I.ÚS 2946/23 – Ústavní soud

I.ÚS 2946/23 ze dne 26. 6. 2024 Svoboda projevu ministra a místopředsedy vlády v kauze Vrbětice Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaj), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Imex Group s.r.o., sídlem Zkrácená 3223/46, Ostrava, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1971/2023-831 ze dne 30. 8. 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 406/2022-790 ze dne 9. 2. 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva obrany a České republiky - Ministerstva financí, jako vedlejších účastníků, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka je obchodní společností, která měla v pronájmu muniční sklad ve Vrběticích, kde koncem roku 2014 došlo k výbuchům, při kterých zemřeli dva lidé. Stěžovatelka se žalobou ze srpna 2015 domáhala přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem státu, který měl spočívat ve výrocích tehdejšího ministra financí a místopředsedy vlády Andreje Babiše pronesených v pořadu Otázky Václava Moravce dne 7. 12. 2014. Andrej Babiš v pořadu mj. pronesl výroky o tom, že stěžovatelka je "velice kontroverzní firma", že má "údajně za sebou různé podivné firmy", že "nekomunikuje se státem", že "údajně vyvezla zbraně do Konga a bylo to zakázané" či že odvezla munici do Bulharska, kde "to údajně bouchlo". 2. Současně stěžovatelka namítala nesprávný úřední postup ze strany zaměstnanců Ministerstva obrany, kteří měli Andreji Babišovi jím prezentované informace poskytnout. Stěžovatelka také tvrdila, že Ministerstvo spravedlnosti se dopustilo nesprávného úředního postupu tím, že orgány činné v trestním řízení aktivně nevyvracely zprávy šířené prostřednictvím médií vykreslující stěžovatelku v negativním světle. Tím vším byla podle stěžovatelky vážně poškozena její pověst a prezentované informace měly rovněž poškodit její důvěryhodnost v rámci podnikatelské činnosti. Stěžovatelka za to v žalobě požadovala přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 12 000 000 Kč od České republiky - Ministerstva financí, 2 000 000 Kč od České republiky - Ministerstva obrany a 1 000 000 Kč od České republiky - Ministerstva spravedlnosti. 3. Řízení poprvé dospělo až k Nejvyššímu soudu, který v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 4704/2018 ze dne 23. 6. 2020 dospěl k závěru, že výroky Andreje Babiše mohou hypoteticky představovat nesprávný úřední postup a založit tak odpovědnost ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "zákon o odpovědnosti státu za škodu"). Odvolací soud podle Nejvyššího soudu nesprávně dovodil, že prohlášení veřejných činitelů ve sdělovacích prostředcích k věcem veřejného zájmu nemůže být nesprávným úředním postupem. Věc se tak znovu vrátila k řízení před soud prvního stupně; zde posuzovaná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím vydaným v tomto druhém řízení. 4. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 8. 8. 2022 zamítl žalobu stěžovatelky ve všech třech žalobních bodech. Soud shrnul, že ani v jednom z tvrzených nesprávných úředních postupů nebyly splněny zákonné podmínky odpovědnosti státu za škodu. 5. Obvodní soud se podrobněji věcně zabýval pouze výroky tehdejšího ministra financí a místopředsedy vlády Andreje Babiše. Dovodil totiž, že ostatní dva namítané nesprávné úřední postupy (postup Ministerstva spravedlnosti, spočívající v nevyvracení informací šířených o stěžovatelce, a postup Ministerstva obrany, které údajně sdělilo ministru financí dané skutečnosti) nemohou ani teoreticky být v příčinné souvislosti s újmou, kterou stěžovatelka tvrdí. 6. Ohledně samotných výroků pronesených ministrem financí zdůraznil obvodní soud, že u nich nebyla prokázána nepravdivost a jednalo se o hodnotící soudy, které byly učiněny na podkladě reálných skutečností. Nebyl tedy naplněn odpovědnostní předpoklad v podobě prokázání nesprávného úředního postupu, vzniku újmy a příčinné souvislosti mezi nimi. Obvodní soud se při dokazování zaměřil zejména na to, že o stěžovatelce bylo jakožto o kontroverzní společnosti informováno již před výroky ministra financí, a to v různých médiích a souvislostech. Zároveň soud uvedl, že stěžovatelka neunesla břemeno důkazní v rovině prokázání vzniku nemajetkové újmy (bod 49 rozhodnutí obvodního soudu). 