I.ÚS 3821/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3821/25 ze dne 29. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. et Bc. Luďka Kratochvíla, zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Dirhanem, advokátem se sídlem Chvalova 1696/10, Praha 3, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. října 2025 č. j. 4 As 7/2025-30 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. prosince 2024 č. j. 31 A 8/2023-105, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a rektora Masarykovy univerzity, se sídlem Žerotínovo náměstí 617/9, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. V nynějším případě správní soudy posuzovaly otázku zákonnosti ukončení studia stěžovatele na vysoké škole z důvodu nesplnění podmínek studijního řádu pro zápis do dalšího semestru. Stěžovatel namítá, že nevyhověním jeho žalobě správní soudy porušily jeho právo na soudní ochranu [čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv (dále jen "Úmluva")] a právo na vzdělání (čl. 33 Listiny). I. Vymezení věci 2. Stěžovatel studoval v magisterském studijním programu Právo a právní věda, obor Právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Stěžovatel v průběhu svého studia dvakrát požádal o výjimku ze Studijního a zkušebního řádu Masarykovy univerzity ("studijní řád") a tato mu byla udělena. V roce 2022 neukončil úspěšně všechny opakované předměty (MP1003K Diplomový seminář - projekt a dále předmět FSpS:p991 Tělesná výchova - Posilovny) a tedy nesplňoval podmínky pro zápis do 12. semestru. Proto podal stěžovatel v pořadí již třetí žádost o výjimku ze studijního řádu. 3. Děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity ("děkan") tuto výjimku stěžovateli neudělil a ukončil studium stěžovatele ke dni právní moci rozhodnutí (rozhodnutí ze dne 1. 3. 2022 č. j. MU-IS/49205/2022/1642617/PrF-6). Rektor Masarykovy univerzity ("rektor") zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí děkana (rozhodnutí ze dne 25. 10. 2022 č. j. MU-IS/49205/2022/1642617/Prf-16) 4. Žalobu proti rozhodnutí o odvolání zamítl Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem. Krajský soud dospěl k závěru, že při rozhodování o povolení výjimky ze studijního řádu správní orgány respektovaly zákonné limity správního uvážení a důvody svého rozhodnutí také dostatečně odůvodnily. S ohledem na nepovolení uvedené výjimky ze studijního řádu krajský soud konstatoval správnost ukončení stěžovatelova studia pro nesplnění všech požadavků vyplývajících ze studijního řádu. Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nejvyšší správní soud ji napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy porušily jeho právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy) a právo na vzdělání (čl. 33 Listiny). Stěžovatel v ústavní stížnosti vznáší dvě stěžejní okruhy námitek. 6. Zaprvé namítá porušení svého práva na soudní ochranu. Správní řízení podle něho neproběhlo ve dvou instancích. Správní soudy následně rozhodovaly přepjatě formalisticky. Bagatelizovaly rozsah a význam opatření z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu viru COVID-19, které byly faktickým původcem a zdrojem neplnění povinností v samém závěru studia stěžovatele. Závěry Nejvyššího správního soudu jsou kromě toho v extrémním rozporu se skutkovým stavem. 7. Zadruhé stěžovatel namítá, že bylo porušeno jeho právo na vzdělání a přístup ke vzdělání. Stěžovatel řádně uhradil poplatky za studium a i přesto mu byl zcela odepřen přístup ke vzdělání a účasti na výuce a možnosti ukončovat předměty v důsledku přijetí protiepidemických vládních opatření z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu viru COVID-19. Z těchto důvodu se stěžovatel domáhá zrušení obou napadených rozhodnutí. III. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. 9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 10. Ústavní soud nejprve připomíná, že zásadně nezasahuje do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepřehodnocuje skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže aplikace tohoto práva v konkrétním případě byla neústavní [srov. již nález ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 504/03 (N 138/31 SbNU 227) a navazující judikatura]. 11. Správní soudy v napadených rozhodnutích dostatečně odůvodnily, proč byla rozhodnutí děkana i rektora v souladu se zákonem. Rozhodnutí děkana i rektora obsahují dvě části - rozhodnutí o neudělení výjimky ze studijního řádu a rozhodnutí o ukončení studia. Krajský soud podrobně vysvětlil, že rozhodnutí o udělení výjimky nepředstavuje rozhodnutí ve smyslu § 65 soudního řádu správního, neboť v materiálním smyslu přímo nezasáhlo do práv stěžovatele. Krajský soud toto rozhodnutí přezkoumal pouze jako podkladové rozhodnutí pro rozhodnutí o ukončení studia (bod 21 napadeného rozsudku krajského soudu). Děkan při udělování výjimky disponuje širokým správním uvážením i v takovém případě je ovšem omezen zákazem libovůle. V rozhodnutí děkana i rektora jsou jasně a srozumitelně uvedeny důvody, proč k udělení výjimky podle studijního řádu nedošlo (bod 41 a 42 napadeného rozsudku krajského soudu). Krajský soud rovněž neshledal žádné zákonné pochybení v rozhodnutích děkana i rektora o ukončení studia. Důvodem ukončení studia stěžovatele byl fakt, že úspěšně neukončil opakované předměty (MP1003K Diplomový seminář - projekt a p991 Tělesná výchova - Posilovny). V žalobě však uvedl pouze obecná tvrzení bez jakýchkoliv důkazů - s vyučujícími nebyla řeč, nasbírané absence neměl jak dohnat (bod 38 napadeného rozsudku krajského soudu). S důvodem ukončení studia stěžovatele se Nejvyšší správní soud ztotožnil (bod 63 napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu). Zohlednil při tom i fakt, že univerzita v době distanční výuky nabídla studentům možnost vypůjčení notebooku. I proto Nejvyšší správní soud nepřisvědčil stěžovatelově argumentaci ohledně technických problémů při výuce, které v řízení před správními soudy uvádí jako důvod neúspěšného ukončení některých předmětů (bod 54 napadeného rozsudku). Na odůvodnění obou správních soudů neshledává Ústavní soud nic protiústavního. 12. Za těchto okolností nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že ústavně relevantní pochybení v napadených rozhodnutích správních soudů neshledal. Rozhodnutí jsou plně přezkoumatelná a Ústavní soud rovněž ověřil souladnost postupu s předchozí judikaturou Nejvyššího správního soudu. 13. Z těchto důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. dubna 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu