I.ÚS 3266/23 – Ústavní soud

I.ÚS 3266/23 ze dne 17. 1. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele K. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Nocarovou, Ph.D., advokátkou, sídlem V Jirchářích 148/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2023 č. j. 4 Tdo 837/2023-1017, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. června 2023 č. j. 10 To 268/2022-967, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2023 č. j. 4 Tdo 68/2023-909, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. října 2022 č. j. 10 To 268/2022-845, rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 24. června 2022 č. j. 6 T 34/2021-792, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2022 č. j. 10 To 77/2022-763 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 26. října 2021 č. j. 6 T 34/2021-720, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Kladně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, předložených podkladů a vyžádaného spisu okresního soudu se podává, že stěžovatel byl nejprve rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") ze dne 26. 10. 2021 č. j. 6 T 34/2021-720 uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců a současně mu byl uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání třiceti šesti měsíců. Zmíněný rozsudek byl v celém rozsahu zrušen usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 26. 4. 2022 č. j. 10 To 77/2022-763 a věc byla vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 3. Rozsudkem okresního soudu ze dne 24. 6. 2022 č. j. 6 T 34/2021-792 byl stěžovatel znovu uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců a současně k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu třiceti šesti měsíců. Uvedený rozsudek krajský soud k odvolání stěžovatele a příslušné státní zástupkyně rozsudkem ze dne 11. 10. 2022 č. j. 10 To 268/2022-845 zrušil a uznal stěžovatele vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let a současně trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání pěti let. 4. K dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 1. 2023 č. j. 4 Tdo 68/2023-909 rozsudek krajského soudu ze dne 11. 10 2022 č. j. 10 To 268/2022-845 v celém rozsahu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. 5. Následně krajský soud rozsudkem ze dne 13. 6. 2023 č. j. 10 To 268/2022-967 opět zrušil rozsudek okresního soudu ze dne 24. 6. 2022 č. j. 6 T 34/2021-792 a sám ve věci rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku na tom skutkovém základě (zkráceně uvedeno), že dne 9. 6. 2020 na autobusovém nádraží ve Slaném, jako řidič služebního autobusu, za současného řízení vozidla v nevhodné obuvi - pánských pantoflích, se plně nevěnoval řízení vozidla a nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a specifickým podmínkám v prostoru nádraží a při rozjíždění z odstavného parkoviště prudkým sešlápnutím plynového pedálu aktivoval tzv. systém "kick down", který autobus uvedl do nepřiměřeného zrychlení, na které nebyl stěžovatel schopen reagovat brzděním, po vytočení zatáčky na rovném úseku silnice strhl řízení vlevo mimo silniční komunikaci, kde najel do hloučku pěti dětí, přičemž poškozený J. K. v důsledku tohoto střetu zemřel. Za to byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let a současně trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání pěti let. 6. Krajský soud po doplnění dokazování a opětovném přezkoumání věci znovu dospěl k závěru, že prvotní a zásadní příčinou předmětného nehodového děje byla neopatrnost stěžovatele, který na zaseknutí plynového pedálu při rozjezdu autobusu reagoval jeho intenzivnějším sešlápnutím, v důsledku čehož došlo k prudké akceleraci autobusu, ovšem ani poté stěžovatel nesešlápl brzdový pedál, přičemž učinil-li by tak, stačil by před místem budoucího střetu zastavit. Stěžovatel tedy podle krajského soudu jako řidič porušil ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, přičemž šlo o povinnosti důležité ve smyslu § 143 odst. 2 trestního zákoníku. K události navíc došlo v prostoru nevelkého autobusového nádraží krátce po poledni, kdy se zde vyskytoval větší počet pěších osob včetně malých dětí a autobus řítící se zde rychlostí, v níž bylo možné směr jeho jízdy jen velmi obtížně korigovat, představoval skutečně značné nebezpečí. Hrozba vážné dopravní nehody tedy byla podle krajského soudu nanejvýš reálná, ostatně k nehodě se smrtelným následkem také došlo. 7. Dovolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu ze dne 13. 6. 2023 č. j. 10 To 268/2022-967 Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 9. 2023 č. j. 4 Tdo 837/2023-1017 podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl. Shledal, že ve skutku je situace popsána v souladu s provedenými důkazy a že tedy ve věci není dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Krajský soud podle něj rovněž pečlivě vyhodnotil všechny konkrétní okolnosti skutku a význam každé z nich pro vzniklý následek v souladu s principem gradace příčinné souvislosti. Za zásadní považoval Nejvyšší soud otázku, zda jednáním stěžovatele došlo k porušení důležité povinnosti řidiče, resp. zda byl stěžovatel schopen zastavit autobus před místem střetu, sešlápl-li by namísto opakovaného sešlápnutí plynového pedálu pedál brzdový. Krajský soud k zodpovězení dané otázky nechal vypracovat doplnění znaleckého posudku znalce Ing. Jiřího Hanzlíka, z jehož znaleckého zkoumání vyplynulo, že stěžovatel při včasném použití brzd nepochybně měl možnost zastavit autobus a zabránit tak střetu s dětmi. Nejvyšší soud zdůraznil, že podle učiněných skutkových zjištění se autobus na počátku zrychlení pohyboval po dráze, jejíž zakřivení nebylo nijak výrazné, aby podstatněji snížilo přilnavost pneumatik a tím prodloužilo brzdnou dráhu potřebnou pro zastavení, což dokládá i to, že tato část jízdy nezanechala na vozovce žádné stopy. Ty byly zaznamenány až v místě prudkého zahýbání autobusu vlevo do prostoru mezi zastávky. Prokazatelně zůstávaly ještě přinejmenším 4 sekundy, během nichž měl stěžovatel možnost sešlápnutím brzdového pedálu autobus zastavit. Podle Nejvyššího soudu nemohla tak obstát obhajoba stěžovatele, že z jeho strany šlo o reakci přijatelnou, případně že z fyziologického a lékařského hlediska neměl na reakci dostatek času. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítá, že krajský soud dovodil jeho zavinění především z doplňku znaleckého posudku znalce Ing. Jiřího Hanzlíka, který při svém znaleckém zkoumání dospěl k závěru, že měl dostatek času k zastavení vozidla před místem střetu. Stěžovatel tvrdí, že znalec k vypracování znaleckého posudku použil počítačový program, ale při doplňování hodnot do počítačového programu nezohlednil skutečnou dráhu vozidla, které se pohybovalo po trajektorii připomínající písmeno "S", ale vycházel z ideálního stavu, kdy se vozidlo pohybovalo při brždění po přímce, což je podle stěžovatele neakceptovatelné. Dodává, že sám předložil soudu znalecký posudek znalce doc. PhDr. Matúše Šuchy, Ph.D., podle kterého na zrychlení autobusu nemohl z fyziologického hlediska včas reagovat. Tento posudek krajský soud posoudil jako neakceptovatelný, což podle stěžovatele nebylo v jeho kompetenci. Je přesvědčen, že nemohlo být dáno jeho zavinění. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní