I.ÚS 2605/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2605/10 ze dne 15. 12. 2010   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele V. P., zastoupeného Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem se sídlem Italská 1219/2, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2010, č. j. 6 Ads 176/2009-69, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu pro tvrzený rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutím Městské části Praha 6, Úřadu městské části, ze dne 12. 5. 2008, č. j. MCP6 034944/2008, byla stěžovateli podle § 96 odst. 1, 4, zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 2. 2006, odňata měsíčně se opakující dávka sociální péče ve výši 614,- Kč přiznaná rozhodnutím tamního úřadu ze dne 23. 1. 2004 a ze dne 2. 3. 2006. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán uvedl, že žalobce (dále též "stěžovatel") je poživatelem částečného invalidního důchodu ve výši 3897,- Kč a je dlouhodobě veden jako uchazeč o zaměstnání. Nemá žádný jiný příjem. Nezbytné náklady k zabezpečení výživy a ostatních základních potřeb včetně dietního stravování činí částku 3100,- Kč měsíčně. Na základě těchto skutečností správní orgán dospěl k závěru, že žalobce je schopen si ze svého příjmu uhradit veškeré své nezbytné životní výdaje včetně dietního stravování. K předloženým stvrzenkám za ubytování ve vojenských ubytovnách správní orgán uvedl, že žalobce kromě uvedených stvrzenek nepředložil ani neprokázal jiné nezbytné náklady spojené s bydlením (např. že uhrazuje nájemné za užívání přístřeší, elektřinu nebo plyn). Ze stvrzenek za ubytování přitom vyplývá, že ubytování ve vojenských ubytovnách bylo poskytováno za účelem turistiky, turistiku přitom nelze považovat za nezbytné náklady spojené s bydlením. K odvolání stěžovatele - žalobce proti uvedenému rozhodnutí rozhodl Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 1. 9. 2008, č. j. MHMP 408372/2008, tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. K otázce ubytování ve vojenských ubytovnách uvedl, že v ubytovně lze ubytovávat buď na služební (pracovní) cestě, nebo v případě volné lůžkové kapacity na cestě turistické. To se vztahuje i na vojenské důchodce a důchodce - bývalé občanské zaměstnance vojenské správy a jejich rodinné příslušníky. Žalobce se v místě trvalého pobytu nezdržuje, užívá se svou matkou byt o velikosti 3+1 na adrese: O. 43, P. 2, tudíž má možnost bydlení v tomto bytě na území hlavního města Prahy. Dojíždění mimo Prahu za účelem ubytování, jak žalobce namítá, není zejména i s přihlédnutím k nákladům na dopravu důvodné. Žalobci vznikly náklady za ubytování na turistické cestě, které nelze považovat za nezbytné náklady na domácnost ve smyslu zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Dávky sociální péče se poskytují k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost; tyto dávky nelze poskytovat k úhradě nákladů za turistiku. Ke skutečnosti, že žalobce nemá v užívaném bytě zapojen plyn a elektrickou energii, nelze přihlédnout, neboť žalobce dlouhodobě tuto situaci neřeší. K námitce, že v období do 31. 1. 2006 a v období od 1. 2. 2006 nedošlo k žádné změně osobních poměrů žalobce, nelze podle odvolacího správního orgánu přihlédnout, neboť podle § 96 odst. 4 zákona č. 100/1988 Sb. dávka se odejme ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena. Vzhledem ke skutečnosti, že dávka byla vyplacena za období měsíce ledna 2006, byla odňata v souladu s citovaným ustanovením od 1. 2. 2006. Proti uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 3. 2009, č. j. 4 Cad 121/2008-35, tak, že žalobu zamítl. Při posouzení žalobcových námitek ohledně výdajů spojených s ubytováním ve vojenských ubytovnách městský soud uvedl, že žalobce měl možnost základní potřeby spočívající v bydlení a zajišťování hygienických potřeb uspokojovat tak, že by užíval přístřeší v Praze, které užívá se svou matkou. Námitky týkající se neobyvatelnosti přiděleného přístřeší v důsledku odpojení elektřiny a plynu, nelze v případě žalobce považovat za důvodné. Žalobce prokazoval, že v roce 2003 žádal o připojení na tyto sítě, avšak firma, která nemovitost spravuje, na tuto žádost nereagovala. Žalobce nedoložil, že by poté podnikl další kroky k tomu, aby zajistil pro přístřeší připojení k uvedeným sítím