I.ÚS 242/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 242/25 ze dne 16. 5. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky SITULI, a.s., sídlem Pod Dálnicí 469/12, Praha 4, zastoupené JUDr. Ladislavem Chundelou, advokátem, sídlem Libušská 225/51, Praha 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. listopadu 2024 č. j. 9 As 139/2023-75 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. května 2023 č. j. 57 A 17/2023-262, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a obce Kyšice, sídlem Horní Náves 136, Kyšice, zastoupené Mgr. Vojtěchem Metelkou, advokátem, sídlem Martinská 608/8, Plzeň, jako vedlejší účastnice řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení svých práv zaručených v čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jakož i základních principů demokratického právního státu vyplývajících z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). 2. Stěžovatelka vlastní několik pozemků v katastrálním území obce Kyšice (vedlejší účastnice) a disponuje pravomocným rozhodnutím o umístění stavby "Středisko obchodu a služeb PLZEŇ - KYŠICE," naposledy změněným v roce 2005. V roce 2015 stěžovatelka požádala o změnu územního rozhodnutí, konkrétně změnu záměru, v jejímž důsledku by většina zastavěné plochy zahrnovala internetové obchody. O této žádosti nebylo rozhodnuto do data vydání napadených rozhodnutí. 3. Obec Kyšice vydala v roce 2020 nový územní plán, který stanovil limity znemožňující realizaci stěžovatelčina projektu. Tento územní plán zrušil Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. září 2020 č. j. 59 A 2/2020-191. V roce 2022 vydala obec Kyšice změnu územního plánu, kterou opět pro plochu, v níž leží i stěžovatelčiny pozemky, stanovila regulativy, jimž stěžovatelčin projekt nevyhovoval, nicméně ve změně územního plánu výslovně uvedla, že se vymezené podmínky prostorového uspořádání neuplatní v případě umístění stěžovatelčina záměru dle územního rozhodnutí z roku 2005. 4. Stěžovatelka se následně návrhem na zrušení opatření obecné povahy domáhala zrušení změny územního plánu z roku 2022. Krajský soud tento návrh napadeným rozsudkem zamítl. Odůvodnění změny územního plánu vyhodnotil jako dostatečné. Přiměřeností stanovených regulativů se nezabýval, neboť stěžovatelka nevznesla námitku tohoto obsahu proti návrhu změny územního plánu, ačkoli jí v tom nic nebránilo. Stanovené limity nejsou v rozporu s kogentními normami chránícími zásadní veřejné zájmy. Odpůrkyně přihlédla k legitimnímu očekávání stěžovatelky tím, že umožnila realizaci záměru dle platného územního rozhodnutí. Pokud však stěžovatelka hodlá svůj záměr změnit, nemůže ze stávajícího územního rozhodnutí dovozovat své legitimní očekávání ve vztahu k této změně. Umístění skladů a polyfunkčních staveb sklad - obchod (tedy právě provozoven internetových obchodů) neumožňoval ani územní plán z roku 2003. V návrhových námitkách týkajících se vymezení zastavěného území stěžovatelka netvrdila zásah do svých práv, stejně tak netvrdila dotčení podmínkami ohledně plynárenské sítě a produktovodu (tyto podmínky navíc vycházely z námitek provozovatelů, odpovídají zákonné úpravě a obec je odůvodnila). Na rozdíl od řízení o návrhu na zrušení územního plánu z roku 2020 nevzniklo podezření, že by cílem odpůrkyně bylo výhradně zmařit záměr stěžovatelky. 5. Stěžovatelčinu kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem. Neshledal namítaný vnitřní rozpor v odůvodnění rozsudku krajského soudu, z něhož je zřejmé, jakou z možností, jež jí stanovil zrušujícím rozsudkem č. j. 59 A 2/2020-191, obec Kyšice při přijímání změny územního plánu zvolila (nové limity zástavby v ploše, v níž se nacházejí stěžovatelčiny pozemky, a řádné odůvodnění takového postupu). Námitku ohledně nekalého cíle, který měla obec Kyšice sledovat, stěžovatelka neuplatnila, krajský soud ji tudíž neopomněl vypořádat. Posouzením diskriminace či libovůle ze strany obce se krajský soud nezabýval s odůvodněním, že spadá do hodnocení proporcionality, které neprováděl s ohledem na omezený obsah stěžovatelčiných námitek v řízení o vydání opatření obecné povahy. Nejvyšší správní soud se dále zabýval obsahem rozsudku č. j. 59 A 2/2020-191 se závěrem, že se krajský soud od jeho závěrů neodchýlil. Obec Kyšice v souladu s tímto rozsudkem vymezila nové limity pro danou