I.ÚS 3330/23 – Ústavní soud

I.ÚS 3330/23 ze dne 13. 3. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele I. M., zastoupeného Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem sídlem Malé náměstí 125/16, Hradec Králové, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 816/2023 ze dne 16. listopadu 2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 728/2023 ze dne 19. října 2023, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 ("soud prvního stupně") zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby, nepřijal jeho slib jako náhradu vazby, dále zamítl i návrh na náhradu vazby dohledem probačního úředníka, na uložení některého z předběžných opatření (výkon elektronické kontroly), na uložení omezení zákazem vycestování do zahraničí a odevzdání cestovního dokladu, návrh na složení peněžité záruky 1 000 000 Kč a ponechal stěžovatele ve vazbě podle § 67 písm. a) trestního řádu. Městský soud v Praze ("stížnostní soud") stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně zamítl. 2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 3 odst. 1, čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 32, čl. 36, čl. 38 a v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 3. Stěžovatel je majitelem obchodní společnosti vlastnící areál, ve kterém byla odhalena nelegální výrobní linka na tabákové výrobky. K přepravě surovin, výrobků i osob zúčastněných na výrobě byla využita vozidla jiné jeho obchodní společnosti; s ohledem na uvedené bylo zahájeno trestní stíhání i proti stěžovateli, který byl vzat do vazby. V ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti ponechání ve vazbě, k čemuž podle něj nebyly dostatečné důvody, a rozhodnutí považuje za účelové. Je přesvědčen, že orgány činné v trestním řízení neprokázaly jeho zapojení do trestné činnosti, nebyla na něj podána obžaloba a v řízení jsou nedůvodné průtahy. 4. Stěžovatel uvádí, že již usnesení soudu prvního stupně o vzetí do vazby (sp. zn. 43 Nt 2515/2023 ze dne 14. července 2023) bylo založeno na jeho vztahu k cizině (stěžovatel má české i ukrajinské občanství) a z toho plynoucí hrozby útěku. Jeho pobyt na Ukrajině před zadržením byl však legální, jako dobrovolník pomáhal ozbrojeným silám, a ve chvíli, kdy to bylo možné, vracel se do České republiky, aby spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, přičemž byl na slovensko-ukrajinské hranici zadržen. V ponechání ve vazbě spatřuje "předběžnou sankci" a "procesní taktiku" bez důkazů svědčících o jeho zapojení do trestné činnosti. Obecné soudy pomíjejí, že má na území ČR rodinné zázemí (zdržuje se zde od roku 1997), na Ukrajině žijí jen jeho rodiče a rodina jeho manželky žije v Chersonu. Napadená usnesení drasticky zasahují do jeho práva na rodinný život, neboť byl bez racionálních důvodů odloučen od své čtyřleté dcery. 5. Podle stěžovatele není jeho trestní stíhání pro spolupachatelství na zvlášť závažném zločinu zkrácení daně podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 a 4 písm. b) trestního zákoníku důkazně podpořeno, důvodná obava, že uprchne, nenabyla potřebné intenzity a ponechání ve vazbě považuje za postup ultima ratio. Pro vazbu není dostačující hrozící vysoký trest [sp. zn. I. ÚS 356/16 ze dne 17. března 2016 (N 46/80 SbNU 561)] a nic nenasvědčuje, že by mu měl být takový trest uložen. Obecné soudy zpochybňují stěžovatelův vztah k České republice, neodůvodnily, jak dvojí občanství ztěžuje jeho dosažitelnost [sp. zn. IV. ÚS 394/04 ze dne 30. listopadu 2004 (U 56/35 SbNU 639)]; stížnostní soud k této otázce rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by vyslechl jeho manželku [sp. zn. II. ÚS 692/06 ze dne 24. ledna 2007 (N 12/44 SbNU 167) aj.]. Stěžovatel namítá, že nebyla dodržena presumpce neviny a orgány činné v trestním řízení průběžně nepřezkoumávaly vazební důvody ani jejich intenzitu [např. sp. zn. II. ÚS 347/96 ze dne 10. prosince 1997 (N 155/9 SbNU 349)]. 