I.ÚS 2617/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2617/25 ze dne 13. 1. 2026 Hodnocení přiměřenosti ochranného opatření u závažně nemocného pachatele   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové a soudců Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a Jana Wintra a o ústavní stížnosti A. A. (jedná se o pseudonym), t. č. Vazební věznice a Ústav pro výkon zabezpečovací detence Brno, zastoupeného Mgr. Tomášem Bučkem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. června 2025 č. j. 9 To 149/2025-283 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. května 2025 č. j. 0 Dt 15/2021-256, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. června 2025 č. j. 9 To 149/2025-283 a usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. května 2025 č. j. 0 Dt 15/2021-256 byla porušena práva stěžovatele podle čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. června 2025 č. j. 9 To 149/2025-283 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. května 2025 č. j. 0 Dt 15/2021-256 se ruší. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Ústavní soud tímto nálezem zrušil napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") týkající se dalšího trvání zabezpečovací detence uložené stěžovateli. Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily ústavně zaručená základní práva stěžovatele na osobní svobodu a na soudní ochranu. Obecné soudy nedostály ústavním požadavkům zvlášť pečlivého posouzení budoucího nebezpečí hrozícího od pachatele a posouzení přiměřenosti uložení zabezpečovací detence, a to na základě spolehlivých a aktuálních poznatků o stavu osoby v zabezpečovací detenci. Hlavním ústavním deficitem napadených rozhodnutí byla nedostatečná zjištění ohledně aktuálního stavu stěžovatelova progresivního neurologického onemocnění a nedostatečné vyhodnocení dopadů tohoto onemocnění na reálnost nebezpečí, které od stěžovatele v budoucnu hrozí. II. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 2. Z ústavní stížnosti, přiložených dokumentů a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že Okresní soud v České Lípě uložil stěžovateli rozsudkem ze dne 14. listopadu 2016 sp. zn. 5 Tm 16/2016 ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě. Uvedeným rozsudkem soud uznal stěžovatele vinným ze spáchání devatenácti skutků, jimiž spáchal provinění a trestné činy ohrožování výchovy dítěte, zneužití dítěte k výrobě pornografie, navazování nedovolených kontaktů s dítětem, vydírání, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií a šíření pornografie. V roce 2018 Okresní soud v České Lípě přeměnil ochranné léčení na ústavní. Rozsudkem ze dne 9. dubna 2019 č. j. 5 Tm 11/2018-840 pak uznal Okresní soud v České Lípě stěžovatele vinným ze spáchání šestnácti skutků, jimiž spáchal trestné činy ohrožování výchovy dítěte, zneužití dítěte k výrobě pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, šíření pornografie a pohlavní zneužití. Uvedených trestných činů se dopustil zjednodušeně řečeno tím, že prostřednictvím sms zpráv a sociálních sítí komunikoval pod svým i smyšleným profilem s nezletilými chlapci i s chlapci mladšími 15 let, posílal jim fotografie zobrazující dětskou pornografii, fotky svého penisu, požadoval od nich zaslání fotek či videí jejich intimních partií, vedl s nimi sexuálně zaměřenou komunikaci, sdílel s nimi odkazy na stránky obsahující dětskou pornografii, a také pohlavně zneužil svého polorodého čtyřletého bratra, jehož měl v tu dobu svěřeného do dozoru. 3. Ze spisu se podává, že stěžovateli byla diagnostikována anomální sexuální preference, strukturovaná parafilie-efebofilie, tedy preference dospívajících chlapců s možným přesahem do pásma homosexuální pedofilie. Vedle toho má disociální poruchu osobnosti a je postižen závažným tělesným onemocněním (idiopatická neuropatie), která i přes léčbu postupuje a stěžovatele významně omezuje v pohybu. 4. Původně uložené ochranné sexuologické léčení stěžovateli Okresní soud v Mladé Boleslavi přeměnil na zabezpečovací detenci, neboť ochranné léčení (později ve formě ústavní) neplnilo svůj účel a nezaručovalo dostatečnou ochranu společnosti. Od 30. srpna 2021 se tak stěžovatel nachází v zabezpečovací detenci. Avšak v mezidobí, od 10. listopadu 2021 do 10. března 2022, byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. října 2021 č. j. 3 T 121/2021-285, kterým byl uznán vinným ze spáchání přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. 