I.ÚS 3151/23 – Ústavní soud

I.ÚS 3151/23 ze dne 8. 1. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Pavly Martínkové, advokátky, sídlem 1. máje 144, Vimperk, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 3 To 364/2023-896 ze dne 15. září 2023 a usnesení Okresního soudu v Prachaticích č. j. 3 T 74/2021-862 ze dne 30. května 2023, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Prachaticích, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Okresního státního zastupitelství v Prachaticích, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Okresní soud v Prachaticích ("soud prvního stupně") přiznal stěžovatelce coby ustanovené opatrovnici za zastupování dvou nezletilých poškozených sourozenců v trestním řízení odměnu a náhradu hotových výdajů celkem 188 666,57 Kč a ve zbývající části její návrh co do částky 93 314,43 Kč zamítl. Krajský soud v Českých Budějovicích ("stížnostní soud") v neveřejném zasedání ke stížnosti odsouzeného a státní zástupkyně napadené rozhodnutí zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovatelce přiznal 80 558,17 Kč; stížnost stěžovatelky zamítl. II. Skutkové okolnosti případu 2. Stěžovatelka byla ustanovena opatrovnicí nezletilých sourozenců, v řízení, které skončilo rozsudkem soudu prvního stupně č. j. 3 T 74/2021-800 ze dne 19. května 2022, jímž byl jejich otci pro trestné činy proti rodině a dětem [§ 199 odst. 1, 2 písm. d) a § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku] uložen souhrnný trest odnětí svobody na dvacet čtyři měsíce ve věznici s ostrahou; poškozeným byla přiznána náhrada nemajetkové újmy každému po 100 000 Kč. 3. Stěžovatelka uplatnila nárok na přiznání odměny a náhradu hotových výdajů v celkové výši 281 981 Kč. Vycházela přitom z přiznané náhrady a § 7 bod 5. a § 10 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); hodnotu jednoho úkonu určila na částku 5 100 Kč a za každého poškozeného účtovala 21 úkonů a režijních paušálů. 4. Soud prvního stupně vypočetl (podle § 9 odst. 2 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu) odměnu za úkon právní služby ve výši 3 200 Kč (do 31. prosince 2021) a 4 000 Kč (od 1. ledna 2022 - po zrušení § 12a advokátního tarifu), nepřiznal stěžovatelce jeden úkon (na každého poškozeného) a snížil náhradu cestovného za čtyři jízdy (omylem uvedena dvojnásobná souhrnná vzdálenost). V části výroku soud prvního stupně uvedl nesprávnou částku, na ostatních místech již byl správný výsledek výpočtu. 5. Stížnostní soud s odkazem na § 10 odst. 5 advokátního tarifu uvedl, že hodnotu úkonu stěžovatelka určila správně; s ohledem na § 12a advokátního tarifu byla hodnota úkonů do 31. prosince 2021 redukována na 4 080 Kč. Úkony provedené po 1. lednu 2022 však stížnostní soud posoudil jako nesouvisející s adhezním řízením a určil jejich hodnotou podle § 7 bod. 5. a § 9 odst. 1 advokátního tarifu na 1 500 Kč. V odůvodnění usnesení se podrobně zabýval délkou hlavního líčení, a proto stěžovatelce náhradu za některé úkony nepřiznal. Všechny vykonané úkony stížnostní soud s ohledem na jejich obsah posoudil jako společné a úhrnné. III. Argumentace stěžovatelky a vyjádření účastníků 6. Stěžovatelka nesouhlasí se snížením přiznané odměny a náhrady hotových výdajů, jak o ní rozhodly obecné soudy. V ústavní stížnosti brojí především proti závěru, že šlo o společné úhrnné náklady a že stížnostní soud některé úkony označil jako nesouvisející s adhezním řízením. Podle stěžovatelky měl (stížnostní) soud postupovat podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy přiznat jí odměnu za každého poškozeného samostatně, sníženou o 20 %. Stěžovatelka poukazuje na jiné řízení, v němž rovněž vystupovala jako zmocněnkyně poškozených, a namítá, že je na advokátovi, aby určil, bude-li účtovat více klientům za zastupování při aplikaci § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Dále namítá, že žádný právní předpis