6. Soud prvního stupně odůvodnil ponechání ve vazbě shodně jako při vzetí do vazby, na rozdíl od původního usnesení popřel vztah stěžovatele i jeho manželky k České republice. Rovněž stížnostní soud zopakoval v odůvodnění své usnesení sp. zn. 61 To 510/2023 ze dne 3. srpna 2023. Nezjistil-li soud prvního stupně náležitě skutkový stav, měl tak učinit stížnostní soud, což se nestalo, rozhodnutí nejsou založena na precizně vyargumentovaných poznatcích, ale na vágních a nesmyslných důvodech, což porušuje důvěru v rozhodovací činnost obecných soudů. Podle stěžovatele nebyl zohledněn faktor plynutí času, podle kterého musí vazební důvody časem zesilovat [sp. zn. III. ÚS 2498/23 ze dne 29. listopadu 2023]. Vazba je výjimečné opatření, které má být uloženo pouze tehdy, neexistuje-li jiná eventualita [viz sp. zn. II. ÚS 897/08 ze dne 12. srpna 2008 (N 139/50 SbNU 235)]. 7. Stěžovatel má za to, že byl diskriminován pro svou národnost a odkazuje na nález sp. zn. III. ÚS 121/02 ze dne 6. června 2002 (N 68/26 SbNU 203), v němž se uvádí: "Za skutečnost odůvodňující vzetí do vazby nemůže být jako dostačující pokládáno obecné zjištění, že stěžovatel je cizím státním občanem, neboť tato skutečnost vytváří pouze abstraktní možné nebezpečí, nikoli však konkrétní skutkově podloženou hrozbu, jež má být vazbou odstraněna". Stížnostní soud k této námitce pouze uvedl, že ukrajinské občanství umocňuje obavu, že stěžovatel uprchne. Podle stěžovatele obecné soudy neuvedly žádný důvod, proč nelze nahradit vazbu jiným zajišťovacím institutem, nepřípustně presumují vinu, aniž by byla prokazována důvodnost jeho trestního stíhání; z uvedených důvodů navrhuje zrušení napadených usnesení. 8. Ústavní soud vyžádal spis soudu prvního stupně sp. zn. 43 Nt 728/2023 a vyjádření účastníků řízení. Stížnostní soud pouze odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, soud prvního stupně navrhl ústavní stížnost odmítnout jako nedůvodnou, a také odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Vyjádření neobsahovala nové skutečnosti ani důkazy, a proto je Ústavní soud stěžovateli k případné replice nezasílal. Současně zjistil, že v průběhu doby žádost stěžovatele o propuštění z vazby a její nahrazení peněžitou zárukou 5 000 000 Kč soud prvního stupně zamítl usnesením sp. zn. 43 Nt 736/2023 ze dne 23. ledna 2024 a usnesením sp. zn. 43 Nt 2006/2024 ze dne 15. února 2024 rozhodl o jeho ponechání ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu. 9. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), a nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví; proto ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení i obecných soudů reaguje jen na taková pochybení při aplikaci procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožovat. Jinak řečeno, ne každý postup obecného soudu, byť by i byl podle podústavního práva procesně nebo jinak vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. 10. Vazba je zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení a rozhodování o ní nelze chápat jako rozhodování o vině. Předpokladem pro vazební zbavení osobní svobody je existence skutečností (důkazů) způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že konkrétní osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci vyplývá, že podezření nemusí být tak silné, jak se vyžaduje pro odsouzení, a rozhodování o vazbě je vedeno v rovině pravděpodobnosti, jaké důsledky mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 161/16 ze dne 23. února 2016). 11. Vazební důvody musí být interpretovány restriktivně, neboť vazba má závažné negativní sociální i psychologické důsledky, protože izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí; musí být zachována proporcionalita ve vztahu ke sledovanému cíli. Posouzení konkrétních okolností je věcí obecných soudů, které musí zvážit, je-li vazba v konkrétní věci nezbytná k dosažení účelu trestního řízení a nelze-li jej (ani při vynaložení veškerého úsilí) dosáhnout jinak. Do takových úvah a rozhodnutí může Ústavní soud zasáhnout jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny), jsou-li vazební důvody nedostatečně zjištěny nebo závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé či svévolné. 12. Ze spisu i z napadených rozhodnutí se podává, že při prověřování podezření byl zjištěn vztah stěžovatele k trestné činnosti. Těsně před zahájením trestn