7. Proti rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání, o kterém Městský soud v Praze rozhodl napadeným rozsudkem ze dne 9. 2. 2023 tak, že potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně. Městský soud dospěl k závěru, že výroky Andreje Babiše sice nebyly prokázány jako pravdivé, ale mají reálný pravdivostní základ. Městský soud zdůraznil i s odkazem na dokazování provedené před obvodním soudem, že obsahově srovnatelné výroky o kontroverznosti stěžovatelky zazněly a byly veřejně dostupné již před posuzovanými výroky Andreje Babiše. Připomněl také, že ministr financí mnohé jím prezentované skutečnosti uváděl jako "údajné". Městský soud shrnul, že samotná kontroverznost stěžovatelky, která je hlavním vyzněním projevu Andreje Babiše, ani není nijak zásadně dehonestující a "(...) je spíše decentním vyjádřením pochybností o osobě žalobce kontextu s úvahou, zda byl žalobce vhodnou osobou k pronájmu skladů Ministerstva obrany" (bod 11 rozsudku Městského soudu). 8. Stěžovatelka podala dovolání, neboť měla za to, že rozsudek městského soudu spočíval na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud napadeným usnesením ze dne 30. 8. 2023 dovolání odmítl. Ztotožnil se s argumentací odvolacího soudu v tom, že Andrej Babiš nepronesl v pořadu Otázky Václava Moravce žádná výslovně nepravdivá tvrzení a část jeho výroků jsou subjektivními hodnotícími úsudky, které nejsou dehonestující. 9. Stěžovatelka směřuje svou ústavní stížnost výhradně proti rozsudku městského soudu a usnesení Nejvyššího soudu. Rozsudek obvodního soudu jakožto soudu I. stupně nenapadá. II. Argumentace stěžovatelky 10. Podle stěžovatelky napadená rozhodnutí porušila její právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zároveň stěžovatelka tvrdí, že byl porušen princip právní jistoty zakotvený v čl. 1 odst. 1 Ústavy a zákaz libovůle dle č. 2 odst. 2 Listiny. 11. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti znovu rekapituluje veškeré námitky uvedené již v řízení před obecnými soudy, a to včetně namítaného nesprávného úředního postupu Ministerstva obrany a Ministerstva spravedlnosti. Stěžovatelka tedy nejenže namítá zásah do její pověsti výroky pronesenými Andrejem Babišem, ale současně znovu tvrdí, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo i tím, že orgány činné v trestním řízení aktivně nevyvracely údajně nepravdivé informace, které o ní byly šířeny ve veřejném prostoru, a namítá, že nesprávný úřední postup spočívá v jednání Ministerstva obrany, jehož zaměstnanci údajně Andreji Babišovi museli jím prezentované informace sdělit. 12. Stěžovatelka však především nesouhlasí s posouzením výroků ministra financí Andreje Babiše, které soudy posoudily v části jako hodnotící soudy a v části jako takové, které "nelze označit za nepravdivé". Stěžovatelka setrvává na svém tvrzení, že se jedná o výroky nepravdivé. Soudy podle ní při hodnocení provedených důkazů zcela nepokrytě stranily Ministerstvu financí a veškeré dokazování vedly jednostranně v neprospěch stěžovatelky. Stěžovatelka podrobně u jednotlivých výroků ministra financí uvádí, proč se podle jejího názoru jedná o výroky nepravdivé a namítá nesprávnou aplikaci judikatury týkající se rozlišování skutkových tvrzení na straně jedné a hodnotících soudů na straně druhé. 13. Zároveň stěžovatelka poukazuje na to, že dle judikatury Nejvyššího soudu je na žalovaných, aby prokázali pravdivost svých tvrzení, což se podle jejího názoru nestalo. Břemeno důkazní tíží toho, kdo výrok pronesl. Pravdivost tvrzení tak mají dle stěžovatelky prokazovat žalovaná ministerstva. 14. Stěžovatelka dále vytýká obvodnímu soudu neprovedení řady důkazů, aniž by to soud řádně odůvodnil. III. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků 15. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost na vědomí a k vyjádření účastníkům řízení (Nejvyšší soud, Městský soud v Praze) a vedlejším účastníkům řízení (Česká republika - Ministerstvo obrany, Česká republika - Ministerstvo financí a Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti). 16. Městský soud v Praze uvedl, že stížnost považuje za neopodstatněnou a navrhuje, aby ji Ústavní soud odmítl, popřípadě zamítl. Shrnul, že se jednotlivými posuzovanými výroky podrobně zabýval a zároveň zopakoval, že u žádného z nich neshledal dostatečnou intenzitu pro naplnění nesprávného úředního postupu. Městský soud nesouhlasí s t