ani judikatura nestanoví, jaké úkony jsou či nejsou spojeny s adhezním řízením. Odkaz stížnostního soudu na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 32/2022 ze dne 14. června 2022 považuje za nepřípustný, neboť bylo vydáno až po rozhodnutí soudu prvního stupně, jde o retroaktivní rozhodnutí, jímž jí byla upřena příslušející odměna, neboť v důsledku její aktivity byla poškozeným přiznána náhrada nemajetkové újmy. Stěžovatelka je rovněž přesvědčena o správnosti svého vyúčtování "duplicitního" úkonu [§ 11 odst. 1 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu] a odkazuje na nález sp. zn. Pl. ÚS 6/2000 ze dne 31. ledna 2001 (N 22/21 SbNU 195; 77/2001 Sb.). 7. Stěžovatelka navrhuje zrušení napadených usnesení, neboť v nich spatřuje extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry a porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 1, čl. 2, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 28, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; v čl. 4 odst. 2, čl. 6 odst. 1, čl. 8, čl. 13, čl. 14, čl. 17 a v čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě; v čl. 1 bod 2 a v čl. 4, bod 1 Evropské sociální charty; v čl. 23 odst. 2 a 3 Všeobecné deklarace lidských práv, v čl. 14 bod 1 a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech vyhlášeného v Chartě OSN a v čl. 5, čl. 7 písm. a) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. 8. Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníků řízení a spis soudu prvního stupně. Soud prvního stupně i stížnostní soud stručně odkázaly na odůvodnění svých usnesení, jejich vyjádření neosahovala žádné nové okolnosti ani tvrzení, a proto je Ústavní soud stěžovatelce k případné replice nezasílal. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Stěžovatelka (advokátka) je oprávněna podat ústavní stížnost, učinila tak včas a její podání splňuje i další požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud je příslušný k projednání ústavní stížnosti a ta je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud není další instancí v soustavě trestních soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, jsou-li dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu nastává jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky svévole či libovůle. Samotné tvrzení "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí není v řízení o ústavní stížnosti rozhodné. 11. Adhezní řízení, byť je součástí trestního řízení, je specifické a odlišné. Jeho předmětem je náhrada újmy, tedy soukromoprávního nároku poškozeného. Náhrada nákladů adhezního řízení je obecně upravena v § 154 trestního řádu, podle něhož nejsou předmětem náhrady všechny náklady, které poškozenému vznikly v souvislosti s uplatněním nároku na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, ale jen náklady vynaložené účelně. V projednávané věci jde očividně o výklad jednotlivých ustanovení advokátního tarifu, tj. jednoduchého (zde podzákonného) práva. Takový výklad Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, a proto je v řízeních týkajících se nákladů řízení (v adhezním řízení) maximálně zdrženlivý; zasáhne teprve v případě skutečně zásadního porušení ústavně zaručených práv či extrémního vykročení z pravidel upravujících řízení. 12. Obecné soudy mohou přiznat náhradu toliko náklady účelně vynaložené. Ve vztahu k účelnosti se podle § 154 odst. 1 trestního řádu hodnotí potřebnost jednotlivých úkonů právní služby k dosažení očekávaného výsledku, přiměřenost výše sazby za úkon i celkové výše nákladů vůči celkové částce přiznané poškozenému na náhradě újmy, a to s ohledem na konkrétní okolnosti případu a jejich případný dopad na odsouzeného. K posouzení toho zákon obecným soudům poskytuje dostatečný prostor, s nímž sice souvisí i možná nejednotnost v rozhodování, současně však vyžaduje, aby rozhodnutí byla řádně odůvodněna způsobem, kter