června 2025 č. j. 16 Nt 2208/2025-25 se proto ruší. Odůvodnění: 1. V tomto nálezu se Ústavní soud zabývá namítaným porušením ústavně zaručených práv stěžovatelky ve výkonu trestu odnětí svobody, která žádala o jeho přerušení, jelikož se jí narodilo dítě. Obecné soudy její žádost zamítly s odůvodněním, že o dítě fakticky nepečuje, zejména protože bylo dítě umístěno do pěstounské péče. Důvodem pro pěstounskou péči bylo ale především to, že byla stěžovatelka ve vazbě (a později ve výkonu trestu odnětí svobody). I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Stěžovatelka byla trestně stíhána pro přečin krádeže a během vazby, dne 10. září 2024, porodila dceru. Po porodu žádala, aby ve výkonu vazby měla dceru u sebe a mohla se o ni starat, její žádost však byla zamítnuta. Jelikož stěžovatelka ani jiná osoba z rodiny stěžovatelky nemohla o dítě pečovat, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. listopadu 2024 č. j. 0 P 377/2024-61 byla na přechodnou dobu svěřena do pěstounské péče jiných osob. 3. Ze spisu dále vyplývá, že stěžovatelka byla v únoru 2025 pravomocně odsouzena a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců. V průběhu vazby i výkonu trestu byla stěžovatelka v kontaktu s pěstouny a jejich prostřednictvím i se svou dcerou formou videohovorů i občasných návštěv. 4. V dubnu 2025 podala Okresnímu soudu v Prostějově žádost o přerušení trestu podle § 325 odst. 2 trestního řádu. Jelikož nebyl místně příslušný, postoupil žádost Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě (dále jen "okresní soud"). Stěžovatelka svou žádost odůvodnila tím, že má dítě ve věku do jednoho roku, chce je mít u sebe a nesouhlasí s pěstounskou péčí. V době přerušení trestu si chce zařídit, aby nezletilá byla svěřena do její péče, zajistit si potřebné dokumenty, aby případně mohla nastoupit zpět do výkonu trestu i se svou dcerou. 5. Okresní soud tuto žádost zamítl. Dospěl k tomu, že nejsou naplněny podmínky pro přerušení výkonu trestu, neboť stěžovatelka není matkou pečující o dítě do jednoho roku věku dítěte ve smyslu § 325 odst. 2 trestního řádu. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že přihlédl k tomu, že byla před nástupem do výkonu trestu uživatelkou drog. V době, kdy se měla chovat zodpovědně jako matka, se tak nechovala. Zohlednil i to, že její starší dcera je v pěstounské péči babičky, ani o ni se tedy nestarala. Mladší dcera pak v současné pěstounské péči prospívá a je řádně a kvalitně zajištěna. Přestože stěžovatelka o mladší dceru zájem nyní projevuje, u své starší dcery jako matka selhávala. 6. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka stížnost ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích (dále jen "krajský soud"), ten však stížnost v neveřejném zasedání zamítl. Ve svém usnesení uvedl, že zákonem č. 165/2020 Sb. došlo k novelizaci § 325 odst. 2 trestního řádu. Dříve bylo povinností soudu u matky dítěte mladšího jednoho roku přerušit výkon trestu odnětí svobody. Po novelizaci tohoto ustanovení soud nemusí přerušit výkon trestu v případě každé ženy odsouzené za přečin, která porodila dítě, jež nedosáhlo věku jednoho roku, ale jen v případě matky o takové dítě pečující. 7. Krajský soud dále zdůraznil, že nelze pominout skutečnost, že byla nezletilá svěřena do pěstounské péče jiných osob. Ani v případě jejího okamžitého propuštění by tedy stěžovatelka bezprostředně o dítě nepečovala. Navíc okresní soud důvodně poukázal na konkrétní a určité skutečnosti vyvolávající pochybnosti o schopnosti stěžovatelky pečovat o nezletilé dítě. Jelikož stěžovatelka fakticky není matkou pečující o dítě do jednoho roku věku, nebyly naplněny podmínky pro přerušení výkonu trestu. Na závěr dodal, že stěžovatelce nic nebrání kdykoli navrhnout, aby příslušný soud rozhodl o změně péče o nezletilou. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka podala prostřednictvím své právní zástupkyně ústavní stížnost proti usnesením okresního a krajského soudu. Podle stěžovatelky obecné soudy porušily její ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, ale také její právo na soukromý a rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy. 9. Stěžovatelka namítá, že má nárok na přerušení výkonu trestu do jednoho roku věku její dcery. Usiluje o to, aby jí byla svěřena dcera do péče a přestala být v péči dočasných pěstounů. Jako zásadní považuje skutečnost, že civilní soudy dítě umístily do pěstounské péče s odůvodněním, že je stěžovatelka ve vazbě. Nicméně trestní soudy pak žádost o přerušení výkonu trestu zamítly, protože matka nemá dítě ve své péči. Stěžovatelka si uvědomuje, že je sice recidivistkou, ale její dítě bylo fakticky zbaveno rodiče. Přestože jak civilní, tak trestní soudy argumentují formálně správně, dostaly stěžovatelku do absurdní situace, jelikož si jejich rozhodnutí vzájemně odporují. Rozhodnutími soudů je pak nejvíce poškozeno dítě ve svém právu na matku a rodinný život. 10. Stěžovatelka závěrem navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Také žádá o to, aby se její dcera stala v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnicí. III. Průběh řízení před Ústavním soudem a procesní předpoklady řízení 11. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost účastníkům řízení k vyjádření. Okresní soud ve svém stručném vyjádření pouze uvedl, že odkazuje na odůvodnění svého usnesení. Krajský soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Jelikož obdržený přípis okresního soudu neobsahoval žádné nové informace či argumentaci, nezasílal jej Ústavní soud stěžovatelce. 12. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 13. Ústavní soud rozhodl podle § 44 zákona o Ústavním soudu bez ústního jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci. 14. Ústavní soud nevyhověl žádosti stěžovatelky, aby její nezletilé dceři přiznal postavení vedlejší účastnice. Ústavní soud vychází ze zákonné konstrukce vedlejšího účastenství, která je i v řízení před Ústavním soudem procesním institutem podpory účastníka řízení, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje. Nezletilé by postavení vedlejší účastnice tedy přiznáno být mohlo, kdyby podle § 76 odst. 3 zákona o Ústavním soudu prokázala právní zájem na výsledku řízení. Ústavní soud k přiznání postavení vedlejšího účastníka osobě, která nebyla stranou trestního řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti, přistupuje výjimečně, např. tehdy, kdy přiznání statusu vedlejšího účastníka určité osobě může mít širší dopad a význam pro rozhodování obdobných věcí týkajících se konkrétní právní otázky (např. nález ze dne 27. června 2023 sp. zn. I. ÚS 631/23, Zohlednění nejlepšího zájmu dítěte při ukládání trestu jeho rodiči, bod 18, dále také usnesení ze dne 28. února 2022 sp. zn. II. ÚS 3395/21 anebo usnesení ze dne 15. listopadu 2022 sp. zn. IV. ÚS 2670/22, bod 21). 15. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nijak nezdůvodnila, proč by její dceři mělo být přiznáno postavení vedlejší účastnice. I když Ústavní soud nepomíjí, že by na ni výsledek řízení o ústavní stížnosti mohl mít určitý dopad, je potřeba přihlédnout k věku nezletilé, k účelu řízení, v němž byla napadená rozhodnutí