I.ÚS 3523/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3523/11 ze dne 7. 3. 2012 N 48/64 SbNU 599 Porušení práva na spravedlivý proces v důsledku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně - ze dne 7. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3523/11 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. H. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2011 č. j. 30 C 108/2011-24, jímž byl zamítnut stěžovatelův návrh, kterým se jako žalobce domáhal po vedlejším účastníkovi jako žalovaném zaplacení peněžité částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení, a stěžovateli byla uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 7 920 Kč, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníka řízení a BOHEMIA ENERGY entity, s. r. o., se sídlem Na Poříčí 1046, 1047, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2011 č. j. 30 C 108/2011-24 se ruší. Odůvodnění I. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 30 C 108/2011-24 ze dne 15. 11. 2011 byl zamítnut návrh stěžovatele (v řízení před obecnými soudy žalobce), jímž se domáhal po vedlejším účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalovaném) společnosti BOHEMIA ENERGY entity, s. r. o., zaplatit částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení, a byla mu uložena povinnost nahradit na nákladech řízení k rukám advokáta vedlejšího účastníka částku 7 920 Kč. Stěžovatel tvrdí, že shora uvedeným rozhodnutím byly porušeny jeho základní subjektivní práva a svobody zaručené mu Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zejména právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny a právo vlastnit a nabývat majetek ve smyslu čl. 11 Listiny. Podle stěžovatele obecný soud uzavřel, že žaloba je nedůvodná, neboť smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným není neplatná a žalovaný má vůči žalobci právo na smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč bez DPH za předčasné ukončení smlouvy. Převážnou část odůvodnění napadeného rozsudku přitom tvoří citace energetického zákona, jmenovitě § 72 tohoto zákona. Skutkové a právní závěry jsou velmi kusé a nepřehledné. Obvodní soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 11. 5. 2009 smlouvu na dobu určitou, kterou žalobce před jejím uplynutím předčasně ukončil. Dále soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce ani netvrdil, že smlouvu vypověděl, resp. od ní odstoupil z důvodu změny smluvních podmínek. To je však podle stěžovatele v rozporu s obsahem spisu, neboť v podání soudu ze dne 29. 7. 2011 žalobce uvedl, že ukončením smluvního vztahu odstoupením od smlouvy pro změnu smluvních podmínek pověřil společnost Lama Investments, a. s. Tato společnost provedla odstoupení od smlouvy přípisem ze dne 16. 12. 2010. Odstoupení od smlouvy bylo prý formulováno zcela jasně, určitě a srozumitelně a žalovaný (ani soud) neměl žádný důvod vyhodnotit odstoupení od smlouvy jako žádost o předčasné ukončení smlouvy. V žádném případě nedošlo ke zrušení smlouvy dohodou smluvních stran. Pokud vzal obvodní soud za prokázané, že žalobce před uplynutím smlouvy na dobu určitou tuto předčasně ukončil, pak chybí - podle stěžovatele - v odůvodnění rozhodnutí uvedení jakéhokoliv důkazu, ze kterého tento skutkový stav obecný soud zjistil. Rozsudek rovněž neobsahuje žádná skutková zjištění ohledně provedení zápočtu údajné pohledávky žalovaného vůči žalobci z titulu tvrzeného nároku na zaplacení smluvní pokuty. Dále vzal obecný soud za prokázané, že žalovaný vyfakturoval žalobci částku 3 000 Kč za předčasné ukončení smlouvy, a současně uzavřel, že žalovaný má právo na smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč bez DPH. Z rozsudku však - podle stěžovatele - jasně nevyplývá, co vlastně částka 3 000 Kč, na kterou má žalovaný vůči žalobci podle soudu nárok, měla představovat. Soudem zmíněná faktura na 3 000 Kč je totiž podle stěžovatele vystavena na "deaktivační poplatek", nikoliv na smluvní pokutu. Rozsudek je v tomto podle stěžovatele "zcela zmatený". Obecný soud se nezabýval ani podpůrnou námitkou stěžovatele, že žalovaným uplatněný smluvní poplatek za předčasné ukončení smlouvy odporuje dobrým mravům. Stěžovatel dodal, že Obvodní soud pro Prahu 1 shledal nedůvodnou i námitku, že rámcová smlouva o poskytování služeb mezi účastníky je neplatná. Žalobce-stěžovatel argumentoval ustanovením § 72 odst. 9 energetického zákona, neboť se dovolával neplatnosti smlouvy se zřetelem na přípis soudu z 27. 