a zajistil tak obyvatelnost tohoto bytu. Městský soud dal za pravdu žalovanému, že pro zajištění žalobcových základních potřeb spojených s bydlením nebylo vyhledávání turistických ubytoven mimo Prahu nezbytné. Soud připustil, že žalobci nelze samozřejmě určovat, jakým způsobem bude své osobní potřeby, a to je i bydlení, zajišťovat, poukázal však na to, že státní orgán je oprávněn ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 482/1991 Sb. posoudit, zda náklady spojené s uspokojováním základních osobních potřeb jsou náklady nezbytnými. Takovými náklady jsou jistě náklady na bydlení a provoz domácnosti a služby spojené s užíváním bytu a energie pro provoz domácnosti. Takové náklady však žalobce nedoložil. Ze zjištěných skutečností vyplývá, že si žalobce neobstaral jiné bydlení a v jeho případě i když osobně využíval ubytovny "k uspokojení svých potřeb, hygienických" i k případnému přechodnému bydlení, nejednalo se o náklady nezbytné. Řešil-li žalobce své potřeby využíváním turistických ubytoven, je to jeho volba řešení situace. Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud uvedl, že stěžovatel byl považován za sociálně potřebného podle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, a byla mu poskytována měsíčně se opakující peněžitá dávka k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb ve smyslu § 4 odst. 1 uvedeného zákona a zvýšených nákladů podle § 2 odst. 1 téhož zákona. V daném případě jde o posouzení, zda náklady spojené s ubytováním ve vojenských ubytovnách lze považovat za nezbytné náklady na domácnost ve smyslu zákona č. 482/1991 Sb., a to za situace, kdy stěžovatel společně se svojí matkou užívá byt o velikosti 1+3 v Praze, poskytnutý jim jako přístřeší. Touto otázkou se v případě stěžovatele Nejvyšší správní soud již zabýval ve věci vedené pod sp. zn. 6 Ads 153/2007 a v rozsudku ze dne 27. 8. 2008, č. j. 6 Ads 153/2007-58, dospěl k následujícímu závěru: "Pokud občan přebývá na trvalé adrese v P., nelze uznat jako nezbytné náklady na domácnost ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 482/1991 Sb. náklady spojené s dočasným ubytováním na ubytovnách v různých částech republiky, kde se svou matkou opakovaně přebývá. Tvrzení, že tak činní za účelem osobní hygieny a praní prádla, je nerozhodné." Ani v nyní rozhodované věci nemá Nejvyšší správní soud důvod se od shora vysloveného názoru odchýlit. K otázce zavedení dodávky elektrické energie a plynu do bytu Nejvyšší správní soud uvedl, že je obecně známo, že smlouva o dodávce elektrické energie a plynu se uzavírá se žadatelem o uvedenou dodávku, přičemž k uzavření smlouvy není potřeba souhlasu majitele domu (to ostatně k dotazu správního orgánu prvého stupně dne 12. 4. 2006 potvrdila jak Pražská energetika, a. s., tak Pražská plynárenská, a. s.). Pokud stěžovatel a jeho matka uvedenou žádost od roku 2002, kdy jim byl byt přidělen, dosud nepodali, tak jim zřejmě stávající stav vyhovuje (správní spis rovněž obsahuje sdělení správcovské firmy RAK CZ, a. s., se sídlem v Praze, ze dne 17. 8. 2006, podle něhož matka stěžovatele od uzavření nájemní smlouvy dne 1. 9. 2002 do současné doby neuhradila žádné nájemné, takže byla podána žaloba na vyklizení bytu). Nejvyšší správní soud dále uvedl, že již příjem stěžovatele (částečný invalidní důchod ve výši 3897,- Kč) převyšuje doložené nezbytné náklady k zabezpečení výživy a ostatních základních potřeb ve výši 3100,- Kč u stěžovatele, což týž nezpochybňuje (nezbytné náklady na domácnost stěžovatel nedoložil, když sám připustil, že nájemné z bytu, který společně s matkou užívají, není placeno, přičemž náklady spojené s ubytováním ve vojenských ubytovnách mu uznány nebyly). Z toho vyplývá - podle Nejvyššího správního soudu - že od února nastala u stěžovatele změna poměrů. II. Stěžovatel napadl - jak již bylo uvedeno - citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ústavní stížností, jejíž obsah se reprodukuje v dalším textu tohoto usnesení. III. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl zejména následující. K úvodní námitce je z právního hlediska zásadní, že ve věci nerozhodovala vyloučená pracovnice (stěžovatel to ostatně ani netvrdí). Dále stěžovatel - jako na relevantní důkazy, mající měnit důkazní situaci - odkazuje na vlastní výpověď z 9. 4. 2008 a na