I.ÚS 2787/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2787/17 ze dne 13. 7. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném předsedy Ludvíka Davida, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PALÍRNA U ZELENÉ LÍPY s.r.o., IČ: 25896539, se sídlem ve Stonavě 334, zastoupené Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, se sídlem Botičská 4, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017 č. j. 7 Afs 139/2016-24, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 61/1997 Sb., o lihu a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, a zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "přičemž tyto pozemky se nacházejí na území České republiky,", za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Generálního ředitelství cel jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatelka je obchodní společností podnikající v oblasti výroby destilátů z kvašeného ovoce a splňuje definici provozovatele pěstitelské pálenice dle § 4 zákona č. 61/1997 Sb., o lihu a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, a zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o lihu"). Svou podnikatelskou činnost provozuje v karvinském regionu, v bezprostřední blízkosti česko-polské státní hranice; své služby proto tradičně poskytuje českým i zahraničním (zejména polským) klientům. 2. Spor v předmětné věci vznikl v důsledku postupu stěžovatelky, jež v období od července 2011 do června 2012 aplikovala sníženou spotřební daň na výrobu ovocného destilátu nejen z ovoce vypěstovaného na území České republiky, jak vyžaduje vnitrostátní právní úprava, nýbrž i z ovoce vypěstovaného v jiných členských státech Evropské unie, jak podle stěžovatelky vyžaduje unijní právo, zejména směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. 10. 1992, o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (Úř. věst. L 316, 31. 10. 1992, s. 21-27; dále jen "směrnice 92/83/EHS") a související ustanovení primárního práva Evropské unie. 3. Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen "správce daně") v důsledku daňové kontroly doměřil stěžovatelce dodatečnými platebními výměry spotřební daň za výrobu alkoholu z ovoce, které bylo vypěstováno mimo území České republiky. Tuto doměřenou daň stěžovatelka považovala za nezákonnou; podala proto proti platebním výměrům správce daně odvolání. Generální ředitelství cel jako odvolací správní orgán však stěžovatelce nevyhovělo; k doměřené dani naopak rozhodnutím ze dne 15. 4. 2014 připočetlo zákonné penále. 4. Stěžovatelka napadla rozhodnutí o odvolání správní žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"). Ten však označil rozhodnutí správních orgánů za logické a přiléhavé a uvedl, že správní orgány se s námitkami stěžovatelky vypořádaly obsáhle, pečlivě a konkrétně. Po právní stránce se krajský soud rovněž ztotožnil se závěry správních orgánů, podle nichž na líh vyrobený z ovoce vypěstovaného mimo území České republiky nelze aplikovat sníženou sazbu daně. Podle krajského soudu je sice pravdou, že v textu směrnice 92/83/EHS není výslovně uvedeno, že by suroviny musely být vypěstovány na území ČR, avšak zákon o lihu plně respektuje jedno ze základních pravidel EU, a to, že případy osvobození od daně musí být vykládány restriktivně. K návrhu stěžovatelky na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru krajský soud uvedl, že pro takový postup neshledal důvod; tento svůj závěr podpořil důkladnou argumentací unijním právem. Rozsudkem ze dne 19. 5. 2016, č. j. 22 Af 80/2014-46, krajský soud žalobu zamítl. 5. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž krajskému soudu vytýkala nesprávný výklad zákona o lihu ve světle unijního práva. Podle stěžovatelky nelze z unijního práva dovodit podmínku českého původu ovoce, kterou zmiňuje § 2 odst. 1 písm. o) zákona o lihu. Českou právní úpravu stěžovatelka označila za diskriminační a porušující unijní zásadu volného pohybu zboží, jakož i principy hospodářské soutěže v rámci vnitřního trhu Unie. Z těchto důvodů stěžovatelka žádala, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil, popř. aby položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie. 6. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky zamítl rozsudkem ze dne 29. 6. 2017, č. j. 7 Afs 139/2016-24. V odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že pokud by se měla předmětná výjimka ze spotřební daně vztahovat na všechny členské státy, nebylo by třeba ji vůbec přijímat. Podmínka vázanosti výjimky na ovoce pocházející z českých pozemků se tak jeví jako jediné přiměřené a smysluplné kritérium k dosažení cíle sjednané výjimky. Tuto podmínku rovněž nepovažuje Nejvyšší správní soud za rozpornou s unijními zásadami volného pohybu zboží či zákazu diskriminačního zdanění. K nutnosti položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru poukázal Nejvyšší správní soud na požadavky plynoucí z unijního práva i na výjimky z těchto požadavků a uvedl, že dikci směrnice 92/83/EHS lze považovat za jasnou a jednoznačnou; případ proto subsumoval pod výjimku acte clair a z tohoto důvodu předběžnou otázku Soudnímu dvoru nepoložil. 7. Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž namítá zásah do svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a do práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny, a to především z důvodu, že Nejvyšší správní soud nepoložil předběžnou otázku Soudnímu dvoru, přestože měl povinnost ji položit. Stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 2 odst. 1 písm. o) zákona o lihu ve slovech "přičemž tyto pozemky se nacházejí na území České republiky," pro jeho rozpor s čl. 11 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny. II. Hodnocení Ústavního soudu 8. Ústavní soud přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost splňuje i další zákonem stanovené formální náležitosti, včetně vyčerpání všech dostupných procesních prostředků. Ústavní soud však po prostudování vyžádaného spisového materiálu a posouzení právního stavu dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. 9. Ústavní soud ustáleně opakuje, že podle čl. 83 Ústavy České republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. 10. Argumentace stěžovatelky je založena především na tvrzení, že Nejvyšší správní soud jakožto soud poslední instance pochybil tím, že nepoložil Soudnímu dvoru předběžnou otázku, ačkoli ji položit měl. 11. Ústavní soud předně uvádí, že předmětný spor je zcela nepochybně regulován nejen vnitrostátním, nýbrž i unijním právem. Spotřební daně z lihu jsou, podobně jako daň z přidané hodnoty, harmonizovány právem Evropské unie. Klíčovými právními předpisy v této oblasti jsou směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. 10. 1992, o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (Úř. věst. L 316, 31. 10. 1992, s. 21-27), a na ni navazující směrnice Rady 92/84/EHS ze dne 19. 10. 1992, o sbližování sazeb spotřební daně z alkoholu (Úř. věst. L 316, 31. 10. 1992, s. 29-31). 12. Česká republika si ještě před svým přistoupením k Evropské unii vyjednala z uvedených směrnic výjimku pro pěstitelské pálení ovocných destilátů. Podle čl. 22 odst. 6 směrnice 92/83/EHS může Česká republika (a rovněž Bulharsko) uplatňovat sníženou sazbu spotřební daně, která není nižší než 50 % základní vnitrostátní sazby spotřební daně z lihu, pro líh vyrobený pěstitelskými pálenicemi, které ročně vyrábějí líh z ovoce dodaného domácnostmi pěstitelů. Uplatnění snížené sazby se přitom omezuje na 30 litrů ovocných destilátů vyrobených na domácnost pěstitele ročně, určených výhradně pro osobní spotřebu. Podobnou výjimku si v této směrnici sjednaly i Maďarsko, Rumunsko a Slovensko (srov. čl. 22 odst. 7 sm