I.ÚS 359/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 359/06 ze dne 12. 2. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele České republiky, Ministerstva financí, za které jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží 42, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 1076/2005, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 8 Co 746/2004, a proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 15 C 76/2001, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 1076/2005, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 8 Co 746/2004, a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 15 C 76/2001. Okresní soud ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, napadeným rozsudkem určil, že žalobce v dané právní věci, Svaz klubů mládeže (vedlejší účastník řízení před Ústavním soudem) je vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku a zapsaných na listu vlastnictví 1229 pro obec a katastrální území Rožnov pod Radhoštěm u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, pracoviště Vsetín (výrok I.), stanovil žalovanému (stěžovateli; tehdy vystupujícímu jako Česká republika - Fond dětí a mládeže v likvidaci) povinnost vyklidit objekty nacházející se na pozemcích uvedených ve výroku I. a vyklizené předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil mu povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 13.106,- Kč (výrok III.). Okresní soud zjistil, že žalobce, jenž vznikl dne 7. 11. 1968 a který podle pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 26 C 290/2002, nikdy nezanikl a je nadále občanským sdružením podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, zřídil zřizovací listinou ze dne 9. 9. 1969 své hospodářské zařízení pod názvem PULS Ostrava, tisková a kulturní služba při Českomoravské radě Svazu klubů mládeže, které bylo zapsáno do podnikového rejstříku dne 22. 9. 1969. Toto hospodářské zařízení uzavřelo dne 29. 6. 1970 se spoluvlastníky Ščiglovými kupní smlouvu k rekreační chatě s drobnými stavbami v Rožnově pod Radhoštěm, v místní části Horní Paseky na parcelách č. 3025/33 a 3025/34. Podle usnesení předsednictva Sdružení organizací dětí a mládeže došlo dne 11. 8. 1970 k dohodě o předání tohoto zařízení do působnosti Sdružení organizací dětí a mládeže. Na základě této dohody Český přípravný výbor Socialistického svazu mládeže adresoval dne 16. 10. 1970 Okresnímu soudu v Ostravě, podnikovému rejstříku žádost o založení této dohody do podnikového rejstříku s tím, že 30. 6. 1970 došlo ke změně zřizovatele u hospodářského zařízení PULS, kterým byl označen Český ústřední výbor SSM. Posléze byl změněn název tohoto hospodářského zařízení na Severomoravský podnik služeb mládeže, hospodářské zařízení SSM při Severomoravském krajském výboru SSM. Rozhodnutím ČÚV SSM ze dne 18. 12. 1984 byl tento podnik zrušen bez likvidace ke dni 31. 12. 1984. Organizací přejímající veškerá práva a povinnosti se stala Správa účelových zařízení Severomoravského KV SSM. Na základě zákona č. 113/1990 Sb. a zákona č. 497/1990 Sb., o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a Slovenské Federativní Republiky, byla poté zapsána jako vlastník sporných nemovitosti Česká republika - Fond dětí a mládeže. Okresní soud ve Vsetíně vzal za prokázáno, že hospodářské zařízení PULS mělo právní subjektivitu a mohlo uzavřít smlouvu o koupi sporných nemovitostí, která nepodléhala registraci státním notářstvím. Nebylo však vlastníkem majetku, se kterým hospodařilo, ale mělo tento majetek ve své správě. Vlastníkem byla společenská organizace, tedy žalobce, který byl i aktivně legitimován k podání předmětné žaloby. Dohodu o předání hospodářského zařízení do působnosti Sdružení organizací dětí a mládeže ze dne 11. 8. 1970 posoudil soud jako neplatnou, neboť neměla oporu ani v tehdejší právní úpravě. Rovněž veškeré právní úkony vedoucí ke změně zřizovatele hospodářského zařízení PULS a tím fakticky ke změně vlastníka sporných nemovitostí a vedoucí k likvidaci jak žalobce, tak i jeho hospodářského zařízení, oporu v tehdejší právní úpravě neměly; měly pouze odpovídat tehdejším společenským poměrům. Všichni držitelé vystupující jako vlastníci sporných nemovitostí až do 1. 1. 1991 (kdy nabyl účinnosti ústavní zákon č. 497/1990 Sb.) nemohli být v dobré víře, že jsou vlastníky nemovitostí, a to právě vzhledem k objektivním okolnostem, neboť všechny změny vlastníků byly provedeny na základě politických rozhodnutí, nikoliv zákonným způsobem. Ani v katastru nemovitostí zapsaný vlastník Česká republika - Fond dětí a mládeže nemohl tedy být "oprávněným držitelem s dobrou vírou". Sám žalobce se po změně společenských poměrů po roce 1989 nepřetržitě domáhal vrácení majetku v souvislosti s pokračováním své činnosti. Ža1obce tedy nepřestal být vlastníkem sporných nemovitostí, neboť od svého vzniku - jak shora uvedeno - nikdy nezanikl, pouze mu bylo znemožněno vyvíjet svou činnost a uplatňovat své vlastnické právo. Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že soud prvního stupně provedl správná skutková zjištění a učinil také správné právní závěry. Sdílel názor soudu prvního stupně, že žalobce je totožný subjekt se Svazem klubů a mládeže-Českomoravská rada, který byl registrován MV ČSSR dne 7. 11. 1968 pod č. j. NV-III/3-2249/68. Tento subjekt nikdy nezanikl a je nadále občanským sdružením, což vyplývá i z potvrzení ministerstva vnitra ze dne 29. 4. 2003. Žalovaný Fond dětí a mládeže byl samostatnou právnickou osobou; původní nedostatek daný nesprávným označením v žalobě: Česká republika - Fond dětí a mládeže byl vyřešen, neboť zákonem č. 364/2000 Sb. tato organizace zanikla a jejím nástupcem se stala Česká republika - Ministerstvo financí. Odvolací soud dále usoudil, že změnu zřizovací listiny hospodářského zařízení PULS, zřízeného žalobcem, ČÚV SSM nemohl provést, a to ani na základě tzv. dohody o předání hospodářského zařízení do působnosti Sdružení organizací dětí a mládeže. Hospodářské zařízení PULS mohlo být zrušeno jedině Českomoravskou radou SKM, jak vyplývá ze statutu této organizace, která je zřídila. Ani námitka žalovaného ohledně vydržení vlastnického práva k nemovitostem nebyla podle názoru odvolacího soudu důvodná. Fond dětí a mládeže byl zřízen až zákonem č. 113/1993 Sb.; jeho "dobrá víra" byla zpochybněna dopisy žalobce ministerstvu vnitra České republiky, na které Fond dětí a mládeže reagoval dopisem ze dne 21. 10. 1998, takže nemohla uplynout zákonná deseti1etá lhůta pro vydržení předmětných nemovitostí. Ani jeho předchůdce - Socialistický svaz mládeže (SSM) nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu vlastnické právo patří, neboť chyběl řádný titul, na základě kterého by byl vlastnické právo nabyl. Ostatně, SSM byl ve smyslu ústavního zákona č. 497/90 Sb., tedy ke dni 1. 1. 1991, považován za "blízkého spolubojovníka" Komunistické strany Československa, byl jí ve své činnosti podřízen a připravoval své členy ke vstupu do Komunistické strany. V důsledku toho se podílel na všech neoprávněných výhodách, které si Komunistická strana Československa přisvojila a částečně na odstranění následků tohoto stavu se Federální shromáždění usneslo na tomto zákoně. Za tohoto stavu - podle odvolacího soudu - předmětné nemovitosti tedy nemohly nikdy přejít do vlastnictví státu ve smyslu ustanovení § 1 ústavního zákona č. 497/1990 Sb., neboť se nikdy nestaly majetkem SSM. Věcí se po dovolání stěžovatele zabýval i Nejvyšší soud, který je zamítl. Otázku zásadního právního významu - a v tomto směru bylo dovolání přípustné - shledal v tom, zda vůbec bylo možno v rozhodné době uzavřít dohodu o "předání hospodářského zařízení", a to s důsledkem převodu vlastnického práva k nemovitostem mezi tehdejšími společenskými organizacemi, resp. zda takový převod byl v souladu s hmotným právem. K tomu Nejvyšší soud zejména uvedl, že koncem šedesátých let minulého století docházelo hromadně k předání hospodářských zařízení Svazu klubů mládeže (dále jen "SKM") na Svaz organizací dětí a mládeže (dále jen "SODM") a následně na Socialistický svaz mládeže (dále jen "SSM"). V daném případě mezi SKM jako organizací předávající a SODM jako organizací přejímající byla uzavřena dne 11. 8. 1970 "Dohoda o předání hospodářského zařízení do působnosti SODM", a to s veškerým majetkem. Takovou dohodu (smlouvu) však tehdejší právní řád neupravoval a tedy ani neaproboval, neboť tehdy právní řád spočíval jmenovitě v tzv. hospodářskoprávních vztazích na principu,