5. Městský soud v návětí uvedeným usnesením rozhodl, že zabezpečovací detence stěžovatele dále trvá. Následnou stížnost stěžovatele Krajský soud zamítl v návětí označeným usnesením. III. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení napadených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny, jakož i čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Stěžovatel s odkazem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu uvedl, že se obecné soudy dostatečně nezabývaly jeho stavem. Měly podle něj více zkoumat, jestli by vůbec byl v ochranném léčení schopen páchat trestnou činnost. Zdůraznil, že bez invalidního vozíku je takřka nepohyblivý, má pokroucené ruce a je zpomalený kvůli medikaci. V tomto stavu není nebezpečný pro okolí, není schopen recidivy a postačovalo by jej odclonit od přístupu k internetu. Stěžovatel rozporoval také pasáž odůvodnění napadeného rozhodnutí, v níž krajský soud odkázal na vyjádření stěžovatele samotného, že se necítí na propuštění. Uvedl, že je mentálně retardovaný, pomalý při vnímání okolí a reakcí na vnější podněty, navíc pod vlivem medikamentů. V tomto ohledu stěžovatel zmínil ponižování a šikanu ze strany dozorců a z toho plynoucí strach. Konečně se vymezil vůči závěrům "nějaké komise" a nařkl obecné soudy z rezignace na možnost vypracování znaleckého posudku. IV. Vyjádření účastníků řízení 7. Ústavní soud si vyžádal soudní spis a vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. 8. Krajský soud pouze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. 9. Městský soud vyjádřil přesvědčení o správnosti napadeného usnesení. Uvedl, že vyžádání znaleckého posudku vyhodnotil jako nadbytečné, neboť stěžovatelův stav byl naposledy posouzen znalcem v dubnu 2024. Podle městského soudu není nezbytné ani účelné vyhotovovat znalecký posudek ke zdravotnímu stavu osoby před každým rozhodováním o dalším trvání zabezpečovací detence, jestliže nejsou zřejmé významné změny ve stavu či jednání dané osoby. Dále městský soud poznamenal, že stěžovatel již v minulosti mařil výkon ústavního ochranného léčení, při němž se dopustil další trestné činnosti spočívající v přechovávání dětské pornografie. Proto je podle městského soudu nutné k případu stěžovatele přistupovat s maximální obezřetností a lze na něj klást vyšší nároky. Za důvodnou městský soud nepovažoval ani námitku, že stěžovatel není vzhledem ke svému zdravotnímu stavu - má být téměř nepohyblivý bez invalidního vozíku, má pokroucené ruce a je zpomalený díky nasazené medikaci - ani fyzicky schopen závadového jednání a páchání další trestné činnosti. Soud vyjádřil přesvědčení, že stěžovatel je i přes svůj handicap schopen být přinejmenším verbálně agresivní vůči svému okolí a že mu fyzické omezení nebrání ani v páchání trestné činnosti v kybernetickém prostředí, zejména v přechovávání dětské pornografie či jejího šíření. Z uvedených důvodů má městský soud za to, že ponechání stěžovatele ve výkonu zabezpečovací detence je přiměřeným a odůvodněným zásahem do jeho základních práv. 10. Krajské státní zastupitelství v Brně Ústavnímu soud sdělilo, že se vzdává postavení vedlejšího účastníka řízení. Městské státní zastupitelství v Brně se nevyjádřilo. 11. Ústavní soud zaslal uvedená vyjádření na vědomí stěžovateli. Zástupce stěžovatele v replice uvedl, že si je stěžovatel vědom, že jím páchaná trestná činnost byla odsouzeníhodná. Znovu však upozornil na judikaturu, podle níž je nutné, aby o zdravotním stavu detenčně zadrženého rozhodoval soud na základě znaleckého posudku, nikoliv neobjektivního hodnocení odborné komise. Dále popsal zdravotní stav stěžovatele tak, že se pohybuje pouze na invalidním vozíku, je celkově pokroucený, téměř neartikuluje, na jedno oko nevidí a celkově ztrácí zrak. V tomto stavu pak údajně není myslitelné, aby se mohl dopustit recidivy. Jakýkoliv dozor by pak měl být schopen eliminovat rizika a zajistit neopakování trest