plochu. Výjimka pro platné územní rozhodnutí stěžovatelky nijak nezasahuje do jejích práv. Stanovení obecných limitů v souladu s územním rozhodnutím bylo pouze jednou z možností, kterou dal krajský soud ve zrušujícím rozsudku obci na výběr, obec však zvolila variantu jinou. Stěžovatelčinu aktivitu směřující ke změně územního rozhodnutí obec nepominula, tudíž i v tomto směru závazný právní názor krajského soudu respektovala, avšak shledala, že tato aktivita se dosud nepromítla do pravomocného územního rozhodnutí a že stavby internetových obchodů nebylo možné umístit ani podle územního plánu z roku 2003. Ve shodě s krajským soudem Nejvyšší správní soud konstatoval, že odůvodnění regulativů ve změně územního plánu je dostatečné a nezavdává pochybnosti, zda byly vytvořeny jedině za účelem zmaření záměru stěžovatelky. Stejně jako krajský soud také Nejvyšší správní soud zdůraznil povinnost stěžovatelky vznést již v řízení o vydání opatření obecné povahy konkrétní námitky týkající se proporcionality přijatého řešení. V této věci stěžovatelka přiměřenost navrženého řešení a stanovených limitů nijak konkrétně nezpochybňovala. Z toho, že požadovala limity v souladu s územním rozhodnutím, nelze dovozovat, že by vůči ní jinak stanovené limity měly být nepřiměřené. 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že správní soudy nereflektovaly právní názory vyslovené ve zrušujícím rozsudku krajského soudu č. j. 59 A 2/2020-191. Skutková situace, procesní postup stěžovatelky i další skutečnosti byly v podstatných ohledech shodné jako v případě změny územního plánu v roce 2020. Změna územního plánu neodůvodňuje konkrétní nastavení limitů využití území, je vystavěna spíše na notorietách a postřezích, které nemají přímou souvislost se stanovenými limity. Obec nepoměřila práva stěžovatelky vyplývající z územního rozhodnutí a z probíhajícího řízení o jeho změně se zájmem na striktnější regulaci, jak jí krajský soud uložil. Argument Nejvyššího správního soudu, že se vypuštění podmíněného využití plochy pro lehkou výrobu nedotýká práv stěžovatelky, není přiléhavý. Změny parametrů využití území nemohou být svévolné. Dopad nové regulace do práv stěžovatelky je mimořádně významný, prakticky brání realizaci jejího projektu a maří její investici. Nejsou zde žádné závažné konkurující veřejné zájmy. Soudy neochránily nabytá práva a legitimní očekávání stěžovatelky. 7. Stěžovatelka též trvá na tom, že postup obce při přijímání změny územního plánu byl excesivní a sledoval nekalý záměr, neboť kombinace vybraných regulativů zmařila veškerou výstavbu na pozemcích stěžovatelky. Svědčí o tom řada nepřímých důkazů. Tuto argumentaci soudy nehodnotily. Nejvyšší správní soud uvedl, že ji stěžovatelka neuplatnila, což však neodpovídá skutečnosti, neboť stěžovatelka tuto námitku vznesla v procesu pořizování změny územního plánu i v řízení před správními soudy. Nejvyšší správní soud navíc připouští posuzování proporcionality i za situace, kdy se tak nestalo v procesu vydání opatření obecné povahy, pokud zásah do vlastnického práva musel být pořizovateli územního plánu zřejmý a dosahuje značné intenzity blížící se vyvlastnění, což je právě tento případ. Faktická nemožnost výstavby razantně snižuje hodnotu pozemků stěžovatelky. Spory mezi stěžovatelkou a obcí o nastavení limitů jsou dlouhodobé, obec tak nemohla mít o podstatě problému či požadavcích stěžovatelky jakékoli nejasnosti. Pokud chtěla obec zabránit výstavbě na pozemcích stěžovatelky, měla je zahrnout do nezastavitelné plochy. Námitky stěžovatelky byly sice stručnější než návrh na zrušení opatření obecné povahy, jejich účelem však není předkládat do detailu propracované a všestranně odůvodněné alternativní řešení. Navíc není zásadní kvalitativní rozdíl mezi námitkami proti změně územního plánu a námitkami proti samotnému územnímu plánu z roku 2020. 8. Stěžovatelka odkázala na závěry zrušujícího rozsudku, podle nichž požívají ochrany nejen její práva nabytá z pravomocného územního rozhodnutí, ale též právo na přiměřenou změnu projektu, a to s ohledem na dynamickou povahu moderní ekonomiky. 9. Dále stěžovatelka brojí proti výjimce z obecných regulativů ve změně územního plánu pro umístění stavby povolené pravomocným územním rozhodnutím. Požadavek zrušujícího rozsudku krajského soudu, aby obec stanovila regulativy