9. 2011, který by doručen žalovanému. Energetický zákon totiž v § 72 uvádí, které povinné náležitosti musí mít smlouva o dodávce plynu. Tyto náležitosti (mimo jiné oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy) musí obsahovat podle stěžovatele přímo smlouva, nikoliv jiný dokument, například všeobecné obchodní podmínky. Pokud neobsahuje některou z povinných náležitostí, je platná pouze tehdy, jestliže se zákazník nedovolá její neplatnosti. Žalobce tak přitom učinil. Z neplatné smlouvy tedy nelze dovodit ani vznik nároku na smluvní pokutu. Stěžovatel - formou presumovaného souhlasu - udělil souhlas s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem. II. Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1 evidovaný pod sp. zn. 30 C 108/2011. Zjistil, že uvedený soud rozsudkem ze dne 15. 11. 2001 č. j. 30 C 108/2011-24 zamítl návrh žalobce (stěžovatele), aby byla žalovanému Bohemia Energy entity, s. r. o., uložena povinnost zaplatit mu částku 3 000 Kč společně s úrokem z prodlení (výrok I). Dále rozhodl tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení k rukám jeho advokáta částku 7 920 Kč do tří dnů od právní moci ústavní stížností napadeného rozsudku (výrok II). Obvodní soud - jednající v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání omluvil (srov. č. l. 17) a žádal soud, aby rozhodl na základě listinných důkazů - vyšel nejprve z tvrzení žalobce (srov. č. l. 1), že zaplatil žalovanému zálohovou platbu za dodávku zemního plynu za měsíc leden 2011 ve výši 3 305 Kč, ačkoli žalovaný dodával žalobci plyn do domácnosti pouze do prosince 2010. Žalobci vrátil žalovaný jen částku ve výši 305 Kč, a je tedy - podle žaloby - povinen žalobci vrátit částku 3 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Podle rozsudku žalovaný k tomu uvedl, že účastníci uzavřeli dne 11. 5. 2009 smlouvu o dodávce plynu na dobu dvou let a žalobce zálohově na plyn platil 3 000 Kč. Podle žalovaného žalobce smlouvu dne 17. 12. 2010 předčasně ukončil, a proto žalovaný ve smyslu odd. D/16 všeobecných obchodních podmínek (dále též jen "VOP") vyúčtoval žalobci smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč a 500 Kč DPH, tj. 3 000 Kč. Fakturu žalobce nezaplatil a proto žalovaný ve smyslu odd. B/12 VOP tuto svou pohledávku vůči žalobci oproti záloze na leden 2011 započetl. Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí soud dále zjistil z rámcové smlouvy o poskytování služeb mezi účastníky, včetně všeobecných obchodních podmínek (VOP), že účastníci uzavřeli dne 11. 5. 2009 smlouvu na dobu určitou na dobu 2 let. Z platebního dokladu SIPO podle soudu vyplynulo, že žalobce za leden 2011 zaplatil žalovanému částku 4 583 Kč a z poukázky typu B, že mu žalovaný poukázal v dubnu 2011 částku 305 Kč. Vzal tedy za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 11. 5. 2009 smlouvu na dobu určitou, kterou žalobce před jejím uplynutím předčasně ukončil a zaplatil zálohu za měsíc leden 2011; žalovaný mu vrátil částku 305 Kč a vyfakturoval mu částku 3 000 Kč za předčasné ukončení smlouvy. Dále soud ocitoval ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů; zdůraznil, že smlouva o dodávce plynu musí obsahovat mimo jiné délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, dále oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy (a podmínky možného odstoupení) a musí obsahovat dobu trvání smlouvy. Z uvedeného pak podle soudu plyne, že zákon neukládá dodavateli plynu povinnost akceptovat bez dalšího výpověď smlouvy, která byla uzavřena na dobu určitou. Pokud žalobce namítá, že žalovaný uzavřel smlouvu, aniž by měl žalobce právo odstoupit od smlouvy v případě změny smluvních podmínek, tak žalobce ani netvrdil, že smlouvu vypověděl, resp. od ní odstoupil z tohoto důvodu. Naopak, ze všeobecných obchodních podmínek bodu D/12 - podle soudu - vyplývá, že zákazník v souvislosti se změnami VOP či ceníku má právo od smlouvy odstoupit. Proto námitka žalobce, že je rámcová smlouva neplatná, je nedůvodná. Podle bodu D/16 VOP má dodavatel za předčasně ukončené smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč bez DPH, přičemž oprávnění žalovaného k zápočtu jeho pohledávky oproti platbě žalobce vyplývá z bodu B/12 VOP. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Obvodní soud pro Prahu 1 se k ústavní stížnosti vyjád