I.ÚS 3783/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3783/13 ze dne 11. 6. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudkyně Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Blanky Čížkové, právně zastoupené JUDr. Pavlou Boučkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. září 2013 sp. zn. 1 To 57/2013 a usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 17. července 2013 sp. zn. 2 VZV 1/2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 13. 12. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv (dále jen "Listina"), a dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelka má za to, že v důsledku absence zákonného podkladu napadených usnesení došlo rovněž k porušení práv stěžovatelky dle čl. 10 odst. 1 a odst. 2 Listiny, a dle čl. 8 Úmluvy. 2. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že je jedinou dědičkou po zesnulém panu Luboši Měkotovi, který zemřel dne 9. března 2013. Stěžovatelka a zesnulý Luboš Měkota byli sourozenci. Proti Luboši Měkotovi bylo za jeho života zahájeno, a posléze rozšířeno trestní stíhání s obviněním pro skutky posouzené jako zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku spáchané ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Věc se v té době nacházela (a k datu podání této ústavní stížnosti se stále nachází) ve stadiu přípravného řízení, vedeného policejním orgánem České republiky, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, kde dozor nad zachováváním zákonnosti vykonává státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. 3. Ve vztahu k Luboši Měkotovi jako obviněnému bylo v souvislosti s tímto trestním stíháním orgány činnými v trestním řízení rozhodnuto o zajištění náhradních hodnot, a to peněžních prostředků na účtech u bank, na účtech jiných subjektů než jsou banky, zaknihovaných cenných papírů, nemovitostí a obchodních podílů. Poté, co Luboš Měkota zemřel, státní zástupce zastavil jeho trestní stíhání dle ustanovení § 172 odst. 1 písm. d) tr. řádu s přihlédnutím k § 11 odst. 1 písm. e) tr. řádu. Usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci dne 3. května 2013. 4. Stěžovatelka je jedinou dědičkou, která v souladu s ustanovením § 467 obč. zákoníku (účinném do 31. 12. 2013) dědictví po zesnulém neodmítla a jako právní nástupkyně Luboše Měkoty požádala o zrušení zajištění náhradních hodnot. Této její žádosti státní zástupce Vrchního státního zastupitelství svým usnesením vyhověl jen částečně, pokud jde o některé nemovitosti a obchodní podíly, ve zbytku její žádosti nevyhověl a zajištění nezrušil. 5. Stěžovatelka napadla usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci stížností podanou Vrchnímu soudu v Olomouci, v níž namítala, že v projednávané věci byly splněny všechny podmínky pro zrušení zajištění majetku - náhradní hodnoty v plném rozsahu. Dle názoru stěžovatelky zajištění náhradní hodnoty není již v trestním řízení třeba, protože obviněný zemřel a v posuzované věci nepřichází v úvahu ani propadnutí, ani zabrání věci. Stěžovatelka vedle toho uvedla, že nepřichází v úvahu ani zabrání majetkových hodnot z titulu výnosů z trestné činnosti, ač státní zástupce v odůvodnění svého rozhodnutí tvrdil, že to považuje za možné. 6. Vrchní soud v Olomouci stěžovatelčině stížnosti nevyhověl a usnesením sp. zn. 1 To 57/2013 ji zamítl jako nedůvodnou. Především neshledal jako nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, pokud činí vyšetřovací úkony vůči zesnulému. Podle vrchního soudu je tento postup oprávněný vzhledem k účelu dokazování, jímž je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro každé rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Pokud orgány činné v trestním řízení činí vyšetřovací úkony ve vztahu k již zesnulému Luboši Měkotovi, aby mohly případně rozhodnout o uložení ochranného opatření v podobě zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty podle § 101 odst. 2 tr. zákoníku, činí tak v souladu se zákonem. 7. V období od doručení pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 57/2013 do dne podání ústavní stížnosti byla stěžovatelce doručena dvě usnesení vrchního státního zástupce, jimiž zrušil zajištění náhradní hodnoty - nemovitostí a náhradní hodnoty zaknihovaných cenných papírů - zaknihovaných akcií emitenta VÍTKOVICE, a.s., a emitenta ČEZ, a. s., a zrušil rovněž zajištění náhradní hodnoty - peněžních prostředků na účtech vedených u různých bank a finančních institucí a zajištění náhradní hodnoty - obchodních podílů ve společnostech. Obě tato další usnesení byla odůvodněna tím, že zajištění náhradní hodnoty pro účely trestního řízení již není nutné. 8. Předmětem zajištění jako náhradní hodnoty však nadále zůstaly peněžní prostředky na účtech u bank dle výroku III. napadeného usnesení státního zástupce, když u ostatních účtů bylo zajištění posléze zrušeno usnesením č. j. 2 V Z V 1/2012-2552 ze dne 8. listopadu 2013, zaknihované cenné papíry a zaknihované zástavní listy (podle §79f tr. řádu ve spojení s § 79c tr. řádu) dle výroku V. napadeného usnesení státního zástupce, s výjimkou akcií emitenta ČEZ, a. s., a emitenta VÍTKOVICE, a. s., kde bylo zajištění posléze zrušeno usnesením státního zástupce 2 VZV 1/2012-2510 ze dne 31. října 2013. 9. Podle stěžovatelky je ve věci klíčová otázka, zda pokračující zajištění náhradních hodnot vůči stěžovatelce má zákonný základ po smrti obviněného Luboše Měkoty, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno. Stěžovatelka argumentovala, že pro další trvání zajištění nejsou splněny podmínky, s nimiž trestní řád spojuje jeho přípustnost. Nesouhlasila přitom s názorem státního zástupce, který zastavení trestního řízení proti zesnulému zhodnotil jen v tom směru, že již nelze očekávat vyslovení trestu propadnutí náhradní hodnoty dle § 71 tr. zákoníku. Stěžovatelka odmítla závěr státního zástupce, že na posuzované skutkové okolnosti lze použít zákonná ustanovení umožňující rozhodnout o zabrání hodnoty, která je výnosem trestného činu ve vztahu k osobám odlišným od obviněného, především dle § 101 odst. 2 tr. zákoníku. V posuzovaném případě lze především vyloučit aplikaci ustanovení §101 odst. 2 písm. a). Orgány činné v trestním řízení ostatně ani netvrdí, že by majetek stěžovatelky bylo možné označit za majetek bezprostředně získaný trestným činem nebo jako odměna za něj. 10. Trestní stíhání proti obviněnému Luboši Měkotovi, jemuž byl majetek zajištěn z titulu náhradní hodnoty, bylo zastaveno v době, kdy se věc nacházela v přípravném řízení. Luboš Měkota nikdy nebude obviněn, nikdy nebude mít možnost prostudovat spis, možnost se vyjádřit k obviněním či shromážděným důkazům, které by orgán činný v trestním řízení navrhl za účelem prokázání, že zajištěný majetek, jehož vlastníkem Luboš Měkota původně byl, představuje výnos z jeho údajné trestné činnosti. Nikdy nebude postaven před soud, který by mohl rozhodnout o jeho vině či nevině. Na tom dle názoru stěžovatelky nic nemění ani skutečnost, že ve věci jsou stíháni další spoluobvinění. Cíl orgánů činných v trestním řízení zabrat předmětný majetek jako transformovaný výnos z trestné činnosti zahrnuje nevyhnutelný implicitní předpoklad, že Luboš Měkota je vinen trestnými činy, pro něž bylo zahájeno (a následně zastaveno) jeho trestní stíhání. To vše bez toho, že by mohla být Luboši Měkotovi sdělena obžaloba, bez toho, že by ve veřejném trestním řízení měl práva obviněného a mohl by vyvracet závěry v jeho neprospěch (včetně závěru, že snad zajištěné hodnoty představují transformovaný výnos z trestné činnosti) a bez toho, že by mu v takovémto veřejném trestním řízení byla jeho vina prokázána. Tím méně může stěžovatelka jako zúčastněná osoba jakkoliv ovlivnit závěry o tom, že by zajištěné hodnoty měly představovat transformované výnosy z takovéto "trestné činnosti", protože o okolnostech jejich nabytí a dispozic s nimi nemá žádné informace. 11. V daném případě na základě napadeného usnesení orgány činné v trestním řízení stěžovatelce oznamují, že v přípravném řízení nadále shromažďují důkazy proti zesnulému, které hodlají využít za účelem prohlášení majetku stěžovatelky, který zdědila, za transformovaný výnos trestné činnosti "nenáležející pachateli". F